Recenze (1 343)
Nelítostný souboj (1995)
Luxusní kriminálka. Nevadila mi ani tříhodinová stopáž. Velkorysá délka je věnována nejen tomu, aby byl velký prostor pro napínavé vyšetřování, přípravu loupeží a skvěle natočené střílečky. Tohle všechno tam je, ale je čas to taky přerušit momenty kdy nahlédneme do osobního života hlavních hrdinů a můžeme se s nimi lépe seznámit. Svou chvíli dostává i psychologie hlavních dvou postav a náhled do soukromí zločincových parťáků. Je řešena ikomplikovanější stránka policistovy práce, pokud žije mezi pozůstatky mrtvol a přehnaně rád se šťourá ve svých stopách a minulosti. Dohromady Michael Mann vytváří stejně jako u následující spolupráce s Al Pacinem u ,,Insideru ´´ (který se mi líbil možná ještě kapánek víc) pestrý příběh. Tento film taky nabízí zajímavý a unikátní vztah mezi zločincem a vyšetřovatelem. Mezi Al Pacinem a De Nirem je velmi zajímavý vztah dvou profíků ve svém oboru, kteří si navzájem váží sami sebe a jejich střet možná vážně berou jako osudový souboj. Oba jsou maniaci ve svém oboru a vědí to o sobě navzájem. Oni jsou přesvědčeni, že oba jsou třída a návzájem se možná trochu obdivují. Vždyť jsem taky až do konce netušil, jak tento nelítostný souboj dvou profíků dopadne. A i ta závěrečná úchvatná noční nahánečka u letiště je do poslední chvíle nejistá a skončí nádherným podáním si ruky za doprovodu krásného klavíru uprostčed noci. On si celkově Mann mimo jiné i dost libuje v tom vykreslení nočního života. Tato prohlídka prostě Los Angeles stojí za to se vším všudy. Jenom se opovažte, dívat se na Pacinovu televizi!
Hud (1963)
Rodinné drama o střetu tří generací nad společným rančem ve westernových kulisách (ale western to jinak naštěstí? vůbec není) byl dobrý nápad. Seznámíme s tím, že starý dedeček je moudrý zdrženlivý kmet a jeho syn Hud zase za všech okolností cynický hrubián, což je nám ukazováno v několika variacích stále dokola, až se i ten Newman začíná tentokrát stávat až nesnesitelný. Ale až na dvě drsnější a zajímavější výměny názorů mezi otcem a synem (po návratu z flámu a pak v Hudově ložnici po nápadu odsřihnout otce) je to stále takové monotónní. A z dnešního pohledu se mi to zdálo až černobílé. Prostě jasně víme, že ten Hud je ten zlý a tak to je. Nejzajímavější postava tak zůstavá ta třetí nejdůležitějšší a to mladý snaživý synovec lavírující mezi obdivem ke starému dědečkovi a odvážnému úspěšnému strýci.
Asterix a Olympijské hry (2008)
Když se řekne Asterix a Mise Kleopatra, vybavím si Edouarda Baera a jeho Otise. Když se řekne Asterix a Olymíjské hry, vybavím si Benoîta Poelvoorda a jeho Bruta. Ten si tady z toho udělal vlastní film společně skvěle se sebeparodujícím Delonem v roli Césara. Hlavně na začátku mají Brutus a Delon super scény. A Cardův dabing Brutuse je už v podstatě legendární (měl bych vlastně chválit Belgičana Poelvorda nebo Cardu?:D) Asterix v podání Clovise Cornilllaca se na oplátku moc nepovedl. Tehdy nesehnali moc dobrou náhradu za Claviera a vlastně se důstojně nesehnala doteď. Ale u posledního Asterix a Obelix filmu se i tak bavím ještě mnohem víc.
31. Český lev - Ceny České filmové a televizní akademie za rok 2023 (2024) (pořad)
Tak zase po roce další předávání Českého lva, které tentokrát proběhlo opravdu důstojně a téměř bez žádných kontrovérzních volovinek, ze kterých by mohl žít internet ani mé vlastní prožívání (jako byl loni Martin Zbrožek se svou fenkou Mimie!!). Až na přerušený projev a rejpavé zmínky Zavadila k manželství pro všechny to bylo fakt usazený a v pohodě. Úvodní video zase super. Jinak nic zvláštního. Marek Eben byl standardní, tím se tak nějak nic nezkazí. Ještě teda si zde opět po Krausovi a Cenách české filmové kritiky odbyla svůj další teatrální výstup Simona Peková. Zase byla sranda, a jak jsem její výkon Přišla v noci původně obdivoval, tak začínám být opravdu na pochybách, jak moc to vůbec musela hrát.:D Každopádně ji cenu přeju a přeju ji i Jeřábkovi, protože bych do něj takovej výkon vůbec neřekl a on pro mně z velký části udělal Volhu. Ale vlastně to přeju i Kryštofovi, protože prostě Standa Pekárek, třesu. , Bratři jsou fajn exkurs do historie, ale z těch tří mou viděných filmů nominovaných na nejlepší film se mi zdály suverénně nejslabší. Určitě to i tak není špatný film, ale trochu mně mrzí tato konvenční volba akamedie a to jak úplně obešla Úsvit. Na Matyldu a Němá tajemství se ještě někdy kouknu. A konečně - Ceny pro Přišla v noci určitě zasloužené a fajn. P.S Aha, tak kontroverzní voloviny přeci jen jsou! A já díky tomu alespoň konečně zjistil, jaký má obličej a hlas ten televizácký režisér Michael Čech.
Zimní prázdniny (2023)
Film odehrávající se v 70.letech, který mi přišel starosvětský nejen zasazením do starých časů, ale i stylem natočení. Takové pozvolné plynutí příběhu s tradičním střihem bych snad u horké novinky nominované na Oskara ani nečekal, ale je to jen důkaz, že tyto postupy stále dobře fungují. Zimní prázdniny se můžou opřít především o skvělý lidský citlivý příběh o tom, že každý máme svoje domény a skvělého jemně vtipného a zároveň melancholického a disciplinovaného Paula Giammantiho, který taky jako by v tomto filmu vypadl z nějaké jiné doby. Původně se mi zdálo, že z toho bude něco a la Sníďanový klub, ale tohle zaměření na pouhou trojici postav učitel-student-kuchařka přineslo dojemný a laskavý zážitek. Super film.
Úsvit (2023)
Tak tento hit loňských Varů jsem vůbec nestihl v kině a dohonil až teď, týden před Českými lvy, tři měsíce po premiéře na Netflixu. Pouze mi snad jenom přišlo jako některým ostatním, že to nakousnutí tří linek najednou (hermafroditismus, manželská krize, boj s komunisty) nebylo úplně šťastné. A teda současné vulgarismy mi v prvorepublikovém období přišly úplně mimo. Jinak jsem za film rád. Zasazení do první republiky možná není úplně přesné a taky si říkám, jeslti tehdy neměli lidi i jiné starosti než hermafrodistismus, ale dá se to celé brát jako podobenství. A podobenství je to zajímavé. Taky mi jako Bod obnovy to přišlo hodně nadprůměrné z hlediska vizuálu. Záběry s pohledy na nebe, hory a zelené pole mají krásnou scénografii. Technická stránka filmu je nádherná. Všechny prvorepublikové lokace a kostýmy taky stojí za to. Proti Elišce Křenkové nic nemám, ale vždycky mi přišla trochu jako ledová královna. Takový pocit jsem tady překvapivě tentokrát neměl, ve své roli odvážné pokrokové ředitelové je tentokrát opravdu sympatická a dokonce se i často usmívá. Křenkové navíc tentokrát často kamera zabírá obličej a jenom jím často dokáže velmi dobře herecky vyjádřit různé emoce. Mohlo by se zdát, že příběh se jinak veze na v současné době populární vlně LGBT trendů. Přesto jsem se rád něco dozvěděl o tématu, o které se popravdě pravda moc jinak nezajímám. Je pravda, že některé situace jako jako oběd s vedením, kde si drbna Marta Issová stežuje na ty dnešní výmysly, by se klidně mohl takřka v doslovné podobě odehrát i dnes u vás doma. Závěr, ve kterém hlavní postava dodává, že se společnost vyvijí a stačí počkat pět, deset let, už je teda jasný vzkaz a zdvihnutý ukazováček směrem k současnosti. Drsná manželská hádka ale ukáže, že snímek vlastně není až tak jednoznačný.
Dobré ráno, Brno! - Série 2 (2024) (série)
K první řadě jsem měl sice pár výhrad, ale nakonec jsem si ji oblíbil a některé díly si pustil i opakovaně. Mohu celkem zoodpovědně říct, že až na první a možná pár okamžiků z toho posledního, si už tady znovu žádný další díl nepustím. Není důvod. Na jedničce jsem především oceňoval televizní prostředí a televizácký humor. O ten šlo. Těšil jsem se tedy, že ho do mně s pokračováním poperou ve dvojnásobné nebo alespoň stávající míře. Mé nadšení se ještě zdvojnásobilo po skvělém prvním díle, ve kterém geniálně sebeparodující Václav Marhoul předvedl půvabnou variaci na cimrmanovský Záskok.:D Těšil jsem se na další podobné zápletky...na ,,starou školu´´ Mirka vracejícího se do prace s odhodláním postavit se proti progresivnímu Šmardovi....těšil jsem se, až budeme vracet gauč.:D A ano, ono tohle všechno v podstatě proběhlo, ale v hodně zkráceném řízení. Když se místo toho ve druhém díle řešilo, že Mirek leží na cízí terase, už tehdy jsem poněkud rozčarován. A to rozčarování bohužel po podstatnou čásť série vydrželo. Mirek z druhé řady už pro mě prostě nebyl ten Mirek z řady první. Jednak byl trochu odsunut na vedlejší kolej jinými. A taky charismatického antihrdinu a rutinnéra, který dokáže překvapit svou nepředvídatelností a chtěl by se usmířit s dcerou nahradil senilní hajzl, co snad ani nemůže být svéprávný, když žere koňské žrádlo (jako bylo to celkem vtipné: ale WTF?). Kromě napráskání Šmardy a toho, že si v závěru oblíkne sako ho za celou řadu vidíme dělat velké nic. Návrat do televize se většinou odbyde pár scénami. Spíše se jenom mluví, o tom, že v práci spí. Ale potencionál této zápletky mi přišel nevyužitý a starosti s hosty taky dost odpadly. Ono bohužel i s Mirkovým opakem Šmardou to nedopadlo úplně nejlíp. Mohly se rozvinutěji zobrazit jeho úmělecké nápady, zájem o poezii a pokusy o nastartování konceptu. Ale ani tohle se pořádně nerozjelo a tak jsem pořád doufal v naději příští týden...A on nakonec jako opravář kol a nazdar. Prušinovský asi měl pořád dobré ambice a nahodil i ve druhé řadě zajímavá témata, ale nedokázal je rozvrhnout a více se jim pověnovat. Ten mezigenerační střet v televizi toho sliboval víc. Místo toho to jde tak nějak od ničeho k ničemu. Je tady několik debilních zápletek (zvukaři, hledání sponky - o ničem) a babrání se ve vztazích, které se stejně spíš rozpadá, takže se z Dobrého rána Brna občas stává spíš jen Brno. Vedle toho občas pořád prosakuje něco vtipného, chytrého a trefného, co má přesah. Ale já se prostě docela divím jakým směrem se rozhodl takto neotřelý projekt zčásti vydat. A nazval bych to směrem větší vztahovky, což mi moc nevyhovuje. Obzlášť pokud Prušinovský dělal pokračování sám od sebe, protože chtěl dovyprávět příběh. Tři hvězdy jsou za skvělý první díl, docela obstojný šestý (hlavně díky přidané postavě Kláry a originální omluvě.:D), za skvělé doprovodné songy (hlavně v titulcích , někdy to vypadalo jako by na ně Prušinovský vyplýtval polovinu invence.:D)...no a taky za to, že mi pořád zůstala ta slabost pro televizácký humor a prostředí. A v jiném seriálu už si ho zase dlouho zřejmě neužiji vůbec. Pár pěkných věcicek přeci jen potěšilo (Kameníková jako Sněhurka, Šteindler s Absolnovou, kde nechybí ani narážka na PanMámu, den otevřených dveří ČT). Jako při provedení mi přišlo, že dochází nápady, přitom potenciál to pořád mělo. Taky jsem se rád v posledním díle podíval na ples ČT a uzavřel jsem s ním i svou vlastní letošní plesovou sezónu. To zase bylo fajn. Dění s plesu mě navíc fakt bavilo a potěšilo. Tam se tvůrci na chvilku hezky vrátili ke kořenům a podlinka s zaměstnancem roku i s jejím vypointováním připomněla ty nejlepší momenty z první řady. Na plese jsem si i užil konečně nějaká pěkná camea v podobě Výborné, Kubala a hlavně Lábuse. Zatímco tu Špinar jsem nějak nepochopil, v této řadě si Prušinovský obecně nějak oblíbil LGBT prvky. S tím představením to šlo vymyslet nějak vtipněji jako třeba v IT Crowd, ale jako vyvrcholení dejme tomu... Hlavně mi vadilo odbyté zakončení v suchopádné podobě vysvětlující titulků. To opravdu vypadalo jako naprostá rezignace a snaha to nějak narychlo dotutlat. Je paradoxní, že otevřený pochmurný konec z jedničky nakonec působí lépe a důstojněji. Mirek se obětoval pro tým, doplatil na svůj život...Ale tohle nám mělo říct, co? Kolařík u mě tentokrát bohužel tolik nevyniknul, takže za tuhle řadu speciálně pochválím mně naprosto neznamého Dušana Hřebíčka, který byl ale jako ředitel naprosto skvělý a po celou dobu perfektně autentický. A Tereza Volanová taky super v obou řadách. Kuchař Slávek je vlastně rovněž taky fajn.:D
Smysl pro tumor (2024) (seriál)
To je život...tolik zvratů, zatáček a člověk nemůže jinak než se nechat vést. Bard Jiří Bartoška se svou moudrou rolí, životním příběhem a nadhledem logicky se logicky musí lehce čnít nad zbytkem obsazení. Musím říct, že po tomto seriálu se u mě posunul výš a jeho smrt mě zasáhla třeba ještě víc než závěrečná scénka v nemocnici, o které tady někdo napsal, že jde o nejromantičtější scénu v dějinách českého seriálu. Zdálo se mi trochu neskutečné, že by Filip Hanku ještě takhle stihl, ale jinak to bylo moc hezké. I tak byly v seriálu momenty, které na mě za těch 8 dílů zapůsobily ještě emotivněji (stříhání vlasů.) Hercem seriálu je pro mě Bartoška, ale objevem jednoznačně Alžběta Malá, která se doufám ještě někde objeví. A já už teď vím, že se na to podívám a že mi budou nedělní večery s Alžbětou chybět.:o Na třetí místo z hereckého obsazení bych dal Pavla Řezníčka, který byl jako táta, milovník dlaždic, perfektně autentickej, svou postavou to výborně odlehčoval, zároveň se ale dokázal zachovat v důležitých chvílich jako správný chlap a sympaťák. Tereza Brodská taky nebyla špatná. Jenom její zápletka s úmělcem by asi patřila k těm málo věcem , které bych tvůrcům vytkl. Ano, díky té lince s aktem v závěru to nabralo nějaký vypointování. Znovu to pomohlo stmelit odcizenou manželskou dvojici od prvotního smutného šoku, když táta zjisitl, co si jeho zaměstnanci prohlížejí za fotku, až po zničení a usmíření. Ale primácké hvězdy Diana Mórová s Petrem Vaňkem byli oproti ostatním hrozní. Občas se mi některé věci zdály trochu neuvěřitelné (pacient, který si klade podmínky operace, hospitalizovaný uteče z nemocnice do barů, opije se a nenese od nemocnice žádné následky), ale jinak se z toho vyklubal po čase skvělý seriál z kategorie ,,ze života´´, který nezůstal vůbec jednostranný a přinesl pestrou škálu emocí stejně jako přináší život sám. Je v tom radost, smutek, boj, vyčítky, všechno...Nastoluje to zajímavé otázky jako jestli zasvětit celý život péči o někoho jako v případě Hanky nebo se radši věnovat sobě. Má to invenční hravé režisérské nápady (rande přerušované dokumentem o samečcích.) Má to fungující romantické scény i obyčejné, ale zároveň bez problémů sympatické a plastické postavy. Třeba Filip začíná docela jako hovádko a občas je vidět, že se v něm to jeho staré já pořád probudí. Třeba když řekne Hance, že kdyby byla nemocná ona, vykašlal by se na ni. Přišlo mi to drsné, že ji to řekl a trochu jsem nevěděl jestli ji zrovna jen balamutil nebo takový opravdu je. Každopádně se mi líbilo, že ta postava nebyla vyobrazena vyloženě černobilé. Velkým plusem je i výrazný humor. Oproti depresivnímu průběhu závěrečního dílu (ten sugestivní sépiový filtr při vzpomínkách byl skvělý nápad!) působí možná všestranny happyend trochu moc idealisticky. Chápu ale že měl seriál povzbudit, což se určitě podařilo. Je určitě pozitivní pokud do vás dokáže i obyčejný seriál vlít naději.
Divoké včely (2001)
Některé dobré nápady (imitátor Michalea Jacksona, bábinka nosící na vesnici elegantní červený klobouček) i zdařilé vtipné hlášky (Proč se urážiš? Vždyť ty si se k promoci taky nedostal. Ovšem, ovšem já jsem bojoval s komunismem) a celkově mám tyhle pohledy na vesnici ve stylu Nové vlny vlastně celkem rád. Divoké včely navíc dneska po více než dvaceti letech premiéry na mě působí retro i na poměry prostředí. Dokonce hlavní (ne)herec Zdeněk Rauser už je bohužel po smrti, jak jsem se zde dozvěděl. Vrcholem této přehlídky ze začátku století je asi část na plese, která mě bavila asi nejvíc a ten pohled na tu syntetickou kapelu mě dostal.:D Zároveň tato pasáž obsahuje asi nejeemtotivnější část s převlekem na překvapení, kdy se i z toho Lišky podaří dostat něco jako herecký výkon. Neustálé zatažené počasí pomáhá vytvářet plastickou atmosféru . Nelíbilo se mi ale otravné povykaní některých babek (hlavně v úvodu) a mě osobně odpudivá postava Zuzany Kronerové, která mi přišla přehnaná. A celkově je to občas i trochu otravné. Působilo to na mě trochu rozporuplně, určitě se mi od Slámy víc líbil pozdější Venkovský učitel, ale rád jsem si debut doplnil.
Pianista (2002)
Je to někdy opravdu až naturalistický pohled na to čím si musel projít. Je neskutečné, co dokázal přežít. Hlavní herec Adrien Boody si musel taky kvůli roli projít pořádnou drsnou proměnou, ale výsledek stál za to. Při pohledu na některé obludnosti (vyhození vozíčkaře z balkónů) mě fakt zamrazilo...třeba jen při těch letmých momentech, kdy si může hlavní hrdina odpočinout a lehkout na gauč to úplně cítíte za něj stejně jako když nemůže ani otočit kohoutkem na vodu.Ani mi nevadila delší stopáž, protože Polanski připravil opravdu výborně udělané a dost rozsáhlé vyprávění. Vyprávění o utrpění židů za 2.světové války, zvěrstev ze strany Němců přetrhaném rodinném poutě, osobním těžkém příběhu jednotlivce... ale i třeba o tom, že pracovník odboje dokázal nechat člověka vyhladovět, zatímco některý německý důstojník uměl nabídnout pomoc. A tyto vedlejší příběhy mě taky bavily. A samotný závěr na koncertě dokáže být i přes tu všechnu předcházející hrůzu až téměř poetický. Skvělé dílo. Viděno v obnovené premiéře v kině.