alchac

You're kinda like a young me - deadites ruined your life and you're hot as hell. Tak je zpět. A v plné síle. Husqvarnizátorovi sice za těch pár let přibylo kil a vrásek, nicméně ani kmetský věk mu v žádném případě nebrání pohonit luparu jako zamlada, kdy ještě nepotřeboval nitroglycerin, opodeldok, zubní protézu a korzet, čímž jasně dokazuje, že s provozováním nekonvenčních forem exorcismu na Zlem posedlých bližních je to jako s jízdou na kole - když se to jednou naučíš, už to nezapomeneš. A jak to máme my, Smrtelní Zlouni rádi, sází Ash za pochodu stylově peprné hlášky s takovou kadencí, že by vedle něj i takoví Duke Nukem či Eso Rimmer vypadali jako viktoriánsky upjaté domácí učitelky dobrých mravů. Nejstylovější spasitel světa evr se zkrátka za ty roky nezměnil ani o píď. Tedy nezměnil k horšímu, neboť i přes zmíněné neduhy stáří doslova zraje jako víno a půjde-li to s ním takto dále, pak si již nyní v extázi stříkám do textilu z představy ovozíkovaného Ashe, kterak démonickému duu Alzheimer & Parkinson navzdory porcuje/boomstickuje mrtváky, cedíc přes kyslíkovou masku hlášky ostřejší než ranní stolice šampióna v pojídání chilli, a paralelně vyprcává kozaté roztleskávačky. A já neochvějně věřím, že to tak i bude, neb ač se to zdá neuvěřitelné, je druhá série ještě lepší než první! Akorát nás Ash nemusel celou dobu udržovat v nejistotě, zda Xenu přeřízne, nebo přeřízne, aby toto dilema nakonec nechal (bojler!!!), byv jen voajérem, vyšumět časoparadoxní autoerotikou.

Šňup sem, šňup tam a hle, zrodila se famózní seriálová záležitost, jejíž už tak silně nadprůměrné kvality pozvedává Vágner Mouřenín v roli jeho Escobaronstva do naprosto Elitních výšin. Ten chlap to zahrál tak neskutečně skvěle, že v první sérii z něj běhá mráz po zádech, zatímco v posledních dílech druhé tomu velkořezníkovi, vedle kterého i Ládínovic Usáma vypadá jako atentátnický nedouk, skoro fandíte! Ergo pokud někdy praští s hereckou profesí, v Medellínu mu místní farmaceutický průmysl jistě rád nabídne místo předsedy holdingu. A přestože jsem se silně obával toho, zda se absence El Padrona negativně nepodepíše na kvalitě calijské třetí série, tak ta je kupodivu snad vůbec nejlepší.

Jednou vám takhle nejlepší kámoš dohodí rande naslepo a podle popisu to vypadá na pěkně ujetou kravku. Ale řeknete si tak co, nějak to protentokrát vydržím a pak pápá. Přece kámoše nepošlu do hajzlu předem, když je podle něj pro mě jako stvořená. No a najednou se uprostřed večera přistihnete, že té divné náně visíte na rtech (a rádi byste, aby naopak ona někde v soukromí co nejdříve visela na vás), voláte jí pětkrát denně, počítáte minuty, než jí zase uvidíte, a tak vůbec se chováte jako totálně zamilovaný debil, protože ona je The Ona. Počítám minuty do prvního dílu třetí série...