Slarque

Ze začátku jsem se celkem bavil. Ostatně první oběť Uma je natolik nesnesitelná, že se dá říci, že si o to sama řekla. A dostala přesně to, co popsala. Jenže s přibývající stopáží se ukazuje, že Lars von Trier je čím dál větší Narcis, a nejspíš je vážně přesvědčen o tom, že páchá umění. Rozjede docela zajímavou scénku a pak se v ní rýpe tak dlouho, až ji úplně zabije. A z nepříliš nadšených tří hvězdiček jsem další ubral za epilog – tenhle převážně nudný filozofující film zkrátka neví, kdy chcípnout. Vinaři, lovci, letečtí konstruktéři a architekti nechť si přidají libovolný počet hvězdiček sami. :-/

Životopisné drama rozkročené přes celá šedesátá léta nám dává nakouknout do amerického kosmického programu v době, kdy zoufale prohrával se Sovětským svazem na všech frontách. Takže jediné prvenství, které bylo možné, byl Měsíc. Ryan Gosling je jako Neil Armstrong tak dokonalý, až to je paradoxně trochu na škodu. Kolik filmů už se asi na tuhle roli připravoval? To už je zajímavější Claire Foy v roli jeho manželky. Naprosto však nefunguje závěrečný pokus o ždímání emocí. Armstrong na Měsíci náhle vzpomíná na svou zemřelou dcerku? Poté, co už se přes hodinu filmového času choval jako robot, takřka bez emocí? To si mohl Damien Chazelle odpustit. Technicky dokonalé a obzvlášť zvuk dokazuje, že Dolby Atmos má občas smysl.

Dokument pomníkového typu, který toho divákovi o Heathovi nakonec neřekne tolik, kolik by mohl. Můžeme při jeho sledování na talentovaného mladíka zavzpomínat, ale vyšší ambice tvůrci zřejmě neměli.

Nejvíc na škodu je prvoplánový český název evokující romantickou komedii. Ne že by se u filmu divák občas nezasmál a že by tam nebyla výrazná romantická linka, ale prvoplánový určitě není. Peter Kurth i Sandra Hüller jsou samozřejmě skvělí herci, o to těžší to měl nepříliš známý Franz Rogowski v roli málomluvného hlavního hrdiny, ale nakonec působí velmi přesvědčivě. Nahlédnutí do současného života obyčejných lidí v sousedském Sasku je civilní i poetické.

Neokázalý pohled na rodinu v dnešní moderní společnosti. Empatický film, jehož tvůrce ho ovšem má perfektně promyšlený a zcela pod kontrolou. Proto se spoustu informací dozvídáme postupně (vlastně až do úplného závěru), což nás nutí neustále přehodnocovat svůj postoj k jednotlivým postavám. Film, který mě přiměl přemýšlet nad tím, co všechno je špatně v mé rodině.

Koukat se dvě hodiny jak někdo chlastá, vlastně není taková zábava. Myslím, že nebýt tam aspoň supersexy Amber Heard, tak jsem u toho usnul.

Debra Granik sáhla do klobouku a možná vytáhla další mladou hereckou hvězdu. Thomasin Harcourt McKenzie je skoro stejným zjevením jako před osmi lety Jennifer Lawrence ve Winter's Bone. Spolu s Benem Fosterem tvoří dvojici, která utáhne celý tento film, který něco naznačuje, ale moc toho neříká. Nevíme, co zažil otec, co se stalo s matkou a spoustu dalších věcí. Film se také překvapivě obešel bez záporných postav. Tohle nenápadné drama totiž nehraje na efekt, ale odmění jen diváka, který je ochoten se sám zamyslet.

Asi bych ocenil práci s písmeny, slovy, textem a jejich vizualizací, ale věčný pubertální smích slečny režisérky mě čím dál víc otravoval...

Krátký školní filmeček mluví pomocí málo slov o frustraci velmi dobře srozumitelným způsobem. To děvče v hlavní roli bylo zřejmě pečlivě vybrané.

O včelách vím minimum, ale v tomto dokumentu je dobře popsáno, jak funguje současný vědecký výzkum takřka čehokoli. Potřebujete ukázat náznaky a zažádat o dotace na další výzkum. Výsledky by předkládal jedině blázen...