Slarque

Škoda, že samotné horolezecké drama na Eigeru zabírá jen slabou půlhodinku v závěru, což je vzhledem k příběhové přeplácanosti této „horolezecké bondovky“ dost málo.

Producenti Lord a Miller vzali komiksovou postavu z dílny Briana Michaela Bendise a je z toho animovaná pecka, která příliš nezaostává za prvním Lego příběhem. Scénář opět obsahuje množství drobných fórků a narážek pro znalce, ale na druhou stranu je velmi vstřícný i k publiku komiksově nevzdělanému. Nevíte, kdo je Miles Morales? Nevadí, mi vám to vysvětlíme (i když ne tak rychle a vtipně, jako kdo je Peter Parker). Navíc se na nás animáků hrnou mraky a u většiny je vám po kouknutí na trailer jasné, jak bude celý film vypadat. To tady neplatí a film bez problémů několikrát překvapí i svým vizuálním provedením. V akčních scénách nevadí cartoonovitá přestřelenost, jiné zase působí dojmem rozpohybované komiksové kresby, nechybí okna s dialogy či citoslovci. Při originální verzi s českými titulky jsem se zkrátka bavil nad očekávání dobře.

Vztahové drama s trochou humoru sice obsahuje semtam pěknou scénu či nějaký vtip, ale zase jich není tolik. Celé to místo příběhu táhne charisma představitelů hlavních rolí, takže mě prostě zajímali Plesl a Poláková, aniž bych cítil potřebu si pamatovat jména jejich postav. Výsledek je zcela průměrný, zaokrouhlení hvězdičky nahoru je asi za pěkně nasnímanou Olomouc (50%).

Tři autoři námětu, sedm scenáristů a tři dramaturgové dali dohromady seriál, který dobře ilustruje rčení „od deseti k pěti“. Ze začátku se mi líbilo, že se autoři snaží o sociální realističnost. Pak se objevil motiv incestu, který z toho sice trčel jako vidle z hnoje, ale pořád to bylo tak na tři hvězdičky. Bohužel pak přišlo na řadu duo německých homosexuálních mafiánů v eco-friendly autě a šlo to úplně do kopru. Když se vám srazí realističnost s parodií, nejpravděpodobnějším výsledkem bude rozklížený paskvil. Nedosti na tom, poslední díl se bude moci používat jako odstrašující příklad ještě roky do budoucna. Místo finále je tu buď scenáristicky zcela nezvládnutá epizoda, nebo něco tak dlouho přestříhávaného, až to diváka unaví, a ten prostě vypne. Mnohé postavy se v průběhu celého seriálu chovají zcela nelogicky, jak se to zrovna autorům hodilo. Podobně nevyrovnané byly i herecké výkony, mezi kterými to nakonec vyhráli mladí nováčci jako např. Marsell Bendig.

Občas už mi to připadalo jako příliš velká sázka na jistotu, ale i tak jsem se převážně dobře bavil (70%).

Paolo Sorrentino i na seriálovém poli zůstává svůj, takže mísí potměšilý pohled na církevní politiku, osobní příběhy hlavních postav a vizuálně působivé záběry s často až klipovou estetikou. Jude Law je jako papež Pius XIII. dokonalý, z výborně poskládaného obsazení se časem čím dál zajímavější postavou stával kardinál Gutierrez, za což do značné míry může Javier Cámara. (Některé díly by byly i za plný počet.)

Zajímavý námět z naší nedávné historie byl celkem dobře přetavený do scénáře minisérie. Ale občas tahle konstrukce trochu zakopne. Nejsem sice moc přesvědčený, že Ondřej Sokol byl ideální volbou pro hlavní roli, ale budiž. Jenže mu nepomáhá ani samotný scénář, a ve finále to vypadá, že právě Rédl je největší slabinou celé minisérie. Také střihová skladba závěru mi přišla trochu podivná. Ale nakonec klady převažují.

Krátký film o předstírání s předvídatelnou pointou je jen běžným školním cvičením, které aspoň ukazuje, že Elizaveta Maximová je velmi dobrá herečka.

Na školní zadání „filmová báseň“ vznikl dokument o hodinovém strojku, který tiká v matčině srdci. Intimní, krátké a mnohem lepší než režisérčin předchozí snímek o ní a mámě.

Greta má mámu ve Stockholmu, tak si povídají přes Skype. Pokud neznáte ani jednu z nich, je dost těžké hledat důvod, proč jejich hovory čtvrt hodiny sledovat.