Slarque

Drsné kriminální drama o tom, že když se policie chová stejně jako jejich „klienti“, tak to k ničemu pozitivnímu nepovede (ne že by na toto téma už pár povedených filmů neexistovalo). Samozřejmě je to divočina, ve které by předpisový svatoušek nevydržel, ale nic se nesmí přehánět. Chytře vystavěné drama během dvou dnů vygraduje v bezvýchodný střet, ve kterém těžko říci komu fandit. Nejspíš totiž nebude mít vítěze, jen mnoho poražených. Jen použití slavného názvu mi připadá neodůvodněné.

Greta Gerwigová nikdy nebyla nijak výrazná herečka, ale jako režisérka si říká o pozornost hodně výrazně. Lady Bird jsem před dvěma lety bohužel neviděl, ale tohle je vypravěčsky zcela sebevědomá adaptace klasického románu. Filmová verze z roku 1994 byla hodně povedená, ale o čtvrt století poté přišla ještě lepší. Samozřejmě je to do značné míry zásluhou dokonalé herecké sestavy, ve které jsem nezaznamenal žádný slabší článek, ale pořád mi připadá, že rozdíl k lepšímu je v kolonkách scénář a režie. Přitom stačil jediný titulek „sedm let předtím“ a další skoky v čase už působily naprosto plynule a samozřejmě. Klobouk dolů!

Návrat Guye Ritchieho k typu filmů, které ho proslavily, se povedl. Je to opět zábavná a nekorektní jízda se skvělým obsazením (hlavně čtveřice Charlie Hunnam, Matthew McConaughey, Hugh Grant a nejvtipnější Colin Farrell), mnoha zvraty, rychlými střihy, akcí i perfektně vypointovanými dialogy. Je zvláštní, že totéž jako v roce 1998 působí po 21 letech jako klasicky pojaté retro. Znalce potěší odkazy na jiné filmy i na tvůrce samotné. Ale stejně nadšený jako na konci minulého století z toho prostě nejsem (70%).

Myslel jsem si, že když je film o studeném čumáku Heydrichovi podobně bez emocí, je to do jisté míry v pořádku. Jenže druhá půlka byla o Gabčíkovi s Kubišem a byla natočená úplně stejně. Takže filmaři natočili Prahu v Budapešti a udělali z toho kovbojku jak na divokém Západě. Kupodivu to byla docela nuda (50%, ale dát tomu třetí hvězdičku se mi příčí).

Dokument o kupónové privatizaci dává prostor všem, kdo u toho tehdy byli a chtěli se k tomu vyjádřit (tj. skoro všichni kromě mrtvých a Klause). Možná i pro pamětníky a dávné DIKy stojí za to si situaci oživit a podívat se s odstupem na ekonomickou akci, která stvořila všechny nejbohatší Čechy dneška (současného premiéra nevyjímaje). Možná to má nějaké mouchy, ale na bakalářský film studenta filmové školy je to více než dobré.

Takováto kombinace tragédie a komedie se hned tak nevidí... což je asi dobře. Taika Waititi tuhle divokou žánrovou směs žene kupředu velkou rychlostí, ale o to těžší je se emocionálně přepínat mezi náladami. Podobné je to i s postavami, některé jsou ryze komediální (Taika Waititi, Rebel Wilson), jiné psychologicky realistické (Thomasin McKenzie, Scarlett Johansson), jen pár jich zdárně balancuje mezi oběma polohami (Roman Griffin Davis, Sam Rockwell). Ve výsledku je to tedy odvážný filmový počin, který úplně nevyšel.

Téma stále aktuální, zpracování upachtěné. Policajti jsou u nás neschopní, tak musí být neschopní i zločinci, jinak se kýženého výsledku nedočkáme. A tolik spoléhání se na náhodu a jiné náhlé deus ex machiny se do tohoto žánru také nehodí. Takže tu máme narychlo slátaný scénář, který jakž takž zachraňují herci. Hlavně to vždycky roztáhnout aspoň na dva díly, vždyť těch ostravských panoramat není nikdy dost, že?

Psychologické drama s hororovými prvky stojí na perfektně vybudované atmosféře a dvou skvělých hercích. Černobílý obraz k tomu krásně sedne, čtvercový formát už zavání jen předváděním své artovosti. Chválím i nejednoznačnost vyprávění, které se dá interpretovat různými způsoby. Ale na 110 minut už by to chtělo i nějaký děj s vývojem odněkud někam (70%).

Teenage komedie, která dává svému cílovému publiku přesně to, co slibuje. I když je spousta humoru velmi úchylná, kupodivu ve filmu velmi dobře fungují věci, které obvykle naprosto selhávají u běžných mainstreamových komedií. Tedy zejména konzistentní postavy, dobře napsané, obsazené i zahrané, scénář, ve kterém na sebe jednotlivé scény logicky navazují, a při vší evidentní lacinosti i technická stránka (kamera, střih, zvuk, hudba). Jasně, některé vtipy mi přišly mimo mísu, ale nemohu říci, že bych se nebavil, a to už jsem o čtvrt století starší, než cílovka (70%).

Drsný kraj, drsní lidé, drsná doba. Studené a odtažité drama z poválečného léta na česko-polsko-německém pomezí s Janou Brejchovou jako německým werwolfem mělo u mne problém v tom, že jeho jedinou kladnou hrdinkou je mladá dívka Ulrika (Petra Vančíková). Ostatní jsou buď nacisti, primitivové nebo jen letmo nahozené postavy, ke kterým si divák nevytvoří žádný vztah. A potom nemůže fungovat ani nic jiného.