Fifer

Japonsko! Milovníci absintu, oldchoolových předinternetových pornokreseb, chození na ostro a klubu přátel zahnědlých nikdy nepraných trenek - ti všichni jsou v kině vítáni.

Koukám, že názory na film se různí. Můj je pozitivní. Reitman nijak neexceloval a odvedl dobrou režisérkou práci. Klíčovým prvkem je scenáristka Cody. Ta se probrala ze své tvůrčí krize a po hodně průměrných scénářích (Znovu a jinak, Nikdy není pozdě) přišla konečně se zajímavějším námětem i zápletkou. Zbytek zvládla Charlize Theron.

Všechna ta hravá smutná krása Věčného svitu neposkvrněné mysli je ukryta i zde v tomto první díle. A to přesto, že Kaufman tentokrát chybí. První díl je vynikající. Nemůžu se dočkat dalšího.

Tady půjdu snad jako jediný proti proudu, protože všichni hodnotí superlativy. Ano, herecké výkony i scénář jsou výborné. Ale většina lidí snad chodí do kina užít si krásu filmu, tedy i kameru, střih - tím se film odlišuje od divadla, knihy a rozhlasu. Proč točit pro kino "rozhlasovou hru"? Jen aby bylo jasno, nemám nic proti dramatu v uzavřeném prostoru (např. 12 Angry Men). To je ale něco jiného, protože kamera může zachytit napětí mezi postavami. Tady mě ale nebavilo sledovat skoro 90 minut herce mluvícího do mikrofonu. Scénář je dobrý a může krásně fungovat v divadle nebo rozhlase. Já jsem si to ale v kině moc neužil a ke konci už mě ty mluvící hlavy dost nudily.

Kritiku uživatele formelina naprosto nechápu. Proč by nemohl pokračovat v Americe s tím co dělal v UK? Jde přece o to, že nový stát tvoří zcela nové sociální konflikty a také nová alter-ega. Sacha Baron Cohen to zase dokázal. Líbilo se mi, že se snaží šít do všech skupin, ačkoliv se ukázalo, že dělat si srandu z příznivců Trumpa je mnohem snažší než třeba z Bernieho Sanderse, který prostě není hloupý a nenechá se tolik zmanipulovat. Když Cohen se dvěma konzervativci vážně rozebírá, jak zabránit tomu, aby ho manželka podváděla s delfínem, tak jsem poprvé pochopil plnohodnotný význam fráze "válet se smíchy na podlaze" (Rolling on the floor laughing).

Čím to, že Poláci točí jeden skvělý film za druhým a Čechům se to nedaří? Nevím. Skvělý film. Když se film týká hudby, je vždy skvělé, podaří-li se režisérovi vybrat píseň, která vystihuje téma filmu. Tady se to podařilo: černé oči proč pláčete / že se potkat nemůžete. Příběh dvou očí, které se nemohou potkat. Vždy stojí něco v cestě, někdy komunismus, někdy exilový kapitalismus. Dva lidé drceni koly mocenských strojů. Zápletkou mi to připomnělo podobně smutný příběh Bez Konce (1985) režiséra Kieślowského. Skvělé lidové písně a tance.

Druhá série mě baví úplně stejně jako první. Takhle, nečekejte žádné art-seriálové experimenty, jede to v klasických kolejích. Každý díl se věnuje jiné postavě a jejímu problému. A do toho tuny retro hudby a retro módy. Tak jak to mají dnešní nostalgičtí diváci rádi. Tu a tam se podaří vykreslit i hlubší moment. Když bílí diváci křičí na černošskou Welfare Queen "Get a job" a divák ví, že postava celý život dřela a teď musí její syn v hledišti sledovat, jak se stává terčem flákačského stereotypu, tak to na člověka celkem padne.Speciální dík za Run DMC a Jesus And Mary Chain: Just Like Honey

Typickej Zelenka. Vtipnej, kousavej, kritizující bezcitný kapitalismus. Ozvěny Samotářů cítíte z každého druhého dialogu. Bavilo mě to. Nicméně je fakt, že zrovna v téhle hře už se některé jeho motivy opakují. A navíc, nic proti hercům - vedli si dobře, ale frajeři z Dejvického divadla by ten text možná posunuli vejš. Ať tak či tak, Zelenka mě téměř nikdy nemůže zklamat.

Své dva nejlepší filmy (Gattaca, Truman show) Niccol už zřejmě nepřekoná. Snaží se, ale nedaří se. Je to solidní epizoda Black Mirror, ale nic víc. Amanda Seyfried má asi být záměrně chladná. Hackerka, která se tu objeví, tu zmizí. Jenomže tím pádem vlastně moc nefunguje chemie mezi ní a Owenem. Ke konci se ve filmu přihodí klasický zvrat a odhalení jedné záporné postavy, ale nikdy se nedozvíme reálnou motivaci. Ta motivace je sice slovně vysvětlena, ale moc to nefunguje. Spíš je to jen "překvapivý" zvrat pro zvrat. Zklamal mě taky konec, určitě šlo vymyslet zajímavější scénu, jak ukončit film, než že si dva lidé povídají a slovně shrnují to, co měl akcí ukázat film. A to nemluvím o klasických nelogičnostech. Vím, že jsem "hacknutý" a mám halucinace. Co udělám? Sednu do auta a jedu do práce, supr nápad, ne? I přes tuhle kritiku mě film bavil. Jak ale píší ostatní, film působí ospalým a chladným dojmem. Většina postav je neprokreslených. Třeba ex-manželka, která je ve filmu jenom kvůli dvěma telefonátům o synovi. Takže abych to shrnul: nic moc.

O téhle komedii jsem slyšel snad před 7 lety, ale nemohl jsem ji nikde sehnat. Konečně viděno. V tomto krátkém filmu je celá krása Valašska v kostce. Příběhová linka filmu byla možná nosnější, než pozdější režisérův debut (Ještě žiju s plácačkou...). Přidáním další dějové linky by z toho mohl být krásný celovečerák v duchu Divokých včel a Zahrady. Ale kdo ví, možná je lepší, že kraťas zůstal kraťasem.