Andrew94

Název i obsah jsou velice zavádějící. Měli jsme se dočkat "spolehlivě odhadnuté" budoucnosti, kterou díky digitální animaci uvidíme na vlastní oči. Bohužel se dokument tématu budoucnosti věnoval jen posledních 5 minut a to navíc jen z filozofického hlediska, kdy vypravěč pokládal otázky typu "kam to vše povede?", "co budou dělat pobřežní města, až se zvedne hladina oceánů?", apod. Za jiných okolností bych rád hodnotil 4 hvězdami za výborné vizuální zpracování a informace o změnách v minulosti, ale vzhledem k tomu, že jsem podobných dokumentů viděl již několik a tento tak nenaplnil mé očekávání, způsobené zavádějícím názvem a obsahem, musím hodnocení snížit.

Dokument je dozajista zajímavý tím, že nám netradičně odlehčenou formou představuje něco jako výzkumné soustředění pro mladé a zapálené "vědce", uskutečňující se v krásné přírodě, kterou je třeba zkoumat. Bohužel, krom toho, že v naší malé zemi jsou mladí výzkumníci a že se vůbec podobná událost koná, jsem se nedozvěděl nic zajímavého a podstatného. Bojím se, že jediný důvod, proč bych si měl na tento dokument za několik týdnů či měsíců vzpomenout, bude jen ten, že v konkurenci několika desítek dalších filmů vyhrál diváckou cenu AFO 2021.

Nejsem si jist, zda by tento přefilozofovaný pseudodokument měli vidět ti, kteří o minimalismu doteď neslyšeli nebo neviděli jiný, zdařilejší, dokument. Sám tento typ dokumentu, plný jen motivačních frází, filozofování a dojemných osobních příběhů nemám moc rád, protože vesměs nepřinese žádné praktické rady, které nám pomohou něco opravdu změnit. Za o něco lepší se dá (rovněž na Netflixu) považovat praktický pořad Tidiyng Up with Marie Kondo, nebo z roku 2016 Minimalism: A Documentary About the Important Things, kde ostatně vystupovali i dva hlavní aktéři tohoto veledíla, kterým očividně bylo líto, že se jim před 5 lety nevěnoval celý dokument a letos tak měli možnost (pro mě tedy již po druhé) až hrozivě přehrávaně, přemotivovaně a mesiášsky odvyprávět své příběhy, doplňené o jejich zinscenování ve vytvořených kulisách domu, pár motivačních nadpisů a spoustu neverbálních gest. Celkem těm dvoum “hercům“ věřím, že si dřív vydělávali jako prodejci, protože z jejich nepřirozeného stylu vyprávění to jde opravdu poznat.

Myslel jsem si, že oproti filmové předloze “Bez věcí nad věcí“ bude tato reality show zajímavější díky skutečným lidem a bez zbytečných dějových linek, které onen film obsahuje. Bohužel to bylo úplně stejné. Sestříhání 21 dnů experimentu do jednotlivých epizod bylo nešťastné. Ze začátku moc zdlouhavé (kdy 1 den byl sestříhán do půlhodinové epizody), později zase moc unáhlené a nudné, kdy přes 2 týdny experimentu sestříhali do 3 epizod a místo věnování se námětu a filozofickým úvahám zúčastněných o svém majetku jsme sledovali pro diváka nezajímavé osobní a profesní záležitosti a problémy (jako vězení, profesní ambice, cesta stopem pro pouhé sladkosti do Teplic, apod). Korunu tomu nasadila pornoherečka, která chce sice divákům ukázat své obyčejné já, ale hned na to si nechá cizím chlapem šahat na silikony kvůli cigaretě, z odebraných věcí si vybere mobil a vibrátor a ani jediný den nevydrží bez make-upu nebo fitka.

Sice jsem neviděl celý první díl, ale během reklam na jiné stanici jsem při přepínání narazil na již 9. řadu SuperStar. Bohužel všechny záběry, které jsem stihl zhlédnout, mě jen utvrdily, že tato soutěž už není taková jako v časech Langerové. Tehdy totiž vůbec nebylo třeba divákům cpát srdceryvné a smutné příběhy lidí. V jednom záběru, na který jsem dnes narazil, byl kluk, který přišel o mamku a otec ho nepodporuje. Bylo mi ho sice líto, ale bylo opravdu tak nutné natáčet na hřbitově u hrobu jeho mamky a zarapovat o ní dojemný song? Neměl v repertoáru něco, co by mu automaticky nezajistilo postup? Ono se totiž s rapem v popové soutěži moc daleko dojít nedá. V dalším zhlédnutém záběru zase opeřená princezna Bagárová řekne pohrdavě klukovi v obyčejném triku a s šátkem na hlavě, aby už přestal mluvit a zpíval, zatímco z modela v IN šatech z HM mohla málem porodit. A co v pěvecké soutěži dělá herečka Solaříková, to mi hlava nebere. Pokud takto vypadal zbytek, který jsem díky bohu neviděl, nebo takto budou vypadat další díly, tak se ani nedivím tomu současnému hodnocení (pro zajímavost je to nejhorší hodnocení ze všech 9 řad)!

"Lidé nejsou schopni uvažovat racionálně. Z toho důvodu je není možné přesvědčit racionálními argumenty." - to je úryvek z dokumentu, popisující slova sociálního psychloga z přelomu 19. a 20. století, který takto definuje dav lidí. Bohužel při pohledu na to, co se ve světě děje o 120 let později, jsou to zlatá slova. Dokument sám o sobě je zajímavý díky ukázkám, jak ovlivňování davů začalo, ale čekal jsem trochu širší a dlouhodobější pohled, než jen zaměření na začátky "vynálezce" PR, Edwarda Bernayse.

I přes to, že se mi první Frozen velmi líbil a i toto pokračování má něco do sebe, stalo se bohužel to, co se obvykle pokračováním stává. Frozen 2 je v podstatě vykrádačkou sebe sama. Cílové skupině dětí do 10 let se to samozřejmě bude líbit, protože nemají úplně vyvinutou schopnost reálně srovnávat něco co milují, my starší už si ale neodpustíme porovnat tento sequel s originálem. Příběh je sice odlišný, ale koncept zůstal úplně stejný a tudíž nepřekvapivý. Všechny hlavní postavy už důvěrně známe, ničím nepřekvapují a všechny zvraty a jejich rozuzlení jsou předvídatelné. Elsa opět hledá cestu za svobodou a Anna jí opět následuje. Olaf je opět vtipný a Kristoff se Svenem jsou teď spíše vedlejší postavy, jejichž role v celém filmu se omezila jen na to, jakým způsobem Kristoff požádá Annu o ruku. Elsa od sebe opět odhání Annu, aby jí neublížila, a sebevědomě se sama vrhá do boje. Anna je z toho opět zoufalá a nakonec se navzájem obě zachrání a všichni jsou šťastní. Nic nového, co by jsme už neznali z originálu. Příběh je teď navíc komplikovanější a méně zajímavý kvůli tomu, že se místo srdceryvného, dramatického a rozvíjejícího se vztahu Anny a Elsy točí kolem chaotického sporu nových a především vedlejších, upozaděných postav - obyvatel lesa s Arendellskými vojáky. Soundtrack sice znovu pohladí na duši, ale na rozdíl od "Let It Go" si nepamatuji melodii ani jedné z nich (snad kromě "Into The Unknown"). Jediné, co to zachraňuje je Olaf a krásné vizuální efekty, které vznikly hlavně díky pěknému nápadu tam zařadit 4 přírodní živly. Lepší 3 hvězdy. Škoda.

Tento dokument by měl být povinný, aby ho vidělo mnohem více lidí než jen těch pár jedinců, co ho tady dosud ohodnotili. A to z jednoho prostého důvodu. Většina zahraničních dokumentů o ekologii a ekologických problémech má totiž obvykle tendenci se na ně zaměřovat buď z celosvětového hlediska nebo z různých zaostalejších oblastí, kde vás většinou existence těchto problémů už ani nepřekvapí. Ale vidět tento dokument o Středozemním moři je pro nás Čechy celkem zásadní, protože každý druhý se v něm někdy koupal. Tedy zatímco můžete mávnout rukou nad ekoproblémy v Indii nebo oceánech, tak nad těmi ve Středozemním moři by jsme se měli pořádně zamyslet.

Ne že bych po zhlédnutí všech epizod zůstal z tohoto seriálu nějak odvařený, ale i já sám jsem byl překvapen, jak se mi zalíbil. V každé nové epizodě se seznámíme vždy s novou domácností, která se nachází v jiné situaci než ostatní. Jednou je to vdova, která se potřebuje zbavit věcí po zesnulém manželovi, jindy zase studenti s mnoha studijními materiály, pár se psy nebo rodina s dvěma malými dětmi. Díky tomu, že každá z těchto domácností má podle této své odlišné situace jiný majetek, se tak v každé epizodě dovíme tipy, jak třídit a organizovat věci, které si chceme nechat a které ne, a jak je ukládat, aby zabrali co nejméně místa vč. takových maličkostí jako jsou kravaty nebo papíry. Bohužel mi zde ale na druhou stranu chybělo více informací o tom, co pak dělat s věcmi, kterých se chceme zbavit.

Jiný kraj, jiný mrav. V Americe lidé myslí úplně jinak, než např. my, kteří bydlíme v paneláku v post-komunistickém Česku. Už jen někdy až drastické záběry z šílenství Black Friday a čekání na nový iPhone mluví za vše. A to mi tam právě chybí. Pohled na různé stupně minimalismu v jiných zemích, kde nejsou lidé zhýčkaní a váží si toho, co mají, i když to není kvalitní, kde nemají tak vysoké příjmy jako jeden z hlavních aktérů dokumentu, který si podle svých slov brzy po dvacítce vydělával 50.000 dolarů ročně, a kde nemají tolik značek a produktů, které si lze koupit. Proto si v Americe, jako dva z řečníků v dokumentu, klidně můžete odmítnout povýšení ve firmě a dát výpověď nebo být „bezdomovcem“ a cestovat jen s 2 batohy. Paradoxně se mi proto nejvíce líbil „obyčejný“ pár, který čeká dítě, ale bohužel dostal nejméně prostoru se vyjádřit a poradit, jak i my můžeme jednoduše vyhodit pár zbytečných věcí. Místo toho jsme ale od všech po většinu času slyšeli jen osobní příběhy, které je k minimalismu dovedli, např. od moderátora zpráv (o kterém víme jen to, že po závislosti na lécích teď medituje) a 2 minimalistů – spisovatelů, kteří si můžou dovolit 2 roky jezdit po celé Americe a přespávat v pěkných hotelech. Dokument je ovšem jinak velmi zajímavý a s větším ohledem na „obyčejnější“ lidi a s mnohem více praktickými radami by byl určitě přínosnější. Lepší 3 hvězdy