Bajda

Co na tom, že to není zábavné a dramatické ve všech svých částech. Na svou dobu zcela unikátní filmové dílo, které je tendenční, názorově jednoznačné a poučné. Důkaz toho, že Méliès nebyl průkopníkem pouze v oblasti triků.

Podle názvu jsem čekal další genderovou kritiku nebo feministický snímek plný žen, které se budou bouřit stereotypům. Místo toho jsem dostal krásný a upřímný komorní film. Snímek, který vznikl až na konci plodného období nového německého filmu je sice mnohem komerčnější a z mnoha důvodů méně zajímavý než předchozí díla této vlny, ale o to víc je lidský a milý. Jeho hlavní hrdina je sám nevěrný, ale když mu to stejné udělá manželka, zhroutí se a odejde z domu. Svou situaci pak vyřeší poněkud netradičně a sice tak, že se k milenci své ženy nastěhuje, čímž vzniká prostor pro vtipné i dojemné situace. Vztah s mužem, který je jeho dokonalým protipólem pak nechává volně vyvíjet a balancuje mezi chutí mu všechno vrátit, a přiznáním si, že je to vlastně fajn chlap. To, že se jedná o jeden z komerčně nejúspěšnějších filmů NNF se dá přičíst i tomu, že má poměrně blízko k hollywoodskému stylu i naraci. Hrdinové v něm objevují banální pravdy, ale to jsou právě ty, které jsou v životě nejdůležitější a na které díky jejich banalitě často zapomínáme. Nemůžu souhlasit s Bluntmanem, že ústřední situace je naprosto nemyslitelná a vykonstruovaná, protože sám vím, že v některých situacích se člověk nechová racionálně a stát se může ledacos. Ani to, že film "potvrzuje dominantní heteronormativní ideologii" nevidím jako negativum, protože po všech těch filmech bořících genderové stereotypy se jedná o příjemný oddych a o fabuli, která je alespoň v něčem podobná reálnému světu. Hlavní mužské postavy se možná nechovají zrovna typicky, ale přesto jsem se s nimi dokázal do velké míry ztotožnit, což je o to zajímavější, že Muže natočila žena. Možná, že nám některé ženy opravdu rozumí víc, než my sami :-)

Komentářů tady je až to pěkné není, tak jenom zhodnotím, co se mně osobně líbí na BSG úplně nejvíc: pseudodokumentaristický styl, který je příjemným osvěžením na scéně tv seriálů; v opozici tomu fakt, že se tvůrci příliš nezaobírají technickými detaily, nevysvětlují, jak jednotlivé přístroje fungují a soustředí se raději na postavy. Chytré využívání deadlinů, kterými se zvyšuje napětí (v některých dílech je jich hned několik zároveň a některé nefungují jenom v rámci dílu ale třeba v rámci celé série, popřípadě seriálu), zajímavá a netradiční struktura některých dílů (např. hned úvodní díl 33), režie, která občas příjemně překvapí svojí nápaditostí. Co mi trochu vadilo: nudná dějová linie z Capricy okupované Cylony; nudných pár prvních "falloutovských" dílů 3. série; Pro mě rozhodně nejlepší scifi seriál a krásná ukázka toho, že i televizní scifi může být stokrát lepší než Hvězdná brána, na kterou jsem alergický.

Apocalypse Now není film, na který se díváte a už u toho si říkáte, jaká to je bomba. Pomalé tempo, cesta po řece, přerušená jenom několika málo událostmi; ve filmu se toho moc skutečně nestane a to může plno divákům vadit. Podle mě se ale jedná o nejlepší film na téma vietnamské války, amerického intervencionismu i střetu kultur. Událostí se za tu dlouhou stopáž skutečně neodehraje tolik, zato jsou všechny nezapomenutelné. Silný zážitek.

Hyperstylizovaný, hyperbarevný, halucinogenní, fascinující trip uprostřed Tokia. Úvodní brutální titulky vás přikovají ke kinosedačce a po krátké pauze následuje (šestiminutová) nejlepší jízda na drogách, jakou jsem kdy v kině viděl. Po téhle nirváně se pak dokonce začne odvíjet i nějaký děj :) Uznávám, že ten film má mouchy, opravdu JE to kameramanská exhibice....ale to ničemu nevadí. U těch dvou a půl hodin jsem se ani minutu nenudil. Doporučuju všem, ale v kině; dívat se na to doma ztrácí smysl.

Pravděpodobně první filmové dílo, které se zabývá tématem přenositelnosti myšlenek :-) Po zhlédnutí tohoto filmu a zamyšlení se doslova nabízí analogie s filmy typu Ghost in the Shell či dalšími, které zmiňuje Hwaelos. Oproti těmto filmům se ale přeci jenom vymezuje tím, že se ruka na konci vrátí na své původní místo a film tak zaujme stanovisko, které říká, že myšlenky přeci jenom náleží k tělu, což zmíněné pozdější filmy netvrdí….dělám si srandu; to je přemíra filosofování…režisér chtěl prostě natočit vtipný film, dostal nápad s umělou rukou a bylo to :-)

Musím nesouhlasit s petaspurem. Film není o bubeníkovi, který se před kamerou přetvařuje a dělá milovníka bolera; právě naopak!!! Sledujeme neurotického muže, který musí splnit svůj úkol a odehrát svůj part, i když se necítí zrovna nejlépe. Očividně ho bolí záda, při hlučných úderech si všimneme, že ho bolí nejspíš i hlava a když koncert skončí potleskem diváků, jednoznačně se mu uleví. O celém boleru si myslí svoje a ve skutečnosti je mu úplně ukradené :-) Lecontův nápad natočit tenhle film je velmi vtipný a originální; Villeret se své složité role zhostil dokonale a jediný téměř úplně statický záběr doslova nacpal emocemi a řečí těla, která ale jak vidno, není čitelná pro každého.

Po Triumfu vůle, který byl jako celek zajímavý, ale chvílemi dost nudil, jsem čekal něco podobného. Musím se ale přiznat, že mě Olympia dostala do kolen. Od prvních záběrů jsem sledoval naprosto dokonale promyšlené a stoprocentně fungující dílo. Na svou dobu neobvyklé úhly kamery, jízdy, střihová skladba, zpomalování záběrů - to vše dokonale promyšlené tak, aby se maximalizovala dramatičnost jednotlivých sportovních momentů. Dramatická gradace je zvládnutá skutečně bezchybně a téměř v každé disciplíně je jí dosaženo odlišným způsobem (jednou pohybem kamery, po druhé umístěním kamery, po třetí kombinacemi záběrů, ....). K dramatičnosti tedy nepřispívají pouze rekordní sportovní výkony, ale především perfektní režie. Škoda, že je hodnota filmu poněkud degradována spojením s nacistickou propagandou, která ale v případě tohoto konkrétního fimu není až tak extrémní (i když existuje několik verzí filmu, takže tohle berte s odstupem). Z filmového hlediska ale jeden z největších zážitků.

Konečně můžu něčemu letošnímu dát 5*. Kimssi Pyoryugi je po všech těch šablonovitých, stejně končících romatických komediích TAK MOC příjemný oddych. Ve filmu je tolik dojemných momentů, které neznáme z jiných filmů, nebo je naopak známe a film toho záměrně využívá; tolik vtípků, u kterých se zasmějete od srdce...zkrátka velmi milý a přitom malý film, po kterém ve vás zůstane ten příjmený pocit, že jste právě viděli něco "jiného" a bylo to fajn. Nejneuvěřitelnější na tom celém je s jakou lehkostí je to celé napsané a natočené a jak film nikam nespěchá a přitom se ani minutu nenudíte.

Podle mě nejlepší, nejnápaditější a nejvtipnější film ze série tzv. Silly comedies, které začalo studio Walta Disneyho produkovat na přelomu 20. a 30. let (s nástupem zvuku) jako alternativu k filmům s myšákem Mickeym a ve kterých nešlo o hlavní postavu, ale o hudbu. Základní piliř pro veškeré v budoucnu natočené hudební scény s kostlivci. Jestli Burton po Mrtvé nevěstě tvrdí, že tohle neviděl....lže :-)