Pierre

Pierre

Emil Synek

okres Kutná Hora
Člověk...asi....

Skype: hmmmmmmmm

33 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 9 16 24 31
    • 30.5.2020  16:05

    Pro Jacquela Villereta se po Blbcovi k večeři jedná asi o největší roli v jeho kariéře. A nutno podotknout, že se ji stejně jako v Blbcovi zhostil skvěle se svou přirozenou roztomilostí a kukučem neviňátka. Samotná zápletka filmu je poměrně neotřela a navzdory její menší černosti (i možná pochybnější morální stránce), je film v konečném význění příjemný a optimistický. I když se v průběhu našlo několik vážnějších momentů, které bych nečekal a skoro na mě více zapůsobily než humor. Příjemně se to sledovalo ale zasmál jsem se fakt jen párkrát . Těch masakrovitých scén jako ,,přelíčení vraždy´´ je tady fakt pomálu a střídají se s těmi, u kterých jsem se přece jen neubránil poctu nudy a pohledu na hodinky. Ale konec dobrý všechno dobré a jako oddychovka na sobotní odpoledne to bylo fajn.

    • 27.5.2020  23:42
    Manhattan (1979)
    ****

    Podle Wikipedie je slovo intelektuál novověké označení pro humanitně či jinak vzdělané lidi, kteří se vyjadřují k veřejným otázkám, ačkoli se sami nepodílejí na vládě a moci. Možná život podobných lidí žil i Woody Allen a tak o nich natočil film. V úvodu jsme svědky geniálního bezobsažného plácání, kde se Woody intelektuálům (a možná tak i sám sobě) naprosto dokonale vysmívá, tato část je podle mě možná až za pět. Ale pak film šlápne na brzdu a po zbytek doby už se pohybuje ve vážnějším duchu. I když sem tam se naskytne nějaký fórek, co člověka donutí pomalu k výbuchu smíchu a celý film je dost cynický ale zároveň tedy i lidský. Takovými způsoby líčí milostný čtyřúhelník čtyř intelektuálů a jejich problémy. Asi jsem nikdy neviděl lepší film na podobné téma (ale nemám s čím srovnávat.) Do tady toho se ponoří jak intelektuál, tak kulturní kozel. Je to velmi přesné, originální, vtipně a zároveň to může vskutku opravdově líčit osudy partičky ztracených intelektuálů ve velkém městě. New Yorská atmosféra je ostatně velmi silná, což umocňuje originální černobílý vizuál. No a závěr (zbaven výjimečně veškerého cynismu) je až dojemný. Hezky je v něm vylíčeno, že pobyt v cizím prostředí může člověka změnit a sebrat mu to, co na něm má jiný rád. Sice je na mě Woody trochu velký úchylák, takže u něho mám pořád určité rezervy ale tady jsem si musel říct ,, bylo to pěkný.´´ A ono vážně docela bylo.

    • 26.5.2020  23:55
    Prohnilí (1984)
    ****

    Zajímavý posun Clauda Zidiho v jeho tvorbě. Šedesátá i osmdesátá léta jsou fuč, Bažanti už nevyráží do boje a Pierrovi Richardovi nestoupá hořičice do nosu. Místo toho tady máme příběh o dvou poldech, co myslí spíš na svoje vlastní pohodlí než boj proti zločinu, z ničeho si nic moc nedělaj a mají pod sebou snad celou Paříž (nebo minimálně celý jeden Pařížský okrsek.) A já vlastně ani nevím jestli jsou mi takové postavy sympatické. Ale jednoznačně vím, že je mi sympatický Phillipe Noiret, o poznání méně Thierry Lhermite ale na celý film se dost dobře kouká. Zidi opouští blázniviny a pro změnu servíruje velmi příjemné (spíše pomalejší) vyprávění, troufá i na pár jemných vážnějších momentů a humor je spíš hořkosladký. Nahlas jsem se snad ani nezasmál ale tiše se bavil. Navíc příběh ke konci nabere lehce překvapivý směr, který mě zpočátku z morálního hlediska šokoval a nakonec jsem se s tím po této stránce dobře vyrovnal. Ti policajti možná stejnak nejsou tak hodní ale co na tom. Tohle je milý francouzský dezertík.

    • 23.5.2020  17:38

    Zábavná hra na pravé poldy, falešné poldy a zločince. To se jen tak nevidí. Jinak tato komedie (až na pár zajímavých nápadů a překvapivých zvratů) ničím nevyniká a zařadil bych ji mezi dobový průměr. I sám Sellersův životopisec ji nepřikládá příliš velkou váhu a pokládá si otázku, proč herec Sellersova formátu nebyl tehdy náročnější. Musíme brát v potaz, že v ten samý rok vznikl i první díl přelomového Růžového pantera. Ale nechci Falešné ruce zákona nějak křivdit, oni tyto komedie jsou z dnešního pohledu pro fajnšmekry alespoň hodně milé a tohle není vyjímka. Příjemně se to sleduje, zápletka je poměrně zábavná a má i docela svižné tempo, takže jsem se ani nějak nestihl nudit. Jen v těch posledních dvaceti minutých plných honiček jsem se lehce ztratil.

    • 22.5.2020  23:48
    Saturnin (TV seriál) (1994)
    ***

    Trocha literální klasiky neuškodí...Ovšem knihu jsem zatím ještě nečetl, Toto seriálové zpracování bylo tedy mé první seznámení s legendárním Saturninem. A už od počátku, jsem cítil menší ouha! I bez znalosti knihy se mi zdálo, jako by se ji seriál až příliš strojově držel už v tak dostatečně křečovitém televizním hábitu. Všechny dialogy a situace působily tak nějak víc knižně než filmově. A prakticky to samé se dá říct i o hercích. Ale Ondřeje Havelku je radost sledovat snad kdekoliv a postupně jsem si zvykl na ledacos. Zas na druhou jsem byl rád, že jsem se Saturninem seznámil a bylo to určitě milé. Jenomže už nevím, co k tomu napsat víc. A to je ten problém. Od tak opěvované klasiky bych možná čekal nějaký výraznější humor, zábavnější děj a tak dál.Zkrátka něco, co si vyloženě oblíbím a budu u toho chrochtat. Tohle bylo prostě jen takové milé, hezky se na to koukalo a sem tam se řekl nějaký pěkný bonmot. To vše se samo sebou počítá ale je to bohužel všechno. Nejspíš je tedy nejvyšší čas ohlédnout se po knize v naději, že mi skutečně nabídne nějakou přidanou hodnotu. Ale ani u seriálu bych nerad končil s negativním vyzněním. Proto si ještě jednou zopakujme tu hlavní větu: ,,Bylo to milé.´´

    • 21.5.2020  22:37

    Jak to ten Menzel dělá, že vždycky dokáže natočit tak hezké lechtivé scény? V Postřižinách koupaní Magdy Vašáryové v kašně, zde legendární razítkování prdelky Jitky Zelenohorské Josefem Somrem Scéna, o které slyšel snad každý. Ostatně láska, ženy, to je tu oč to běží a s čím se musí hlavní hrdina vyrovnávat (hlavně ve velmi pěkném rozhovoru s doktorem zahraného samotným Menzelem a následného rozhovoru s paní přednostovou ve sklepě.) To vše ale ve velmi výrazné kombinaci s Hrabalovsko-poetickým nádechem, který prostě Menzel uměl už tady ještě v černobíle barvě (která mi sice původně moc nesedla, ale nakonec jsem si zvykl a sám Menzel řekl, že film nemohl být barevný.) K dalším pozitivům určitě patří neobvyklá role nácka pro Vlastimila Brodského, se kterou se opět zhostil na jedničku. A na získaného Oskara jsem jakožto Čech skutečně pyšný. Jenom bych z dnešního diváckého pohledu přidal nosnější dějovou línii (nebo lepší slepení scén.) A pozdější slavné Menzelovy adaptace Hrabalových romanů jako Postřižiny a Slavnosti sněženek se mi líbily přece jenom více.

    • 20.5.2020  00:14

    Láska dokáže být pořádně šílená a rodí blázny. Nevěříte? Tak Co je nového kočičko vám to názorně ukáže v osudech nepolepšitelného sukničkáře, psychiatra, který by sám potřeboval psychickou pomoc a nesmělína, co nedokáže se ženami naopak navázat žádný vztah a tak alespoň pomáhá do kostýmů dívkám učinkujícím v baru. Jedná se sice o debut Woodyho Alena, do kterého mu navíc bylo dost zasahováno ale občas už má řádně šílené grády. Nad některými absurdními napády se až tají dech, dokonce jsem zažil několik obrovských výbuchů smíchů. Ale zatímco v úvodu a ke konci film solidně šlape v prostředku si dost vybere svá hluchá místa, kdy se ani není čemu smát. Navíc film spíš směs několika absurditek, než film se souvislým příběhem ze kterého by inteligentně vyplývaly vtipy. Tady je potřeba jenom sednout, nechat se bavit a na nic nemyslet. Což určitě není tak těžké. Ale pokud se podle znalců Woodyho díla zde autor ještě rozehřívá, přizpůsobuju tomu i své průměrné hodnocení.

    • 18.5.2020  18:00
    V síti (2020)
    ***

    Snad ještě nikdy jsem nešel do kina s tak divnými pocity. A musím říct, že jsem výsledkem tak strašně traumatizován nebyl. Ale pokud si říkáme, ,,že to až tak strašně šokující nebylo.´´, možná to nejvíce svědčí o tom, co všechno už nám dnes příjde normální. Protože v tomto dokumentu jsou věci, které by nás snad měly jenom šokovat. Na druhou stranu by se ale němelo dělat, že Klusákům tým objevil Ameriku. Zneužívání dětí na internetu je dost dobře známé téma, které se pohybuje ve veřejném prostoru už několik let.. Tento dokument má zásluhy hlavně na tom, že ho opět otevřel a začalo se tak o něm zase více mluvit. I když bych byl opatrný na tu velkou mediální kampaň, která z projektu začala dělat až fenomén, což celé poselství spíš zlehčovalo. A jak to mám vlastně já? V Sítí beru jako přínosný dokument, který zároveň slouží jako zajímavý sociální experiment na téma ,,jak se bude chovat predátor.´´. Určitě to člověku něco dá. Na druhou stranu to má i své chyby. Osobní setkání s predátory mohlo být vrcholem celého dokumentu, místo toho je tak podivně sestříhané, že si z něho divák neodnese prakticky vůbec nic. Vrcholem je samotné načapaní (podle mě nejhoršího) predátora před domem a vyložení karet. Ale pořád nevíme jakou tohle všechno bude mít dohru. A to je pro mě hlavní bod mrazu. Prý si Policie vyžádala natočené záznamy a zahájila trestní řízení. Možná bylo tedy ještě lepší (i profesionálnější) s uvedením počkat než se vše vyřeší a dokument bude mít výsledek, který bude moct divákům jasně předložit. Takhle si můžu jen říkat, že to snad nějak dopadne a nesledujeme teď pouze nafouklou bublinu, která objede všechna média, kinosály a za pár měsíců už na to zapomeneme a nic se nedořeší. Každopádně nějaký ten palec nahoru si tvůrci určitě zaslouží už teď. Hodnocení je v tomto případě pouze orientační.

    • 15.5.2020  11:26

    Klišé ,,Takové filmy se už dnes netočí´´ je právě zde na místě. Dneska by už kdekomu připadala podobná zápletka přetažená za vlasy. A není se čemu divit. Jenomže do tohoto typu filmů, který mě ponořil do krásného old schoolovového filmového světa, ve kterém mi bylo hezky se přesně hodila. Celkově je tohle taková typická šedesátková šarmartní komedie jak má být. S trochou jemného humoru, kusem napětí i nenucené romantíky a velmi pěkného zasazení do kouzelné Paříže. Největší podíl na celé kouzelnosti má ale především Audrey Hepburn s Peterem Ó´Tollem na které je radost pohledět. Naivita Audrey a vychytralost Petera se dokonale doplňuji a sledovat je dohromady mě neskutečně bavilo. Film jako celek mě naladil do velmi příjemné nálady, která mě ani po několika hodinách od zhlédnutí neodpustila. A ani menší nedostatky jako absence hudby a občasná nevyrovnanost tempa na tom nic nezmění. Maximálně mi zabrání k udílení plného počtu hvězd.

    • 14.5.2020  00:14
    Yesterday (2019)
    ***

    Někdo natočí poctu hudební skupině rádoby dojemným trhákem, u kterého si v kinech popláčou všichni lidi od 3 do 99 let než se na něj stihne zapomenout. A někdo to u jiné hudební skupiny zkusí trochu jinak. Také pro masy ale s větším nadhledem a pohodou. A mě to určitě sedlo víc. Sice se nedozvíme proč celý svět zapomněl na Beatles, možná to někdo byl líný objasnit. A možná byl línější i v jiných věcech. Yesterday je prostě další film pro masy ale docela dobrý. Občas mi to tedy připadalo až moc přetažené za vlasy, klišoidní a štvala mě postava skutečného Eda Sheerena zahraného Edem Sheeranem (taková reklama se nedělá.) Ale díky příjemným písničkám, rychlému tempu a pohodovým postavám v podání fajn herců (hlavně sympatické Lily James) to tak nějak fungovalo. Dokonce budu v menšině a napíšu, že se mi líbila i romantická linka, která byla dobrým osvěžením a s hlavním hrdinou jsem docela soucítil. Jestli je ve filmu i něco hlubšího, tak zajímavé ukázaní rozporu mezi pravou láskou a slávou, což je sice děsně klišoidní ale tentokrát mi to nevadilo. Jako oddychovka na načatý večer to prostě bylo poměrně fajn ale víc bych vtom radši ani nehledal. Proto nechávám hodnocení na opatrných třech hvězdách.

    • 5.5.2020  23:55

    Ach,Karel Zeman. Mistr výtvarného umění, vizuálních nápadů a fantazie. Jeho obrázky je vždycky radost sledovat. V jeho filmech se jim ale většinou všechno podřizuje a zatímco vizuální stránka je vždy fascinující, obsah občas nudí. U Ukradené vzducholodi mi to ale (třeba na rozdíl od Vynálezu zkázy) moc nepřišlo, naopak jsem místy obdivoval i Zemana jako scénáristu. Co všechno dokázal spojít dohromady? Minimálně dětské dobrodružství, satiru na média a crazy pasáže ve a la Limonádový Joe. Jo, dohromady to místy působilo přece jenom roztříštěně, někdy dokonce i krapet nudně. Ale povětšinu to byl zábavný, hravý a hlavně velmi chutný koktejl s nevídanou chutí. Ty čtyři hvězdy pro něj jsou přesto možná trochu těsné, ale velmi úsměvavé.

    • 4.5.2020  23:38

    Příběh dvou navrátilců z války, vyprávěný dosti stylizovanou formou, která mi zpočátku dělala velké problémy. Až jsem myslel, že to nezvládnu dokoukat. Ale ono si stačilo jen zvyknout a chvíli počkat. Sice mi pořád vadil například podivný zvuk, ale děj mě postupem času čím dál víc zaujal. Jakubiskova nádherná výtvarná poetika s ním šla ruku v ruce a dokázala vytvořit nádherné obrazy. Navíc Jakubisko obdivuhodně dokázal spojit různé žánry a formy, od frašku, až po tragédii a satiru, přičemž to celé působí naprosto přirozeně a mile. Závěrečná sekvence je úžasná. Přesto jsem si pořád říkal, že mám od podobného filmu trochu odstup a mým favoritem se asi nestane. Ovšem kdybych nepřihodil čtvrtou hvězdu musel bych si připadat jako kulturní kozel.

    • 3.5.2020  23:38
    Anatomie zrady (TV film) (2020)
    ***

    O Emanuelovi Moravcovi jsem před zhlédnutím nic moc nevěděl. A jeho životní příběh odbojáře, který se postupně změnil v kolaboranta mě dost zaujal. Pro film se vyloženě hodil a v první části mě mrzelo, že se nedočkal nějakého lepšího zpracování. Postavy mi připadaly trochu černobílé, situace naivní a trochu tomu chyběly emoce. Postupně mě ale příběh čím dál víc pohlcoval a ve druhé části už jsem si téměř žádných neduhů nevšímal. Pouze vnímal děj a dech beroucí životní pouť hlavní postavy. Ta mě ale začala natolik zajímat, že bych pořád čekal trochu víc. Chtělo to lépe vysvětlit Moravcovo otočení politické orientace o 180° a celkovou psychologii jeho osobnosti, která byla pro vyprávění naprosto zásadní. Také mě zamrzely náhlé časové skoky. Je škoda, že se nenatočilo více částí, tudíž se nezabránilo podobné zkratkovitosti a zmatenosti, kterou si taková látka určitě nezasloužila. Dvoufilm mě totiž nakonec dokázal upoutat, vyvolat ve mě emoce, zaujmout a k vyššímu hodnocení chybělo jen málo.

    • 30.4.2020  23:30

    Už samotný nápad na pokračování zněl divně. Postavy se změnily k lepšímu, došly k porozumnění, všechno se vyřešilo, tak co se dá ještě řešit? Vcelku nic. Takže se všichni musí vrátit ke svému předchozímu chování a dojít ke konečnému porozumnění znovu. A scénář se snaživě snaží vymýšlet jak by to mohlo proběhnout. Jenže je tady moc zápletek najednou, přičemž každá z nich má svůj potenciál ale většinou není využita nebo vyzní do ztracena. Chybí zkrátka větší tah na branku a humor už také není tak silný jako v předchozím díle. Když se ale smíříte s tím že náboje už trochu došly a přetrpíte vyloženě nudný úvod, začnete se s touto smíšenou rodinkou opět bavit. Je to o třídu horší podívaná než minule ale pořád solidní oddychovka na načatý večer.

    • 28.4.2020  16:01

    Jednička byla možná v době premiéry milá ale pak na ni navázala taková vlna komerce, že se musela kdekomu zprotivit. Není se čemu divit že na ni (i když po dlouhých 6 letech) navázalo toto pokračování, které zpočátku překvapí tajemnějším, mystičtějším a dospělejším nádechem. Ten ale v průběhu filmu tak nějak vyprchá nebo není dostatečně využit. A i když se pořád sem tam najdou zajímavější momenty, které dokážou snad i překvapit, tak Disney jinak v podstatě po většinu času překládá podobnou věc, jako minule. A podobně jako minulé, to není nic světoborného, ale na jedno zhlédnutí to neurazí, je to poměrně milé a pokud jste šestiletá holčička, budete z toho nadšení.

    • 25.4.2020  00:09

    Když se lékař dozví, že jeho pacientovi zbývá jen pár roků života a má v Saint Tropez krásný domeček, uzavře s ním dohodu, páč si myslí že dědousek brzo zemře a on se pak s celou svoji rodinou bude moct do jeho domku nastěhovat. Takto nás příběh ve 30.letech začíná a jen tak nekončí. Dědeček totiž svět jen tak neodpustí a my s ním zažijeme ještě dalších dlouhých 40 let života. Všechna 4 desetiletí jsou nám ve filmu ukázana dost originálně, třeba skrz filmové týdeníky nebo každoroční Vánoční večeře. Zároven jenám ukázano, co všechno je jedna rodina schopna udělat proto, aby získala majetek. Různé nekalé praktiky se ji ovšem vymstí a její členové postupně umírají. Což se opakuje tak často, že jim člověk vytoužený domeček snad i začne přát a to pooumíraní už mu začne připadat jako otravný cynismus. Ale podle toho sarkasmu, kousavosti, úderných rodinných dialogů ale i zmíněných historických odkazů poznáme, že pod scénářem je podepsán (krom experta na grotesky Pierra Tchernii, jehož podíl je taky zjevný) autor Asterixe a Mikulášových patalíí Rene Goscinny. Ten svůj styl nezapřel ani ve filmu, ale asi mě více přesvědčil na stránkách knih. U sbírek příběhů malého Mikuláše jsem se většinou nenudil ani jednou, zato u tohoto filmu asi ano. Nicméně se jedná o milé dílo, se kterým jsem strávil fajn večer. A výkona Michela Galabru a Michela Serraulta (který v tomto filmu dokázal neuvěřitelné stárnout) jsou skvostné.

    • 22.4.2020  21:45
    Bažanti (1971)
    ****

    První film Claude Zidiho a první oficiální film s hudební skupinou Les Charlots, které my Češi říkáme Bažanti. U tohoto filmu je ještě vidět, že jejich účinkování ve filmech vzešlo z hudební činnosti. Celá první polovina je o tom, že chtějí prorazit se svojí kapelou a to se mi dost líbilo. Má to skvělou bigbítovkskou a mladickou atmosféru. Dokonce zazní i několik velmi chytlavých písniček (ta ústřední je skvělá). Pro Bažanty typické gagy, jsou sice opět přehnané ale svižné a zábavné. Pár slabších míst to mělo ale jinak jsem se dobře bavil. Druhá polovina na vojně je stále ucházející ale už o fous slabší a nemá tak dobrou atmosféru. Spíše mi připomněla mou dávnou znuděnost z Bažantu jdou do boje, co se na vojně odehrává celé. Když jsem si ale uvědomil jak jsou mi Bažanti svým způsobem sympatičtí, jak s nima sdílím manunální (i všelijakou) jinou zručnost a jak se mi líbí jejich tehdější mladické žití rozhodl jsem se že trochu nadhodnotím.

    • 21.4.2020  15:35

    Je jich deset. Dřív spolu dělali v odboji a pak se jejich cesty rozešly, Po čtrnácti letech se opět setkávají a jak brzy zjisti, ne za účelem přátelského shledání, nýbrž proto aby byl odhalen člen co je udal gestapu, které zabilo jejich vůdce. Já mám tedy pro podobné konverzačky v jedné místnosti o vytahovaní starých křivd slabost . V Marie-Octobre vše začne relativně stejně jako v jiných podobných filmech. Nejprve jsou všechny postavy rádi že se vidí nebo to alespoň dělají. Probíhá žertování a vládne pohodová nálada. Pak se dozví proč byli sezváni. Nikdo zpočátku nemůže uvěřit tomu že by mohl někdo z nich zradit. Až pak se dozvídají víc a jejich role se rozdělují. Někdo by to radši neřešil, druhý to zlehčuje, další to zase až moc prožívá. Nakonec se ale stejně všichni začnou střídavě vzájemně obviňovat, protože když před vámi stojí otázka zrádce, vzpomenete si (možná i v zájmu své vlastní záchrany a v zajetí strachu) na cokoli. Kdo měl známosti, kdo se choval jako neurválec a tak dále. I když mě některé věci zpočátku moc nepřekvapovaly (tím mám na mysli hlavně chování postav), i tak mě to bavilo. Bylo zajímavé sledovat celou debatu a ve své době to muselo působit ještě napínavěji. Postupně se vše začne samo sebou ještě víc zamotávat, vyhrocovat, na scénu přichází řada možných verzí a některá až šokující odhalení. To taky není u podobných filmu nic moc vyjímečného, některé věci se i v druhé polovině daly předpovědět a nemusíte být úplně Sherlock Houmes třetí kategorie abyste odhalil zrádce dřív než film. Ale i tak mě to s přibývajícími minutami začalo čím dál víc vtahovat do děje, nad mnoha věcmi jsem musel přemýšlet, zvládly mě skutečně i překvapit a samotný závěr mě postavil i před otázky morální, na které už tak jednoznačné odpovědí neexistují. Celkově musím říct, že i když mě Julien Duvivier některými svými jinými filmy ze stejné éry nepříjemně šokoval, tak převedení této konverzačky na filmová plátna zvládl výborně. Škoda že úplně nezabránil tomu aby to místy působilo jako přetaženě za vlasy a ve vyhrocených momentech musel do filmu pouštět podivnou grotestkní hudbu jak z cirkusu. Zase se mu ale povedla ta důležitá atmosféra jednoho pokoje a zlomového večera. A já si to užil.

    • 19.4.2020  21:28

    Na této americké juchandě pravděpodobně vyrůstala minimálně jedna z předchozích generací. Je tak neškodná že ji sem pustili už i soudruzi. Tím pádem byla opatřena dabingem ještě ze staré školy se skvělým panem Bruderem a paní Šecovou. Ti mají určitě neodmyslitelný podíl na tom že jde i po letech o místy pořád roztomilou záležitost se skvělými písničkami, u které se člověk dokáže usmát od ucha k uchu. I když občas může nasadit i výraz znuděnosti, protože v některých momentech už to přece jenom trochu zestárlo. Ještě že je Bobo tak miloučký, že byste si ho klidně vzali domu, Clinda ví co je to pořádná láska a Méďa Béďa se musí stát pro všechny milovníky jídla hrdinou.

    • 13.4.2020  15:17

    Seriál znám, respektuju ho ale nějakým skalním příznivcem nejsem. Ono je taky problém že se většina dílů odehrává na malém prostoru farmy s několika postavami a po pár dílech už se to může okoukat. Ovečka Shaun ve filmu jde o kus dál. A to až do velkého města, aby zachránila svého nezvěstného farmáře. Velmi brzy se k ni samo sebou přidají i všechny ostatní ovce z farmy. A já se nestačil divit jak dokáže být taková kupa animovaných ovcí roztomilá (i s tím farmářem, který mi jinak vždy připadal spíš jako mrzout) a jak jejich infantilní příběh dokáže pobavit, spolehlivě zabavit a zároveň vzít za srdce bez jediného slova. Opět se mi tím potvrdilo že studio Aardman je zárukou alespoň minimální kvality. Jejich osobitá poetika a styl animace působí mezi ostatními americkými animovanými filmy jako příjemné zjevení. Tento film není výjimkou a zaslouží si ocenit i možná lehce nadhodnotit.

    • 8.4.2020  22:56
    Muž z Ria (1964)
    *****

    Belmondo běží, pere se s nepřátely, letí na vrtulníku, skáče na parapetu, vyzkouší si vše možné i nemožné. A to všechno kvůli holce, která neumí uvařit ani vodu a pošukovi co se chce dostat pomocí tří sošek k pokladu dávných Maltéků. Dobrodružství jak víno. Že zestárlo? Kdeže. Dneska jsem se díval po dlouhé době znovu a bavil jsem se narámně. Akorát jsem se na to asi neměl tak dobře oblékat. Byla to taková jízda že mi uletěl i kloubouk. Tak doufám že se ta holka alespoň naučila vařit. Předvádění ji šlo.

    • 8.4.2020  13:19
    Poldové a nemluvně (TV seriál) (2020)
    ***

    Mix naivní komedie a naivní krimi, která bohužel převládá. Je tady asi víc vyšetřování než humoru. Jenomže kriminální případy se podřízují oddychovému žánru seriálu a jsou poněkud o ničem. V kombinaci s občasným jemným humorem ale ve výsledku seriál funguje jako docela dobrá oddechovka na páteční večer, která pokud nenadchne, tak minimálně neurazí a je poměrně milá, i když by určitě snesla rafinovanější scénář. Jejím tahounem seriálu je jednoznačně poručík Ruda v podání Radka Holuba. Pokračování bych se nebránil.

    • 31.3.2020  23:09

    Prvních 20 minut jsem tápal ,,kdo je ,,kdo´´, co bude dělat a proč tam furt řeší panenku. Pak se rozehrála zajímavá hra tří zločinců na kočku s myší se slepou ženou, při které jsem byl ale pořád trochu zmatený a občas si také připadal slepý. Ale atmosféra se stupňovala, napětí se s přibývajícími minutami dalo čím dál víc krájet a hra přestávala mít hezká pravidla.. Až vše vyvrcholilo v naprosto dechberoucím a velice děsivém finále, kdy se slepá Susy ocitá v tváří tvář ve tmě s nebezpečným zločincem Roatem. A divák by ji určitě velmi rád řekl ,,nečekej do tmy´´. Nedivím se že je tato scéna považovaná za jednu z nejděsivějších v dějinách kinematografie. Oklepávám se z ni ještě teď a i přes menší rozpaky v předchozím průběhu sledování na mě film nakonec zapůsobil přesně jak měl. Musel jsem si opravdu říct ,,wow.´´ A před výkony Audrey Hepburnové a Alain Arkina nezbývá než smeknout.

    • 31.3.2020  18:22

    Tři italské manželské dvojice na výletě ve Francii, jedna zapeklitá vražda do které se různými náhodami zapletou a jeden tvrdohlavý komisař kterému musí čelit. Kriminálníci se na první pohled od ostatních tehdejších francouzsko/italských komedií neliší. Jsou už lehce zastaralí a herci možná víc přehrávají než hrajou. Ale bavilo mě jak je příběh vymýšlený a jak se po vlažném úvodu všechny manželské dvojice různými menšími příběhy zapletou do vraždy, což je divákovi podáváno až povídkovou formou a celé je to poměrně promyšlen, i když to trochu moc spoléhá na nápady. Ani se moc není čemu smát, ale scénář má svůj důvtip a závěrečné odhalení pro mě bylo dost překvapivé. Až jsem se rozhodl, že budu trochu nadhodnocovat a film jsem tak zvednul z 76 % na 77.

    • 30.3.2020  18:51
    Kapesné (1976)
    ****

    Francois Truffault asi nemá pověst odborníka na dětskou duši jen tak. V tomto filmu vykresluje život mládeže a všechno co ji hýbá. A to poetickým, ale zároveň velmi reálným pohledem. To i za pomoci přirozených dětských představitelů, kterým možná Truffault dal i menší hereckou volnost, jak bylo u něj zvykem. Výsledkem je velmi přirozený a něžný film, na který se hezky kouká a pár nesmyslů (malý kluk seskočí z balkónů z posledního patra až dolů na ulici, ale vůbec nic se mu nestane) se da odpustit. Jen je to možná trochu moc dlouhé. Téma se ke konci už krapet okoukává a o ničem jiném film už není. Nějaká větší dějová linka se tady totiž hledat nedá a trochu tady (na rozdíl od Truffaultovy prvotiny Nikdo mne nemá rád) chybí větší k konfrontace s rodičovským světem. Jestli jsem se tedy ke konci už mírně nudil, o to víc mě pak položil do země (skoro závěrečný) projev chlapeckého učitele (skvělá role, kterou si zahrál sám Truffault) k žákům plný ohleduplnosti k dětem.

    • 21.3.2020  11:28

    Billy Wilder mě zpočátku potěšil. Zápletka mě bavila stejně jako roztomilé zesměšňování Italů a celé prosluněné Italské prostředí. Mělo to rytmus, ředitel hotelů byla fajnová komická postava a Jack Lemmon úžasný cynik. To se ale ve druhé polovině změnilo. Motiv ,,kterak se suchý cynik změní´´ není u komedií (natožpak romantických) nikterak ojedinělý a pokud je mi podán sympaticky tak mi nevadí. To se tady ale zrovna nestalo, Lemonnova proměna se mi nelíbila a čím víc začal film spadat do romantického žánru tím paradoxně ubývalo lehkosti a humoru. Později už snímek začal působit dokonce lehce nuceně, otravně a hlavně natahovaně, protože Wilder nepoznal míru a diváka přikoval k obrazovce na dlouhých 140 minut, přičemž ke konci už jsem musel sledovat snad jen ,,tlustoprdku´´ Juliet Mills, její podivné dialogy mezi Lemmonem, samé dost předvídatelné pointy a téměř v samotném závěru to jenom trochu oživila postava ministra zahraničí. V rámci žánru filmu se mi myšlenka ,,Láska je kouzelná v každém případě a nevybírá si´´, líbila jenomže nějaká přirozená smyslnost a romantičnost z filmu s přibývajícími minutami naprosto vyprchala, což asi takhle nemělo být. Problém je jistě v délce, ale hlavně v Julliet Mills, která mi nepřipadala ani hezká, ani sympatická a ani zábavná, zato Lemmon byl dost dobrý ale to je asi standardní. A první polovina by si určitě zasloužila minimálně čtyři hvězdy, druhá maximálně dvě a původní český dabing ČST pět. Celkově uděluji tři hvězdy.

    • 7.3.2020  23:31
    27. Český lev (TV pořad) (2020)
    ***

    Český lev už je v našem malém českém rybníčku taková zavedená klasika, ke které se každý rok posadím a je mi srdečně jedno co si o ní myslí pisálci typu Kamila Fíly. Letošní večer byl důstojný, obešel se bez nějakých větších průserů a sobotní večer neměl šanci otrávit. Akorát mi občas přisel mírně mdlý bez nějakého většího oživení (až třeba na výstup Dejvického divadla, Eduarda Marka nebo paní Janžurové.) I (mě sympatický) Kopta tak nějak nic nezkazil ani nevylepšil. I to že v konkurenci se silným Nabarveným ptáčetem lehce zapadly některé zdařilé ,,menší" filmy jako Vlastníci nebo Na střese je trochu škoda ale co už.

    • 6.3.2020  22:37
    Pražská 5 (1988)
    ****

    První povídka,,Výlet na Karlštejn´´ je skvělá modernizovaná satirická groteska a patá ,,Na brigádě´´ klasická a přesná parodie na agitační filmy se skvělou atmosférou i výbornými písničkami. Mezitím je nevýrazný ,,Oldův večírek´´ (který mi ale připomněl pozdější Kouř) a dva pokusy o úmělecké cosi. Nejprve ve výtvarné podobě v případě nicneříkajícího Bersidejsi a pak v podobě tance u podstatně lepších (ale pro mě krapet nudných) Barev. Jednotlivé povídky jsou tedy krapet nevyrovnané. Ale to mi vlastně až tolik nevadí (stejně jako nulová dramaturgie), ba naopak. Ono se to sem snad i hodí. Tomaš Vorel totiž natočil na pokraji normalizace s představitely nové generace úmělců nevídaný experiment plný rozpustilosti, mladické energie a upřímnosti. Něco takového nemá v naší kinematografii skutečně asi obdoby a už by se to nemohlo opakovat, proto mě to zaujalo. Mou srdcovkou se to teda nestane, upřímně mě to nebavilo ani zdaleka stoprocentně (natožpak po celou dobu.) Ale své uznání si to zaslouží. A poslední a první povídka je vážně dobrá stejně jako mezivýstupy hlasatele Šteindlera.

    • 17.2.2020  21:32
    Past (TV film) (2020)
    ***

    Látka byla určitě nadprůměrná ale jakoby 93 minut na její zpracování nestačilo. Opět jsem se setkál s mými neoblíbenými neduhy životopisných (popřípadě historických) filmů. Rychlost, zmatenost, velké skoky v čase. Navíc je škoda že se takový příběh dočkal pouze levnějšího televizního zpracování bez větší dramatické šťavy. Potencionál byl určitě větší a nelze to zakrývat. Ale jsem rád že tento film vznikl, protože příběh paní Štěpníčkové mě rozhodně nenechal chladným a některé momenty byly stejně emotivní samy o sobě a hezky vykreslovaly krutost (ale i absurditu) celého komunistického režimu. A závěrečná pointa byla dost dobrá.

    • 17.2.2020  21:08
    Cikán (1975)
    ***

    José Giovanni mě dokázal několikrát emociálně zasáhnout ale tady nebylo čím. Sociální rozměr filmu je málo nastíněný, na to abych dokázal hlavnímu hrdinovi fandit (či s ním nedejbože soucítít nebo ho litovat), když je to regulérní zločinec s nablbými kumpaný. Film jinak naprosto neefektivně přepíná mezí dalšíma dvěma dějovými líniemi o dalším (a podobně nesympatickém) zločinci a slizkém komisaří, který to jedinný trochu oživoval, protože podobníé postavy Giovanni uměl. Ale takhle míchat motivy a zápletky se mu vymstilo. Ve výsledku to bylo poměrně nezázivně a o ničem bez nějakého vnitního zážitku a vztahu k postavám. Zklamaní za slabší trojku.

<< předchozí 1 2 3 4 9 16 24 31