Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Rodinný
  • Krimi

Recenze (1 347)

plakát

Promlčeno (2022) 

V kině jsem to nějak nestihl, ale na Netflix to vylétlo ve velkém. Konečně jsem tedy viděl TMBKA ve filmu.:D Mikiňák Robert Sedláček bude asi daleko lepším režisérem filmu o rozhlasovém vysílaní než hostem v rozhlasových vysíláních. Tento typ snímků  samozřejmě trochu hraje na efekt, ale to je v pořádku a je dobře, že tady někoho napadlo natočit takovou žánrovku. Když tajemný Karel Roden začne slibovat v živém vysílacím čase velká tajemství není těžké být v napětí a čekat, co se z toho vyvrbí,  takže bych některé nepřirozené věci (hlasy v telefonu) i odpustil...a velký počet viditelně  slabých hereckých výkonů snad taky, byť mě   překvapil, ale mimo cameo  TMBK je ještě zajímavé vidět ve filmu dabéra Michala Holána.  Možná jsem jenom nečekal, že to po tajemném úvodu a následné sérii vysvětlování, opět  tajemně skonči. Byť záměr je možná  právě možná v tom, že Radek si splnil svoje a tím to hasne (a nějákou vyvravďovačku bych osobně taky nechtěl.:D),  tak mi to zkrátka tak nesedlo. Otvírák a následná komorní atmosféra odhalování ve studiu ale zdařilá, to jsem byl vtažen  do děje a na tu komorní atmosféru se chtělo ještě více zaměřit, protože u tohoto typu filmu bych se chtěl po úvodu  cítit zavřený s hrdiny na malém prostoru, ne sledovat policajty, kteří jako by vypadli z miliontého dílu kriminálního seriálu TV Prima uvádí.

plakát

Klauni (2013) 

Snímek o osudech tří členů bývalé slavné klaunské skupiny s invenční a nápaditou filmařinou (přelety kamery, záběr skrz dveře pračky, přerývaní a splývání záběrů, dlouhé a naaražanované scény.) Celé to bylo  takové úmělecké. Už od skvělé titulkové sekvence s formou starého praskajícího šumějícího filmu.  Díky bohaté koprodukci to asi mohlo vypadat takhle více světově, ale osobně jsem nepochopil proč vedle (možná symbolicky obsazené) legendární domací komediální dvojice Lábus+Kaiser byl do třetí hlavní role obsazen v našich končinách  neznámý  předabovaný finský herec, i když na rozdíl od některých jiných cizích i domacích  (Kaiserova manželka) vedlejších představitelů mi nějak nevadil.  Hlavně ovšem: Hurá, hurá, hurá!  Lábus konečně dostal pořádnou příležitost, což beru za skoro stejný zázrak, jako kdyby se mi podařilo vzít holku na rande.  A Lábus  i to pomlouvání kamarádů dokázal  na druhou stranu  podat svým zvláštním pozorovacím talentem coby zatrplý Čecháček hodně vtipně, zároveň si u toho sem tam zašaškovat či pohrát s hlasem. U jeho postavy se mi na oplátku dost líbila  ta  a starost o nemocnou manželku  (v tentokrát skvělém podání finské herečky Kati Ouninen, která dokázala svoji lámanou češtinu využít k ještě autentičtějšímu výkonů.)  a jak pěkně dokázal setříst chlápka, co měl zájem o dům (Klidně kuřte, my se pak osprchujeme.) Mně tady Lábuse bylo asi nejvíce líto a na oplátku mi přišlo, že jako jedinný tady dodává i trocha humoru (byť i Kaiserovi sem tam ujede nějaké to šaškování, ale po většinu času je netypicky civilní a překvapí...), Jinak se celý film (a vlastně i to úmělecké podání) nese spíše v melancholickém duchu (dokonce i jedinná pantomimická mezihra je taková melacholická) a jde z něho místy vážně smutek, ze staří, budoucnosti a vroubků z minulosti. Smutek, z velké části určitě pusobivý. Možná bych jenom trochu vytkl menší rozvláčnost, přičemž závěrečné sblížení mi zase přišlo podáno možná až moc zkratkovitě a nese se opět spíše v tom uměleckém lyrickém poetickém duchu...kdesi na svitící na zastávce uprostřed zamračeného dne. Taky mě trochu rušila postava mladého studenta předabovaná známým hlasem Kryštofa Hádka.   A taky: Je jasný, že bych ještě rád na závěr  viděl nějaké společné vystoupení kompletní trojice na pódiu! Ale formou, částečně i obsahem a (alespoň do určité míry) využitím národního klenotu Lábuse-Kaisera jde o milé zjevení s navrch vynikajcím netuctovým  podmanivým  hudebním doprovodem, které mě v prvním prosincovém večeru určitě potěšilo.   Líbilo se. Tentokrát nebudu nadávat na nezasloužené nizké hodnocení, protože tohle asi nemůže sednout všem, jen škoda, že film možná nevidělo tolik diváků, ale Lábuse si alespoň všimla odborná porota a Cena českých filmových kritiků s Českým lvem je vskutku zasloužená. A ještě jednou vyzdvihnu, opravdu výbornou hudbu!! Možná to na konec zařadím mezi nejzajímavější filmy, co jsem letos viděl, protože v různých ohledech to je fakt osvěžující zjevení. Mám  z filmu radost a klidně se někdy kouknu znovu.

plakát

Fabelmanovi (2022) 

Jemně (skoro až starosvětsky) natočený snímeček, který nám sám hned v úvodu ukáže starou dobu, kdy diváky uhranul střet vlaku s automobilem. Právě tohle zachycení fascinace mladého chlapce a jeho pokus o rekonstrukci vlakové scény, přirovnání filmům ke snům a později objevení rodinného tajemství při střihání rodinného filmu na pásce u kotouče  za doprovodu klavíry pro mě určitě byly nejsilnější momenty, které si s tímto filmem budu nejvíce pojit. Ale líbilo se mi to celé a i v jiných momentech je krásná dobová atmosféra. Snad  jen trochu dlouhé, ale pokud bych Stevena Spielberga miloval, asi těžko bych mohl najít lepší film.  Je krásné, pokud někdo tahle miluje film a dokáže o tom takto natočit. A je krásné, že nešlo o žádný životopisný  blockbuster (dostal jsem ho s Elvisem) ale opravdu pro změnu skutečně obyčejný citlivý  film.

plakát

Vánoční příběh (2022) 

Na film jsem šel kvůli tomu, že mám rád Vánoce, Ježíška, Santu, Lábuse, Kaisera a Pierra Richarda. A je smutné, že právě comeback v komedii pro kina Lábuse a Kaisera stejně tak jako  Pierrovo cameo v tuzemském filmu se odehrálo  v takhle špatném snímku. I když možná mi něco uniklo, protože bouřlivě smějící diváci (speciálně jeden velmi originální pán) se v kině řezali jak zaplacení.  Já jsem asi viděl něco jiného, kde jsem skoro žádné vtipy ani vánoční atmosféru nenašel. Vánoční film bez situací, které pobaví a dojmou není správný vánoční film. Tohle pro mě byl jenom  zvláštní pokus o něco a la Láska  nebeská.  Jenže Vánoční příběh  má děsně monotónní a kašovitou atmosféru, jako mozaika různých příběhů vůbec nefunguje. A když si je samy od sebe rozebereme, tak linka s farářem WTF, jízda paní Bohdalové s taxikářem Křížem podezřele dlouhá a dění na chatě....tam mi  bylo asi nejvíce trapně, tohle jsou ty romantické Vánoce? Naštěstí  se z ni sem tam přeplo a objevil  se Lábus+Kaiser nebo Anna Fialová, kdy jsem měl alespoň motivaci to sledovat. I když potenciál této legendární komické dvojice nebyl vůbec využít.  Neměli, co hrát. Kaiserova postava mi přišla špatně napsáná, Lábus se snažil o hrstku  (patrně improvizovaných) bručonských hlášek a vtipný výstup u dvěří, ale u Tluchořů jim to jde daleko lépe. Takže další film, který vůbec nevyuživá Lábusův potenciál, ač jsem mu věřil. Až historie bude litovat?  U Pierra těžko říct jestli ví čemu se upsal a jak by to dopadlo kdyby mohl vycestovat. Byl roztomilý, ale jen půl vteřiny na tabletu (:D)  Půlvteřinová pasáž s kluziště mi alespoň připomněla romantický kýč...a jestli někdo dokázal (bohužel na miniaturním prostoru) film skutečně prozářit tak Anna Fialová. Tak především za ni a Lábuse jednu hvězdu. Ale škoda  letos premiérově vytaženého  vánočního svetru, jsem rozpačitý a závídím kamarádce, která se prý na promítání v pátek skvěle bavila.

plakát

Tři Tygři ve filmu: JACKPOT (2022) 

Od Tří tygrů se nedalo čekat nic intelektuálního...má to být blbé. Skoro na mizině bylo super, některé  skeče mě pobavily náramně, některé ani trochu, většinou nic mezi tím (ale nejsem zdaleka znalec.) A v poslední době je možná trochu přetygrováno.  Nevím jestli jsem tak spokojen  právě proto, že nepatřím mezi úplné skalní fandy této party, ale podobná bláznivá (místy i surrealistická a já nevím ještě jaká komedie) tady  ale prostě chyběla. A může do epičtějších rozměrů než yotube video. Možná trochu hůře ohlídaný  závěr (ona taky komedie nemá mít více než 90 minut) ale třeba v prostředku jsem se tlemil takřka permanentně. A na kolektivní sledování je to bezva uvolněný úlet road movie úlet. Uragán bláznivin, sem tam osvěžený i  rádoby ,,Holywoodskými bitkami, také komickými převleky, animovanými vsuvkami, a určitě působící celkovým pojetím coby film originálně (minimálně v naší kinematografii).  Přičemž  vulgární/fekální humor dokázali pánové tentokrát docela držet na uzdě a hlavně mi to nepřišlo  na něm postavené.  Film je dost nápaditý a vtipný sám o sobě.  Ok, ty církevní náražky sice osobně snaším trochu hůře, ale když tam vlítl ten čert, už nebylo vůbec, co řešit.:D A prostě se mi to líbilo a tomu hejtu a nízkému hodnocení  nerozumím. Ale tomu bych se asi už měl přestat u novodobé domácí tvorby   divit. Budu asi jeden z mála, když napíšu: jestli ještě někdy příště, tak podobně (:D)  nebo vážně s Jugoslavem Vávrou.:D  Paříte hry v pracovní době, jo? 

plakát

Kopytem sem, kopytem tam (1988) 

A kolik, že to má koní? Čtyřikrát méně než kopyt! A ten  nejdivočejší Sklep....na konec. Už dříve jsem si oblíbil sklepácké komedie z konce socialismu Pražská pětku-Vrať se do hrobu-Kouř,  jen tento kousek mi stále chyběl....Možná jsem se i trochu bál proslulé režisérské rebelky Věry Chytilové a Sklepáci mě tak k ni konečně dokopali. A možná je dobře, že jsem si tento film nechal až na konec a trochu s odstupem. Je totiž z celé čtyřky jednoznačně nejdivočejší a nejvíc undergroundový.  Opravdu zvláštní film. I když mám sklepácký  humor rád, tak tady pánové třeba při cestě automobilem v zimě a následně u koní vedou tak absurdní dialogy, někdy i prolomují čtvrtou stěnu a koulí očima do kamery, že jsem se u toho místy dokonce vážně trochu ošíval, chvilkami mi to zase připomnělo podstatně starší francouzské Kumpány od režiséra Roberta, které mi doporučil stejný kolega.:o Na Chantal Poulain se na víc (minimálně tady) moc koukat nedá.:o Lepší teplé pivo než studená Chantal.:o   Ale už v 1.polovině jsem v tom  nacházel i scény skvělé (Hanákova kontrola, Šteindlerovo diktování nové sekretářce a hlavně - brilantní  střet píšíčího Vávry s luxusním  senilním socialistickým vedoucím - zhroutil se  z tempa doby.... No, prostě nemohl.) Nechybí osobité filmařské nápady (jako přerývání televizního vysílání a reálného dění) a dobové narážky (Za takovou pomluvu by vás taky mohli zavřít.  Prosim vás, pane provozní, a dnes? Dneska ne, ale dřív jo.) Jasně, je to Chytilová, ale tyhlety prvky a celková nálada  mi trochu připomněly  i některé jiné odvážně osobité filmy  z konce 80.let.  A ačkoli jsem se Chytilové vážně trochu bál (a pořád bojím), tak tímhle filmem mě zaujala.   No a  obrat v ději (především v závěrečné dvacetiminutovce), byl zkrátka skvělý a mrazivé odkryl skryté chování v krajních situacích. Už při bujaré návštěve nemocnice mi trochu lezl mráz po zádech a to bylo to no nejděsivější teprve přede mnou.  Určitě se tedy k filmu hodí i přídomek psychologický, protože té tady bylo ke konci opravdu dost. Paní Chytilová dokázala dostat rozverné Sklepáky i do temné stylizace.  Děsivý (a za mě naprosto geniální) je například moment, když si Hanák všimne krvácejícího havrana a začne řvát. Po takové karmě se navíc musí uznat, že do sebe ve filmu všechno zapadlo  a po té dávce osočování a obviňování (a po současné éře covidu) mi nejde nevyzdvihnout moment, do kterého jsem se už teď asi zamiloval: Hurá, je to negativní. Samozřejmě je taky zajímavé jaké samotné  téma si samo o sobě Chytilová se Sklepáky do filmu rozhodla dát, v době kdy byla nenápadně zveřejňovaná  první čísla nakázaly viru HIV v Československu a celé toto onemocnění děsilo svět jako nová neznamá epidemiologická hrozba.  Atmosféra tohoto aspektu doba je znát opět hlavně v závěrečné dramatické otočce. A ačkoli jako pouhé varování by se z dnešního pohledu možná film už mohl zdát příliš didaktický, i tak mě oslovil i dnes.  P.S. Rozhodně jeden z nejzásadnějších filmových zážitků tohoto podzimu, ale já to tak měl i u těch příbuzných Sklepáckých filmů, že na mě hodně zapůsobili, pak ve mě ještě doznívali  a na projekci nešlo zapomenout. Kopýtko mi ze sklepáckého revolučního kvarteta sedlo nejméně, ale určitě i pro něj to platí.

plakát

Norman a duchové (2012) 

Pověsíme ho - Nemůžeme ho pověsit, je 21.století - Tak ho upálíme.  U tohoto infantilního strašidýlka se nemůžu rozhodnout v hodnocení, ale hrstka podobných hlášek, občasná ulitlá atmosféra a (možná hlavně) závěrečný nenápadný  comming out  (už tak dostatečně vtipného) homosexuála už v deset let animáku (!!) ho přece jen povznáší k lehkému nadprůměru i bonusové čtvrté hvězdě.  Nějak mi to ve své době v doznívajícím boomu animáků uniklo, ale je to zajímavé, byť ta vážná duchářská linka mě tolik nebrala (i když měla svou myšlenku). Ale dobré vedlejší postavy (Otec),Norman poctivě vidí duchy.... a jo, dobrá blbinka. Víte, že byl nedávno Halloween? Doufám, že byl požehnaný.

plakát

Princ Mamánek (2022) 

Na autorskou pohádku Jana Budaře jsem se těšil snad už od jeho návštěvy Show Jana Krause v roce 2017, kde v netypické sestavě s Ivanem Bartošem seriózně přednesl svůj originální nápad na volební právo děti, na závěr dechberoucím  způsobem zahrál  svého Letce...a taky jsem tam poprvé slyšel zmínku o Mamankovi.  Pak se mi ještě s Budařem velmi líbil rozhovor s Lucií Výbornou a po Hovorech s TGM a zhlédnutí Nudy v Brně a Mistrů u mě Budař ještě více stoupl.  Navíc si ho pojím s legendou televizní zábavy Budař s taškou ve Všechnopárty a  jednou ze svých nejoblíbenějších pohádek Čerti Brko, kde tak skvěle ztvárnili padoucha Klouzka. Takže i když už to vypadalo, že to vážně nikdy nedopadne, z Mamánkovy realizace jsem měl velkou radost... Budařovo autorské nasazení navíc má můj obdiv, to je vážně svěží iniciativa. A možná je na konec dobře, že nejbližší kino uvedlo film až téměř 14 dní po premiéře a já se tak měl čas připravit. Protože ten námět je dám o sobě vtipný a i na základě traileru se mohlo zdát, že půjde hlavně o rozvernou veselou odlehčenou pohádku podobnou třeba tomu Čertímu brku, komediálně pracující z konfrontace princatka se skutečným světem. I když je pravda, že  Budař už předem v rozhovorech avizoval, že mu jde o to aby se diváci i báli o svoje hrdiny, a že bude pohádka pracovat i trochu se strachem a vážnými tématy, protože tyhle věci děti podle něj vnímají úplně přirozeně. Na základě rozporuplných recenzí už ale šlo jasně poznat, že je tady skutečně vážněji a děsivéji pojatá pohádka. Je pravda, že tyhle ty ponuré rádoby pohádky většinou skoro až nesnáším (Sedmého Krkavců, Jezerní královna, brrr. Snad až tak  moc nezlobím, ne?) a možná mě někde hluboko v hloubi pořád trochu hryže, že Budař trochu nevytěžil svoje komediální kořeny, jak jsem od něj očekával (a nevzal tašku.:D) Ale byl jsem dobře připraven. Přesto párkrat  i tak mírně vyděšen či překvapen, co vidím. Pohádka o smrti je sama o sobě odvážný tah.   Ale jinak stvořil Budař objektivně zajímavý a silný film (například o Oidupovském komplexu), který na mě i přes mou nechuť k podobným rádoby pohádkám, nakonec zapůsobil. Jenom se mi nelíbily (asi stejně jako mnoha dalším) vůbec nelíbily ty upitvorene čarodějnice, které jsem vůbec, ale vůbec nesedly a  byť ten jejich příběh opět nebyl špatně vymyšlený a dokonce měl i svoji myšlenku v neschopnosti zestárnout, tak se s ním stejně nadále nepracovalo a nejlepší prostě bylo, když čarodějnice v prostředku úplně zmizely....fakt jsem je nepochopil, ale co nadělám.  Možná bych jenom zrovna od Budaře nečekal tak velký prostor pro pitvořivou exhibici dvou slepic  V tomhle mě zklamal. To tam vůbec být nemělo, i když se celkově připravte na divnou podívanou. Poslední třetina je ale nejsilnější a hodně zadumaná, kdy se mi některé myšlenky na první dobrou ještě nepodařilo úplně pobrat a pochopit, co mi  všechno chtěl ten Budař vlastně sdělit. Je to možná závěrem až trochu překombinované, ale aspoň si  každý může vybrat  a některé motivy speciálně vyniknou, třeba vzpomínka na schovaného umrlce a tím splnění úkolu. Pro mě bylo asi nejsilnějším motivem, když v paní Smrti, kde člověk pozná lásku, potkal princ dvojí maminku a celé ty posmrtne snové scény s filtrem pro mě byly docela zážitkem. Ještě jsem snad nezažil aby kino po skonceni spontánně zatleskalo, ale v takovém rozpoložení mi to přišlo fakt na místě a i přes ty některé rozpačitě děti tam na nás Budař hold asi  trochu  zapůsobil.Asi bych nechtěl aby v rámci svoji dramaturgie uvedla Mamanka ČT třeba jako příští vánoční pohádku. Nemohu se trochu zbavit pocitu, že Budař tento žánr využil k toku svých myšlenek, ale bylo to fakt celkem zajímavé a ve stejné míře trochu zvláštní.  Škoda, že nevyšlo něco komediálnějšího než takový trochu kočkopes, ale úplně kzahození. A všichni herci (samozřejmě až na ty dvě výjimky, které ani netuším, kde Budař vyhrabal) zahráli moc pěkné...A pak velký návrat princezny  Arabely Jany Nagyové. A tady se pořád tak houpou procenta, že jsem z aktuálních 55 pomohl svou čtyřhvězdou  Mamankovi znovu na 56, což je pořád málo, ale snad je to i za ty ostatní, co v kině na závěr tleskali....a klidně tu čtyřhvězdu dám, i když za ty dvě potvory se na Budaře zlobím, a zlobit budu...a ano, je to prostě trochu podivnost a možná se ani nedivím, že to  zatím není moc přijaté. A osobně si myslím, že už to lepší nebude.

plakát

Konkurs (1963) 

Souhlasím s názory, že Konkurs  je pouhou předzvěstí Formanovy následující legendární (a pro mě zcela geniální) české trilogie Petr-Lásky-Panenka a i kdybych se chtěl podívat na Semafor ve zlaté éře, dal bych radši  přednost Kdyby tisíc klarinetů nebo o rok novějšímu Recitátu. Přesto dostane Konkurs čtyři hvězdy, protože to jsou pořád šedesátá léta a  šedesátkový Semafor a i v tom předcházejícím hudebním čísle Křesadlové s dvěmi dalšimi děvčaty je šedesátkové atmosféry až, až (Ty ji znáš? Neznám, ale je mi protivná. Proč? Mně se líbí. Tak jak zpívá, prosimtě) Možná  jsem jenom byl zklamán, že samotný konkurz s malým k tvoří slabou půlhodinku 78minutového filmu. Co si ty slečny asi myslely, když to později viděly? Každopádně takové natřásání před pány Suchým a Šlitrem má vážně svou hodnotu ve vyobrazení tehdejší situace. Ten závěr je trochu podobný s koncem Platovlásky, kde si Andulka vymyslela chlapce, zde děvčátko úspěch v divadle. Před semaforskou druhou částí má první povídka Kdyby ty muziky nebyly zdlouhavé motorkářské scény, ale v monolozích tří dirigentů už se hodně projevuje ta Formanova touha a schopnost  zachytit autentické momenty života. Zpočátku to možná ještě  není tolik vtipné, ale pak už se začnou objevovat perly. Nehrajeme proto abychom někomu vyrvali slzy, ale příbuzní ať si zapláčou. Zaplatili jsi to. 

plakát

Muž na Měsíci (1999) 

Všechny skutečnosti v mém životě  jsou přizpůsobené a pomíchané pro dramatické záměry. Tak jsem se rozhodl vyřadit všechny ty koniny. Přelet nad kukaččím hnízdem a Amadeus Muže na měsíci ve  známosti zdaleka překonaly. Forman ve svých pamětech píše, že se pustil do natáčení mnohem slabšího filmu  než jaký mohl natáčel. Měl svoji vlastní představu o scénáři, kde by se více pracovalo s rozpolceností osobnosti Kaufmana a Clintona a Kaufmanově klamání smrtí. Zatímco  nakonec mu byla předložena verze, která více připomínala klasický životopis a kde to, že Andy vlastně umírá výjde najevo až v závěru. A mě stejně tohle příjde (z toho co jsem zatím viděl) po domacích legendách nejlepší Formanův film?  Je to Kaufmanovská provokace? Snažím se to myslet vážně. Tady v ČR má asi málokdo páru o tom kdo nějaký Kaufman byl a já nejsem vyjímkou.  Přesto jsem  jsem ho byl napoprvé i napodruhé při filmu i po něm  plný. A  mám pocit, že toho člověka znám a přesně takhle by chtěl svůj životopis natočit a Forman to takhle udělal. Já si tam ty zákulisní tahanice prostě vůbec neuvědomuji. Pro mě to je skvělá forma, neskutečně zábavný a originální  film a  napodruhé ještě větší zážitek!! Velkou roli hraje už jenom moje záliba v tématu komiků, stand-up vystoupení a showbyznysu. Je pravda, že tohle je na víc ukázka i takové už hodně zašlé podoby showbyznysu 80.let. Líbí se mi i ta poetická teorie o poctě Stand-up komikům. Ale tohle je jízda sama o sobě.  Po mystifikačních titulkách v úvodu se rozjíždí zdánlivě klasický životopis  aby se film v prostředku zaměřil na sérii ryzích Kaufmanovských mystifikačních epizodek, které ale nejsou nikterak přeplácaně a přehnaně stylizovaně, ale prostě naprosto jasně podané... kdy jsem si připadal jako bych se sám stal jejich součástí a dokázal se  nechat i napodruhé nachytat (skeč s feťákem...)...A gradují!  Při vystoupení s babičkou mladou 94let poskakující na koni jsem se   málem svalil smíchy. Do samotného konce pak vyvstává otázka jestli ta rakovina je nebo není další mystifikace stejně jako přelud, který jsem včera viděl u Večerky.  A v závěru se dokonce byl schopen zasmát i při pohřbu. No, Forman/Kaufman/Carrey mě tady prostě dostali a rozjeli hru, kterou zdá se právě rozjížděl právě Kaufman. Nádherná interakce s divákem!  A teď se prostě nedá věřit tomu, že ten Kaufman vážně existoval a neměl podobiznu Jima Carreyho, který se zde převtělil se vším všudy...asi tak na dvě stě procent. Takže já souhlasím: Ten film je vážně senza. Je plný barvitých postav. No jistě, ještě je tady přece Tony Clifton osobně.:o  Takže už mi chyběl snad jenom jeden Robert Pupkin z úplné jiného filmu.:D Ne vážně...tenhle filmu je vskutku úžasný,  zábavný, svižný i dojemný. Prostě Formanovsky geniální.