Lachtaan

Jeden z mála českých herců, co se dokázal prosadit i za velkou louží se po letech vrací s pořádnou rolí v našich luzích a rovnou asi tím nejlepším, co kdy předvedl. K tomu ve velmi silném námětu, který je ze života více, než se na první pohled může zdát. Každý, kdo se kdy musel někdy starat o nemohoucího příbuzného, aniž by šlo přímo o Alzheimerovu chorobu, se zde musí cítit sklíčeně celou délku filmu, ale zároveň být dojatý, jakou citlivou věc nám loňský, filmově bohatý rok nadělil. [viděno na Netflixu 31.3.2024]

Za ceny pro Němá tajemství jakožto jeden z nejlepších českých výtvorů loňské tvorby nechávám průměr, možná i za tu super trapnou kauzu s naší tádžickou režisérkou, která byla (bohužel) po zásluze zesměšněna před celou republikou. Ale za ten přehršel cen pro zbytečnou Volhu na tenhle ročník radši co nejdřív zapomenu. Zvlášť když ostrouhaly tak osobité snímky jako Úsvit. Hanba akademii.

Dodneška se mi tomu nechce pořádně věřit, ale tvorbou dost prokletá Prima už loni vytvořila dílo se všemi aspekty, co by měl splňovat koukatelný seriál. Bohužel si jeho renomé trochu zazdila tím, že jej umístila pouze na svou stále dost trapnou VOD odnož a dokud je nenapadlo zařadit seriál i do lineárního vysílání, neměl jsem chuť jej zkoušet. Teď jsem konečně dostal možnost zhlédnout a těšit se na každý nedělní večer, protože ten postupný přerod Aničky Malé z holky z hospody mezi proradnou ženu v nejvyšších vrstvách české společnosti jsem hltal skoro každou minutu. Chybky to mělo, ale v repertoáru Primy jde o zlatý klenot.

Poslední z té první várky opěvovaných Sheridanových výtvorů pro Paramount+ mi nakonec trval zhlédnout skoro více než rok od doby, kdy se u nás objevil legálně, ale jak se říká - na to nejlepší se vyplatí si počkat. Jeremy Renner si rozhodně vydobyl svou prozatím nejlepší roli a to prohnilé prostředí Kingstownu, kde ani jednu z postav nelze považovat za kladnou, je extrémní trefou do černého v mém seriálovém vkusu. Trochu se bojím druhé sérky dle velmi povadlých čísel, ale stejně ji co nejdřív zkusím. [viděno na SkyShowtime]

Na fantaskně vypadající seriál z viktoriánského Londýna, kde se mísí všechny možné postavy tehdejší “popkultury” jsem se těšil už nějakou dobu, vůbec jsem ale nepočítal s tím, jak budu mít víc než jednu epizodu problém naladit se na to občas dost zmatečné skákání v čase a že mi bude trvat to nejdůležitější - sžít se s postavami a být zvědav na jejich další vývoj. Ale nelámu nad vším hůl a vrhám se do zbylých dvou řad. [viděno na SkyShowtime]

Stejně jako kolega pode mnou jsem měl až přehnaná očekávání od poslední štace seriálových pohřebáků, kdy i zdejší čísla slibovala pořádnou nálož emocí, za oněch 90 % u série jako celku ale jednoznačně může až samotné finále, které je právoplatně považováno za jedno z nejdojemnějších vůbec. Ústřední song z toho krásného loučení už sjíždím skoro denně na Spotify a tu závěrečnou ždímačku jsem rozhodně neviděl naposledy. [viděno na Netflixu]

Tak jak jsem Fisherovy a jejich denní útrapy zbožňoval v jejich začátcích, tak mě začaly až iritovat v řadě čtvrté, která nejen že dost polevila v bizarnosti epizodních smrtí a následných konsekvencích, ale i v celkovém vývoji jednotlivých postav. Několikrát už jsem se těšil do poslední řady a to by se dít nemělo. [viděno na Netflixu]

Divadlo Járy Cimrmana miluju, všechny hry jsem viděl několikrát a ještě několikrát uvidím, ale u tohoto dokumentu ze zákulisí mi přišlo, že tentokrát jsme se toho nového příliš nedozvěděli, zvlášť pokud vycházíte z pozice jako já, kdy toho kolem té naší české cimrmanologie víte poměrně dost. Radši si ji připomenu skrze ony hry, případně filmy, na kterých pánové dělali společně. [viděno v iVysílání]

Prototyp novodobé české komedie, která vás trailerem donutí opustit Česko a zrušit si i zdejší občanství, aby vás nikdo nespojoval s tak ohyzdnou kinematografií, když ale film posléze přeci jen kvůli jeho nabubřelé slávě zkusíte, plány na dobrovolný exil zrušíte. Jedeme na teambuilding je skutečně velká volovina, kterou nelze brát na žádnou váhu, přeci jen se u toho ale s rodinou párkrát zasmějete a budete rádi, že Marianková po Známých neznámých nijak extrémně nepolevila. Jen těch závěrečných cca 15 minut je na úrovni filmařiny dětského tábora. [viděno na Netflixu 29.3.2024]

Linklater dokázal už Before trilogií, že obyčejné náměty z obyčejného života umí přetvořit do neobyčejných filmů a ani Chlapectvím téhle své pověsti neudělal ostudu. Vlastně se tu na poli vražedných 160 minut nestane nic zásadního, ale jako sonda do života všedního texaského kluka od počátku základky až po vysokou funguje důstojně. Obsazení je skvělé a finta točit to sáhodlouhých 12 let se stejnými herci je tím aspektem s velkým A, co dělá Boyhood tak výjimečným. [viděno na SkyShowtime 26.3.2024]