Krasus

Casual Day je výraz používaný původně ve Spojených státech v rámci velkých společností, které takto označují skupinové pobyty svých zaměstnanců. Cílem je prohlubovat dobré vztahy mezi kolegy, uvolnit se, odpočinout si a v důsledku také zvýšit produktivitu práce. Takovýto pobyt organizuje i jedna španělská firma. Nicméně Španělé nejsou Američané, takže každý si užije svůj volný čas po svém.

Režiséra Martina navštíví jeho bývalý učitel, trpící duševní chorobou. Starý profesor přichází s námětem na nový film o peklu a ďáblu, jehož základem bude myšlenka, že peklo je na zemi a ďábel že má nad životy lidí neomezenou moc. Martin se o nápadu zmíní novinářovi Thomasovi, který píše filmové scénáře. Thomas věří, že by film mohl mít úspěch, protože ví i o ideální představitelce hlavní role. Má jí být Birgitta Carolina, která žije se svým "ochráncem" Peterem u své sestry. Ta neváhá připravit o život Birgittino novorozeně. Nešťastná Birgitta Carolina utíká a setkává se s Thomasem, který si vsugeroval, že zavraždil svou ženu. Jejich životy se na krátkou chvíli spojují. Avšak Birgitta Carolina nedokáže Thomase stáhnout s sebou dolů…

Komický příběh mladého ženicha Fadinarda rozpoutá právě zmiňovaný klobouk. Cestou k nevěstě sežere jeho kůň v nestřeženém momentu květinami ozdobený slaměný klobouk paní Beauperthuisové, která právě podvádí manžela s důstojníkem. Protože se madam z pochopitelných důvodů nemůže bez klobouku vrátit domů, musí teď Fadinard stůj co stůj rychle sehnat náhradu.

Děj začíná roku 1885, kdy se bohatý statkář Francisco Alcazar dovídá, že má krom syna Andrese ještě nemanželského syna Juana. Při nehodě však umírá a jeho žena Sofie schovává dopis, ve kterém Francisco uznává Juana za svého syna. Catalina de Altamira je vdova a má dvě dcery - Monicu a Aimée. Catalina a Sofie se dohodnou, že až Monica a Andres vyrostou, vezmou se. Sofie posílá Andrese do škol ve Francii a také se ujímá výchovy děvčat. Aimée posílá do Mexiko City a Monicu připravuje na roli manželky.

Po 15 letech. Z Monicy je nádherná, pokorná, mladá žena, která čeká jen na návrat Andrese. Andres se však při návratu v hlavním městě potká s Aiméé, ze které se stala koketa a prostopášnice. Andres se do ní zamiluje a oznamuje své matce své rozhodnutí oženit se s Aimée. Monica se cítí ponížená a pokořená a proto se rozhodne vstoupit do kláštera a stát se jeptiškou. Aimée se mezitím seznámí s Juanem a zamilují se do sebe. Aimé s ním stráví noc a Juan ji slíbí, že se jednou vezmou. Když Juan odjede a do města přijde zpráva, že byl uvězněn, Aimée se vdá za Andrese, protože nehodlá být chudá. Po návratu Juan zuří a Monica, aby zabránila tragédii, vdá se za něj, i když ho nemiluje. Čas pracuje pro Juana a Monica začíná svého muže obdivovat pro jeho čestnost, upřímnost a nakonec se do něj vášnivě zamiluje.

Nepřístupný Lermontov, arogantní a egocentrický, angažuje Juliana Crastera jako dirigenta pro zkoušky orchestru a Victorii Pageovou jako alternaci primabaleríny Boronské. Ta se však vdá, a proto soubor opustí. Lermontov to považuje za zradu umění a Boronská si stěžuje: "Ten muž nemá srdce." Díky odchodu Boronské dostane Victoria příleřitost - Lermontov z ní udělá novou hvězdu a z Juliana svého skladatele. Produkce bude mít úspěch na celém světě. Lidská přirozenost se nedá změnit, míní baletní mistr, ale lermontov oponuje: "Můžete ji odporovat." Mýlí se - Victoria se zamiluje do Juliana. Vezmou se, ale Lermontov se ji snaží znovu získat pro divadlo.

Tři důstojníci a jeden poddůstojník sdílejí v roce 1946 maďarskou vězeňskou celu. Jsou obviněni z účasti na zločinu Horthyho armády, která měla roku 1942 na svědomí přes tři tisíce mrtvých převážně srbské národnosti v pohraničním městě Ujvidék (Nový Sad). Všichni čtyři se cítí jako bezmocní svědci tehdejších událostí. V dlouhých monolozích líčí své verze masakru, které si částečně odporují. Major Buky navíc od oné události pohřešuje svou rodinu.