Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (650)

plakát

Rubikon (2022) 

Tak nějak jsem čekal, že po překročení tohoto Rubikonu asi nevrhnu na kostkách pětici, ovšem na druhou stranu mě nenapadlo ani to, že téměř vrhnu. A tak tu máme rádobyŽivotní Solaristickou telenovelu, v níž byly do vesmírné ponorky mrdnuty dva zelené mozky, a to evidentní specialista na maniodepresivní jebnuté subky ekoterorista Athelstan a od prvního pohledu krutě nesympatická gumácká herr (sic!) Ripleyová, plus jeden… no, prostě Rusák. Noa tahle partička byla ponechána cvakat jakože děsně falusoficky a moralizujícně vypínačem Odletět/Neodletět tak dlouho, dokud to i ta poslední žárovička dobrého vkusu a logiky nevzdala a v posledním vzedmutí sebeúcty neprdla.

plakát

Princezna (2022) 

Pokud vás (stejně jako mě) také jako malé fakany zajímalo, jestli Grimovic verzi navzdory nebyla Růža vlastně šaolinsky vycvičený John McClane, který nečapnul spavou nemoc vlivem kletbou podmíněné alergické reakce na trny, ale naprosto ordinérní reakce na chloroform, kterého jí dal počichat nikoliv luzný princ, ale luzný pedofil (nebo to byl luzný pedofilní princ?), pak jste zde částečně na správné adrese. Zmíněné „částečně“ má na svědomí fakt, že tento materiál nedostal do ruky třeba takový Wirkola, ale perunžel zase nějaká krutě uvědomělá klika z Holého Údu s jeblým Rákosníkem v čele, pročež byl děj jako obvykle zasazen do jakéhosi jednorožčího království sluníčkově vyteplených barev duhy, futrován aktuálně jakože děsně kůl pseudozenovými moudry, z nichž by si to Kwaičangkejn radši hodil na modro do průvanu, protagonistka do té maniodepresivní kravky přepínala přece jen častěji než by mi bylo bývalo milé a konal se zase jednou řádně přepálený čelopleskový závěr. Na stranu plusů přihazuji plnokrevnost a pár povedených bojově choreografických opičáren, jež ustály i ten zrzavý volšový špalek v hlavní roli, neb Brusleení v jejím podání trumfla svého času i Uma asi tak o pět světelných let, resp. já osobně bych jí po zhlédnutí tohoto kusu i oloupání cibule svěřil pouze s připraveným tlakáčem v jedné a mobilem s vymáčknutou stopětapadesátkou ve druhé ruce. Takže po přezrálé úvaze... no, tak za sumasumární lepší plichtu.

plakát

Párty Hárder: Summer Massacre (2022) 

Musím se přiznat, že z plakátových reklam na pokračování Bohemian (anal) creampie na stanicích MHD stejně jako z faktu, že Márty tentokrát infikoval i multikrávy, jsem byl mírně septický, zda rovněž tento můj oblíbený tvůrce nepropadl mamonu, nicméně po zhlédnutí musím s ulehčením konstatovat, že jde stále o velmi poctivou Řezničinu bez jakýchkoliv zábran nonšulantně vizualizující, že Život není krásný, ba často jej lze bez jakékoliv nadsázky označit za Jehovovu pomstu, neb kdyby i řekněme takový Kohnovic Saša jen letmo pomyslel na nejmírnější z v tomto kusu přítomných krutě korektálních gagů, patrně by dobrovolně nastoupil léčbu koňskými dávkami diazepamu a elektrošoky. Do varlat. Snad tedy rejža po této brutální nenagelované penetraci mejnstrýmových kinosálů nebude dostávat přespříliš výhružek exorcismem a přežije všechny ty útoky zákeřně poštvaných čivav.

plakát

Kdyby radši hořelo (2022) 

Je sice chvályhodné, když se někdo v rámci české kinematografie pokusí o Trošku jinou komedii, nicméně toto bylo přece jen vychýleno směrem k opačnému extrému tak vydatně, že to ani opět vynikající prof. Dr. h. c. v oboru žlučovitých vesnických dědků neuhnátkoval výše než ke slabšímu průměru.

plakát

Top Gun: Maverick (2022) 

Rymejk jedničky s fyzikou tentokrát úplně vysazenou na neutrál, až jsem se mírně obával, zda si to tam Tomík na závěr nepřihasí úspěšně kosit fiktivní supersoniky fiktivní nepřátelské mocnosti (veškerá podobnost čistě náhodná a ten Hind se tam zatoulal určitě omylem) svým soukromým Mustangem, říznutý Ďábly v oblacích, resp. možná spíše prvním Hvězdným válčením (jsem fakt místy čekal, že Mav sdělí Roosterovi obligátní ájemjórfádr). Ale ve výsledku je ta čalamáda vlastně docela poživatelná, takže jako jo.

plakát

Marco (2021) 

V krátkém čase mi na monitoru opět přistálo cosi shnilého ze státu dánského, avšak tentokrát k mému mnohem a mnohem většímu poděšení, neboť zhlédnutí Chanov deffek(ál)ten působilo po čtyřech Qčkových sQostech asi jako nechat si na závěr opulentní žranice sestávající přinejhorším ze stejků z argentinské svíčkové naservírovat z kremační pece vytaženou doutnající podrážku socialistické vojenské kanady (s přílohou z neprané fusekle původního majitele). Dobrou třetinu děje spočívající ve vskutku neobyčejně nudné naháněné Pohlodkovic fakana Červenákovskou přesilou (ačkoliv někoho to třeba zaujme, nicméně já když chci vidět něco podobného, mohu po sedmé večer jednoduše čumět z okna) totiž zřejmě natočil nějaký ochotný člen kástingu na mobilní telefon při toulkách nočním Žižkovem a Karlínem, když tamo sháněl představitele hlavních rolí, v čemž byl želperun úspěšný, anžto naprosto sQělý šarpej Kaas, kterého s ohledem na rovněž výjimečně Qalitní ztvárnění aspika v Rytířích spravedlnosti podezírám, že si při přípravě na své první Qákání v Ženě v kleci v rámci Stanislavského metody nechal obden píchat MMR vakcínu, až asi toho Aspergera fakt uhnal, byl nahrazen nesympatickým nehereckým dědkem za zatáhnutí rumové sekery U vystřelenýho oka a z neméně charamantního původního Assada zde zbyl pouze jakýsi Ass zverbovaný nejspíš mezi bezďáky z Šervůdu před hlavákem na dvoulitrovku Baronovy zahrady, resp. dvoulitrovku patrně již zpola vypitou, jelikož první půlku zjevně koštovali scénárista s režisérem, pročež i ve zbytku stopáže lze popatřiti toliko na značně nenapínavou a předvídatelnou story, neb tvůrci nám po cimrmanovsku již na začátku fakticky prosradili konec detektivky (a navíc všichni víme, že Franta neumí držet úhel). Krátce řečeno – byla to taková dost hnusná tečka za tou naší detektivní sérií. Aspoň pro mě teda.

plakát

Seveřan (2022) 

Hlavní hrdina, kralevic severoprdelský (říkejme mu pracovně třeba hAmleth (tj. halucinující Amleth)), na můj vkus odinžel nejprve až příliš zdlouhavě řeší cosi prohnilého ve státě dánském ožužláváním větévky Yggdrasilu, zalévaje přitom jeho kořeny zvětralou močí Larse z Trevíru tak mocně (přičemž nevábně antikristní odér podtrhuje i účast sgt. Eliase, alias ubohého Heimira, já ho znal (sorryjako, Bille, mám tě rád, ale tenhle smrad už ze sebe prostě nikdy nesmeješ)), až z toho i chudák Jörmungandr dostává žaludeční křeče a průjem. Takže víc jak ke trojici to prostě nevytlačím. Na druhou sranu je třeba uznat, že po přepnutí z Vilíkova módu do kimmérijského (byť i v něm je stále hAmleth nezdravě houbičkově vymleth) jde o poměrně naturalistickou mládeži nepřístupnou syrovou řezničinu, takže míň než tři si to také nezaslouží. Ergo škoda, že hladina LSD nebyla udržena v množství menším než malém. Jinak doufám, že mou oblíbenou Lulu z Honolulu budou takhle balzamovat častěji, neb po delší době zase nepřipomínala Majkla Džeksna v posledním stádiu rozpadu. Škoda jen, že rovněž Ofélie nedostala nějaký vizuální tuning - pohled na ní ve mně neustále vyvolával rušivé asociace s kikimorou a navazující iracionální obavu, zda hAmleth není vlastně jen mazaně maskovaný Geralt na tajné misi.

plakát

Bosch: Odkaz (2022) (seriál) 

Jako zatím stále za plný počet, nicméně z toho závěrečného poviselce málem kleslo i mně! Teda hodnocení. Snad tedy šlo pouze o drobné nedopatření, které se opakuje nejvýše jednou za patnáct sérií, protože teď abych se snad začal modlit, aby mě nespral šlak dřív, než přijde nášup! A jinak též nevím, zda bylo zcela nezbytné pojmout osmou sérii jako nový seroš, neb např. jeden já neustále vyhlížel pokračování toho původního. Čímž končím výčet námitek, neb ve všech ostatních ohledech to bylo opět úpa boší.

plakát

Ambulance (2022) odpad!

Pokud si někdo při sledování veselých trampot Ivana Locka položil otázku, jak by vypadala jeho verze svěřená do rukou velmistra popkornových akčňáků, zde je odpověď. Nějakých úvodních dvacet minut jsme násilně vrháváni do zesrané bankovní vloupačky (zesrané zejména proto, že tak debilně by ji nenaplánoval a neprovedl ani kačer Donald) a zbylou cca hodinku a tři čtvrtě už jen sledujeme teplejádu velkou Trošku trapných vtipů (ano, i ten dnes již povinný hrdinný bukanýr zde byl v jedné takové ftipné scéně uveden do děje (že tato byla z hlediska "příběhu" naprosto samoúčelná, na to samozřejmě sere Elton John)) a krutěhustopřísné dialogové lobotomie v sanitním voze, do kterého sem tam drcne nějaké to policejní auto. Jakožto jeho Skalní fanda sice budu panu režiserovi patrně dávat šanci i do budoucna, nicméně po zhlédnutí tohoto kusu již jen z útrpné setrvačnosti, protože něco tak veskrze nenápaditého, ba přímo tupého a ve výsledku tedy značně nudného se vymyká i v poslední době standardní zámořské blokbástrové produkci – to i ten Rolandův padající měsíc byl o několik levelů výše. A jakkoliv bylo výše uvedené na sice značně otrávenou ale stále dvojici, za to ultradebilní finále konfrontující hodného a ne až tak hodného z dvojice černobílých bratrů – padouchů (schválně si můžete tipnout, který je který) splachuji.

plakát

Poslední závod (2022) 

Byť zejména v některých mimozávodních C. und K. scénách snímek působí dojmem vyřazeného dílu Krkonošských pohádek, kdy jeden už už čeká, kdy do světnice vpadne vztekle ančekubohajnující Trautenberk, jedná se v podstatě o zanedbatelné vady jinak velmi slušně natočené rekonstrukce slavně neslavné Krkonošské padesátky, jíž herecky vévodí zase jednou překvapivě výborný Císař Ulrich v roli osudem notně profackovaného a pohříchu zapomenutého českoněmeckého sportovního univerzála. Buď jak buď, v zasmrádlém hnojišti za českým filmovým vepřínem hojně zásobovaným nekonečnou záplavou „komediální“ kejdy o ženách pro ženy, o mužích pro ženy, o mužích a ženách pro… (etc.) působí podobný snímek vždy jako zjevení z jiného světa. Pročež povyšuji ze subjektivně objektivní čtyřky na plnou palbu.