seeker23

Pozoruhodný koncept, nad kterým však po čase začne být zajímavější dumat, než ho sledovat. Hausnerová podobně jako v Lurdách distancovaně a poněkud potměšile sleduje určitý fenomén, tentokrát však s mnohem širším záběrem. Místo zázračného místa se na osudech básníka von Kleista zaobírá celým jedním uměleckým hnutím a dobovými náladami. Mrtvolnost jednotlivých konverzačních scén není záležitostí pouhé stylizace, ty série "živých obrazů" vyobrazují romantismus z úplně jiného úhlu, než jsme zvyklí. Místo světa velkých a temných emocí či ušlechtilých outsiderů se ukazuje spíše svět svázaný konvencemi jako svěrací kazajkou. I velká romantická láska, která se může naplnit jen smrtí, se v tomto pohledu stává jen sebeklamem nejistého, slabošského a přecitlivělého básníka. Jediné, co rozviřuje nehybnost statických scén, nejsou velké city, ale domácí či divoká zvířata, probíhající mizanscénou.

Lidé jako Payne fungují jako doklad naprosté vyprázdněnosti indie škatulky. Dnešní americký nezávislý film je rodinná tuctovka, kterou jsme už stokrát viděli, a otravuje nás přinejmejším od Little Miss Sunshine. Že jsme umělci a ne Hollywood, se pozná třeba podle toho, že je to černobílé, nebo že stará bába ukáže na hřbitově frndu, ale v jádru je to prostě banální smířlivá člověčinka, jejíž nominace na Oscary o ničem nevypovídají, ale účast v Cannes už tak nevinná není. To opravdu i festivaly, které si mohou dovolit být výlučné, musí promítat divácké kýče? A tak to musej dál táhnout matadoři jako Coeni nebo Jarmusch, kterejm zatím stále invence a nápady nechybí.

Pojmout biblický příběh jako typické Tolkienovské fantasy o záchraně světa je nepochybně v dnešní době jediný legitimní způsob, jak se k biblickému "žánru" v podobě velkofilmu vracet. Jenže to by samozřejmě bylo "vizionářskému" tvůrci málo a tak musí vedle celků s velkou hloubkou ostrosti nabídnout i trochu syrového umění a detailů snímaných ruční kamerou. Film navzdory přítomnosti kamenných Entů (s digitální fasádou a bizarně animatronickými pohyby) a navzdory celkové zápletce o léčení nemocného světa, z níž by přední teoretik fantasy žánru John Clute mohl jen plesat, jako fantasy nefunguje z mnoha důvodů. Jednak ten svět není nikterak budovaný (ne že by Bible byla prototypem soudržného časprostoru, ale v žánrovém filmu příliš nepotěší, když se tváří epicky a přitom se mezi jednotlivými scénami a prostředími přepíná jako v Hodném, zlém a ošklivém, akorát to není záměr) a hlavně jím od začátku prostupuje poselství tak hluboké, že by se dalo krájet, jenž se přitom tváří tak "sofistikovaně", že to diváka, co odrostl dětským hrám, uráží. Aktualizace biblického příběhu na ekologickou rovinu lovci vs. sběrači by ani nevadila, byť démonické požírání masa a čisté neposkvrněné kořínkářství zrovna velký myšlenkový potenciál neskýtá. Ale snaha o vrstevnatou kritiku starozákonního pojetí boha v druhé půli, spolu s konfliktem, v němž se rádoby komplexně začíná stírat rozdíl mezi protagonistou a antagonistou, je možná místy působivá (Crowe hraje dobře, Aronofskymu to taky na omezeném prostoru archy svědčí líp, než v epické šíři, akorát divák už je totálně utahán a drama ho nezajímá a tak se jen směje tomu, proč je Noé přes deset let při budování archy ostřihán "na mech" a když konečně vyplují a nemají nic na práci, začne "dramaticky" zarůstat vlasem), ale v jádru vlastně odporná, neboť se tu starozákonní nemilosrdnost v závěru vymění za roztomilou a čistou lásku a střet rádoby syrového dramatu s newagově-křesťansko-disneyovskou mentalitou (navíc ve fantasy hávu s enty) nemůže ustát ani sebevizionářštější tvůrce.

Subjektivně k nepřežití. Při snaze o nadhled: Podle mě snaha o rozvinutí kryptonské mytologie, kterou někteří chválí, jen více odsuzuje Supermana k tomu, že působí jako retardovaná pohádka vzniklá v polovině minulého století. Celý prolog s typickým "třístovkovským" vizuálem mi přišel nikoli jako snaha poukázat na jinakost světa, z něhož Superman pochází, ale jako demonstrace toho, jak nefunkční a do dnešní doby se nehodící je mytologie v pozadí celého komiksu. Nebudu se ale zaobírat tím, že scénář je debilní, spíš mi vadí, že ten film je neskonale nudný, neobsahuje snad jedinou postavu, která by mě zajímala (Zod je zahraný příšerně, Superman zase neví, co má hrát, protože snaha o temné a tragické pojetí u jeho postavy zoufale nefunguje a nadhled či ironie zas u něj nepřicházejí v úvahu - byť náznaky tu jsou). A vůbec nejhorší vizitka je, když režisér natočí velmi působivé akční sekvence, které mě nechávají úplně chladným a jen se unaveně koukám na přesípající se hromady železobetonu, které dříve byly Manhattanem. Čistě režijně: Snyder je sice velmi schopný řemeslník, ale postrádá schopnost citlivé adaptace látky: tlačí na pilu v neakčních sekvencích, které by si žádaly spíše intimitu, než patos (který trapnému neustále opakovanému mudrování o jinakosti a vyděděnosti Supermana fakt nepřidává a v některých scénách už fakt atakuje hranici parodie - např. scéna s tornádem), a naopak, když už se objeví jednou za čas nějaký vtip, tak je timing takový, že si ho člověk ani nestihne užít. Snyder zkrátka nemá tu schopnost vytáhnout průměrnou látku na vyšší level... jeho jediná šance je když má skvělou předlohu a tu se mu povede nezkurvit a místy příjemně překvapit v detailech (což se stalo přesně jednou s Watchmen). I v Supermanovi jsou docela příjemná místa, ale člověk je celkově tak otrávený, že na ně dávno zapomene, než projekce skončí.

Je smutné vidět jednoho z nejlepších korejských žánrových režisérů následovat osud jeho hongkongských kolegů, kteří se pokoušeli dobývat hollywood začátkem devadesátých let. Ani teď nezafungovala snaha vytrhnout autora z fungujícího produkčního systému, strčit mu do ruky debilní scénář a nechat ho konat zázraky. Zázraky se nekonají. Druhý kámen úrazu spočívá v tom, že se tento film snaží resuscitovat Arnieho kariéru. Jedna věc je, že je scénář naprosto céčkový, z toho by se dal vytěžit kus campové zábavy či guilty pleasure potěchy. Ale to, že se snaží dělat z Arnolda Johna Waynea, je opravdu epic fail. Arnold nemůže být dobráckým venkovským gerontím šerifem, který se náhle uprostřed akčních scén přene do Arnolda, tahle to porstě na světě nechodí. A tak je sice občas poznat, jak skvělým režisérem Kim Ji-un je (úvodní scéna, která jako kdyby patřila do jeho korejských filmů; povedená honička v kukuřičném poli), ale svou bravuru bohužel ukazuje na nevhodném materiálu. Často jde naopak jeho přístup proti srsti scénáře, který je na tak chytrého režiséra prostě příliš dementní. A tak kupříkladu sledujeme dynamicky nastříhané dvě dějové roviny, mezi nimiž nejen že není žádná spojitost, ale minimálně jedna z nich nás vůbec nedokáže vtáhnout. Je totiž trošičku hloupé, chtít po divácích a postavách, aby soucítili se zabitým venkovským staříkem, když ho Harry Dean Stanton v jediné scéně zahrál jako stokrát většího bad-asse než je arnie, a jeho stařecké slušňácké hlášky.

Další z příkladů toho, že papír snese víc než plátno. Věřím, že lze tento příběh odvyprávět i jinak než jako naprostý new age kýč, že kniha nemísí všechna možná náboženství a podobenství tak křečovitě, protože může pracovat s úvahami a s více detaily, a hlavně si myslím, ač jsem ji nečetl, ale jen prolistoval, že kniha bude do značné míry tematizovat samotnou moc vyprávění. Filmu se naopak daří jen jedna jediná věc: úplně pohřbít svou solidní vypravěčskou zručnost do duchovního balastu. Málokdy se stane, že pozorujete, jak je někdo zručný režisér, a přitom se ta snaha zcela míjí účinkem, naopak vás film víc a víc irituje. Nadchází sice doba oskarových kandidátů, ale taky doba vánočních feel good výplachů. Tohle si z obojího bere jen to nejhorší. P.S. Proč to proboha má dabing, který by se hodil spíš k pohádce? (Teda ona to pohádka vlastně je, ale do značné míry právě vinou dabingu takhle jalová. Ty náznaky sebereflexe jak na rovině hlavní postavy, tak samotných autorů, totiž české hlásky, co se urpoutně snaží trefit do počtu slabik a znít přitom dost medově, definitivně sráží na kolena.)

Aki Kaurismaki prostě nemůže točit o lidech z vyšších společenských vrstev, s jeho poetikou se to naprosto míjí. Tenhle film prý vznikl z opilecké sázky a je to taky jediné vysvětlení, proč se do takového tématu Kaurismaki vůbec pustil. Pár velmi podařených momentů, ale jinak se tu příliš mnoho mluví a příliš z toho ční snaha pervertovat shakespearovské téma k obrazu svému.

Přes různé dílči nedostatky pravděpodobně český film roku. Hlavně tu je vidět nejen poučenost světovými trendy a velká režijní jistota, ale i schopnost vytvářet v žánru všednodenního realismu originální a dramatické situace, to vše velmi nenuceně. Spolu s Okresním přeborem, asi jedinou opravdu vtipnou českou komedií, vrchol současné české tvorby. V obou dílech je zaděláno na to, co nám tu zoufale chybí, v případě Noci na art světového formátu a v případě Přeboru na žánrovou oddychovku, která je přirozená a přitom si na nic nehraje.

Jako campová komedie o nemožnosti točit akční filmy ve stylu osmdesátek je to vlastně místy dost zábavné. Hodnotit Expendables jako akční film postrádá smysl a hodnotit je jako dobrý film je přinejmenším problematické. Oproti nesnesitelné jedničce ovšem slušná zábava (z velké části ovšem nechtěná). Byť je to samozřejmě příliš geekovské (postavy už lze prakticky bez výhrad ztotožnit s jejich představiteli) a vnímat Expendables jako film, který navazuje na nějaké rambovské tradice, je opravdu velké nepochopení.

Jako dobovka a thriller to docela funguje, jako detektivka a moralita je to směšné a trapné. Ty tři hvězdy platí v českém kontextu, protože o kolik je atmosféra jednotlivých scén povedenější (a to u nás pořád ještě není málo), o tolik je to jako celek dementnější. Je to smutek, že dílo tvůrců, kteří se všude ohánějí velkými ambicemi, nelze vůbec brát vážně jako výtvor dospělých, natož talentovaných autorů. Trojan sice umí uvěřitelně předníst i tu nejpatetičtější blbost, ale slabomyslně antikomunistický étos celého díla tím ze spáru jednoduchých schémat nevysvobodí. Příště se radši pokusit o tu žánrovku, zkoušet něco zdělit je meta, na kterou prostě u nás nemáme. (Ne že by to se schopností točit žánrovky bylo o moc lepší.)