Bajda

Nabízí se srovnání s druhým filmem z roku 2011, jehož dějovým hybatelem je také globální epidemie - Nákazou Stevena Soderbergha. Mackenzie se soustředí na příběh jediné dvojice a používá subjektivnější techniky, zatímco Soderbergh si zachovává k ději chladný odstup a průběh krize demonstruje prostřednictvím celé řady "nehlavních" postav. Paradoxní je, že i přes Soderberghovo vyprávění roztříštěné do mnoha mikropříběhů, drží jeho film mnohem lépe pohromadě. Nápad postupného ztrácení jednotlivých smyslů je zajímavý, ale příběh Susan a Michaela není dostatečné silný na to, aby udržel divákovu stoprocentní pozornost. Perfect Sense postupně upadá do nezajímavé melancholie a za pomoci emotivní hudby i zpomalených záběrů se snaží vyždímat z diváka co nejvíce emocí...a nedaří se to. O to větší zklamání přijde, když celý příběh vyústí namísto nečekané pointy do smířlivého a nezajímavého morálního ponaučení.

100% GUILTY PLEASURE :-) Bavil jsem se, Shelly byla sexy a dokonce jsme se párkrát nahlas zasmál. Možná za to ale může fakt, že jsem si před Domácím mazlíčkem pouštěl 10 dní, které otřásly světem - němý sovětský film z roku 1927..uuf..to byl ale večer :-)

Co na tom, že to není zábavné a dramatické ve všech svých částech. Na svou dobu zcela unikátní filmové dílo, které je tendenční, názorově jednoznačné a poučné. Důkaz toho, že Méliès nebyl průkopníkem pouze v oblasti triků.

Dva a půl chlapa je seriál, který jsem párkrát zahlídl v TV (samozřejmě s českým dabingem) a připadal mi neuvěřitelně tupý, nudný a levně vypadající. Pak jsem se ale začal dívat na pár dílů první série v originále...a dodnes se dívat nepřestal :-) Až na slabší sedmou sérii musím říct, že je neuvěřitelné, kolik vtipů se dá vytěžit na tak malém prostoru (90% seriálu se odehraje v Charlieho domě) a jak dlouho můžou člověka bavit vtipy na pořád dokola stejná témata. Právě bravurně napsané dialogy a roztomilý Charlie Sheen utáhnou - teď už osm sérií - bez větších problémů. EDIT: No a paradoxně výměnou Sheena za Ashtona Kutchera v 9. sérii dostal seriál nový směr, takže se stále je na co koukat.

Postavy dalšího Jancsóova snímku nejsou až na Elektru nijak blíže představeny, takže jsem se v nich dlouho velmi špatně orientoval, natož abych si k nim vytvořil nějaký vztah. Ale možná i to byl Jancsóův záměr. Maďarský režisér totiž tentokrát využil antických vzorů, které převedl do neurčité maďarské pusty a svojí symboliku učinil ještě doslovnější. Aigisthos balancuje na vratkém kouli nesené davem, ocitá se (doslova) v síti atp. Antický časoprostor je narušen nejen umístěním děje filmu do Maďarska, ale také využíváním současných předmětů (například ruční pistole). V závěru je symbol fénixe nahrazen červeným vrtulníkem, který potvrzuje, že film ve skutečnosti není o antice, ale o současnosti, nebo snad, že jeho tématika je univerzální a věčná. Z hlediska stylu zašel Jancsó ještě dál než ve svých předchozích filmech; záběry trvají několik minut a mizanscéna podléhá komplikované a promyšlené choreografii. Přestože se jí účastní několik desítek protagonistů, tentokrát tance pozorujeme až ve druhém či třetím plánu, jako pozadí dramatu odehrávajícího se nám přímo před očima. Divácky se bohužel jedná o poněkud náročný (a ne úplně zajímavý) zážitek. A to i v případě, že jste obeznámení se zbytkem Jancsóovy kinematografické tvorby.

Eragon je asi největší zklamání letošního roku. Nebudu se rozepisovat o všem, co mi vadilo a vytknu jenom to nejpodstatnější. Děj je osekán prakticky na minimum a bez znalosti knihy vůbec nevíte co a proč se děje nebo jaká je motivace postav. Neštvalo by mě, kdyby byly vynechány nepodstatné části, ale z knihy nezbylo téměř nic. Film má 104 minut, což je na dnešní dobu poměrně málo a přesto si tvůrci neodpustí každou chvíli dlouhý spirálovitý záběr na hlavní postavu jedoucí na koni přírodou, který jakoby z oka vypadl Pánovi prstenů. Tím se dostávám k druhému největšímu problému Eragona a to je vykrádání. Celý film jenom kopíruje jiné fantasy a vy máte pocit, že tohle jste viděli snad už stokrát. Hlavní hrdina mi je nesympatický (což je samozřejmě čistě můj problém) a celý film působí neuvěřitelně levně na to, kolik stál. Doufám, že na natáčení druhého dílu nedojde, popř. že bude svěřen někomu jinému. Já už ale ze strachu do kina určitě nepůjdu. 1* jenom pro to, že existují i větší ptákoviny.

První český film, který si vydobyl ohlas a úspěch i na mezinárodní scéně...naprosto zaslouženě. Film dnes možná nešokuje, ale erotický náboj má mnohem větší než většina současných filmů s odhalenými kráskami. Režie je výtečná a vlastně celá vizuální stránka je výborná. Po všech ne úplně povedených němých filmech, které jsem v poslední době shlédnul, jsem Erotikon hltal od začátku do konce a užil si ho na maximum. Pokud se chcete podívat na jediný český film z němé éry, rozhodně doporučuji tenhle.

Nejranější a nejsušší předchůdce Monty Pythonů :-D

Projekt 100 2009. Když pomineme poselství filmu, které nemá cenu hodnotit, protože je převzato z knihy, o nic světoborného se nejedná. Disneyovskou animací prostě nejde dosáhnout té správné atmosféry. Farma zvířat není kniha ani film pro děti a proto nechápu, proč se ve filmu vyskytovaly některé scény (například s nemotorným kačátkem). Někteří v něm viděli další symbol, ale já opravdu ne. Celou dobu mě navíc iritoval naprosto nadbytečný hlas vypravěče, který pouze komentoval to, co se děje na plátně. Zklamání.

Jazz Singer animovaného filmu. Největší klad obou filmů je totiž prostý fakt, že byli zvukové. Krom toho, že zvuků uslyšíme díky zvířatkům pestrou škálu se žádná invence nekoná.