jirikzaboj

Godwin Baxter v podstatě dokončil to, co Viktor Frankenstein začal a často se odkazuje skrytě právě k němu a co vše na své práci podcenil, či přecenil. Tahle paralela mě vystřelila hned ze startu. Úspěšný pokus se vydařil natolik, že jsme dostali velice vnímavou a upřímnou Bellu, která dosahuje během svého dospívání neobyčejných pokroků a jako diváka mě to fascinovalo úplně stejně, jako Goda s Maxem. Díky její “dětské” upřímnosti se ji daří ptát se na různé dotazy, na které dostává různé odpovědi a snaží se pochopit podstatu lidského chápání a boří u toho veškeré tabu a mýty. Napříč svým dobrodružstvím potkává spoustu postav, které mají odlišný postoj jak k samotnému životu, tak k jeho víře a filosofickým otázkám. Objevuje veškeré krásy lidstva, jeho krutost, touhy i úchylky. Film funguje jako taková zpovědnice a Yoros se snaží tyhle trable demonstrovat stylem, že je vše vlastně v pořádku a nemusíme se za sebe stydět za žádných okolností. Emma Stone si mě jako herečka touhle rolí definitivně získala a už teď je jasné, že na Oscarech s tím zatočí podobným způsobem, jako její Bella na tanečním parketu. Nebojím se u jejího výkonu použit superlativy jako FENOMENÁLNÍ. Tenhle svět mě opravdu bavil. Ať už jeho výstředností, barevnou škálou odkazující na klasický technicolor, či sci-fi vědu, která připomíná klasické autory beletrie. Laminthos dosáhl pozice skoro až mainstreamu, ale zároveň zůstal věrný své artové poloze. To není nikdy snadné, ale tady se vydařil opravdu jedinečný kousek, na který se určitě rád v budoucnu podívám ještě několikrát.

Tereza Ramba je goat AF. I přes herecky nabušený ansámbl si ukradla většinu scén pro sebe a ty její hysterické záchvaty jsou fakt neuvěřitelné. Ovšem ostatní zahráli také dobře a povedla se narýsovat unikátní diverzita postav. Proto schůze funguje tak dobře, tedy až na občasné (ač schválně) repetitivní running joke’s, které mají poukazovat na absurditu postavy a přespřílišnou snahu šokovat nějakou dějovou linií. Přesto palec nahoru za poutavý film z domácí shnilé půdy, o které se může vést debata na celovečerní film a baví to od začátku až do konce.

Většinou tyhle slaďárny nejsou zrovna mým horkým šálkem čokolády, ale Paul King dokázal Wonkovi vdechnout novou a pohádkovější verzi, která mu náramně sluší a dá se z ní vypointovat velice solidní příběh, který nabídne jak slušnou zápletku, tak hromadu zajímavých postav, které mají do puntíku napsaný svůj reward ending a pracuje se s nimi záměrně způsobem, který se v dnešních pohádkách jen tak nevidí a to poctivě, s lehkostí a občasnou šíleností. (Tak zábavný heist jsem neviděl fakt dlouho). Možná jen záporáci mohli tvořit jen jednu postavu, která mohla mít o dost větší charisma. Timothée si to dal na jedna s hvězdou, potvrzuje své místo v Hollywoodu každým filmem. A trochu doufám, že se chystá i pokračování. Potenciál budování je tam i nadále. Do té doby mi hraje Oompa Loompa song v playlistu pořád dokola.

Fuckt skvělé intro s doprovodnou hudbou Billie Eilish a následně řádný twist and shout hned při první epizodě. Můžeme obdivovat jak vybranou lokaci Aljašky s temným ročním obdobím, tak i docela silně narýsované linky do dalších epizod. Hororové prvky se mi velice zamlouvají a nějaká ta Carpenter pocta tam nejspíš bude. Těžko soudit po prvním díle, ale snad to pojede v podobných šlépějích i nadále.

Film , který vás obejme a už nikdy nepustí. Připomíná nám, jak jedinečný je každý jeden z nás. Každý máme své vlastní problémy. A pokud je začneme společně sdílet, tak se možná  k našemu vlastnímu překvapení sblížíme s někým, u koho bychom to v životě nečekali. Instantní vánoční klasika, na kterou se nejspíš budu koukat každý rok a udělám z toho tradici. Scénář tak velkolepý a zároveň skromný, lidský. Neobyčejné dramedy, které mě zasáhlo v obou rovinách na maximální úrovni. Excelentní herci hrají bravurně napsané postavy a každá z nich má své “mojo”. Nakonec můj favorit roku 2023 a nebojím se říct, že se jednou možná i zařadí do mých top of all time.

Zamýšlet se nad logikou filmu a být frustrovaný z případných nezodpovězených otázek nemá cenu. Případně vám k některým věcem pomůže kniha, ale pořád tam někde otazník zůstane. Pro mě je hlavní velice jednoduchá a skromná message. Neexistuje žádné místo jako domov, ale musíme si ho vážit a ne se snažit za každou cenu objevovat jiné světy, jinak bychom mohli dopadnout podobně, jako Tripods. Válka světů se zaměřuje na širší měřítko lidské zranitelnosti a Spielberg tuhle vizi dokázal ukočírovat nad svoje standardy. Souhlasím s vlažnějším koncem a možná až příliš na sílu tlačený sentiment. Přesto mám ten film rád a rád se k němu vždy vracím.

Crazy shit movie, který se svým specifickým žánrem poslední dobu v komedii dost chybí. Připomíná mi to nulté léta svou nenasytností, zároveň je tam příjemná invence aktuální generace. Možná mi některé silly vtípky nepřišly tak vkusné, ale rozhodně jsem se nenudil. Dvojice Sennott & Edebiri byla moc fajn. Příběh však mohl být o něco odvážnější po celou dobu stopáže. U zápletky se to docela zasekne a ta (ač malá) hra na vážnější strunu mírně podkopává jasný tvůrčí záměr. Chtěl bych být možná trochu více šokován a věřím, že po ohromného úspěchu Bottoms v zámoří se brzo i dočkám. Do té doby lehký nadprůměr.

The Terminal patří k mým nejoblíbenějším filmům od Spielberga. Je to sice trochu trhlý příběh plný klišé a dojemných sweet momentů, ale srdíčko má na správném místě a dokáže zahřát vždy i to mé. Viktor Navorovský je opravdu GOAT a T. Hanks mu vdechl podobné charisma, jako své předchozí kultovní postavě Forresta Gumpa. Ten film nemusí být na technickém vrcholu, nemusí mít ani vychytralou zápletku. Ke štěstí stačí rozdávat radost a on vám ji jednou někdo určitě vrátí, i když se vám někteří budou občas snažit šlapat na štěstí. Dílo plné naděje, lásky a pure lidskosti.

Poutavé drama, které nenabídne zásadní zvraty, ani tíživé napětí. Odpovědi si musíte postupně vyzobávat z dlouhých dialogů, které postupně otvírají samotné srdce syrového prostředí jedné rodiny a na samotném konci vás nečeká stoprocentní uspokojení a o tom celém to možná vlastně i je. Paralela literatury Sandry není jen součástí její rodiny, ale samotného filmového díla. Její postava by se dala přechýlit do pozice diváka, který sice jakýmsi způsobem konce dosáhne. Ale bez jakékoliv odměny, kterou očekával. (Maybe sometimes we expect too much.) Skvěle napsaný scénář doplňuje velmi vlídná a civilní režie. Sandra Hüller doufám bude za svůj výkon sbírat spoustu ocenění a nových filmových nabídek.

Amistad je technicky zdatné dílo, které částečně staví na reálných událostech a částečně je jakousi fabulací, která je podpořena Spielbergovo invencí a umem, který rád ve svých filmech předvádí. Bohužel mi to v kontextu s tématem tohoto citlivého typu dohromady nefungovalo a film tak utrpěl především ve finálním aktu, kdy výrazně soudní proces zpomalí a spoustu času se věnuje dojemným speeche’s a citování otců zakladatelů a při mezi vírou a nadvládou. Do té doby to bylo fajn originální dílo s dobrým hereckým obsazením a rafinovanou konstrukcí tohoto ojedinělého případu osvobození otroků. Nevím, jak moc přispěl případ k občanské válce, ale tady se prezentuje až nad míru velkolepě a často je mu přisuzována právě kritika nepřesnosti. S tím dokážu žít, ale s tím přeslazeným závěrem tak spokojený nejsem. Přesto mírně nedoceněný a neviditelný film.