Lachtaan

Voyo je stále dost krkolomnou produkcí v našem rybníčku, ale s upadající kvalitou u konkurenční České televize se dá konstatovat, že stále vytváří ty poutavější minisérie a mnou dlouho vyhlížení Extraktoři jsou toho zářnou ukázkou. Sice nejsou bez chybičky, možná by jim slušely klidně jen 4 epizody, ale snaha o vytvoření drsných reálií Pákistánu a Afghánistánu v kulisách nehostinného horského Turecka na mě dýchlo správným způsobem. A to mi ke 4. hvězdě tentokrát stačilo.

V létě jsem jel Miliardy rychlostí blesku, jelikož byly akurátním seriálem, co se dá hravě sledovat více jen poslechem, než plnohodnotně i s obrazem a v práci to šlo raz dva. Pak léto pominulo, začaly povinnosti a já se odvrátil v omezeném časem k poutavějším seriálům. Ne že by Billions stále nebavily, ale kouzlo prvních dvou sérií je fuč. Přesto hodlám dojet. [viděno na SkyShowtime]

Jeden z nejblbějších nešvarů dnešní doby - reinkarnovat hezky ukončené seriály - se bohužel dotkl i kdysi výborného animáku a po letech přiletělo pokračování, co nikdo nechtěl a ke všemu nabralo takovou sledovanost, že se na něj bude zase navazovat. Neříkám, že u pár epizod, hezky parodujících současná témata, jsem se nepobavil, ale v celkovém přehledu je nová Futurama spíše utrpením, než potěšením. [viděno na Disney+]

Třetí série s sebou přinesla opět vlnu napětí a hodně snahy držet se rozvětveného komiksového vesmíru, kdy jsme se mohli sejít i s velkým náznakem na samotného Batmana, celá myšlenka Lazarus Pitu ale přidala jeden z prvních potenciálních hřebíčků do rakve, na něž se v průběhu zbylých sérií Arrowa už bohužel jen nabalovalo. Bylo po zdejším midseason finále jasné, že nepůjde o žádný konec, ale vybruslilo se z toho tak debilně, že chápu zdejší propad v hodnocení. Zvláště tolik let a zkušeností od zhlédnutí.

Tam, kde byla první série s Malcolmem Merlynem fakt výtečná, tam se ta druhá s obávaným Deathstrokem vyzdvihla ještě o příčku výš a s pár nekompromisními tahy tvůrců se vzápětí stala mým vůbec nejoblíbenějším seriálem. Tehdy jsem si musel ještě jako školák na základce zvykat na absenci dabingu, brzo jsem se ale otrkal a od té doby chtěl hlavně to působivé intro slýchat hlasem samotného Stephena Amella, nikoli Libora Boučka.

První série vlastně jednoho ze dvou původně kvalitních DC seriálů pod hlavičkou CW mě minula už před dávnými roky svou premiérou na tehdejší stanici TV Fanda, abych ji zkusil a už se od ní nemohl odtrhnout. Velmi brzo se Arrow stal závislostí mého snad 13 letého já a co nejdřív dychtil po pokračování.

Svátky, nesvátky, když VOD zavelí a doručí extrémně dlouho očekávanou Lynchovku, kterou jsem si do zdejší sekce Chci vidět hodil ještě dávno před tím, než jsem tohoto osobitého režiséra jakkoli vnímal, je jasné, že ji musím vidět co nejdřív. Obzvlášť když dorazila na službu, kterou si předplácím jen dočasně. Modrý samet se v repertoáru režiséra se zvrácenou myslí pohybuje někde těsně mezi nepochopitelným Fire Walk With Me a poměrně uchopitelnou Lost Highway, ale že bych jej mohl dál doporučit se opět říct nedá. Vlastně to tentokrát drží nad vodou hlavně ústřední dvojice, protože ona rádoby mysteriózní zápletka není žádným šlágrem. [viděno na HBO Max 26.12.2023]

Letošní štědrodenní výběr padl zrovna na tuto slovensko-německou koprodukci, která mi místy až vadila na poslech, abych se s ní nakonec sžil, místy se i docela bavil příběhem, ale že by nabídla o něco víc, než mnohem působivější pohádky našich luhů a hájů, to se říct nedá. [viděno na Netflixu 24.12.2023]

Jako člověk, co fakt kouká radši na jiné žánry než komedie, jsem právě dohnal jeden z jeho nejlegendárnějších zástupců a naprosto prozřel, proč se kolem něj už přes 60 let motá takový status. Po všech těch průměrných komediích se zápletkou záměny identit je tohle nejen průkopník, ale rovnou král tématiky a i s pominutím naprostého kouzla Marilyn Monroe si tahle fakt vtipná jízda zaslouží zdejší velmi vysoká čísla. Má to dvě hoďky a nenajde se tu jediná zbytečnost. To považuju za ohromnou vzácnost. [viděno na Prime Video 22.12.2023]

Zbytečně nekonzistentní parodie na špionážní filmy v éře, kdy se teprve dostávaly do kurzu, ale už bylo o čem mluvit a z čeho si utahovat. V tomto ohledu strefil Vorlíček hřebík na hlavičku, ale zejména v první polovině jsem se vyloženě nudil a otočil pocity směrem k lepšímu až s pár vtipnými momenty v druhé půlce filmu. Škoda, aspirace na kult po boku “Pane, vy jste vdova!” tu byla a ne malá. [viděno na Voyo 21.12.2023]