poz3n

poz3n

Dominik Dolejš

okres Plzeň

homepage
Twitter: poz3n
Instagram: filmovyklub_depo

54 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 15 29 43 57
    • 28.4.2020  11:30
    Slunovrat (2019)
    ***

    On je to ve výsledku prostě jen trochu divnější slasher. Šel jsem do toho s minimální znalostí děje a zápletky a dal jsem si rovnou ten 170 min DC. A jak už to u podobných filmů bývá, úvodní expozice postav a následně i místa, byla mnohem zajímavější, než samotná zápletka a jakýkoliv děj. Ten byl prostě a jednoduše divný a stejným způsobem ve výsledku vnímám i celý film. Aster má podobně jako v Hereditary řadu zajímavých a originálních nápadů, splácá z toho ale vždy takový podivný neforemný tvar, který sice určitým způsobem vyniká nad ostatními, ale k dokonalosti mu toho chybí dost a dost. 5/10

    • 28.4.2020  11:09

    Absolutní divácká kalvárie. Chápu ústřední myšlenku, ale práce s ní a filmovým výrazem mě minula obloukem. Mladý kněz je na vesnici nový, zmítá se v depresích, emaří, nikdo mu nerozumí a nikdo ho nemá rád. Strhující námět, který si dovedu představit zpracovaný hned na několik způsobů. Ten Bressonův je ale v mých očích absolutně plochým dílem, dílem postrádající dynamiku, vývoj a vlastně jakékoliv drama. 3/10

    • 28.4.2020  11:02

    Saul Bass se svou nejslavnější nehitchcockovskou grafikou, přesvědčivý Sinatra v hlavní roli a Kim Novak jako realisticky emancipovaná Molly, která se pro mě stala jednoznačně nejzajímavější postavou celého filmu. Ateliérové pojetí 50. let a hystericky manipulativní Zosh, nejen to evokuje při pohledu nazpět srovnání s Tramvají do stanice touha. Preminger je ale samozřejmě výrazně méně melodramatický a na dobu vzniku naopak o poznání větší provokatér. Chvílemi mi přišlo, že se film soustředí až příliš na vedlejší postavy okolo pokerové zápletky. To naštěstí vzápětí vyvažovaly momenty mezi Sinatrou a Novak. Tam si také Preminger nejvýrazněji pohrává s filmovým jazykem a stojí to za to. Škoda, že je u nás tenhle Premingerův slavný kousek tak málo známý. 8/10

    • 22.2.2020  10:09

    A já se ptám proč? Proč bylo nutné z toho udělat jednozáběrovku? Kdyby se to trochu nazáběrovalo a sestříhalo, mohlo by to být mnohem intenzivnější. Pár působivých survival momentů ze začátku filmu a na jeho konci nevyváží nudu uprostřed. Dramatická situace je šílená, ale to divácký zážitek automaticky nezajišťuje. Sledovat stále dokola, jak hlavní hrdinka někde x minut leží a nic se neděje, mi jako divákovi nedávalo vůbec nic. Jako představa o prožité hrůze dostačující, jako funkční dramatický tvar silně pokulhávající. V kontextu jednozáběrovek pak průměrné. 5/10

    • 14.2.2020  09:49
    Mami! (2014)
    *****

    Velmi silná syntéza formy a obsahového vyjádření. Chápu, že pro někoho to bude příliš kýčovité a příliš uřvané. Já zůstávám ale fascinovaně zírat nad tím, jak dokáže Dolan pracovat s výrazovými přostředky a vzbudit ve mně silné emoce, které ale nevnímám jako laciné. Skvělé vedení herců, autentičnost podání jejich projevu skvěle spolupracuje se zvolenou formou a stylizací. Nádhera. 9/10

    • 9.2.2020  16:11

    Když nemáte rádi komiksové filmy a pustíte si nejdelší, 215 min dlouhou verzi snímku, není to ten nejlepší nápad. Neznám komiksovou předlohu, neznal jsem ani zápletku, postavy, nic podobného. Prostě jsem vnímal film jako celek a čekal, jestli bude fungovat. Jenže byl jsem poměrně rázně přechytračen. Ono se za ty 3 a půl hodiny vlastně skoro nic nestane. Nuda k uzoufání, žádné drama, žádná zápletka, nezajímavé postavy. Snyder sice perfektně zvládá videoklipovité sekvence, jenže tam to začíná i končí. Vyprávět mu nejde, možná se o to ani nesnaží. Nádherná úvodní titulková sekvence tak ve mně vyvolala mnohem silnější emoce, než cokoliv, co by v průběhu filmu mělo souviset se samotným dějem. Je mi líto, že s hodnocením jdu na úroveň hrůzných současných komiksových adaptací, ale ta délka a prázdnota byla natolik vyčerpávající, že nemůžu jinak. 4/10

    • 9.2.2020  16:03

    Žádný machrování. Nepochopil jsem ani prd a po filmu jsem si pustil vysvětlující video. A ono to minimálně v té základní rovině smysl dává. Toť otázka, jak by se vlastně mělo přistupovat k filmům, které jsou bez vysvětlení téměř nepochopitelné. Nevím. Lynch je pro mě docela okrajová záležitost a Mullholland Drive je pro mě víc doplnění dnes už zásadního díla, než divácká preference. Ve výsledku jsem ale prožil něco nevšedního a divácky přitažlivého, co mě donutilo 2 a půl hodiny dávat pozor. Takže proč ne. 7/10

    • 6.2.2020  12:33
    Malé ženy (2019)
    ****

    Ve srovnání s adaptací z 90. let je zcela patrný posun ve vnímání ženských hrdinek. A nejen proto, že je u toho Greta Gerwig. Doba se změnila a Malé ženy nabízejí látku, která má co říct k současné situaci žen ve společnosti. To a celková plasticita postav, jejich prokreslení a prozkoumání jejich vzájemných vztahů, povyšuje adaptaci Grety Gerwig ve srovnání s tou od Gillian Armstrong na vyšší úroveň. Co se však nemění, je základní konstrukce díla. A k té mám své výhrady. Některá vyústění mi prostě nesedí, u něčeho se chvílemi nudím. Jako celek ale příjemné, Saoirse a Timothée jsou můj nový oblíbený (ne)pár. 7/10

    • 3.2.2020  13:55

    Mé první setkání s Fassbinderem. Těšil jsem se na to, ve výsledku jsem dost zklamaný. Měl jsem pocit, jako když koukám na nějakou nápodobu Kaurismäkiho, která mě ale svojí strnulostí nebaví, nýbrž přivádí do hrobu. Narozdíl od silně stylizovaných prkenných Kaurismäkiho romancí, se totiž Fassbinder pokouší dřevěné herectví svých postav propojit s určitým realismem (čím to je, nevím, snad jeho snahou o sdělení myšlenky divákovi?) a to se neuvěřitelným způsobem tře a výsledek tak dře. K tomu navíc přispívají strašné, opravdu hodně strašně postsynchrony, takže to celé chvílemi vypadá a zní jako scéna z dost divného retro porna. Tohle mě fakt obešlo obloukem. 4/10

    • 3.2.2020  13:44

    Pokud máte tvorbu Douglase Sirka spojenou především s technicolorovým melodramatem 50. let, budete možná překvapeni podobně jako já, že zrovna on natočil válečný film. Při bližším pohledu je to ale vše docela logické. Adaptace Remarquea, posunutá do typicky melodramatického odstínu a výsledkem je typický Sirk, který mě nikdy asi zcela neuchvátí, ale na kterého mě baví koukat. 6/10

    • 28.1.2020  10:18

    Pár úprav a byl by z toho absolutně strhující film. Pressburger, Powell a Cardiff ukazují fantastické výtvarné cítění. Bohužel nerozumím pojetí postavy pana Deana, která svojí šílenou vizáží a podivným chováním narušuje jinak ucelenou atmosféru a sevřenost snímku. Naopak, linie "jeptišky jsou v klášteře na místě s podivnou atmosférou a začně jim z toho mrdat v hlavě" je v kombinaci s vizuálním pojetím naprosto omamná. Skvělý film, který ale mohl být naprosto jedinečný. 8/10

    • 20.1.2020  14:58

    Vůbec jsem to nečekal, ale Royal Tenenbaums je jeden z nejlepších Andersonových filmů. Jeho předchozí Rushmore mě příliš nezaujal a tak jsem se trochu bál, že i Royal Tenenbaums budou postrádat většinu toho pozdějšího andersonovského rukopisu. Opak je pravdou. Formálně brutálně vypiplané od první vteřiny, herecky nabušené a nádherně stylizované. Ovšem není to komedie (a trochu se obávám, že jako komedie byl film ve své době u nás distribuován). Anderson natočil hravý film o depresi a poškozených rodinných vazbách. Zní to prapodivně, ale je to přesně to, co k jeho výrazovým prostředkům perfektně sedí. Ten nostalgicky dětský náhled na něco, co je ve skutečnosti smutné a tíživé, mě originálním způsobem oslovuje a jitří ve mně divácký i kritický zájem. 8/10

    • 13.1.2020  10:02

    Chaotické poplácávání se po ramenou, jak jsme všichni skvělí a úžasní a jak jsme stvořili něco zcela zásadního. Sebereflexe nulová, výpovědní hodnota téměř žádná. Jak Martyho jako režiséra uznávám, tak mám pocit, jestli už mu stáří trochu nebere soudnost. 3/10

    • 13.1.2020  09:58
    Irčan (2019)
    ***

    Když si budou 10letí hrát na 40leté, bude to patrně úsměvné. Když si na ně budou hrát skoro 80letí, bude to možná úsměvné, možná ale taky smutné anebo třeba tak trochu nedůstojné. Tohle Scorseseho rozhodnutí je ve výsledku tím nejzásadnějším, které z pohledu diváka mohl udělat. Paradoxní je, že v následných rozhovorech se o tom všichni zúčastnění dokonce baví a plácají se po zádech, jak skvěle to zvládli. Bohužel, když vstáváte z křesla a je vám něco přes čtyřicet, je to něco jiného, než když z něj vstáváte po sedmdesátce. Když se tím pádem čilý čtyřicátník De Niro sotva dobelhá ke krámku s ovocem, aby následně udělil nekompromisní lekci nebohému prodavači, který vztáhl ruku na jeho dceru a máte přitom strach o křehké zdraví 76leté hollywoodské hvězdy, není podle mě Martyho rozhodnutí tím pravým ořechovým. Scorsese naštěstí stále prokazuje, že je zručným režisérem a těch úmorných 209 min ozvláštňuje různými pojezdy kamer (mnohdy podle mě až zbytečnými), zajímavými úhly záběrů a několika skladebně poutavými momenty. Ve výsledku se ale jedná o podobnou nudu, kterou jsem zažíval u všech jeho mafiánských filmů. Furt se jen mluví, většina jsou zbytečné plky o tom, kdo co komu udělá, když někdo jiný udělá zas něco jiného, neustále se někam přeskakuje, všude je milion postav, jejich motivace jsou nejasné či povrchní a jejich vývoj pražádný. Přesně proto mi tenhle žánr i nadále zůstává až na čestně výjimky cizí a Irčan na tom nic nemění. Pokud ale má být přelomovým dílem z hlediska CGI omlazování herců, pak prosím, aby někdo odcestoval časem nazpět a nakopal Martymu zadek. 5/10

    • 13.1.2020  09:34
    Zběsilost (1972)
    ****

    Zářný příklad toho, jak může režijní tvůrčí invence udělat z průměrného filmu nevšední zážitek. Chvilku jsem si musel zvykat na ty šílené ohozy a účesy evropských 70. let, ale v moměntě, kdy se Hitchcock vytasil s prvním brilantním momentem, došlo mi, že i když se změnila dekáda a kontinent, ten filmový génius tam pořád je. Pokud si budu Frenzy kvůli něčemu pamatovat, bude to Hitchova práce s tichem, napětím a jeho odvaha být v určitých momentech sexuálně vulgární, za což mu nikdy nepřestanu tleskat. Ve výsledku vás tak čeká několik momentů, kde "Hitchcock touch" jede na plné obrátky, a které by žádný jiný režisér nikdy takhle nenatočil. Možná se to může zdát jako povrchní úvaha, ale pro mě je tohle dostatečný důvod k tomu, aby se obyčejný film stal alespoň trochu neobyčejným. 7/10

    • 9.1.2020  15:56

    Občas nechápu, jak se nějakému filmu povede vzbudit tolik hysterických reakcí. Portrét dívky v plamenech má okolo sebe auru snímku, který je buď nekriticky oslavován, anebo odsouzen jako pseudo umění. Mně se oběma proudům tentokrát podařilo vyhnout a tak jsem se nechal oslovit jen a pouze samotným filmem. Za mě se nejedná o nijak fantasticky výjimečný počin, nicméně jako taková komorní pocitová romance má Portrét dívky v plamenech co nabídnout. Po formální stránce naprosto v pořádku, co však film táhne vpřed, to je práce s herci (herečkami), jejich vedení a chemie mezi nimi. Pokud dokáže film vyprávět namísto dialogu za pomoci pohledů postav, je to skoro vždy ve vztahu k divákovi výhra. A přesně na tomhle stojí velká část vývoje vztahu mezi hlavními hrdinkami, které se dívají a říkají tak víc, než kdyby mluvily. Pokud se vás dotkl pocit, který vyvolává svým pohledem Timothée Chalamet v Call Me by Your Name, je tu velká šance, že vás osloví i Portrét dívky v plamenech. 8/10

    • 9.1.2020  15:38

    Konečně to vypadá, že konec roku 2019 bude pro originální tvorbu Netflixu krokem vpřed. Dva papežové jsou dalším více než slušným počinem, který má hlavu a patu a zároveň nabízí určitou tvůrčí nadstavbu samotného tvůrce. Ta je patrná především v tom celkovém formálním pojetí a střihové skladbě. Oba aspekty napomáhají celkovému záměru filmu, ukázat 2 světově známé osobnosti v civilnější podobě. Ta je chvílemi vážná, kritická i soucitná, jindy zase ironická a vtipná. Dohromady to kupodivu docela funguje a téměř proti mé vůli si mě film pomalu ale jistě získával. A v tom vidím asi jediný zásadnější problém. Tluče se ve mně divák a kritik. Zatímco divák se bavil a nechal se unášet hlavně herectvím obou postav, kritik uvnitř mě nebyl ochoten na to přistoupit a soucítit s představitely organizace, která mi není příliš po chuti. Závěrečné dojetí tak pro mě znamenalo téměř až provinile pokrytecký zážitek, který ve mně patrně zůstane a postupně se stane vzpomínkou definující film jako celek. 7/10

    • 6.1.2020  16:12

    Po formální, výpravné a celkově technické stránce se jedná o jeden z nejlepších počinů ze sekce nekonečně dlouhých a předražených hollywoodských bombaspektáklů 50. a 60. let. Naneštěstí je však vše zakryto nemilosrdným stínem fanatického blábolení, které nám, divákům, bohulibě vysvětluje, co je správné a co správné není. Děkuji, nechci. Ale podívaná to byla vskutku pompézní. 5/10

    • 2.1.2020  14:07

    Kramer vs. Marriage Story. Srovnání je v tomto případě pro mě nevyhnutelné. Bentonův film považuji za naprosto strhující podívanou, která nemá slabého místa. Marriage Story takové úrovně nedosahuje, nabízí však více než zajímavý a poutavý náhled na podobné téma pohledem současnosti. Je ale podle mě patrné, že Baumbach Nový Hollywood určitým způsobem vzývá. Obrazová stylizace, barevná paleta, tempo vyprávění i Baumbachův tvůrčí rukopis podobný tomu Allenovskému tvoří z dnešního pohledu příjemně nezvyklý dojem určité filmové staromilnosti. Vše pak samozřejmě stojí především na hereckých výkonech. Zatímco Scarlett Johansson jede v již zajeté Allenovské herecké poloze, u které si nejsem jistý, zda se mi úplně líbí, Adam Driver mě přesvědčuje, že je hercem komorních dramat, ve kterých naplno prodává své charisma a určitou vyzařující "podivnost". I z toho důvodu mi tak přijde, že Marriage Story je ve výsledku spíše příběhem otce, a nikoliv celé rodiny (stejně jako Kramer vs. Kramer). Silný a výborný film, snad i možná zatím nejlepší, jaký jsem z produkce Netflixu viděl. 8/10

    • 2.1.2020  13:48

    O chlup lepší než předchozí děsivý zážitek s Posledním z Jediů, i tak se ale jedná o zcela tristní filmové vyprávění, během něhož mě v podstatě zaujala jen jedna scéna a zajímala jen jedna postava. Zásadní problémy mám už se scénářem: Veškerý děj je překotně stlačen do sledu scének, kdy postavy někam přijdou, pomocí dialogu/monologu se vysvětlí, co zrovna dělají a co z toho plyne, aby se vše za chvilku opakovalo úplně stejně jen na jiné lokaci. Doslovnost vysvětlování je navíc neskutečně úmorná, takže nejen, že se nevypráví obrazem, ale po chvilce máte pocit, že jste idiot, kterému se vše raději polopatě vysvětlí, i když se tím naruší i jakýkoliv náznak integrity a logiky daného fikčního světa a konkrétní scény v něm. Jakýkoliv autentický pocit ponoru do příběhu byl tak pro mě z principu nemožný a tím pádem jsem jen čekal, jestli mě nějaký moment zaujme třeba alespoň svým tvůrčím přístupem. To se však stalo pouze jednou, v téměř jediném klidovém momentu celého filmu (souboj silou mezi Rey a Kylo Renem na poušti). Zbytek je zběsilá jízda k finálnímu vyústění, které má blíž ke kopírce Harryho Pottera, než k čemukoliv originálnímu a neočekávanému. 4/10

    • 14.12.2019  16:39

    Je mi to moc moc líto, ale s filmem jsem měl 2 zásadní problémy: 1) Hlavní postava mi byla nesympatická. Newmana jako herce miluju, ale Roy Bean mě štval od samého začátku a nic se nezměnilo až do konce. Zajímal ho pouze vlastní zisk (jakéhokoliv charakteru) a morálku a právo si ohýbal dle potřeby. S takovou postavou se těžko ztotožním, zvlášť když v podstatě neprojde žádnou změnou. 2) Komediální nádech filmu. Mám rád melancholické westerny, ale ta kombinace s komediálním pojetím mi přišla hrozně nefunkční. U scének s medvědem jsem přímo trpěl, jindy jsem se výrazně nudil. Je to škoda. Na film jsem se dlouho těšil a podle ohlasů jsem byl přesvědčený, že to bude jasný divácký zážitek. 4/10

    • 1.12.2019  10:27

    Slamáčková taškařice s Judy Garland? Do něčeho takového bych se přece nikdy dobrovolně nepustil. Avšak historie Hollywoodu je neúprosná a tak mi nezbývalo, než si tenhle slavný muzikálový kousek prostě dát. A nebylo to tak fatálně hrozné. Zpívá se poměrně málo a především první polovina funguje dobře jako určitá screwball rodinná komedie. Záhy se však děj trochu tříští (úplně stejný problém jsem měl s Minnelliho Američanem v Paříži) a soudržnost vyprávění ustupuje jednotlivým scénkám a číslům. Dalo se to vydržet, nicméně Judy Garland nikdy nebyla a není moje krevní skupina, takže její přítomnost na plátně je pro mě vždy spíše trpěnou událostí, než nějakým omamným okamžikem dokonalosti. Klasika odškrtnuta, vracet se k tomu asi nebudu. 5/10

    • 1.12.2019  10:18
    Rio Bravo (1959)
    ****

    Ani bych nevěřil, že se mi někdy bude líbit film s Johnem Waynem. Pakliže to opravdu byla reakce a odpověď na V pravé poledne, pak u mě o fous vítězí Rio Bravo (politiku do toho v tomto případě netahám, neřeším, který film je levicový, který pravicový atd.). Hawks natočil western, který nevytáhne paty z jedné ulice a několika domků, pořád se tam jen mluví a skoro vůbec nestřílí. A to je právě to. Dokázal tomu dát ucelený rámec, jako diváka mě do děje a světa vtáhl a udržel mě v něm po celou dobu. Má to v sobě určitou latentní melancholii, takže to zároveň potlačuje ten jindy vždy přítomný "macho touch" rolí Johna Waynea, díky kterým je pro mě tak těžko snesitelný. Rio Bravo si sice nezařadím k vrcholům westernového žánru, ale v rámci té klasické éry hollywoodského westernu (Hawks+Ford) je patrně jedním z nejlepších. 7/10

    • 1.12.2019  10:05

    Patrně to má nějaké hlubší sdělení, mě ale minulo obloukem. Děj v podstatě neexistuje, první polovině vévodí psychedelické a pro mě zcela nepochopitelné pobíhání a skřehotání divných bezďáků (to má být asi ten Shakespeare), druhá část se mění v tu nejpodivnější road movie, kde mi nic nedávalo smysl, nemělo to žádný děj a logiku. Alespoň že to má fakt pěknou kameru. Bolestivý zážitek. 2/10

    • 18.11.2019  14:41
    Le Mans '66 (2019)
    ***

    No asi jsem koukal na jinej biják. Kombinace klišovitého scénáře a Mangoldovy průměrné režie dělá z Le Mans '66 docela zklamání. Tisíc podobných filmů jsme už viděli a velká část z nich s podobným příběhem naložila o parník líp. Závodní scény jsou tuctové a digitální, dialogové scény jsou často přepálené, postavy mluví, i když by nemusely a neměly, někdy pak mluví postavy dokonce jen samy se sebou. Nebýt té ústřední herecké dvojice, byla by to ve druhé části filmu nuda k nevydržení. Jediné, co bych naopak pochválil, je zvuková postprodukce. Mix na verzi k Atmosu byl výborný. To je ale zatraceně málo. 5/10

    • 14.11.2019  09:30
    Matka (2009)
    ****

    V poměrně rychlém sledu jsem si dal Memories of Murder a teď i Matku. Jako první musím jednoduše ocenit to, že Pon Džun-ho je filmař od přírody. Cit pro různé detaily, ať už ve scénáři či ve střihové skladbě, celková konstrukce příběhu a schopnost vyprávět záběrováním. Můžete natočit dobrý film, ze kterého tohle cítit nebude, nikdy to ale patrně nebude ten poctivý filmový zážitek, který vás rozechvěje ze samé podstaty. Pon Džun-ho tohle podle mě umí a ukazuje to v obou zmíněných filmech. Samotná Matka pak trochu mění stavbu klasické detektivky (kterou jsou právě třeba Memories of Murder) a přenáší POV celého vyprávění na matku podežrelého. To přináší docela originální vnímání perspektivy příběhu, který postupem času pracuje i s nejednoznačností a dilematem, což je u podobných snímků vždy silný pohon diváckých emocí. Memories of Murder na mě svým temným vyzněním zapůsobily ještě o fous silněji, i tak je ale Matka kvalitním a v mnoha ohledech silným filmem. 7/10

    • 8.11.2019  11:48

    Feministická verze Dreiserovy Americké tragédie? Hell yeah! Vždycky mě baví filmy, a pokaždé to u nich píšu, které klamou tělem a svoji tematickou podstatu odhalí divákovi až třeba v polovině děje. Ta kombinace Technicoloru a melodramatického milostného vzplanutí tak nejprve připomíná nejlepší kousky Douglase Sirka. A právě ta postupná transformace z melodramatického Sirka do psychoticky archetypálního Dreisera mi činila až překvapivé divácké potěšení. Gene Tierney je ve své roli skvělá a její pomalá cesta do záhuby dodává filmu neustálou dynamiku až do samého konce. 8/10

    • 8.11.2019  11:37
    Victoria (2015)
    ****

    Velmi příjemné překvapení. Jednozáběrovky většinou dojíždí na ztrátu dynamiky, prodlevy při přesunu z obrazu do obrazu atd. Victoria je skvěle napsaná a herecky zrežírovaná, takže se i přes svou dlouhou stopáž těmhle momentům poměrně úspěšně vyhýbá. První hodina může působit nudným dojmem, ale kdo vydrží, bude odměněn a patrně i dojde k pochopení, že vše mělo dramaturgický smysl. Postavy jsou autentické, takže i jejich případné méně inteligentní chování nepůsobí pitomě, ale logicky. Některé momenty, zvláště ty v druhé části, jsou až překvapivě emočně silné a v diváckém zážitku zanechávají výraznou stopu. Za mě tak jedna z nejlepších jednozáběrovek, v porovnání s českým Hany o několik parníků napřed. 8/10

    • 29.10.2019  18:20
    Killer (1989)
    **

    Děsím se filmů, které mají nabušené hodnocení, jsou legendami svého žánru a já u nich přesto od první minuty trpím. To šílené kombo pohrocených výrazových prostředků akční kinematografie 80. let a celkové vizuální estetiky téhle doby, pro mě bylo něčím, přes co jsem se jako divák nedokázal přenést a ačkoliv jsem si neustále připomínal, že koukám na něco schválně neskutečně přepáleného a přestylizovaného, nemohl jsem se zbavit pocitu, že je Killer prostě jen strašlivý brak. 3/10

    • 29.10.2019  18:12

    Příjemná a dost po povrchu klouzající zábava, ideální popcornový produkt, u kterého si člověk opravdu odpočine a zároveň se za to nemusí stydět. Formálně průměrné, s hromadou CGI, i přesto sympaticky lehkonohé a naštěstí i krátké, takže to v podstatě nenudí. Mohlo to dopadnout hůř. 6/10

<< předchozí 1 2 3 4 15 29 43 57