poz3n

poz3n

Dominik Dolejš

okres Plzeň
Student filmu & promítač filmu

homepage

49 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 14 26 39 51
    • 19.10.2017  21:10

    Vůbec nechápu, proč je film odvyprávěný takovým způsobem, jakým odvyprávěný je. Úvodní "dospívající" půlhodina byla naprosto brilantní. Spielberg rozjíždí nekompromisní drama a ukazuje high class filmařinu. Jen si všimněte, jak působivě vystavuje během prvních 30 minut napětí. V momentě, kdy se však posouváme o nějaký ten časový úsek dál a hlavní hrdinku přebírá pod herecká křídla Whoopi Goldberg, mění se, pro mě zcela nepochopitelně, drama o rozdělení dvou sester na roztříštěné a nesourodé vyprávění o životě černošské komunity. Co hůř, dramatické momenty jdou zcela do pozadí a žánr chvílemi koketuje téměř s groteskou (hrnec spadne na hlavu, člověk propadne střechou atd.). Emoce a prožívání osudu hlavní postavy jsou díky tomu silně potlačené a z ambiciózního dramatu je bezkonfliktní limonáda bez většího režijního rukopisu velkého Stevena. Závěr, snažící se naplnit očekávaný oblouk, zas trochu nakopne ospalý a znuděný děj, ale rozpačitý dojem z celku moc nezachrání. Opravdu nechápu, jak se to mohlo stát. V úvodu jsem byl neskutečně nadšený, o 2 hodiny později již jen spokojený, že je konec. 6/10

    • 19.10.2017  18:07
    Proč? (1987)
    ***

    Konečně film, který vysvětluje současný stav vagonů ČD. Každopádně tenhle vhled do socialistického buranova mnou prostě tak nějak prošuměl. Nevím, v jakém stavu byla subkultura hooligans na konci 80. let, ale když byste se dnes potkali s partou sparťanských (anebo jakýchkoliv jiných) ultras, myslím, že rozbitý vagon bude to poslední, co budete řešit. Proč? tak působí trochu úsměvným dojmem. Smyczek se snaží být syrový a nekompromisní, ale vlastně hned na samém začátku filmu se dozvíte, že se bude řešit "pouze" zdemolovaný vlak. Kdyby se podobný film točil dnes, pochybuju, že bysme se právem nedočkali nějaké té dlažební kostky v lebce. Fotbal mám opravdu rád, co nemám rád jsou naopak fanatičtí náckové v kotlích, nicméně tenhle snímek už silně postrádá na aktuálnosti a namísto filmové obžaloby vymaštěných idiotů je spíše už jen nechtěně úsměvnou výpovědí 80. let. 5/10

    • 18.10.2017  21:21
    Úkryt v zoo (2017)
    ***

    Zookeeper's Wife nabízí dějové srovnání s třeba takovým Pianistou. Jenže tam, kde Polanski dokázal diváka spoutat nekompromisně osobním příběhem, oddává se Úkryt v zoo frigidně odosobněnému vypravování, které je tak typické pro pseudo velkoprodukční evropské historické snímky posledních let. Prostě se odvypráví příběh, vyhneme se jakékoliv možné stylizaci, jakékoliv snaze aktivně působit na diváka a filmovým způsobem ho ovládat. Výsledkem je tak zcela logicky emočně plochý film, který vás možná neurazí, ale rozhodně vám toho asi moc zajímavého nepředá. V pár aspektech mě Úkryt v zoo však přeci jen zaujal, a tak ho nemám tendenci úplně potopit. Mám slabost pro Jessicu Chastain, v úvodní expozici mě příjemně překvapilo, že jsem na první pohled neviděl nikde žádná CGI zvířata a pobavila mě také linka "milostného trojúhelníku", která při trošce fantazie připomíná ve svých základech legendární setting Hitchova Notorious. Niki Caro tedy natočila film absolutně postrádající jakoukoliv emoční nadstavbu, který ale může celkem bezkonfliktně zaplnit volný večer. 5/10

    • 18.10.2017  13:16
    Hook (1991)
    **

    Nechápu, co Spielberga přimělo k tak pitvořivé stylizaci, která v hrozných aťasových kulisách působí jak Vodní svět pro dětské publikum. Spielbergův rukopis je znát v úvodní půlhodině, ale jakmile se Peter ocitá v zemi Nezemi, jako by se jeho schopnost citlivé režie úplně vypařila. Určitě jedno z mistrových největších zklamání. 4/10

    • 17.10.2017  18:49
    Spielberg (TV film) (2017)
    ****

    Vydatný dokument co se stopáže týče. Z hlediska informací o něco méně, čekal jsem za ty 2 a půl hodiny pořádnou nalejvárnu, namísto toho je tenhle dokument o Spielbergovi veden divácky přijatelnější cestou a tak ho zvládne asi v pohodě každý. 8/10

    • 15.10.2017  10:52

    Dokument, který se půl na půl věnuje Mélièsovi a příběhu kolorované kopie Cesty na Měsíc. Právě druhá část sledující hon za restaurací Mélièsova nejslavnějšího díla je nejzajímavější a chvílemi nemá daleko k srdcervoucímu thrilleru. Tak či tak, kino projekce v kombu s kolorovanou verzí Cesty na Měsíc je hodně příjemná a pokud se o počátky kinematografie zajímáte, nebo chcete jenom doplnit chybějící mezery ve filmovém vzdělání, určitě neprohloupíte. 7/10

    • 15.10.2017  10:44
    120 BPM (2017)
    ****

    První desítky minut jsem se téměř proklínal, na co že jsem to zabloudil. Hodně politiky, aktivismu, mnoho slov a téměř žádný prostor poznat či snad dokonce rozeznat jednotlivé postavy a mít tak šanci se nějak zaháknout. Evidentně to je ale tvůrčí záměr, který vás nechá přistupovat k postavám velmi pomalu. Díky dlouhým 140 minutám je na to čas a odměnou je pak o to silnější závěr. 120 BPM je velmi komplexní podívaná, kterou si sice musíte vysedět, možná (jako v mém případě) už ten film dokonce nikdy nebudete chtít vidět znovu, ale přes to přese všechno ho oceníte. Podobný film jsem ještě asi neviděl. 7/10

    • 11.10.2017  00:00
    Wind River (2017)
    ****

    Jako kdyby Sheridan zrecykloval Sicaria, zatímco sledoval Sladké zítřky Atoma Egoyana. Právě to mrazivé truchlení Sladkých zítřků v zasněžené krajině pomáhá celému snímku snad nejvíc a dodává mu na emocích a naléhavosti. Výhrady mám však k samotné filmové řeči. Střih mi v mnoha případech přišel nevhodně neklidný a v podstatě tak šel přímo proti obrazové a dramaturgické snaze vyprávět příběh meditativní cestou v souladu s prostředím, ve kterém se děj odehrává. Renner a Olsenka jsou ale naštěstí výborně vybraní a Wind River tak ubíhá bez větších zaškobrtnutí. Nemůžu si ale pomoct, mám také ten dojem (jako asi řada jiných), že kdyby Sheridan přenechal scénář nějakému zkušenějšímu režisérovi, mohlo to být ještě o fous lepší. PS: Mám ještě jeden dojem, a to, jestli se Cave s Ellisem v oblasti filmové hudby trochu nevyčerpali. V poslední době mi jejich soundtracky přijdou méně a méně zapamatovatelné. 7/10

    • 9.10.2017  23:37

    Dokument určený primárně asi dětem. Z tohoto důvodu bych měl tendenci nějaké ty chyby promíjet, nicméně i tak mi přišlo, že zapeklitá dramaturgická výstavba "příběhu" (odvyprávíme den na naší planetě tak, že budeme přestřihávat mezi tímhle zvířetem v oceánu a tímhle v džungli...) má velké rezervy. Jak už tomu u podobných dokumentů BBC bývá, vizuální stránka je nádherná. Nebo by alespoň měla být. Chvílemi totiž epické momentky vystřídají nedostatečně kvalitní záběry (pravděpodobně z akčních kamer). Netřeba mluvit o tom, že natáčet takto zvířata je nesmírně obtížná záležitost, ale podobných dokumentárních cyklů běží každý den v televizi hromada a mám pocit, že mnohé disponují kvalitnějším obrazovým zpracováním. Všehovšudy se jedná o milou záležitost, která ale, podle mého názoru, v nekonečném množství podobných a řekl bych i kvalitnějších a smysluplnějších (tady se moc faktů o zvířatech nedozvíte) zvířecích dokumentů zcela zapadne. 6/10

    • 9.10.2017  14:09

    Bezvýchodný humus života v socialismu ve Formanově "coming of age" podání. Pojetí snímku je natolik neutěšené, že mi z příběhu bylo vlastně pouze smutno a v mých očích se jednalo o solidně depresivní záležitost. Nemění to ovšem nic na tom, že jsem se dobrou polovinu filmu spíš nudil a z Formanovo československého období mi tak Lásky vycházejí jako asi to nejslabší dílo. 5/10

    • 9.10.2017  11:09
    To (TV film) (1990)
    odpad!

    Dokoukat to, to byl ten správný horor. Na téhle úděsné adaptaci není co pochválit. Scénář má s dějem knihy pramálo společného. Je to neskutečně nesoudržná patlanice, která není ani strašidelná, ani dobrodružně zábavná, pouze směšná a trapná. Trapnost však zajišťuje především úchvatná schopnost tvůrců nacastovat ty nejhorší herce na světě. Vydržet koukat na tenhle fail 3 hodiny, za to by se měla dávat nějaká odměna. 0/10

    • 8.10.2017  12:41
    Blade Runner (1982)
    ****

    Po zhruba 10 letech od prvního setkání jsem si dal před premiérou Blade Runner 2049 opáčko v podobě final cutu z roku 2007. Zážitek z audiovizuální složky byl ohromující, film vypadá prostě úchvatně. S příběhem jsem měl trochu podobný problém jako při první projekci, jednoduše mě celkem nudil a nepřišel mi dostatečně nosný. Jelikož si ale Blade Runner drží silně neo-noirový rámec, budiž mu slabší příběh odpuštěn s tím, že klade velký důraz na atmosféru a pocitovost. Jsem tudíž rád, že mě aktuálně příchozí Villeneuvův film donutil oprášit tuhle Scottovu klasiku, a že můžu přidat nějaké ty hvězdy navíc. 7/10

    • 4.10.2017  20:23

    Neodbytnou součástí filmového díla je jeho estetická stránka, jeho vizuální zpracování. Pokud obraz vypadá tak, jako by ho někdo natočil na foťák, pokud záběrování vypadá tak, jako by nad tím nikdo nepřemýšlel (nebo přemýšlet neuměl) a pokud střihová skladba vypadá tak, jako když onen člověk střihá snad poprvé v životě, pak mi přijde absurdní, že se něco takového vůbec může promítat v kině. Vydržel jsem asi prvních 30 min a i to považuji za úspěch.

    • 4.10.2017  15:30

    Když vidím to hodnocení a čtu komentáře plné obdivu, cítím se skoro až provinile. Na mě totiž tahle maďarská "weird love story" působila značně vykalkulovaně festivalovým dojmem. Hlavní ženská postava mi byla od samého počátku spíše protivná, její chlad a divné chování pocit ještě umocňovalo. Hlavní problém filmu pak vidím v tom, že mě (vyjma snahy šokovat explicitním zobrazením krve a řezáním do všeho možného) nijak prožitkově nezahákl. Emoční křivka s ohledem na děj filmu se tak v mém případě rovná vodorovné přímce. A jelikož ten nejzákladnější úkol každého filmu je zaujmout divákovy emoce, selhalo O těle a duši v mém případě hned na samém počátku. Co mi rovněž netěšilo, byla nevyrovnaná úroveň filmařiny. Na jeleny se hezky koukalo, samotná expozice hlavních postav byla však z hlediska střihové skladby velice průměrná (třeba takové detaily na momenty, kdy se hlavní hrdinka něčeho dotýká, na mě působily skoro až studentským dojmem). Vizuálně si mě tedy snímek také nezískal. Není proto divu, že mi místní hodnocení přijde jako z jiného vesmíru. 4/10

    • 30.9.2017  19:27

    Podobně jako u prvního dílu, nepřijde mi to až tak špatné, jako naznačuje obecná hysterie. V podstatě se jedná o obdobnou čalamádu, jakou nabídl první díl. Pokud pominu prapodivný wtf závěr, přišel mi děj Dezertéra o něco kompaktnější a smysluplnější (komunistická perzekuce na mě působila tak nějak tíživěji, než ta nacistická v prvním díle) a nabídl opět, podobně jako Rodinný přítel i pár solidních momentů. V celkovém vyznění se však zase jedná o nudnou šeď, na kterou si za nějakou dobu asi příliš nevzpomenete. Nepřestává mě však zajímat, proč se celá trilogie jmenuje Zahradnictví. Smysl mi to nedává absolutně žádný a pokud ho nějakým zázrakem nenajde ani třetí díl, bude samotný název vypovídat o této Hřebejkovo trilogii víc než dost. 4/10

    • 30.9.2017  15:02
    Přízrak (2017)
    *

    Připisuji si Davida Loweryho na svůj osobní pozérský blacklist. V Ain't Them Bodies Saints jsem musel překousnout vzletné nic, ale alespoň se dalo mluvit o nějaké upřímné filmové snaze odvyprávět příběh. Sledovat Ghost Story byl však pro mě osobně úplně nový level. Pokud mě někdo nutí dívat se na několikaminutový záběr, ve kterém někdo jí koláč a po významové stránce nemá délka tohoto záběru žádný smysl, pak si prostě nezaslouží moji pozornost. Je mnoho tvůrců, kteří si něco podobného můžou dovolit, ale jejich rozhodnutí mi povětšinou nějaký (alespoň opravdu malý) smysl dává. Lowery podobná rozhodnutí dělá v průběhu celého filmu a smysl mi nedávalo skoro žádné. Měl jsem pocit, že se koukám na hipstersky orámovaný 90ti minutový videoklip, který s filmovou řečí a jejími pravidly má pramálo společného. No more Lowery. 2/10

    • 27.9.2017  10:44

    Pro mě osobně je Poslední rodina přesně tím filmem, který vás po svém skončení uvrhne do určité apatie a vy byste nejraději další hodinu jen někam zírali a skládali si v hlavě myšlenky. Když spatřím v profilu jakéhokoliv snímku přívlastek "životopisný", obyčejně mě semkne kopřivka spojená se vzpomínkami na všechny ty zážitkové faily, které reálné události převedené do filmové podoby povětšinou způsobují. Scénář a ztvárnění Poslední rodiny však jde zcela jiným směrem a stává se jakýmsi mixem rodinné psychoanalýzy s výpovědí doby a života ve Východním bloku. Neutěšená depka, silný pocit protékajícího času mezi prsty a zamyšlení nad tím, zda není co zlepšovat na našich rodinných vztazích. 8/10

    • 21.9.2017  15:33
    Baby Driver (2017)
    ***

    Frustrující 3 hvězdy. Podobně, jako mě nejprve ohromili a hned poté zklamali loňští Pasažéři, i Baby Driver mi přinesl různou škálu emocí a prožitků. Úvodních 30-45 minut je totiž naprosto skvělá rytmická jízda. Střihové pasáže střídají ty s vnitrozáběrovou montáží, celé to krásně šlape, má to ohromně chytlavý písničkový soundtrack a je to překvapivě silné v intimních momentech (úžasná choreografická pasáž v prádelně). Tahle Wrightova osobitá odpověď na La La Land je fakt parádní. Jak už tomu tak ovšem často bývá u nadupaných hollywoodských popcornů, ve chvíli, kdy se do samotného popředí dostane jednoduchá dějová linka, ubere se na hravosti a romantice a Baby Driver se stává vcelku obyčejným loupežním akčňákem. V té chvíli jsem si říkal, že to ještě není tak špatné. Bohužel, bylo hůř. Wright podle mě naprosto nezvládl ukočírovat scénář a podobně, jako je tomu u většiny komiksových filmů posledních let, tak i poslední půlhodina Baby Drivera pumpuje nekonečné hektolitry akce, které degradují téměř vše, co tomu předcházelo. Závěrečný Bonnie & Clyde feeling tak vyprchal už zcela do prázdna. Velká, velká škoda. Mohla z toho být romance, na kterou se nezapomíná. 6/10 Pro zajímavost, náhled na timelinu střihové skladby ZDE.

    • 19.9.2017  20:57
    Poručík (1992)
    ***

    Snímek, který už opravdu nechci nikdy vidět znovu. Občas je nějaký film bezvýchodný tolik nepříjemným způsobem, že pocit z něj přehluší jeho kvality a zanechá ve vás jen opravdu hodně nevábnou pachuť. Bad Lieutenant je přesně takový. Ani vteřina minimalistické dějové linky nenabízí pocit, že by hlavní "hrdina" měl k dispozici alespoň náznak jakéhokoliv životního východiska. A od toho se odvíjí vlastně celý feeling snímku. A i když jsem v průběhu narazil na několik opravdu působivých obrazů a film ve mně určitě něco zanechal, stále ve mně převládá pocit, že si Poručíka příště odpustím a pokud budu chtít vidět znásilnění jeptišky, sáhnu raději po pornu. 5/10

    • 16.9.2017  16:26

    Melancholické existenciální westerny, to je moje gusto. Film v podstatě bez příběhu, o hledání místa ve svém životě, o hledání sebe sama a nalezení svých priorit. Na papíře to musí vypadat přímo parádně, a když bych film někomu vypravoval, bude to vlastně taky ohromně zajímavé. Bohužel, v nadstandardně silném zážitku mi zabránila formální stránka filmu. Problém první, až příliš experimentální střihové postupy. Mám rád snímky, ve kterých se pracuje se sekvencemi, které oddělují jednotlivé obrazy od sebe. Hired Hand je na podobném principu postavený a právě v těchto chvílích se uchyluje k postupům, které v extrémní formě vlastně definují formální postupy americké kinematografie na přelomu 60. a 70. let. Neustálá kombinace prolínaček, transfokátorových nájezdů, zpomalovaček a mrtvolek. Takhle zkoncentrovaný mix najdete v jiném filmu asi dost těžko. Použitá forma byla pro mě ale natolik extrémní, že mě z prožitku filmu spíše vytrhávala (kombo mrtvolka, prolínačka do další mrtvolky, která se následně "odpauzuje", to je opravdu brutus). Problém druhý, nejednotnost vizuálního podání. Jakoby sám film tápal, jak chce pro diváka vypadat. V jednu chvíli je nádherně poetický, Zsigmondova kamera si přes dlouhé sklo pohrává se světlem a v kombinaci s hudebním doprovodem se divákovi tají dech. Jindy však bez větších okolků přechází do syrového snímání širokoúhlým objektivem přímo z ruky, poezie je ta tam a estetika snímku balancuje na hraně dokumentu. Hired Hand je zajímavý film, ze kterého je cítit tvůrčí svoboda a chuť experimentovat. Logicky to nesedne každému, ale i tak, už jen jako učebnice formálních postupů tehdejší doby, stojí za vidění. 6/10

    • 14.9.2017  21:13
    Phil Spector (TV film) (2013)
    **

    Film jdoucí sice odněkud, ale bohužel nikam. Jediným, co celý tenhle soudní kus táhne, je ústřední herecké duo. Zbytek je taková jednohubka, která vás může sice zabavit v televizi, ale hlubší zážitek asi neposkytne. Celý děj působí jako zbytečně dlouhá příprava na blížící se vrchol, který ale nepřijde. Dramaturgická výstavba tak zůstává nenaplněna a pocit ze snímku neuspokojivě jalový. 4/10

    • 14.9.2017  21:04

    No takovéhle kriminálky se dnes už opravdu netočí. Pomalé tempo, dost jednoduchý příběh a o to větší důraz na postavu a její prožívání situace. Velice sympatická práce s tichem, s momenty, kdy s hlavním hrdinou pozorujeme okolí a plně vnímáme daný moment. K tomu napomáhá vhodně zvolené observační snímání ovlivněné novými vlnami tehdejší doby. V mnoha momentech si divák může uvědomit, že právě v ten okamžik by v současném akčním filmu burácela hudba a tempo střihu by bylo značně zběsilé, zatímco Bullitt zachovává ve stejné chvíli ticho, důraz na tvář a pohled postav a délku záběru. O legendární automobilové honičce se není třeba rozepisovat. Paráda. 8/10

    • 13.9.2017  20:32
    Červená (2017)
    ***

    Asi jsem jeden z mála, ale Soňu Červenou jsem neznal. Proto jsem k dokumentu Olgy Sommerové přistupoval emočně nezainteresovaně a čekal jsem, jestli mi dokument dokáže něco dát jako divákovi neznalého tématu. Struktura vyprávění je klasická: Portrétovaná osoba vypráví chronologicky svůj život, vyjma mluvící hlavy vidíme archivní materiály a doprovázíme protagonistku na místa, která jsou pro její život nějakým způsobem zásadní. Bohužel, v určitých momentech jsem měl pocit, že nekoukám na dokument o Soně Červené, ale že si Sommerová skrze hlavní postavu vypráví něco trochu jiného (viz část týkající se Milady Horákové). Můj obdiv tak patří Soně Červené, samotnému dokumentu už tolik ne. 6/10

    • 7.9.2017  22:39

    Dokonalá syntéza obsahu a formy. V podstatě nulová výtka k řemeslnému zpracování. Skvělý střih, rytmus, kamera, vše podléhající funkčnosti celku. Děj, který pokaždé v tom správném momentu vytáhne z rukávu ty správné nové karty a ohromně zajímavá hlavní postava v nekompromisním podání Jessicy Chastain (která je mimochodem ohromně hot, ale dramaturgický rámec jí zcela správně nikdy nenechá spadnout do polohy levné sexy dominy, jak by se to občas nabízelo). Opravdu výborné politické drama (za poslední roky bezpochyby jedno z nejlepších) s jaksepatří drtivým finále. 9/10

    • 6.9.2017  10:57

    Většina režisérských velikánů, kteří byli na vrcholu dejme tomu v 90. letech, mají v dnešní době problém udržet svůj vlastní unikátní rukopis, ať už se jedná o specifickou filmovou řeč, anebo (a to především) o vizuální estetiku. Problémem může být jejich vlastní umělecký vývoj, já vidím jako důležitý bod a zásadní problém v přechodu do digitálního prostředí. Ať už je vývoj techniky jakýkoliv, a i když třeba ještě dneska točíte na surovinu, málokdy má pak daný snímek ten pravý filmový look a feeling, ten pravý rukopis minulých dekád, kdy filmy byly mnohem filmovější, než jsou dnes. Celým tím okázalým shrnutím se dostávám k tomu, jak moc jsem byl nadšen, když jsem zjistil, že i v roce 2017 dokáže Kaurismäki natočit film, který je (v tom nejlepším smyslu slova) prostě dalším v řadě, a který v sobě nese všechny ty specifické prvky rukopisu, jež ho zdobí od samotného počátku. Policie sice má na stole notebooky, ale stejně pořád píše na stroji a má starý dobrý ciferníkový telefon a vám přijde, že takhle to prostě má být. Stále se v Kaurismäkiho filmu skoro nemluví, stále je vše dokonale mile prkenné, stále tam jsou ty natolik specifické polodetaily na obličeje postav stojící ve zcela specifickém druhu nasvícení. Kaurismäki má občas tendenci vyskočit z té zdánlivé emoční plochosti a začne posouvat svůj absurdní humor do trochu šílenější roviny. Já dávám přednost těm jeho filmům, kdy se tomu v podstatě zcela vyhýbá a celý děj tak proběhne v té suchohumorné rovině. Proto i u Druhé strany naděje bych měl k několika místům určité výhrady, nemění to ale nic na tom, že jsem si to celé opravdu užíval s pocitem neskutečně příjemného staromilství. 7/10

    • 4.9.2017  10:45

    Budiž tento film důkazem, že i se strašným vizuálním zpracováním můžete natočit působivý film, pokud máte dobré herce a zajímavý scénář. Nevím jestli jsem jediný, ale vizuální stránka snímku a jeho odpudivá (ne)estetika mě od samého počátku svírala pocitem, že se snad koukám na nějaký studentský film. Kombinace přeexponovaných a zároveň překontrastnělých záběrů je hrozné peklo. Vizuální pojetí zároveň postrádá zdánlivě jakýkoliv vztah mezi záběrováním, mizanscénou a dramaturgickým významem velikostí záběrů. To vše jakoby existovalo tak nějak nahodile, jakoby na tom nikomu nezáleželo, jakoby na to Sidney Lumet po osmdesátce prostě už kašlal. Navzdory tomuto otřesnému esteticko vizuálnímu zážitku jsem podlehnul těm několika zásadním devizám posledního Lumetova snímku a film na mě i tak zapůsobil. Skvělý herecký ansámbl, od prvních tónů rozeznatelný Carter Burwell a především to samotné, bez nadsázky, drama antických rozměrů. Nechci si ani představovat, jak skvělým úderem na emoční solar každého diváka by tenhle film mohl být při lepším řemeslném zpracování. 7/10

    • 3.9.2017  10:50

    A přesně proto nejím vanilkovou zmrzlinu. Po ultra stylovém začátku (úvodní Carpenterův hudební motiv v kombinaci s titulky) jsem byl opravdu natěšený. Narozdíl od Halloweenu, který je zábavný ve své přímočarosti a naivitě, se Assault on Precinct 13 chvílemi ocitá v ranku regulérního béčka. Týká se to především "akčních" částí, které mají řemeslné rezervy a působí úsměvně. Občas mi přišlo, že má Carpenter problém třeba i s osou (při běžném záběrování prostoru a dialogu 2 lidí v něm). Abych ale jen nehanil, přese všechny chyby a béčkové atributy má film atmosféru (opět hlavně díky hudbě) a takový zvláštní dějový vývoj, který nelze neocenit. 6/10

    • 30.8.2017  10:20

    Nebyla to až taková konina, jak jsem očekával. Chvílemi jsem se fakt zasmál a dá se říct, že se scénář vyvaroval vyloženě trapně debilních situací. Nevím, nakolik měli tvůrci v úmyslu rýpat do vosího hnízda, ale přijde mi, že pojetí celého filmu v podstatě nedává prostor divákovi k nějakému sebezpytování a ani ho k němu nenutí. To ale neznamená, že by to tak bylo špatně. Všechno co se dotýká citlivích témat nemusí vždy automaticky zaujímat nějaký postoj a vnucovat ho zbytku. A to nejdůležitější na závěr: Babikova prostřední dcera, ta se teda povedla. 6/10

    • 28.8.2017  17:50

    Chtěl jsem tam všechnu tu lásku a oddanost vidět a především cítit, ale pocitu z filmu těžko poručím. Roztahanost a nedějovost první hodiny mě natolik uondala a paralyzovala, že jsem všechny ty emoční zvraty druhé části filmu vnímal už jen přes filtr nudy a nebyl tak schopný cítit to, co jsem cítit vlastně chtěl. Vím, co jsem měl prožít, ale za boha to nešlo. 5/10

    • 27.8.2017  12:49
    Hráči (1998)
    ***

    Will Hunting meets Tyler Durden a hrajou u toho karty. Pohodový film, který může být chvílemi trochu náročný pouze pro ty, kteří o pokeru neví vůbec nic podobně jako já a snaží se v těch cool promluvách najít trochu smysl. Hráčům vlastně nemám moc co vytknout, můžu si stěžovat jen na to, že mě příběh nepohltil tolik, aby jsem mohl jít do lepšího hodnocení. Nicméně na víkendový večer určitě pohodová volba. 6/10

<< předchozí 1 2 3 4 14 26 39 51
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace