jirikzaboj

Rozjezd dost slušný. Má to skoro všechny trademarky The Boys a spoustu příjemných pomrknutí. Jen doufám, že mě to v dalších epizodách uhrane mnohem více. Teen prostředí na univerzitě na mě působí možná trochu moc jako Teen, ale tvůrci si jsou toho vědomi a sami vtipkují na PLL, nebo Riverdale. Nejvíc potěšil charismatický Patrick, kterého pokud nepoznáte podle tváře, tak podle hlasu určitě. Jako by Arnieho omládli v CGI:) každopádně na pilot fakt pecka, krev, sex a střeva. Co víc od světa The Boys chtít a čekat.

(Ne) příjemná 90’s přístupnější artovina, která hitne především generaci X/Y. Všechny ty dovolenky all inclusive, animátorské programy, karaoke R.E.M. a sluníčková idýlka dělala vždy radost jak dětem, tak i rodičům. Nebo ne? Síla nostalgie byla vždy oslnivá svou působností. Kdybychom však měli či mohli dokumentovat každý okamžik pár let nazpátky a pohlédnout do nitra doby, kdy vše od kultury, socializace a rodinné pohody bylo lepší, tak bychom nejspíš narazili a byli bychom pěkné “under pressure” . Za mě geniální myšlenkový pochod, který se dokáže přiblížit k divákovi víc, než by chtěl. Intenzivní, kamerově vypiplané a herecky velmi dobře obsazené.

Oproti předchozí sérii výrazný sešup kvality dolů. Scenáristicky nezvládnuté osudy postav, chabý projev kvality a zbytečný rozpis postav nových, které jsou velice monotónní. Nakonec je přece jen správně, že seriál již končí. Ne, že by neměl kam směřovat. Ale tvůrci se rozhodli všechny hezky rozpracované myšlenky a linky poslat touhle sérii naprosto do pryč a točit se v nekonečném kruhu od začátku až do konce. Nakonec je tam pár hezkých vykoupení a to především Adamovo linka s otcem, tu pokládám za zdaleka nejsilnější.

Pure Comedy, která je sama sebou a nesnaží se diváka tahat do zbytečných extrémů. Murrayho one man snow, která dokáže chytit také za srdce a donutit k zapřemýšlení nad stereotypem života a k samotnému přístupu k němu. Stejně jako se Phil během příběhu vyvíjí, tak se vyvíjí i film a je to opravdu čím dál tím lepší. Po každém zhlédnutí mám ten film raději. Dej a bude ti dáno. Přej a bude ti přáno. Do you know what today is? Today is tomorrow.

Tak plný a přitom tak prázdný film, ve kterém je opravdu jen málo věcí, které bych mohl hodnotit kladně. Scénář je hloupý, herci přehrávají a ten digitál je jeden z nejhorších, které jsem za posledních pár let viděl. CGI bych odpustil, kdyby měl alespoň nějakou tvůrčí kreativitu a nepohrával si s nevkusnými vtipy, jako například celá úvodní záchranná sekvence miminek. Fan Servis to asi nabízí, jen nejsem cílovka a nemám k těm postavám vůbec žádný vztah. Přesto mám pocit, že to je dost na omak, tedy naprosto uměle vystavěné. Potěšil Keaton, protože vím jak moc postavu Batmana miluje. Jsem rád, že DCEU končí. Přesto moc nevěřím tomu, že bude Gunn lepším startovačem, ale mužů jen doufat.

Mám rád festivalový francouzský Raw a další spoustu filmů s tematikou kanibalismu. Ovšem taková romance v podání až mrazivého road trip hororu, který se občas nebojí přišlápnout na gore scény a zároveň umí být tak surrealistický a uvědomělý ve vystavění chladnokrevné atmosféry skrze dialog, tím je tenhle snímek jistě výjimečný. Skoro se zdá, že se nám tu tvoří kultovní dvorní dvojice Guadagnino & Timothée a doufám, že tihle dva budou spolupracovat co nejčastěji to půjde. Jakmile začal Chalamet tancovat na Lick It Up, tak jsem byl opět naprosto unešen jeho hereckým nadáním a byl jsem přesvědčený, že mu budu zobat z ruky zkrátka celý film. To se bohužel nedá říct ale o hlavní hrdince Maren (Taylor Rusell), která mě svým výkonem vůbec, ale vůbec nepřesvědčila a po celou dobu mě skoro ani nezajímala. Naštěstí má Luca cit pro obsazení takových rolí, které mě uhranou sice na krátké stopáži, ale velice intenzivně. Michael Stuhlbarg měl v CMBYN velice nádherný finální dialog. Zajímavá paralela je v tom, že tady má ten nejodpornější a to myslím naprosto v dobrém. Měl jsem z něj doslova strach přes obrazovku, jak nepříjemné to bylo. Naprosto fenomenálně strašidelný byl ale Mark Rylance a jeho copánky.  V tom nepochopení se našla na malou chvíli špetka porozumění, která se náhle zcela rozplynula a celá ta myšlenka zapadla do příběhu jako finální puzzle. Technicky je film na audiovizuální špici, má jednoho z mých nejoblíbenějších skladatelů a velice nadějného, mladého a talentovaného kameramana Arseniho Khachaturana, který se už zdatně předvedl v letošní minisérii The Idol. Občas film ale také režijně pokulhává jakoby do prázdna a bylo by na místě možná mírně krátit, protože těch hluchých míst se během sledování nashromáždilo více. Přesto dávám vyšší hodnocení a to především díky velice expresivního pojetí tématu, který se obyčejně moc nezkoumá a pokud ano, tak ne tak autorským a citlivým dojmem.

Nechci Kazmovi vyčítat, že neumí natočit film. To on sám ve snímku v meta komentáři reflektuje a dává najevo divákovi, že to nebude obyčejný film. Pokud  bych měl tedy přistoupit na pravidla hry dokumentárního filmu smíchaného s mockumentem, tak by to nemělo být v celém tom formátu zabalené v tak nesmyslném formátu, který do sebe zkrátka vůbec nezapadá a tentokrát skoro ani nestaví na tom, že tomu máte vůbec věřit. Tímhle faktem ztrácí celý nápad svou váhu a do konceptu one man show vlastně skoro ani nezapadá a působí jen jako velice sofistikovaná reklama, která má za úkol přilákat co nejvíce diváků do kina a nejlépe opakovaně. Kazma tedy není dobrý scenárista, ani režisér. Je to businessman a toho si na něm cením nejvíce. Přesto hodnotím film jako film a ne produkt. Proto musím sám za sebe být o něco přísnější, jelikož jsem viděl reálně pár sketchů, které by stačily vyplnit průměrnější YouTube kanály. Ale abych nebyl jen negativní, tak produkční stránka, audiovizuální vypiplanost je na české poměry velice obdivuhodná a sem tam jsem se opravdu nad některými komediálními prvky pousmál. Katastrofa to rozhodně není a má to určitě svůj know-how, jak nalákat do kin. Přesto jsem odcházel s určitou unuděností a pocitem nenaplnění potenciálu filmu, na kterém pracovali jedni z nejschopnějších v domácí branži.

Fresh rozhodně na mém dojmu zanechal fresh pocity a to sice o tom, že tenhle film je fakt FRESH záležitostí. Spojit romanci s hororovou komedií nepovažuji za tak objevnou. Přesto jde o zajímavý námět, který se záměrně dokáže vyhýbat cliché situacím a díky své odlehčené režii působí opravdu fresh. Kamerou nápadité, kvalitní hudbou nabité a s láskou ke gastru a k randění na Tinderu velmi procítěné. Sebastian Stan opět prokázal, že se dokáže vtělit do různých postav a tady rovnou dvakrát. Až občas nevíte, co si o něm myslet a jestli mu fandit nebo ne.

Tomuto snímku je nejčastěji vyčítáno, že nepřináší do problematiky závislosti na drogách nic nového. Faktem ovšem je, že to nebyl zcela úplně účel a samozřejmě souhlasím, že k tomu je natočeno spoustu jiných filmů, či biografií. Tahle biografie se liší především svým pojetím vyprávění. Otce a syna, kteří mají nádherně vybudovaný vztah a kvůli drog se jejich cesty pomalu míjí a vzdalují. Nekonečný začarovaný kruh, repetitivní bezvýchodné situace v zoufalosti pomoct svému nejbližšímu, který se mezi vámi pomalu rozpadá a vy už nemáte žádné prostředky na to, abyste ho z toho dostali. Kdo to nezažil, bude možná překvapen a možná ani ne. Přesto jde o intenzivní zážitek, který tahá ústřední dvojice Carell a Chalamet neskutečné organickým a fenomenálním dojmem. Film má také v rukávu různá pomrknutí. Například TRIPLE C, či obsazení patrona Spencera hercem Andrem Royo, který si zahrál kultovního feťáka Bubblese v The Wire. Audiovizuální nápaditost s woods filtr atmosférou a doba mileniálů, ve které hřeje hudba rocku 90. let je finálním zpestřením do tohoto alternativního rauše. Donutilo mě to si objednat knihu.

Po všech těch team filmech, universech a kdo ví čem všem v přeplácaných komiksovkách se mi Blue Beetle jeví vlastně fajn. Sympatický Xolo Maridueña v hlavní roli předvádí docela uvěřitelný origin, který poctivě kopíruje zavedené klasiky typu Spideyho a Iron-Mana dvě dekády zpět. Ve výsledku vás tedy nemůže skoro nic překvapit, možná až na o něco sklíčenější rodinné pouto, které má ve filmu své místečko a není vůbec na obtíž. S tím se pojí také míření na latino kulturu, která je všeobecně přátelštější a emotivnější. Narozdíl od Kamaly to tady nebylo tak moc na sílu, naopak mě konkrétní situační komediální scény i často rozesmály. Ve výsledku ale nejde o světoborný film, který by měl udělat díru do světa. Přesto bych byl rád, kdyby si Warner Bros, případně Gunn tuhle postavu do budoucna zhýčkal o něco více, protože ten potenciál tam po tak jemném představení je.