šokin

Nebylo to špatné a to hlavně díky Robertu Shawovi. Ten totiž odvádí podobně vysoký standard jako v Podrazu. Taky hudební podklad je zajímavý, v tom souhlasím s Huntem. Jinak, Tarantinovo trapné opisování nebudu vůbec komentovat.

Norman a jeho maminka...perfektní!!!

I když němý, přesto skvělý Hitchcock....

Filmová podoba stejnojmené novely Stanisława Lema. Zanussiho dvorní scénárista, Edward Żebrowski, zde naprosto jedinečným způsobem zachytil názory polské inteligence na německý fašismus a její reakce na postupující hitlerovskou okupaci země. Zároveň se však autorovi naprosto bezchybně povedla dramatizace jednotlivých postav. Snímek působí velmi drsným až syrovým dojmem, a to především díky filmařské jednoduchosti dovedené k dokonalosti. Skličující a stále vyhrocenější atmosféru filmu vytváří pak hlavně tradičně nadprůměrné herecké výkony Z.Zapasiewicze, G.Holoubka a W.Pszoniaka. Film byl zcela po právu několikrát oceněn v zahraničí i na domácí scéně. Ceny - FPFF Gdynia(1979), "Złote Lwy", režie; - MFF Locarno, režie; - MFF Červeného kříže a ochrany zdraví (Warna - 1979), zvláštní cena poroty.

Psychologický.......K. se tentokrát docela umně povedlo vytvořit atmosféru vzrůstajícího napětí, jež má kořeny v iluzorním pocitu viny hlavního hrdiny. Proměna hlavní postavy z klidného a sebejistého profesora na postupně se rozkládající uzlíček nervů je dle mého soudu docela zdařilá, avšak celkově je snímek jen odleskem připomínajícím vysoký standard autorových prací z 50. a 60. let. Na druhou stranu si ovšem film plně zaslouží zařazení mezi to lepší, co polští tvůrci v 80. letech nabídli, viz. K.Kieślowski, K.Zannussi, A.Wajda a J. Hoffman.

Gdańsk/Gdynia 1986 – Hlavní cena poroty „Złote lwy“............Dramatické události roku 1914 z pohledu malé židovské vesnice někde ve východním Polsku slouží autorovi pouze jako dějové pozadí pro řešení důležitějších otázek, jako je vliv strachu z neznáma na náhlou změnu lidského chování nebo reakce místní židovské komunity, ale i jednotlivců v mezní situaci, jakou je právě začínající válečný konflikt. Nade vším pak vyčnívá postava moudrého Žida Taga, který jediný rozpoznává vážnost celé situace. Vynikající Franciszek Pieczka v hlavní roli prokazuje opět svou hereckou výjimečnost. Zdatně mu ovšem sekunduje další herecká hvězda polské kinematografie – Wojciech Pszoniak (Danton,Korczak, atd.), jež u nás není možná tolik známý.

Psychologický..... Dramaturgicky bezchybné velmi kvalitní dílo polského klasika připomínající možná až příliš nápadně o třináct let starší „Ztracený víkend“ amerického klasika B. Wildera. Hasovi se tentokrát v postavě notorického alkoholika podařilo vytvořit neuvěřitelně (místy až hrozivě) skličující atmosféru naprostého zoufalství a bezvýchodnosti. Na mrazivé atmosféře filmu, která Vás (podobně jako u Hitchcockových nejlepších snímků) zcela pohltí, se z velké části podílel nezapomenutelný G.Holoubek, jež v hlavní roli podává jeden ze svých nejlepších výkonů a celý film stojí prakticky na něm. I když mám velmi rád tvorbu B. Wildera, tak musím říct, že tentokrát polský snímek svého amerického předchůdce téměř ve všem předčí. Týká se to především hereckých výkonů představitelů hlavní role, celkové atmosféry filmu a také dějového vyústění, ke kterému oba snímky pomalu směřují. Zatímco v am. verzi se dočkáme poněkud překvapivého a trochu křečovitě vyznívajícího nadějného závěru, Hasův závěr působí poněkud realističtějším dojmem a celý příběh v něm vygraduje. Také po herecké stránce se mi zdá polský film mnohem lepší. I když se Ray Milland svého úkolu zhostil opravdu výborně, i tak nemůže ani náhodou soupeřit s absolutní extratřídou v podání G.Holoubka – jak je u něj ostatně zvykem. Nezbývá, než tento snímek zařadit hodně vysoko, rozhodně k tomu nejlepšímu co z autorovy i polské dílny vyšlo.

Psychologické drama............Tento film na mě udělal silný dojem již od samého počátku. Režisér totiž zvolil jako podklad úvodních titulků známý hit, kultovní postavy polského udergroundového rocku, Cz. Niemena – „Dziwny jest ten świat” (Zvláštní je ten svět), což je naprosto perfektní úvod k filmu, který celou dobu řeší manželskou krizi, přičemž ji představuje jako podivnou „hru“ mezi manžely. Ti postupně ztrácejí vzájemnou důvěru, pochopení pro druhého a začínají si dělat naschvály. Celý zážitek podtrhují jako vždy skvělé herecké výkony představitelů manželského páru G. Holoubka a L. Winnické. Kawalerowicz je navíc dramaturgicky bezchybný, což dokazuje po celou dobu příběhu a zejména zvláštně otevřeným koncem.

Velmi zajímavý snímek, u nás ne příliš známého francouzského režiséra, na mne udělal dojem po všech stránkách kvalitní podívané. Snímek se na jedné straně opírá o chytře napsaný scénář a jeho ještě lepší realizaci a na straně druhé mu jasně dominují herecké výkony obou představitelů hlavních rolí novomanželského páru, Desqueyrouxových. Excelující Emmanuele Riva, která bravůrně zvládla scény s vnitřními monology, našla ve svém mužském protějšku ne méně brilantního, tehdy ještě mladého, Philippa Noiret. Oba byli za ztvárnění svých rolí po právu oceněni. O silnou atmosféru snímku se vedle hereckých osobností a scénáře zasloužila rovněž velmi kvalitní kamera, režie a koneckonců také vhodně zvolený hudební podklad. Velmi zajímavé je i použití snově navozených vzpomínek v již probíhajícím retrospektivním vyprávění děje. Nakonec se však ještě vrátím k Emmanuele Riva, která mě ve snímku přímo uchvátila… Typově velmi podobná Jeanne Moreau měla ER v tomto filmu těžkou úlohu, již se však zhostila naprosto mistrně! Je to především její výkon, který ve filmu vytváří místy až hroznou atmosféru bezvýchodné situace a vnitřní nesvobody. Ostatní autorovy práce jsem sice neviděl, ale tímto snímkem mě velmi zaujal a zároveň si v mých očích nasadil laťku hodně vysoko!

Psychologický.........Zvláštní poetickou atmosféru filmu tentokrát vytváří především snově znějící ženský hlas - který jen tak pobrukuje v pasážích bez mluveného slova - vynikající kamera a bezchybné herecké výkony L. Winnické, L. Niemczyka a Z. Cybulského. V zdánlivě banální dějové konstrukci filmu režisér postupně rozpracovává psychologické portréty jednotlivých postav, přičemž se dotýká zásadních otázek lidské existence. Tak jak je u autora zvykem, opět zaujme otevřený konec, který jen podtrhuje nejednoznačné vyznění filmu a jako vždy Vás donutí přemýšlet. Všechny ceny, které snímek získal, jsou nepochybně zasloužené...........MFF Benátky 1959 - Premio Evrotecnica im. Georgesa Meliesa - L.Winnicka, zvláštní cena.