hrumsrt

Dneska už na mě působí poněkud překonaně, zřejmě hlavně kvůli rozporuplnému konci... Hlavní dvojice odvedla skvělou práci, až jsem jim to uvěřil. Co ale vyzdvihuje snímek téměř do oblak je legendární hudba ! 75%

Daleko surovější a dramatičtější než-li Úsměvy smutných mužů. Současně ale komornější a se zcela jinou vizí. U zmíněného filmu je hlavním tématem naděje spojená s procitnutím. Tady se na alkoholismus dívá zcela jinak, snad až jako na civilizační chorobu. Nemá to v podstatě nějaké originální téma a i do obsazení to je dosti slabé. Táhne to jen Trojan ml., který sice dělá, co může a jeho pragmatický pohled na svět je vynikající, nicméně vcelku právě tohle je jediné plus filmu. Zbytek je jen taková vata. Bohužel se tomu ale nevyhnuly ani chyby - záběry z opilecké cesty autem, kde to nikdo ve filmu netočí, ale přesto mají herci červené oční zornice... Z vodky vám nezbude nic než vomitus. Buďte Češi, pijte pivko! 45%

Jedna z těch komedií, která si utahuje z lidské demence, ale nějak si nejsem jistý, jestli nakonec není její oslavou.. Průměrný týpek Luke Wilson jako vyslanec dnešní doby (no 15 let staré) má v roce 2505 nasát, kam se lidstvo posunulo.. A podle Mike Judge to vypadá, že nikam a ta dnešní oslava průměrnosti a sledování kdejakých dementů za absence respektu k znalostem a odborné veřejnosti přesně sem míří.. Ocitnete se v době, kdy všichni jsou líní, civilizace dosáhla vrcholu a zapomněla na její přirozené základy. Bláznivá komedie, která se prezentuje jako buranská a náš hlavní hrdina, než aby vyhodnotil, že v jeho době, kdy byl outsider ale všechno fungovalo, lidi měli ambice, mu bude líp.. Tak o to více přimkne téhle budoucnosti, kde mu bez práce a námahy holky, peníze a postavení samo přijde na talíř.. Idiocracy je hloupý film, který svoji stupiditu oslavuje. A téhle pokleslé zábavy se účastnit nechci! Pray for Borat! 35%

Aneb jak se Spike Jonze tak moc zamiloval do psaní Charlieho Kaufmana, že to spolu po jedinečném V kůži Johna Malkoviche natáhli ještě na jednu spolupráci... Jak Kaufman u mě není úplně tím scénáristickým králem a jeho kousky ve mně pokaždé zůstanou na podobné kvalitativní rovině (těsně pod vrcholem a jen čekám v sobě na okamžik, kdy to ve mně dozraje), tak naopak Spike Jonze už si mě navždy získal svým posledním režijním kouskem Ona, a proto nebylo naivní věřit, že právě takhle vzájemně pomůže Kaufmanovi dojít toho vrcholu.. Adaptace je zase neuvěřitelně nápaditý film, v němž jakoby se meta nápad z prvotiny V kůži Johna Malkoviche posouvá do další úrovně vnímání. Příběh o samotném Charlie Kaufmanovi, který se promítá do hlavního hrdiny příběhu, v němž taky píše scénář.. Adaptace se odehrává ve dvou rovinách. V jedné Charlie Kaufman hledá tvůrčí slinu za konkurenční disharmonie s (fiktivním) dvojčetem Donaldem, který si vlastně usmyslil, že napsat filmový scénář zvládne kdokoli - jeho filmová vize je velice jemné dloubání do klasických Hollywoodských blockbusterů, kdy upřednostní povrchní jistotu před unikátností.. Ve druhé rovině se před našimi zraky odehrává právě vize už toho o čem Charlie píše. Znamená to tedy, že víme jak první rovina dopadne a jen tvůrci neztrácí čas?... Adaptace je hereckým koncertem Nicolase Cage, který tentokrát tedy ve dvojroli předvádí jeden ze svých životních výkonů, a kdo má rád ty jeho osobité výrazivo, dostává se mu tady až transcendentního přístupu.. Jeden z nejoriginálnějších filmů, co jsem viděl a pokud Kaufman někoho vykrádá, tak leda pořád sám sebe.. Geniální sonda do nejen scénáristické ale vůbec jakékoli kreativní a tvůrčí duše.. Jediný film svého druhu, který skutečně až loni našel měřítko v podobě To se mi snad zdá, kde i v obou případech Nicholas Cage hraje nesmírně citlivě a civilně svoje místy teatrální postavičky... Adaptaci napoprvé nemám šanci normálně zpracovat, a tak si ji jako všechno od Kaufmana chci vychutnat s odstupem znovu, je to totiž úplně jinde.. 75%

Nevidím aktuálně v Česku nikoho na podobné úrovni, jako je Adam Sedlák.. Ano, máme tu řadu zajímavých tvůrců a ještě větší masu rutinérů, ale opravdu se nenajde nikdo s tak progresivní vizí a tvorbou, jakou představuje tenhle, už ne tak mladý, supertalent... I přestože se od nedávného filmového hitu BANGERu zase vrací k seriálové podobě a poprvé v běžné televizní produkci. Jelikož už jednou přišel se svým seriálem, totiž se Semetrem, když mu jako nezkušenému absolventovi FAMU dala prostor televize Seznam, a jak tomu bývá už zvykem, i tenhle projekt Sedlákovi sednul a vypadá úplně jinak, než zbytek konkurence.. Návrat v podobě Adikts je ale s BANGERem nakonec bližší, než by se možná čekalo a jako tvůrce tak podruhé vytahuje jedno stejné téma, tedy problematiku drog a jejich subkulturu.. Jak už z názvu napovídá, seriál se pokusí drogy ukázat z co nejvíce směrů a jedním z nich bude zprostředkovaný skrze studenty adiktologie.. Právě tyhle mladíky, kteří zasvětili svoje studijní léta oboru o studii závislosti. si Adikts vezme jako prostředek svého vyprávění a skrze jejich osudy se tak tvůrci pokouší říct, co mají na srdci.. Drogy nejsou zlo, jsou to zkratky, tolik k nejdůležitější myšlence díla. Čímž jasně definují svůj pohled k tématu, které následně z několika pohledů probírají... Drogy dávají moc, vracejí naději a přidávají uživatelům na vlastních iluzích. Adikts je ale neberou tak vážně, jak se někdy tváří. Jednou nechá postavy zvracet a jindy je právě díky drogám uvrhá do životních situací, kam by se zábrany jinak nešli.. Ústřední postavou je svého času dealer a nový student adiktologie, který zná obor tak nějak více z praxe, Max v podání nepříliš známého Petra Uhlíka, jaký svým postojem "mám v piči" udává zábavnější tón jinak dosti odbornějšího podání.. Fajn nápad, pořád naprosto energický styl vyprávění táhne a prodává tuhle hnusnou subkulturu ještě o to úderněji, ale nějak to nestačí.. Adikts totiž nemají vlastně o čem moc vyprávět. Jde o takovou sérii situací, v níž drogami ovlivnění jedinci dělají, co by jinak nemohli nebo nechtěli. Ale v jádru chybí projektu silnější pojítko, které by někam posouvalo postavy.. A tak než aby Adam Sedlák někam došel, i on použije několik zkratek, kde prodává svoje vizuální cítění a nepříjemně živý styl snímání obrazu, ale cíle se nikdy nedobere, což z Adikts dělá leč možná zábavnou, tak poněkud zbytečnou pouť... Anebo nevím, možná je to tak jinde, že mě to dostane až za pár let. Zatím se druhý BANGER rozhodně nekoná.. I když cením odvahu, která tu i přes všechnu fixaci na penisy opravdu pořád je, ale nějak mi to celé uniká.. P.S. Miki Žbirka a Nespalme to krásné v nás je velmi fajn kontrast, který přesně sedí.. 60%

Aneb jak Lord Voldemort (Hero Fiennes Tiffin) a mladší, kouzelnější Hannah (Josephine Langford) se rozhodli, že vysokoškolská láska je nad všechno, učení a rodinu nevyjímaje. Mně to i celkem bavilo, hlavně Tessa byla charakter, který mě ve filmech baví, oproti tomu Harding je hrozné klišé. Spíš mě asi zklamal závěr, který tenhle fakt příjemný románek odsoudil do obyčejného tradičního schématu. Ale celkově příjemný "sobotní film". 60%

Proč ta firma Vance pořád dokola všechno platí?! Co je jí potom, že se Tessa kvůli telefonování za volantem vybourala? Aha, takhle platit za stážistku, to zní skoro jako ze života :(. V předešlém díle to fungovalo dobře, bylo to neokoukané a zatraceně to táhla Tessa (Josephine Langford)... Ale tentokrát to tvůrci přehnali, zaměřili se jen a jen na sex, zbytek je prostě nudné a jen tak plyne (působí to jako křoví). Harding (Hero Fiennes Tiffin) je jak potetovaný vesničan z 18. století, prostě nudný, žádná nadstavba oproti prequelu. Oproti tomu to nejlepší, co nabídl předchozí snímek tedy Tessa, se tady tentokrát úplně utrhne, od romantické čtenářky klasik je z ní nadržená rádoby dospělá.. Co mě mrzí je, že tvůrci ponechali stejné respektive velmi podobné schéma příběhu, jen tomu dali novější a dospělejší vzhled. 25%

Takřka zaměnitelná festivalovka, na kterou jsem se ale hodně těšil.. Už nějakou dobu je známo, že Paul Mescal bude hlavní hvězdou druhého Gladiátora takže je docela na čase, aby si hod divák mohl okusit i někdy jinde. Snímek Aftersun je prostý snímek, kde režisérka vzpomíná na dětství a na její dovolenou s otcem.. Co je na oko krásná dovolená, kde holčička dostane a dělá co chce a na diváka se přenáší jejich trošku pochroumaný vztah, je ale v jádru něco více. A je potřeba se několikrát vhodně pozastavit a všímat si detailů, které nám jsou během idylického výletu zvolna předávány.. Prakticky celou dobu přemítáte v čem je problém, co se nám tím autorka snaží říct. A i když je nějaká tragédie všudypřítomná a ze sebemenších radostí je mi docela ouzko, stejně jsem po celou dobu neměl šanci ani nakouknout za tajemný závoj, který si celý příběh vystavěl.. Solidně autentická podívaná, kde postavy působí tak přirozeně až jsou poněkud všedně nudné.. Nenápadný film, který ale finálním sestřihem úplně změnil dojmy a nechal mě jen nevěřícně zkameněle sedět a přemítat, jak se jim to takhle povedlo... Skutečně nepřišlo mi to příliš dobré a tolikrát je to tak všední, až je to celé i tak střízlivé stopáži poněkud roztáhlé. Ovšem za tu závěrečnou finální tečku a následně okamžité retrospektivní přemítání nad tím, co jsem sledoval, musím uznat, že to má něco do sebe.. Líbí se mi vztah obou postav, který je tak trapně chladný, až bravurně podporuje onu přítomné cosi. I když jsem vůbec nevěděl o co ve filmu půjde, velmi rychle jsem nabil takového stahujícího se dojmu, ze kterého mi nebylo dvakrát dobře.. Odvážný projekt, který nutí diváka přemýšlet.. Takže paradoxně nejlepší je finální "epileptický" sestřih za doprovodu jedné fantastické skladby, která jen prohlubuje už tak dost depresivní emoce. A upřímně jsem dojatý, jen když nad tím ještě zpětně vzpomínám.. Zkusím tu zanechat i svůj tip: Tatínek v osobním životě selhal a už v něm nechtěl pokračovat, možná šlo o zlé vyrovnání s latentní homosexualitou anebo rezignace na společenské postavení. Každopádně tatínek vnitřně vnímal, že pochybil a chtěl se ještě věnovat dceři, aby si na něj pamatovala... Není to nejlepší, ale jak při samotném finále tak každém dalším dodatečném vzpomínání jsem dojatý.. Jestli by ten Mescal neměl namísto starověkých postav směřovat k takhle objemně citlivým postavám zahrnující třeba zamilované floutky. S odstupem času lepší a lepší, ale pořád nejsem na vlně, v níž jsem od samotného začátku doufal.. 65%

Ale vlastně je to za 5*, jelikož něco tak debilního jsem už dlouho neviděl... Oni trhají bazalku u vaření a baví se, jak je vnímají rodiče jako pár! Dno je vlastně taky vrchol Jaromíre. Nicméně název pořadu je geniální, jak kdyby ho ukradl od Lukefry. Že by odkaz na vztahovou hierarchii? Nebo je tak narcistický, že to jméno cpe všude..

O existenci tohohle filmu, ba celé Bournovské filmové sérii vím už dost dlouho, ale nikdy se mi na to moc nechtělo dívat, důvodem jsou pravděpodobně antipatie vůči samotnému Matt Damonovi, který mě nikdy svým až všedním projevem nikterak neoslnil, tohle změnil až loňský The Last Duel... Na úvod říkám, že tohle je ta největší značka, jakou se může ve svém životopisu prsit. Ačkoli mi pořád v roli Jasona Bourneho nějak nepasuje, tak jsem došel k závěru, že si ale neumím na jeho místě představit tvář kohokoli jiného. Ta zhruba první mysteriózní půle je naprosto parádní a každý střípek skládající obraz našeho hrdiny je neuvěřitelný hnací motor. Matt dokázal, že tuhle docela netradiční pozici ryzího akčního hrdiny zvládá zcela bravurně a ten jeho takový jalový výraz je zkrátka Jason Bourne.. I po letech to ve svém tempu funguje parádně a non-stop se tam něco děje a vy máte neustálý pocit, že náš hrdina je pořád na zaměřovači. I když je třeba uznat, že zkrátka technika šla hodně dopředu a má to tendenci evokovat minulé století. Je to jeden z těch akčních filmů, kde onu akci a zrychlující se obrátky netvoří střety postav.  Jinak dost dobře udělaný snímek, který těží z slušného scénáře ale především vynikajícího střihu, který zvládá vybalancovat i několikrát malinko rozostřené záběrování. Navíc jako bonus spousta známých pražských uliček a jeden z těch "našich" nejlepších filmů. 75%