Lachtaan

Seriálový fenomén, který předefinoval samotnou žlutou barvu. Po svých nedávných neuvěřitelných 600 dílech zažil velké vzestupy i pády, díly, u kterých si pamatuji díky jejich napětí a šarmu jak anglický tak i český název, poté také epizody, u kterých jsem litoval ztracených 20 minut. Avšak svou nekorektností, neskutečnou zábavou, odvahou si satiricky vystřelit doopravdy ze všeho, co je ve světě možné i nemožné a skutečně povedenými odkazy na filmy všeho druhu si nezískali jenom mé srdce, ale i každičkou mou volnější chvilku, kdy mám buďto omezený čas, nebo náladu na záležitost, která mi jedině odlehčí den. Ano, moc neuznávám poslední řady oproti sériím 90. let, ale představte si po tak dlouhé době svět bez nejlepší televizní parodie, bez nejpohodovějšího televizního oddychu. Přesně tak, šlo by to těžce!

Jsou tu tací, kteří se mohou považovat za hrdiny, co ještě nepodlehli nejvelkolepějšímu televiznímu fenoménu současnosti. Jsou to ale tací, kteří odsoudí sofistikovaně propracované fantasy drama, mezitímco chroupají doma popkorn nad rádoby fantastickými odpady, kde je i svobodný černoch v 19. století uvěřitelnější než to, že postprodukce věnovala více než 5 minut výrobě figurujícího draka. Ať už jsem tedy ovce či ne, podlehl jsem asi vůbec nejlepšímu dramatu, které zatím bylo světu vystaveno. Od typického trpkého rodinného života středověku, neustupujících intrik, strachu z okolí ze všech světových stran, správné dávky násilí či krve i po tvorbu efektů omezenou hranicemi televizní tvorby nám je již po 6 let servírováno dobrodružství, které se již po tak krátké době stalo kultem. Nemluvě tedy o tom, jakým kultem se již před dvaceti lety postupně stala jeho knižní předloha. Ale všichni víme, jak složité to s ní je :)

Jako malý jsem denodenně obědval u puštěné televize, na jejíž obrazovce neběželo nic jiného než staré Disneyho filmy s nejslavnějšími postavičkami pohádkového světa. Obeznámen jejich příběhy jsem se životem prokousal až k seriálu, který je dokázal všechny pevně svázat dohromady. Udělat z obrovského vesmíru pohádek jeden obrovský guláš tak dobře zamíchaný, že jsem nikdy u žádného filmového či televizního díla neobdivoval práci scénáristů, jako zrovna zde. Promyšlené do sebemenšího detailu, jak především v první sérii ve světě skutečném, tak posléze i v jakémkoliv příběhu v jakékoliv říši. Přiznám se, že jsem nejspíše jako většina ostatních pocítil od 5. série menší úpadek, jež mě dlouho přemlouval, abych seriál neopouštěl, ale opět mě práce celého štábu přesvědčila, že je i po letech stále na čem stavět. Pohádek je přeci požehnaně a ať už je jakkoli méně známá či dokonce kontroverzní, do Storybrooku a jeho minulosti se zapasuje vždycky.

Hledat v nynějších dnech v televizním vesmíru seriál překypující originalitou, správnou formou humoru a nestydatostí zajít až za ty nejvzdálenější hranice, je vskutku nadlidský úkol. Občas se ale stane náhoda, která nás zavede ke klenotu, který tu ve stínu přemedializovaných sci-fi nesmyslů či ohraných až trapných sitcomů figuruje již delší dobu. Já jsem byl mezi těmi šťastlivci, co si s takovýmto seriálem zkřížili cestu - se záležitostí ukazující život více než život sám, se všemi slastmi ale hlavně strastmi, jež mohou denně potkat kohokoliv z nás. Shameless se stali mojí drogou po celou předešlou zimu a především se proměnili v podívanou, u které jsem se nenudil u jediného dílu.

První řady jsou sice pomalé, ale podmanivé a jdou na diváka správným krokem. Nebudu nikomu lhát, že se postupem času zmírnilo mé opojení samotným seriálem, ve své (dá se říci současné) polovině správný fanoušek zažije jedno z nejlepších seriálových období, ke konci 5. série jsem se ovšem začal opět trochu nudit a bylo to především tím, že jsem po tolika dílech čekal stále víc a víc a zapomněl jsem se držet na uzdě.Tuhle historickou vřavu tedy doporučím každému příznivci dobrých charakterů, historického námětu i občasné akce. Ale každý si musí být vědom toho, že se žádný formát nemůže zastavit na místě, aby byl stále atraktivní. A s posunem kupředu občas přicházejí i slabší chvilky.

Nejmrazivější z nejtemnějších výplodů televize dost možná v celé její historii. Absolutní neznámo a nepochopitelno dodává atmosféru, kterou se nedokážete prokousat ani na konci druhé série. Začíná to nevinně a celkem klasicky, hned v pár epizodách po pilotu vás to svou scénáristickou vymazleností už nenechá odejít a vy jen nechápavě hltáte každý zvrat, každý moment, který ovlivní nejen ty následující, ale i předchozí. A na němčinu budete nadávat jen pár prvotních okamžiků. Poté zjistíte, že i právě ona dodává Darku tu temnotu, jež jsem mu sežral i s navijákem.

Ze všech možných animovaných seriálů pro dospělé, které já osobně upřednostňuju před sledováním prostoduchých hraných sitcomů, mi BoJack nejspíš navždycky nejvíc utkví v paměti. Nebudu vůbec zastírat, že jsem s tímhle serošem měl ze začátku poměrně problém (vždyť jeho vůbec první díl se topí v modrých číslech) a na velmi dlouhou dobu jsem s BoJackem zkrátka seknul. Pak ale přišla chuť jej dohnat a jakmile jsem se dostal hlavně do třetí řady, bylo mi jasné, že už nepůjde přestat. Ta totiž společně se čtvrtou a pátou obsahuje tak srdceryvné momenty, že se jim těžko vyrovná kdejaké hrané televizní dramedy. Bylo to krásných 77 epizod plných těch nejbizarnějších poukázání na společné soužití zvířat a lidí na jedné stejné úrovni.

Nebudu lhát, že mě tenhle seriálový fenomén ve své první řadě příliš nezaujal a trvalo mi úvodní pasáž zhlédnout více než půl roku. Pak se ale dostavila doporučení, která mou lenost sledovat seriály o několika sériích (63 dílů je dneska fakt závazek) přemohla a já celý předchozí měsíc od zhotovení zkoušek v zimním semestru trávil primárně něčím, co už já sám mohu nazvat jedním z nejlepších seriálů, co kdy svět spatřil. V nejsilnějších momentech 4. série a neuvěřitelně gradujícího napětí v průběhu poslední sezóny jsem i žil v domnění, že Breaking Bad trumfne v mých očích seriálový klenot Dark. To se tedy ve finále nestalo, byť rozhodně nemůžu popřít správnost nesmírně vysokých čísel u závěrečných částí celého seriálu. Už jen kvůli té náhodě, kdy se v BB objevil song, který se o několik let později stal soundtrackem výše zmíněného konkurenčního klenotu Netflixu, patří nejlepší obrazové ztělesnění tématiky drog do tak vysokých příček mezi seriály!

Nečekaná pecka všech pecek v moři všemožných televizních kriminálek si během svých 38 epizod vydobyla v mém srdci tak právoplatné místo, že jsem už během prvních intenzivních řad příliš neváhal, zda ji nepřidat mezi mé seriálové favority. Zásluhou cizího jazyka, kterému nerozumím jediné slovo, jsem u celičké stopáže seděl jako zařezaný, hltal každý detail a nepřestával se divit, jakým dalším šokujícím zvratem mě tvůrci totálně odzbrojí. Na féra rovněž přiznávám, že jsem v rámci žádného z případů nedokázal předem odhadnout, kdo je nakonec tím hlavním strůjcem. Obzvláště v jednom postranním hledání ztracených postav z minulosti je divák dlouhou dobu veden absolutně jiným směrem. A tohle matení udělalo z Mostu televizní klenot, který ve mně bude ještě nějaký ten pátek rezonovat.

Absolutní špička tvůrčí a scénáristické rafinovanosti dua Gilligan & Gould se zdála být po fenomenálním Breaking Bad neukojena, a tak se pánové vrhli odvyprávět příběh jedné z vedlejších postav výše zmíněného a vystavět na tom důležitý dodatek k nejlepšímu seriálovému výtvoru všech dob! Zpočátku se v Better Call Saul více právničí a kecá, aby se to rozjelo do kulervoucích vod přesně tak, jak jsme byli zvyklí za časů Heisenbergova impéria. A díky tomu se dočkáte epizod, které vás rozemelou obdobně, jako kdysi Face/Off, Ozymandias či Felina. Jak napsala v srpnu i česká média - “Právě skončila jedna velká éra televize”. Bylo mi ctí!