MIMI.kry

MIMI.kry

Česko

14 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Purpurový vrch (2015)

    O této kouzelné gotické romanci se mluví jako o hororu pro ženy, který otrlého hororového fanouška nemůže ani pořádně vyděsit, ani ohromit gore efekty. A právě ona umírněná a romantická linka se mi na něm právě líbí. Nepopírám, že zvláště první půlhodina, složená například snad z několikaminutového společenského tance a jiných nepodstatnějších akcí, zbržďuje děj. Na druhou stranu diváka naladí na vztahovou strunu a fanoušci upřednostňující jiný tip strašidelných filmů mohou včas přeladit program na drsnější podívanou. Vystřižené scény z filmu napovídají, že původně se mělo jednat o sofistikovanější příběh. Nakonec se ho však rozhodli zjednodušit, což z mého úhlu pohledu ubližuje filmu mnohem víc než absence dvouhodinových jatek. Film má navíc nějaké logické chybičky, ovšem v tomto žánru se dají odpustit. Přestože není vyladěný do naprosté dokonalosti, patří mezi mé nejoblíbenější hororové filmy. Od příjezdu postav na panství zvaného Purpurový vrch dostává dílo dramatičtější spád. Velmi se mi líbila vymazlenější vizuální stránka, oceňuji snahu alespoň o malé načrtnutí psychologie postav a podnětů k přemýšlění, které jsou stravitelné pro běžné diváky. Jsem moc ráda, že vznikají i filmy pro umírněnější fandy strašidelných příběhů, kteří víc než diskuze o digitálních přeludech těší kouzelná atmosféra venkovských sídel a vztahovej rámec tří lidí, kteří se ocitli v těžké situaci. Sečteno podtrženo, jedná se o příjemný mysteriózní slaďák. Je dobře, že hlavní mužskou postavu ztvárnil herec Tom Hiddleston, oblíbenec několika divaček, které znám. Sama si neumím představit jiného herce než jeho, role mu dobře sedla. Výběr hlavních herců je velkým plusem filmu ( Mia Wasikowska, Jessica Chastain). Zamlouval se mi i Charlie Hunnam v roli spisovatelčina oddaného přítele. Škoda, že postavy nedostaly větší prostor, příběh se neponořil do intelektuálně vymazlenější hloubky, neřku-li do nepovrchní studie šílenství a průzkumu netypických vztahů. Je to prostě především tajemná oddechovka pro ženy.

  • poster

    Společenství vlků (1984)

    I přes jistou hororovou a trikovou zastaralost tento film patrně hned tak něco nepřekoná. Hodnotím vysoce pro myšlenk.přesah a logiku, která většině hororů schází. Je to trochu psychologické, trochu o tápání ve vztazích a nejednoznačnosti toho co je dobré a co zlé. Líbí se mi i nečernobílé načtrnutí postav. Atmosféra vily, vesnice i lesa je kouzelná. S některými výtkami nemůžu souhlasit. Podle mě zjednodušovat horory na to jak se povedl ten který trik a jak věrohodně vypadá vlkodlak, je příliš povrchní. V pohádkách je ukrytá složitost života, pokud je ovšem divák nastavený na mimořádkové, nepolopatické poselství.

  • poster

    Ti druzí (2001)

    U většiny hororů dokážu předem odhadnout konec a troufám si tvrdit, že mnohdy to opravdu není žádným velkým uměním. Absence překvapení pak dojem ze šablonovitých filmů, zvláště jistých hororových subžánrů, mírně znehodnocuje. V roce 2002 se mi to u The Others nepovedlo ani náhodou a film byl natolik pozoruhodný, že jsem nad závěrem během projekce vlastně ani nestačila přemýšlet. Na potemnělý romantický dům, v němž se musí ve věčném šeru ukrývat zdejší obyvatelé, včetně sebevědomé paničky Grace, která usměrňuje jak své děti, tak příchozí služebnictvo, se kouká se zatajeným dechem. Na co se však více a zbytečně rozepisovat? Kdo by dnes neznal slavný příběh, v němž rodinku žijící na samotě, začali rušit nepřirozené a nevysvětlitelné jevy, zvuky, jiné bytosti? Je jasné, že ti záhadní, většinou neviditelní a podivní druzí, musí z kola ven. Majitelkou domu je přece Grace, která ví co chce. Chrání svůj domov, majetek a hlavně své potomky.

  • poster

    Šestý smysl (1999)

    Tenhle film se fakt povedl! Na horor z 90.let nevšední pointa, která při prvním shlédnutí překvapila a i nyní, když vím, co kdo řekne, co bude v dalším záběru a jak se věci mají, mě dokáže Šestý smysl udržet stále v napětí. Líbil se mi i ten psychologický přesah, pokus chlapce vyrovnat se se svojí osobností a děsivými výjevy, které se na něho valí ze všech stran, přístup matky k osobitému synovi, který to od osudu pěkně schytal a do toho bezradný lékař, který se upřímně snaží, tápe, ale opravdu nechápe, jak pacientovi pomoci. Stejně jako neumí vyřešit potíže v manželství a nerozumí, proč je jeho žena najednou tak odtažitá, jako by jeho pracovní vytížení nechápala, jako by ho ani neviděla... Málokterý mysteriózní horor má v sobě kromě strachu zároveň i laskavost a něhu a do toho všeho ještě správný cit pro postavy. Dobře napsaný, vypiplaný scénář, skvěle zahraný všemi zúčastněnými... Ne, nic kritického mě nenapadá, a to už je co říct! :) P.S. SE SPOILEREM: Překvapivou pointou připomíná jiný slavný horor, Ti druzí, který byl natočený až o dva roky později. Šestým smyslem se nechalo inspirovat mnoho dalších filmů. To mluví za vše.

  • poster

    Základní instinkt (1992)

    V 90.letech jsem neznala člověka, který by tento na svou dobu originální a eroticky poměrně odvážný thriller neřešil a komu by se tento film nelíbil. Tehdy. V respektovaných novinách a jejich recenzích kritici spekulovali, zda by mohla být i v reálném životě nějaká ženská až taková manipulátorská mrcha. Někteří obyčejní diváci zase zastavovali video na jistém místě a zkoumali, zda je nová sexbomba Sharon Stone u policejního výslechu fakt tak moc neoblečená? :) Dialogy mě velmi bavily, zvláště u výřečné Catheriny, postavy též a ač jsem film viděla několikrát, pokaždé jsem byla poměrně napnutá. Film mi rychle ubíhal i po pár opakováních. Pokud někdo film kritizuje, je to většinou až nyní po bezmála neuvěřitelných 30 letech a to je, myslím, na neartové krimi slušný výkon. K dnešnímu dni má 83% a pokud vím, líbí se doktorkám i prodavačkám, tedy poměrně širokému spektru diváků. Netuším, jak bych Základní instinkt hodnotila dnes, kdybych ho viděla prvně, ale tehdy se stal už brzo po uvedení nejenom pro mě opravdu populárním kultem. Myslím, že zůstává nezapomenutelným pro řadu lidí i po třech desítkách let, i když dnes se na něho mohou dívat někteří lidé poněkud střízlivěji. Ať už kvůli kvalitě nebo z nostalgie si dodnes uhájil své místo na slunci.

  • poster

    Sekretářka (2002)

    Film o temnějších praktikách a vztahových hrách, které přinášejí specifickým postavám osobitou radost a svérázné potěšení. Nejenom. Horor to není. Nicméně do mého tajemnějšího filmového světa se tento poměrně zábavný a netypicky romantický kousek celkem hodí.

  • poster

    Psycho (1960)

    Duševně nemocní bývají v hororech častým hostem. Ovšem nikdo nemůže úspěšně soupeřit s Normanem, Hitchcockem a tajemným domem na kopci, který už léta převyšuje své okolí. Legendární Psycho z roku 1960 nebylo dosud překonáno. Alespoň podle mého soudu. A nakonec ještě jedna zajímavost, kterou jsem kdysi někde vyčetla: režisér hledal v konkurzu primárně takového herce, který měl i v reálném životě komplikovaný vztah se svojí skutečnou matkou. Šlo mu o to, aby se herec do své role snadno vžil.

  • poster

    Joker (2019)

    Komentář píšu pár hodin před udílením Oskarů, koberec je už připravený a Phoenix je už někde na cestě. Těžko říct, jak to bude se soškami. Nominací má Joker plno, Phoenix je sázka na jistotu alespoň v herecké kategorii a zbytek je ve hvězdách. Začínají se vynořovat obavy, že pokud podpoříme film ve velkém, podpoříme tím i původně nemohoucí, znevažovanou postavu Artura, s kterým nejdříve vyjebala společnost a on pak překvapivě vyjebal s ní. A podpoříme tím asociály, kteří svojí zoufalou sociální situaci a vyloučení ze společnosti budou brát podobně radikálně jako on, může být prý inspirací... Ale prosím vás... :) Nikoho soudného snad doopravdy nenapadne, že by chudí klauni po shlédnutí vyfabulovaného filmu vyšli do ulic a nechali se inspirovat ke kontroverzním činům, aby ukázali, že nejsou tak slaboučcí a neškodně směšní, jak se na první pohled zdá. Joker je především vyfabulovaný film a že ukazuje na nešvary společnosti, to není od věci, ale revoluci bych do toho nemíchala. :) K napsání komentáře se už připravuji asi půl roku, abych vypíchla to nejpodstatnější a napsala důstojný koment, který si film zaslouží. Jenže výstižných slov se mi v tomto případě stále nedostává. Tak nakonec prohodím alespoň toto: jsem ráda, že film má právě tuto dramatickou, tíživou a temnou formu a neskončil jako vyduchlá komiksová figurka na jedno večerní přetočení. Jokere, snad to dáš a sošky budou. A když ne, drž se, mnozí diváci na tebe nezapomenou a budou i tak děkovat za tento nečekaně zajímavej hollywoodskej počin!

  • poster

    Sloní muž (1980)

  • poster

    Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)