Martinvon

Martinvon

okres České Budějovice

9 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 6.1.2017  10:19

    je pěkný, že to je z Budějc.

    • 10.11.2013  09:32
    Big Lebowski (1998)
    **

    Uřvané a hysterické. Chápu, že vulgarita je tu "estetickou normou" stejně jako psychotičtí "hrdinové".

    • 10.2.2013  19:19

    Málokdy se mi daří předvídat vývoj v nějakém filmu tak jako tady. Když už od začátku tuším, kdo asi bude mít ten jeden pohřeb a on pak má ten jeden pohřeb, říkám si, že to je trochu škoda. Jako komedie mě to bavilo. Vystoupení Andie MacDowell mě ale spíš iritovalo. Její jakoby éterická postava hrála někde pod průměrem ženských hrdinek v tomto snímku.

    • 8.7.2012  23:34

    Udělalo mi velkou radost, když jsem zjistil, že existuje film o těchto fenomenálních muzikantech. Chvílemi se sice nemohu zbavit dojmu určité šablonovistosti, ale když už to tvůrci pojali tak velkoryse a důkladně, asi bylo třeba občas děj popostrčit tak trochu nuceně. A kdo už zná písně Comedian Harmonists, rozhodně nebude litovat.

    • 13.4.2012  17:54

    Judi Dench s Kate Blanchett. Chtělo by se věřit, že to je film o velké manipulátorce, ale zároveň je to film o stáří, samotě a hledání lásky, blízkosti, důvěry. To vše má v postavě, kterou Judi Dench ztvárňuje patologickou podobu. Vytouženou osobu chce k sobě připoutat skrze vydírání a tím ji i kontrolovat. Kate Blanchet se tak dokonce vrací ke své fyzické podobě z dětství (make up, oblečení, účes), kdy musela odolávat své “zlé matce” (vile mother). Postava manipulátorky přesto umožňuje divákovi určitou míru pochopení i odpuštění, katharsis.

    • 7.4.2012  10:16

    Skvělý film. Zápletka, kdy se několik důchodců rozhodne strávit zbytek svých dnů v luxusním indickém hotelu, je zralá jako granátové jablko. Stačí jen cvrnknout a z přímočeré crazy-comedie máte najednou galerii životních osudů, laviny neodolatelných britských vtípků a taky báječnou inspiraci nejen pro to, jak stárnout, ale taky jak si užívat. Skvělí britští herci, exotické prostředí, vkusně a dráždivě pojatá erotická linka, trochu bollywoodu (možná jeho odvrácená stránka) a dokonce i jedna narážka na Jamese Bonda v prvním záběru na Judi Dench.

    • 11.3.2012  16:01
    Alois Nebel (2011)
    *****

    Nádherná koláž stínů, světel a zapomenutých zvuků. Nevím, zda se ten zážitek dá zobecnit. Sugestivnější cestu časem do svého dětství si umím představit jen stěží. Ožily vzpomínky a ihned po filmu jsem dostal naprosto neukojitelnou chuť na sekanou s hořčicí, rohlíkem a okurkou.

    • 27.1.2012  21:40
    Persepolis (2007)
    *****

    U závěrečných titulků jsem si řekl, jak to mají ti magoři diktátorský vždycky jednoduchý. Zakážou chlast, sex a dokonce držení za ruce, povražděj tisícovky a lidí a ostatní se stáhnou do ulit a zpívaj, jak je třeba. Ať se podíváte, na jakýkoli světadíl, všude je nebo byla nějaká diktatura. Krásný film a doufám, že díky němu lépe pochopím Iránce, když už nechápu jejich politiky (promiňte mi to supersprosté slovo v závěru).

    • 24.11.2011  18:26

    díky za komentáře, ani jsem neměl chuť to zapínat, ale teď se tomu budu cíleně vyhybat.

    • 23.7.2011  13:08

    Ve filmovém deníčku prostě nesmí chybět celovečerní tituly z dílny Charlese Chaplina. Ať už je divák mladý konzervativec, nebo sociální demokrat, pohled na nejobyčejnějšího člověka v době, kdy se přes něj valí dějiny, se mu prostě musí zarýt pod kůži. Málokdo umí sociální drama zpracovat s nadhledem a humorem. Málokdy se stane, že by si tvůrce od scénáře přes vlastní hudbu, režii a hlavní roli, obstarával kompletní servis - a to určitě ne z důvodů výmluv na úspory. Pohledem do interiérů si musíte vždy znovu uvědomovat, o kolik napřed byla Amerika před střední Evropou - odhadem tak 20 let.

    • 23.7.2011  12:39
    Forrest Gump (1994)
    *****

    Forrestem Gumpem otevíralo tehdy nové kino v Hluboké nad Vltavou. Nikdy nezapomenu na ty návaly. Promítalo se asi čtyřikrát denně a to trvalo 2, možná 3 dny. Všechna představení byla plná. Všichni sousedé a známí, co jich Hluboká tehdy měla, se tísnili v přecpaných chodbičkách a nenechali vás ani odejít z kina, jen aby se vešli do sálu na další promítání. A dneska tam stěží přijde pár lidí na Královu řeč. *Když měl Forrest Gump v Čechách premiéru, přirovnávali ho filmoví komentátoři ke Švejkovi. Proboha proč? Spojovat dvě naprosto dokonalá a hlavně naprosto samostatná umělecká díla považuji se zvětšujícím se odstupem za čím dál horší zločin.

    • 23.7.2011  12:17

    Po Všech prezidentových mužích prostě musíte vidět, jak Nixon zacvičí s Frostem. I když tvůrci snímku měli cestu krásně vydlážděnou skutečným a hlavně nepřekonatelným příběhem, vydupali ze země barvité filmové povídání, elegantní love story, a hlavně vkusně inteligentní dialogy, které krásně vyplňují "nedějová" místa celé dokumentárně laděné koláže. Díváte se vlastně na rekonstrukci rekonstrukce. A může vás jen mrzet, že to u nás jde tak pomalu, když vidíte, jak velký vliv na politky mohou mít západní média.

    • 23.7.2011  12:00
    Mnichov (2005)
    *****

    Kdyby tady nebylo tolik násilí a krutosti, koukal bych na Mnichov kolem dokola. Jenže v historii ani v životě neplatí žádná kdyby. Nezbývá než jen obdivně sledovat, s jakou chladností a odstupem a přitom z bezprostřední blízkosti sleduje kamera partu sympatických najatých zabijáků. Dozvíme se o nich hodně, dokonce i to, jaký mají strach zabíjet. A jen mimoděk - z rádia, či z televizních zpráv skládáme dohromady mozaiku začarovaného kruhu pomsty. Filmový koncert s úžasnou hudbou.

    • 23.7.2011  11:52

    Srdeční záležitost. Můžete to znát už nazpamět a stejně se rádi podíváte znovu. Obrazy, barvy, záběry, zvuky a hlasy vám proženou hlavou doslova tornádo rozkoše.

    • 23.7.2011  11:11

    Jen mizivé procento produkce žánru Sci-Fi se stěží dostane alespoň na upachtěnou hladinu průměrnosti. A jen několik málo titulů lze postavit až na úroveň filmu Minority report. Chytrý a velmi uvěřitelný příběh v kulisách velkoměsta budoucnosti řeší vlastně klasická odvěká témata - je budoucnost poznatelná? A když ji poznáme, máme právo ji měnit? A jako vždy, kontrola společnosti pod zástěrkou hledání pravdy (prevence vražd) tone v bažinách "korupčního" skandálu - neznáme to od někud? (Nápověda: Křesťanské církve a sekty, koalice rozpočtové zodpovědnosti, budování beztřídní společnosti, válka proti terorismu - jedna nálepka krásnější než druhá).

    • 5.7.2011  19:27

    Z živočišného druhu supertajných elitních agentů je Johny English rozhodně můj nejoblíbenější - jako jediný z agentů je totiž k ženám skutečně galantní (narozdíl od všech Jamesů Bondů, kterým automaticky padá k nohám jedna kráska za druhou). A z rodu nejmocnějších a nejstrašlivějších zloduchů tohoto světa se nikdo nevyrovná Pascalu Sauvageovi. Na oddych a zábavu a na trochu té cynicky zvalchované romantiky neexistuje snad lepší medikace. No řekněte, existuje snad dokonalejší absurdita, než že zloduch všech zloduchů je Francouz, který chce Velkou Británii proměnit v jedno veliké vězení? Když mu navíc Johny English ještě předem sdělí, že jediné, co by mohla Francie hostit, je invaze, je role tradičních předsudků ve filmu jasně definována. **Ačkoli může být český divák zvyklý na Rowana Atkinsona jako na herce "němých" grotesek, jeho podmanivý a krásně probarvený hlas tvoří mocný kontrast vůči (promiňte) tradičně pitoménu výrazu. A když už je řeč o hlase, tak co říkáte francouzskému akcentu Johna Malkowiche? To je panečku koncert! Takže přátelé, tady úplně zapomeňte na dabing.

    • 31.5.2011  18:58
    Enid (TV film) (2009)
    *****

    Jako dítě mě její knihy zcela minuly. Zato na západě jsou stále ještě povinnou součástí dětské knihovničky. Životopisný film věnovaný autorce knih pro děti Enid Blyton lze však se vší intenzitou vnímat i bez předchozí znalosti jejího díla. Helena Bonham Carter tu ztvárnila její velmi ostrý a hloubkový psychologický portrét. Život plný extrémů - čím trpčí zkušenost, tím sladší příběhy. I když tvůrci filmu tvrdí, že si občas něco dobásnili, vznikla jim pod rukama jedinečná studie lidského osudu.

    • 31.5.2011  18:56

    Velké zklamání. Slibný název (myslím ten originální), psychologická a pro nás stále dost málo prozkoumaná látka, celkem odvážný začátek - v prvních minutách nás tvůrci dostanou k samé podstatě sdělení. A pak už jen nekonečné zjednodušící a šablonovité variace na stále stejné téma, s finálním happy endem, který navíc v přeneseném slova smyslu s stále zcela v duchu filmu, jako by říkal: “Uchovej si jen ty hezké vzpomínky, vše špatné zahoď, protože když se v tom budeš moc šťourat, skončí to hroznou tragédií.” *** O tom, že práce se vzpomínkami nebo nepříjemnými a vytěsněnými pocity nemusí být jednoduchá, není třeba polemizovat. Film ale zcela účelově sklouzává do opačného extrému. Tedy, že práce se vzpomínkami je spojená jen s bolestí a tragédií. Hlavní hrdina je tu navíc prostřednictvím svých deníku postaven na roveň boha. Proboha proč? Když sleduji látku “paralelních životů” neubráním se srovnání s mnohem pokročilejším, zralejším a vizuálně mnohokrát chytřejším filmem Mr. Nobody.

    • 29.5.2011  23:39

    Je třeba ocenit alespoň tu štajeráckou angličtinu u Arnieho. Když mi bylo 12, tak mě ten film celkem dostal. Ale tím to taky skončilo.

    • 29.5.2011  23:30
    Jistě, pane premiére (TV seriál) (1986)
    *****

    I přes kongeniální český dabing se vyplatí trochu pohnout s angličtinou a dát si seriál v originále. Přesto, že žánrově jde o sitcom, klidně bych zařadil celý počin mezi hrané dokumenty. Brání tomu snad jen to, že jednotlivé politické tahy a postavy nejsou podloženy reálnými jmény (určitě by to nebylo zas tak těžké) a zůstávají v rovině narážek. I mrazivé narážky na politiku "železné lady" Margaret Thatcher lze dešifrovat jen se znalostí dobového kontextu. Přesto mě mrzí, že Angličané (zatím všichni, které jsem potkal) v tom žádnou dokumentární hodnotu nevidí. Díky za herecký koncert Nigela Hawthorna v roli sira Humphreyho.

    • 29.5.2011  23:14

    Doslovný překlad názvu je tu poněkud zavádějící. V angličtině totiž zcela chybí onen sexistický dvojsmysl. A jinak jsou tu už jen na pohled příjemné záběry pouště. Toť vše. Bylo by si stačilo počkat, až bude film v televizi.

    • 29.5.2011  21:04

    Nejsem specialista na Roalda Dahla ani na Tima Burtona, ale tohle je nebezpečná třaskavina! Propojení díla velkého a hlavně chytrého vypravěče s výborným filmovým nápadem snad ani nemohlo být povedenější. Tam, kde je dějová linka jednou dána, nemá moc cenu mluvit o scénáři, i když přesná práce s rytmem filmu - natahování děje (hlavně na začátku), vhodně použité zrychlení (od vstupu do továrny) vždycky mírně narušené nějakou tou pouťovou odrhovačkou muzikálového typu a občasnými reminiscencemi - zaručuje, že nebude čas koukat na hodinky. Film navíc vyniká úžasnou barevností, a hudba (pokud právě nezpívají nakopírovaní Umpalumpové) je příjemně strašidelná. A ti, kteří jsou odkázáni na dabing, rozhodně nemusí u tohoto díla litovat. A rozhodně se rád dívám na Helenu Bonham Carter.

    • 29.5.2011  09:34

    Na sedmiminutový videoklip příliš dlouhé, sterilní a prkenné. Programátoři bez uměleckého vedení by se prostě do filmů montovat neměli. Z totální absence barev pálí oči, do celé délky zvukové stopy filmu se jaksi nepochopitelně prokopírovala jedna jediná přebasovaná znělka (o melodii nemůže být řeč). Michael Sheen v roli barmana je bohužel (naštěstí?) jediným hercem v celé záplavě postávajících či posedávajících figurín z výlohy v prioru.

    • 27.5.2011  12:34
    True Blood: Pravá krev (TV seriál) (2008)
    *****

    Značně návykový seriál! Koktejl záhad, vášně, pravé lásky, sexu, pomluv a brutálního násilí budete hltat z houpacího křesla v kulisách zeleného a na první pohled prazvláštně zaostalého jižanského venkova. Žádná postava v příběhu není černobílá. Do posledního detailu vypiplaná úvodní znělka! Charakterizace upírů zrychlováním jejich pohybů! Promíchání prastaré upírské tradice snad se všemi možnými existujícími žánry - to všechno dělá tu Pravou krev. Jak už zaznívá i v komentářích ostatních kolegů, společenská dogmata, nenávist vůči menšinám, něvědomost a pomluvy, mocenské boje manipulativních církví (církví v pravém slova smyslu), politických stran a různých dalších skupin přináší zas alegorický a výstižný obraz současnosti. Škoda jen, že se koncem druhé a pak v celé třetí řadě příběh zamotává do nesmyslně a hlavně pro film nefunkčně komplikovaných dějových odboček a bombastických dějových zvratů. Série 1: 100%, série 2: 85%, série 3: bojim se uvést číslo (viděl bych to tak na 50%).

    • 25.5.2011  20:08
    Metropolitan Opera: Live in HD (TV seriál) (2006)
    *****

    Viděl jsem jen jedno představení MET Live in HD v listopadu 2008. Byl to Dr. Atomic současného amerického skladatele Johna Adamse. Neuvěřitelný zážitek. Hudebně naprosto dokonalé, pro mnohé možná vizionářské, pro zasvěcené zas prý až příliš při zemi (narozdíl od letos uvedeného staršího kusu stejného autora Nixon in China). Režijně a herecky úžasné ( a to nejen na operní poměry, kde se prý na nějakou tu občasnou prkennost moc nekouká) a scénografie - no pastva pro oči, jeden nápad střídá druhý, naprosto přirozené proměny jednotlivých obrazů působí na první pohled jednoduše, ale jsou vymyšlené do nejmenších detailů. Tak svobodné a dokonalé protnutí tří svébytných druhů umění se na operních prknech do Česko-Slovenska (jsme na čsfd,ne?) dostane jen málodky. Díky za tenhle nápad s přenosy z Nového Jorku!

    • 23.5.2011  21:52
    Diktátor (1940)
    *****

    Pohádka, groteska, a nebo společenské drama? Všechno najednou! To je Velký diktátor v podání Charlese Chaplina. Vždyť kdo by si nepřál zatočit s těmi manipulátory nahoře? Kdo by se nezasmál dobrému gagu? A byl by příběh uvěřitelný, kdyby hlavní hrdinové neprocházeli utrpením? V životopisném filmu Chaplin říká přítel Douglas Fairbanks slavnému komikovi: “Myslím, že ti sebral roli.” A myslí tím Hitlera, malého muže drobné postavy s knírkem. Ať se takový rozhovor odehrál, či nikoli, Chaplin nastudoval Hitlera do nejjemnějších detailů a vytvořil jeho totální karikaturu. Dramatické napětí vytváří už úvodní poznámka v titulcích, v nichž se píše, že jakákoli podobnost diktátora Hynkela s židovským holičem je čistě náhodná - jistě, vždyť oba hraje Chaplin sám. Zatímco židovský holič tráví 20 let od první světové války v sanatoriu pro duševně nemocné, na samém konci filmu odvlečou do blázince (do vězení?), diktátora Hynkela jeho vlastní vojáci. V tu chvíli nastoupí na místo diktátora holič a přednese projev v duchu jednoho z nejmocnějších poselství míru v dějinách kinematografie. Chaplin dokázal obě postavy oddělit i pomocí hudby. Zatímco holič s hodinářskou přesností odbaví zákazníka za zvuků Brahmsova Maďarského tance číslo 5, diktátor si užije svou světovládu v baletním vystoupení s globem podbarveném předehrou k Wagnerovu Lohengrinovi. Kromě celé řady hereckých gagů je tu významná i slovní komika. Samotný diktátor se jmenuje Hynkel, což by mohlo být odvozeno od německého slovesa hinken (kulhat). Další podobnosti jsou mnohem jasnější: ministr vnitra Garbitsch (vyslovuje se stejně jako garbage - odpad), maršál Herring (slaneček), soudruh diktátor z Baktérie Benzino Napaloni. Ještě k tomu Chaplin poplete slovo arian (árijský/árijec) za vegetarian. Obzvláště komicky působí i naprosto originální umělý jazyk. Chvílemi připomíná němčinu, chvílemi jiné germánsky znějící jazyky. Smysl ovšem nemá - ten mu dodává pouze emotivní zabarvení jednotlivých slov a jejich zvukomalebnost, či spíše nelibozvučnost. Chaplin stejně tak “vymyslel” jazyk podobný italštině (francouzštině?) už ve filmu Modern Times (Moderní doba), kde zpívá na slavný šlágr té doby “Je cherche apres Titine”. Stejně jako v životě, i ve filmu musí mít poslední slovo žena. “Poslouchejte!” vydechne okouzlující Paulette Goddardová.

    • 23.5.2011  21:50

    Zpracování románové předlohy Francise Scotta Fitzgeralda snad nemohlo být zdařilejší. Pomalu plynoucí čas v předválečném životě znuděné smetánky je i do filmové řeči převeden do podoby pomalu plynoucího rytmu filmu. Čas jakoby nebyl. Teprve skutečné tragédie zahýbou i s časem - pro pumpaře končí život smrtí jeho manželky, bere spravedlnost do svých rukou a jde zabíjet. Jen pro Daisy a jejího manžela stojí čas na stále stejném místě. To, co je v tomto filmu pozoruhodné - samozřejmě kromě hvězdného obsazení - je vizuální řeč motivů. Především očí coby leitmotivu. Několikrát projedou všichni kolem reklamní tabule, na níž jsou dvě velikánské oči. Oči dohlíží na celé dění svrchu, podobně jako oko boží. Několikrát použije kameraman zajímavé detailní záběry - lampa v domě pumpařově přechází pomalým pohybem kamery v jeho (pumpařův) pohled. Detailní přiblížení na přední reflektory automobilu - tak podobné očím. Rozbité “oko” po nehodě, při které umřela pumpařova žena. A jsou to právě oči, které zradí pumpaře a vedou ho za domnělým vrahem jeho ženy. Při psaní tohoto komentáře si uvědomuji, jak je vlastně na první pohled nenápadná, uťáplá postava pumpaře důležitá. Právě na něm je vidět, jak velkou tragédii mohou způsobit zdánlivě banalní “přehmaty” mocných. Stává se nositelem děje. Gatsby je naproti tomu obrazem veleúspěšné kariéry, po celou dobu se snažíme prostřednictvím vypravěče proniknout jeho tajemství. Manželé Carrawayovi obrazem neměnnosti a jakési předurčenosti, plynoucí z vyššího společenského postavení.

    • 23.5.2011  21:50
    Chaplin (1992)
    *****

    Pochopit Charlese Chaplina jako filmového tvůrce znamená především vidět jeho celovečerní filmy a pak tento filmový životopis z dílny Richarda Attenborougha. Viděli jste někdy film o dobách němého filmu, který by byl tak krásně zvukově barevný? Charles Chaplin je pro řadu lidí pouhým komikem a většina z těch šťastlivců narozených někdy kolem roku 1988 a mladších o něm většinou neví vůbec. Filmy jako je tento rozhodně dokážou pro jeho tvorbu nadchnout. Herecký koncert Roberta Downeyho Jr. v hlavní roli doprovází herecké legendy. Anthony Hopkins má roli editora, s nímž už starý Chaplin dolaďuje poslední detaily svého životopisu - to je zároveň rámec celého filmu. Právě v rozhovorech s editorem prožívá Chaplin znovu klíčové momenty svého života. Anthony Hopkins tu zvládá roli sekundanta s naprosto samozřejmou skromností. Chaplinova dcera Geraldina Chaplinová si zahrála jeho matku. Budoucí legendou je i první Chaplinova manželka ztvárněná Millou Jovovich. Když jsem tento film viděl poprvé, měl jsem před očima stále záběry skutečného Chaplina, a také jeho hlas ze závěrečné řeči z filmu Diktátor. Musel jsem jeho “náhražku” neustále porovnávat s originálem. A přestože Robert Downey Jr. je typově někdo jiný, v téhle roli to vůbec nevadilo.

    • 23.5.2011  21:48
    Podfukáři (TV seriál) (2004)
    *****

    Seriál BBC má za sebou už sedmou řadu. U šesti nových dílů premiérovaných začátkem roku 2011 na BBC jednoznačně převažuje prvek zábavnosti (entertainment) v pravém slova smyslu. Spíše než sofistikované podfukářské scénáře namířené proti různým “hejlům” (marks), které navíc dokázaly vždy překvapit diváka samotného, jsou tu už jednotlivé epizody poskladané spíše z gagů. Věrný divák podfukářů se však touto proměnou jistě nenechá odradit. A generace třicátníků odkojená legendárním seriálem Dempsey a Makepeacová rozhodně ocení epizodu, v níž právě představitel Dempseyho Michael Brandon otevírá v Londýně své další, zaručeně poctivé kasino. Když se ale ohlédneme zpátky na vývoj celého seriálu, máme před očima pestrou škálu nápadů a dynamické proměny ve složení týmu Podfukářů (anglicky Con artists - tedy přesněji umělci podfuku). Úplně první díl kromě setkání s původní sestavou, která vydržela 3 celé sezony, stojí na příběhu z legendárního filmu Podraz (The Sting s Paulem Newmanem a Robertem Redfordem v hlavních rolích). Krásná Stacie Monroe (Jaime Murray) se ale poměrně brzy okouká a její herecké umění začne pokulhávat za krásnou postavou a milým úsměvem. Dle mého názoru nejslabší čtvrtá řada byla možná nejriskantnějším podnikem celého seriálu. Vypadl totiž mozek týmu Michael Stone (Adrian Lester) - celou dobu strávil v Austrálii, kde se věnoval prodeji opery v Sydney - a vedení týmu se ujal intuitivně impulzivní Danny Blue (Marc Warren). Potřebný dynamický impuls dostala pátá řada. Mickey předvedl impozantní návrat z Austrálie a místo Stacie a Dannyho přichází do týmu nová dvojice Emma Kennedy (Kelly Adams) a její bratr Sean (Matt Di Angelo). A právě Emma Kennedy vnáší do děje příjemné jiskření ve vztahu s Mickeym a hlavně trochu větší dávku hereckého talentu něž její předchůdkyně. Navíc přichází v době, kdy naháněč a “vějička” (The roper) týmu podfukářů Albert Stroller (Robert Vaughn) sedí ve vězení. Původem Američan Abert Stroller a geniální všeuměl Ash Morgan (Robert Glenister) jsou vlastně jediné stálice týmu. Spolu s nimi “otloukánek” barman Eddie. Velmi příjemná je také propracovaná vizuální stránka a práce s kamerou. Kdo má rád Londýn, nebude mít nikdy dost. Totéž platí o luxusních interiérech. A když spočítáte, jak velká část příběhu se vypráví jen obrazem, zbyde na dialogy jen pár stránek textu. A proč pohádka? Podfukáři nikdy neporuší první pravidlo podfuku - the first rule of con. Nikdy nepodrazíš poctivého člověka - you can never cheat an honest man. Ruku na srdce, kdo z nás by to někdy nechtěl pořádně natřít bezohlednému developerovi, chladně vypočítavému investičnímu bankéři, arogantnímu politikovi a nebo jinému vyčuránkovi? Pohádkových motivů je v různých epizodách celá řada. Ale v podstatě jsou všichni podfukáři takoví kocouři v botách - je snad na světě geniálnější pohádka? PS: animaci k úvodním titulkům dělal stejný tvůrce jako ty animačky ve Stopařově průvodci po galaxii. Pokud znáte jeho jméno, tak mi prosím napište, díky.

    • 23.5.2011  21:47

    Ve “filmu o léčbě koktvavosti” jsou trochu paradoxně ze všech filmových výrazových prostředků nejsilnější dialogy. Právě skrze dialogy se noříme do vztahů mezi vévodou z Yorku (později králem Jiřím VI.) a jeho logopedem, a mimoděk nahlížíme do vztahů uvnitř královské rodiny. Vnější prostředí - královský palác a další rezidence, pompézní kostýmy - to všechno ustupuje do pozadí a tvoří pouze nutnou kulisu pro vykreslení jinak velmi niterného dramatu. Režisérovi (Tom Hooper) i střihačům se podařilo bezvadně držet rytmus příběhu a perfektně načasovat dojetí. Když ještě navíc porovnáme závěrečnou královu řeč s autentickou historickou nahrávkou BBC, nezbyde než uznat, že Colin Firth zvládl roli s naprostou dokonalostí. Geoffrey Rush coby logoped Lionel Logue hraje přesvědčivě, nenuceně - tak jakoby sám na sebe pohlížel jaksi s odstupem. Vévoda, šestiletý chlapec, král - všichni jsou pro Lionela stejně důležití. Protože všichni (urození i neurození) mají stejně důležité problémy. Celým filmem procházejí silné okamžiky, kdy na sebe naráží právě sebevědomá a skromná osobnost logopeda Lionela (“Poor and content is rich and rich enough”) se silnou a letitou tradicí britského královského rodu - tradicí urozenosti, dvorních zvyklostí, zkrátka nekonečného formálního balastu, a z něj pramenící síla a seběvědomí vévody a vévodkyně z Yorku, pozdějšího královského páru. Právě klíčové dějové momenty stojí na tomto dynamickém rozporu, který vychází najevo už při prvním setkání Lionela s vévodkyní (pozdější Královnou Matkou). Jejich první rozhovor můžeme zcela jasně číst takto: vážím si vašeho zájmu, mohu vašemu manželovi pomoci, ale mám svá pravidla. Vztah Lionela s vévodou prochází také vývojem, který se neustále zmítá mezi dvěma póly. Na jedné straně vidíme reálné výsledky neortodoxních a kontroverzních metod (což nejsou právě oblíbená slova paní vévodkyně) a skutečný, přátelský zájem o osobu vévody Alberta. Přátelství a hlavně otevřenosti se snaží Lionel docílit i neformální polohou rozhovorů a také tím, že neustále navrhuje oslovování křestními jmény. Na druhém pólu stojí tradice, formální předpisy (protokol) a také fakt, že Lionel není oficiálně uznaným, studovaným doktorem ve svém oboru. Posledně jmenovaný fakt sehrává nejdůležitější roli v posledním vyhroceném dialogu. Pár okamžiků před velikým finále dostáváme pocit, že král už má všeho dost a definitivně se s Lionelem rozejde. Místo toho se ho zastává před Arcibiskupem. Děj je tak zachráněn a připraven na první válečný proslov krále Jiřího VI. za doprovodu druhé věty Beethovenovy Sedmé simfonie. Jaksi mimoděk potkáváme cestou k tomuto mohutnému - ovšem nikoli svévolně patetickému - závěru britské politické špičky včetně Winstona Churchila. Film, který začíná pohledem do čerstvě zrozené rozhlasové kuchyně BBC, můžeme interpretovat také jako apoteózu rozhlasového vysílání. První, kdo ve filmu promluví, je přeci rozhlasový moderátor ve studiu tradičního londýnského sídla BBC v Bush House. A největší poklonou, kterou může král sklidit od tehdejšího šéfa BBC Wooda, je lakonické “Gratuluji Vaše výsosti, jste rozený hlasatel”. Ovšem komplexní dějinné souvislosti (například skutečnou míru kontaktů s nacisty u paní Simpsonové) a také pohledy do vystupování jednotlivých členů královské rodiny (podle protokolu královské rodiny se prý určité okamžiky nejpíše odehrály jinak) přenechám odborníkům.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace