Bajda

Totální žumpa televizní zábavy. Další ze soutěžních pořadů, které recyklují stokrát ohrané disciplíny, se kterými přišla Nova v devadesátkách. Tragičtí druhořadí hosté; zběsilé tempo; kulisy, že by jeden blil; a mezi tím vším pobíhá a skáče Čmaňa na tripu...televizní peklo.

Jediná cesta, jak v dnešní době zaujmout publicistikou širší publikum. Na USA sympaticky odvážně názorové.

HIMYM začal skvěle...navzdory tomu, že jeho premisa jen kopírovala veleúspěšné Přátele, se od nich dokázal odlišit postmoderními postupy; zcizovacími efekty, nespolehlivým vypravěčstvím, hraním si s různými časovými rovinami, přesahy do jiných médií (resp. na web) nebo třeba nikdy nekončícími popkulturními odkazy. To vše navíc tvůrci v prvních sériích servírovali na stříbrných podnosech a zabalené tak, aby seriál přijal jak mainstreamový americký divák, tak i diváci trochu náročnější. Jenže pak přišlo prodloužení seriálu. Ne o jednu nebo dvě, ale zhruba o pět dalších sérií. Zatímco mainstreamový divák u televize vydržel (podle průzkumů) celkem bez větších výhrad, pro kohokoliv náročnějšího byly poslední série střídavě velkým utrpením. HIMYM jako celek se prostřednictvím hvězdiček hodnotí těžko. První série za 4-5*, pak průměrná 3 s kolísáním na obě strany...asi ale nedokážu odečíst tu nostalgickou hodnotu a fakt, že jsem seriál sledoval od střední neuvěřitelných devět let. Tak teda jo...4*, ale díky bohu, že už je konec...vlastně není, protože bude HIMYD. True story.

Z hlediska animace tleskám. Jinak to ale je průměrný příběh, který jsme nejen v krátkometrážních filmech viděli všichni už stokrát. Oskara za tohle?

Neuvěřitelné zklamání. Dva hlavní hrdinové, z nichž ani jeden nemá žádnou hloubku a ani jeden není zajímavý; nudný scénář plný naprosto očividných logických děr (a teď nemluvím o těch, které jsou tam záměrně) a jeden roztomilý pes...ten může za místní vysoké hodnocení? Nechápu... Nápad parodovat bondovky je samozřejmě skvělý, ale provedení pokulhává. Když odfiltrujete nostalgii a pokusíte se na tenhle film podívat střízlivě....5/10.

Snaha o "evropský art", který v československých vodách zoufale chybí, je chválihodná. Vzít si velké téma a okoukat styl bratří Dardennů ale bohužel nestačí. Slabé výkony neherců v kombinaci se šílenými postsynchrony zabíjí jakýkoliv realismus, který tady na čsfd v komentářích jiní chválí (?!). Témata "rasismu, nezaměstnanosti a disfunkční rodiny" (jak se píše v oficiálním textu distributora) jsou velké sousto, u kterého vždycky hrozí buď banálnost nebo nedořečenost. Můj pes Killer v sobě kloubí oba tyhle nedostatky. V realistických záběrech úspěšných festivalových evropských filmů máte čas přemýšlet o tom, co se děje na plátně....u Killera je to prostá nuda. Hvězdička za film, hvězdička za snahu jít správným směrem. Třeba příště...

Určitě zatím nejopojnější kinozážitek roku 2013, který má pro mě jedinou vadu: v hlavě mi zůstali vzpomínky na technicky dokonalý film, jehož příběh je mi ale hned první den po návštěvě kina úplně ukradený. Z hlediska střihu/kamery/režie/nazvučení/čehokoliv technického je to orgasmus, z hlediska příběhu extrémně nezajímavá banalita. Cuarón i Lubezki jsou šikovní, ale do geniality Kubricka a jeho Vesmírné odysei jim přece jen ještě něco chybí...4,5*

Polanski upozadil svoji kvalitní režii a spolehl se hlavně na text Yasminy Rezové, který je i na divadelním jevišti přijímán rozporuplně. Všichni čtyři hlavní protagonisté nepříjemně přehrávají a veškeré problémy "s přesahem" jsou do jejich dialogů montovány tak, že působí neuvěřitelně šroubovaně. Pointa vzniklá rámujícími záběry dětí je originální, ale zbytek filmu bohužel nezachrání. Jak dokazuje třeba Nicholsovo Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966), konverzační divadelní hra, která se odehrává téměř v jediné místnosti, může být skvěle adaptována do podoby filmu...Polanskimu se to ale tentokrát bohužel nepodařilo. 5/10.

Jednoduše nejlépe natočený film o Supermanovi... 7/10

Sorry za subjektivní komentář spíš o knížce, než o filmu: O formální stránce filmu psát nebudu, to by bylo na dlouho. Co mě ale překvapilo, že ve mě film dokázal znovuvyvolat pocity, které jsem měl při čtení původní knížní předlohy a to nezávisle na manýrismu, který si Luhrman k látce přidal. Otázka je, jestli je to opravdu tak povedená adaptace, nebo jestli jsou ty pocity tak čerstvé, že jsem si je na plátno v kině projektoval. To asi ale takhle brzo nedokážu posoudit. Čím jsem si ale jistý je, že Velký Gatsby je jedna z nejlepších knížek, jaké jsem kdy četl. Depresivní, ale poutavá. Paradoxní jak v tom, co se děje jejím protagonistům, tak v širších otázkách, které otvírá. V tom, že "to důležité" se děje ve vzácné rovnováze přímo před vašima očima a zároveň mezi řádky. Dokonale zachycující milieu amerických dvacátých let i postmoderní krizi, která se od začátku 20. století promítá do vědomí individuí i kolektivu. A která s každým koncem dalšího velkého příběhu nabývá na síle až dodnes. Vůbec se nedivím, že se Fitzeraldův román o období po první světové stal populární po druhé světové válce...ani tak ne must-see, jako must-read...