sofiapetra

Tohle prostě ty mrazivě severské nejlepší promakané kusy umějí - připoutat k obrazovce a nepustit dřív než naskočí závěrečné titulky. Vyšetřovatelka Saga Norén je případ sama o sobě - zdroj neprvoplánovaného humoru a výborný nápad i reklama pro podobně ustrojené lidi (a že jich s Aspergerovým syndromem mezi námi není zas tak málo). I. i II. série: skvosty. Poslední díl druhé série se mi zdál skoro už zbytečný - že už v něm nebude co řešit, ale zase mě dostali. Z finále jsem byla naprosto perplex. Teď mám za sebou i třetí sérii - a opět absolutní spokojenost. Nádherné noční záběry na most, atmosféra, komplikovanost děje i postav, zvraty; není co vytknout. A Sagu scénáristé opravdu nešetřili, nechali ji projít snad vším, co si lze z temnějších věcí představit. A její nový kolega je sice úplně jiný než Martin, ale možná ještě sympatičtější. Pět hvězd bez debat za všechny série jednotlivě, ale i dohromady.

Je to ďábelsky dobré. První, druhá, třetí a teď už i čtvrtá série - žádný sešup kvality se nekoná. Čtyřka je nejspíš zatím nejmrazivější a prostory Bílého domu jsou vykresleny natolik nehostinně a neútulně, že je vlastně div, že by vůbec někdo tak chorobně toužil v nich pobývat. Edit: po páté sérii se omlouvám čtvrté, že jsem si myslela, že víc mrazivé to už být nemůže. Evidentně může. V páté už jsou téměř všichni monstra:), ale překvapivě si to pořád ještě dokázalo udržet původní atmosféru. Doufám, že bude i šestka (i přes Spaceyho klatbu - mohou snad namaskovat někoho jiného), jinak by to celé postrádalo smysl - nějaká satisfakce snad přece musí přijít (těch mrtvol už za sebou naši drahouši táhnout víc než dost).

Ty jo, celé léto Dexter, 8 sérií. A ten smutek, že je konec. A jak se vypořádat se sprostomluvou ségry Debry, která byla tak sympatická, že úplně posunula i všechny mé hranice? :) S Dextrem se mi stalo to samé co s Perníkovým tátou. Do obou seriálů jsem odmítala před lety zabřednout - nevěřila jsem, že se mi budou líbit. Zkusila jsem je až teď - ale nemohla jsem se mýlit víc. Dexter mě dostal ještě asi víc (když si tedy odmyslím tu úvodní znělku, která mi vůbec nesedla a dělala se mi z ní špatně, tak pak už bylo téměř vše dokonalé). Kromě šesté série - ta byla jediná slabší i včetně dialogů - zdálo se, že původní scénáristé byli unavení a vzal to za ně na chvíli někdo jiný. Ale v sedmičce to zase už šlapalo jako dřív. A osobně mě nezklamal ani závěr, nic rozjuchaného se přece čekat nedalo. Tajně doufám, že ještě bude i devítka... :)

R.R. Martin je jediný dobrý autor, o němž vím, že dokáže obětovat pro blaho a neočekávatelnost záplatky klidně i nejsympatičtější figury. Mnohdy je to šokující, až téměř zdrcující, katarze nulová, přesto je to skvělé. Mnoho jiných se snažilo a snaží vytvořit nové (staré) světy, ale jemu se to opravdu podařilo. Finále osmé série mě sice - jako mnohé - překvapilo, ale o to Martinovi přece vždy šlo. Vždycky kašlal na nějakou spravedlnost a útlocitnost - a právě to dělalo jeho příběhy tak zvláštními. Vždycky si vzpomenu na jeden jeho rozhovor, ve kterém líčil, jak se díval s mámou v televizi na filmy a seriály - a ona vždy dopředu předvídala, jak to bude dál. A pokaždé se prý strefila. Takže toužil psát jinak - a vážně se mu to povedlo. Dohnat miliony smutných fanoušků k hysterii - a požadovat, aby se závěr předělal, je něco neuvěřitelného...

K jedničce: Svébytná, nenapodobitelně drásající atmosféra. Výborný scénář. Rozuzlení na konci nebylo sice tak bombastické a zloduch tak strašidelný, jak by člověk po té celé náloži čekal, ale to už bychom toho asi chtěli moc. K dvojce: Druhá řada je ZCELA odlišná od té první. Nejsou tam jen jiní detektivové, ale překvapivě došlo i ke změně žánru - nyní se jedná o gangsterku, nikoliv detektivku. Ale vše odpuštěno, je to nadprůměrný počin i tak. Rozjezd byl sice rozpačitý, ale poslední dva díly značně vylepšily celkový dojem. Kromě toho Colin Farrell zahrál svého ztroskotance stejně skvěle jako Matthew McConaughey. A obsazení Vince Vaughna se nakonec ukázalo také jako dobrá volba. Bát se toho rozhodně nemusíte, jen se to prostě asi bude líbit úplně jiným lidem než jednička.

Mám za sebou obě série a mohu konstatovat jen jediné: to jsem tedy čuměla. Pakliže jsem doteď znala z Kolumbie jen skvělého G.G. Marqueze a pyšně jsem si namlouvala, že právě díky němu mám alespoň základní představu, co to ten magický realismus je, až po zhlédnutí tohoto seriálu to vím konečně jistě. Je to masakrózní svět sám o sobě. Charakter, nápady a životní osudy Pabla Escobara by si nevymyslel ani ten nejbláznivější scénárista (vůbec to však neznamená, že by scénáristé byli při projektu jen do počtu - naopak, podle výsledku to jsou skuteční mistři). Cože, já že mám jít do vězení? Nezbývá než si ho postavit - a běda, když se nějaký policajt přiblíží blíž než na tři kilometry...:) Celé je to šílené, drsné, ale překvapivě i hodně dojemné a vtipné. Je to tak dobré, že celou dobu máte pocit, že sledujete spíš dokument než hrané scénky.

A zazvonil zvoneček - a desátý díl páté série dokoukán. Skončil fenomén všech fenoménů. A za sebe mohu říct, že naší rodině přinesl opravdu hodně emocí a autentické těšení se na další díly. Sbohem, Profesóre a díky za ten úžasný patos a bezbřehou energii!

Další návykový seriál, který vám sebere spoustu času a jste smutní, když skončí.

Roky jsem si dávala načas a tento seriál ignorovala. Ale teď to přišlo: pět sérií, tedy 62 dílů během zhruba tří týdnů. A i přesto, že v některém díle se nedělo dlouho takřka nic, pak vždycky přišla nějaká pecka, která na to nechala lehce zapomenout. Celkově mimořádná spokojenost (až závislost) a momentálně velká frustrace, že už to skončilo.

Jsou dvě ráno, dala jsem si to málem v jediném zátahu. Rozjíždělo se to pozvolna, první dva díly byly jen oťukávací a připravující si půdu, ale těch dalších šest mi nedovolilo se už jít ani najíst. Je to šílené. A šíleně dobré. Také mě to poprvé vedlo k znepokojivé úvaze ohledně chování muslimských mužů k ženám - vždy jsem jejich chování vůči nim považovala za nehorázné, jak se ale tady chovaly dcery (13 a 15 let), podporované matkou k nebohému otci (velkému sympaťákovi), bylo ovšem též odstrašující. Téměř noční můra. Místo toho, aby byly vděčné, že je na ně hodný, ignorovaly ho a chovaly se k němu jako k onuci.