Pierre

(smrk) po šílenějších Dvojím stěhování jsem si dneska na lečení rýmy  s bráchou zopáknul tento další klasický Simpsonovský díl, tentokrát jeden z těch příjemných ze života a možná první z těch, kde se Bárt zabouchl. Bárt úplně nepatří k mým nejoblíbenějším postavám, radši mám milostné díly Vočka a Homerovo nádherné romantické sólo s morálním dilematem v  Posledním pokušení Homera Simpsona, ale díly s Bártovými láskami mám i přesto  docela rád a tento je obzláště povedený. Nová holka v ulici Lora je pěkné kvítko, exceleluje ale i stěhovák, co už ,,zase´´ rozbije lampu (to je mi blízké), tradičně Bedrna/Homer, tentokrát rozhovorem s novou sousedkou a hlavně pohovorem z Bártem o ženách (Chlapče, žena je  v mnohém jako lednice. Výška metr osmdesát, sto kilo...Počkej, žena je spíš jako pivo.) jako vždycky se mi moc líbil i plešatý právník Huntz  a mrzí mě, že tato postava časem zmizela. Svoji  světlou chvilku si vybral ale i ten sígr v černém, u kterého pořád nevím, jak se jmenuje.:D Ale na konec přece jen opět zavládl i ten Vočko.:D Já tě nechtěl zabít, já tě chtěl jen říznout. 

Stejně jako na mě zase jde rýma,  jsme se s bráchou po čase vrátili k Simpsonovým. Na  Coolu už dojíždí 19.série. V poslední etapě dílů ČT se sice člověk ještě sem tam zasměje, ale dát si následně na internetu tuto pecku ze zlaté éry je úplně jiná liga!! A i když nejsem seriálový divák, ani si tady nehodlám zaflákat hodnocením hodnocením stovky epizod, tak tohle je další z případů, kdy mi dala epizoda (a to opět pouze svou hlavní linkou!) ze zlaté Simpsonovské éry zážitek plnohodnotného celověčerního filmu a musím si to tady označit. Nadšený Homer se nadšeně přestěhuje s celou rodinnou a začne pracovat ve firmě Globex, s na první pohled velmi příjemným, ochotným a důvěrným šéfem Schorpionem, kdyby to ovšem nebyl skrytý maniak terorizující OSN a špióna Bonta.:D A pak závěrečný masakr, kdy je Schorpionovo sídlo napadeno a kdy by  bylo pichnutím...no radši nic..D    Vynikajcí parodie na Bondovky, pomatené  diktátory, populismus,  manipulci a ezo motivační řeči ve dvaceti minutách, která je možná stejně tak mrazivá jako vtipná, a docela mě uzemnila. Ten alternativní svět zdánlivě zalitý sluncem plný přetvářky mi trochu připomněl Truman Show....to bláznivé  dění zase místy nějaký bláznivý noční sen.  Takže Mysli na motivaci. 

Stejně jako Willy Kufalt jsem si vzpomněl na starší komedii režiséra Yvese Roberta o partě vypečených přátel Kumpáni, která mi svým kvantem úměleckých nápadů a svéraznými dialogy možná úplně tolik nesedla. Osmdesátkové podvodnické Dvojče mi zase přije příliš vulgární.  U této daleko  klasičtější francouzské komedie, zaměřené na jednoho nově záletného kníratého člena parta, který ještě donedávna pokojně miloval svou rodinnu i vlast jsem se bavil určitě z této trojice nejvíc. Přestože ti pánové byli pěkní šovinisté a scéna se slepcem je vážně trochu trapná,  tak jde atmosférou vážně o klasickou francouzskou komedii, tedy zastávku z mých nejmilejších. Tentokrát spíše civilní než bláznivou. Skvělé určitě díky Jeanu Rochefortovi - ať už  ironicky vnitřně  komentuje  dění, prohání se na koni nebo brouká v červeném saku. Nikdy by mě nenapadlo, že by k němu mohl takhle sednout dabing pana Fišera a ono to vážně perfektně sedlo, ba naopak film ještě povýšilo. Fišer si dokázal ty vnitřní Rochefortovy průpovídky velmi užít a jsem rád, že nejsem sám, komu tady Rochefort ve výsledku i trochu připomněl Sellese, i když často nabídl naprosto osobitou vlastní komiku (:D.) Už jenom při závěrečném sletu, který je za doprovodu skvělých Rocherových obličejů, láhodného projevu Stanislava Fišera a nádherných Cosmotónů opravdu skvělý. Byl jsem pouze na začátku svého vzestupu. 

Kdybych s tebou šel na to budhistické cvičení, musel bych si oholit hlavu a být bos? Kterak Otis chodíl s Amélii. A nikoho jiného než Amélie (Audrey) a Otise (Eduarda)  ten film ani není..Amélie (Michele) hledá, Otis (Eduard) hledá zase ji...  Edouard je docela zábavný zjev, i v normálnější roli než Otis (:D). Milé dívky, milé dámy, milé ženy, i vy se tady máte, tedy na co těšit, tedy mějte dneska večer dveře tuze dobře uzavřeny. Audrey se u mě rovná Amélie, z toho se asi už oba nevymaníme, ale tady mi její postava Michele přišla napsaná skoro až protivně a od Amélie se určitě dost lišila.  Rozhodně na mě místami působila i otravně. Ale Audrey...ta má další ovečka....byla za mlada fakt kus a dokázala být i v otravnějším vydání  coby Michel místy rozverná, okouzlující  a sympaticky ztřeštěná,  (dost se mi třeba její  crazy gesta v pasáži se psíkem, nákupem a bývalým přítelem.) a udělat tak z některých momentů pořád příjemnou příjemnou, asi bych ji ani nechtěl vidět v nějaké vyloženě ,,normální´´ roli.  A ty kudrnaté vlasy ji vážně sekly.:D To jsem místy na Amélii i zapomněl.  Jinak to je těžký...   Podobně labilních toxických mladých lidi, neustále něco hledajících, nevědíc ani co jako hlavní hrdinka  bude po těch 20 letech od premiéry v mojí generaci  třeba ještě víc. Ale s tímhle filmem jsem měl problém, který pravda postupně trochu mizí. Zpracování mi zde původně přišlo spíše nezáživné a chaotické místy spadající do ryzí slátaniny. Ta zběsilá forma vyprávění postavena na listování deníkem hlavní hrdinky mi zpočátku moc nesedla.  Užíval jsem si jen pár svěltlejších momentů s autentickymi mladistvými rozhovory o náboženství, vztazích nebo kultuře. Ale  nebylo jich tolik aby mi nepřišlo, že kromě Audrey (která ma navíc teda i krásné nohy....a už zas, budu nesmělý) a  jejich kudrnatých vlasů nemá tato zapadlá komedie (ne)komedie  ve výsledku tolik,. co nabídnout.  I když ani coby nesmělý,  neříkám, že tohle jsou věci , co by se mi nelíbily. Tak jsem si říkal, že ta třetí hvězda bude jenom za Audrey, a to ještě slabá. A řekl bych, že Audrey se nelíbila jenom mně, nýbrž i panu režisérovi a asi jenom proto něco takového natočil, kdyby to ovšem nebyla žena (:D).  Ale na konec si říkám, že v určitých jednotlivostech, detailech se mi to i celkem líbilo, některé momenty si rád vracím  a sledovat vztah těch dvou potrlých neurotických milenců v tomto téměř home videu v cvilním podání  mě místy vlastně baví,  (Na čtvrtém programu dávají Čelisti - budu tě držet za ruku, aby ses nebála) a byl tam potenciál, i to byl pro mě zase trochu jinačí filmový zážitek ně ostatní. Takové neustále potkávání se dvou mladých lidí  v jednom městě. Ale život ani tento film není jenom sladký a  některé ostatní manýry Michéle byly vážně otravné a potřebovaly v tomto (až na Otise) ženském filmu větší odstup (?). Tyjo, kdyby mi někdo zakazoval otevírat ledničku, kvůli nějakému šabatu (?), tak by to mohlo brzo smrdět policíí (nechal bych se brutálně přeprat.:D), i kdyby vypadal jako Audrey.  Nebo je jediný člověk, kterému bych to klidně dovolil?  Každopádně prostředek filmu, kdy se z toho začal klubat docela netypický romantický (nebo spíše vztahový film) postavený na přejímání náboženství se mi ve výsledku docela dost líbí a dal bych mu i čtyři hvězdy. V této časti je i několik hezkých intímních scén, do děje se zapojí i Edoaurdova rodina,  Audrey a Edouard se v této části skvěle doplňují a pomalu se tam rodí fakt zajímavá dvojice. Ale tohle prostě bohužel není úplně normální film, takže místo toho aby se vztah budoval dál, tak paní režisérka na posledních 25 minut zase přepne a postavy zase zblbnou a stane se z toho něco, co už mi přišlo až moc přetažené za vlasy a vztahově překombinované. Škoda. Každopádně totální nevypointování (to se opravdu jen tak nevidí.:D) s příslibem pokračování už je opravdu gól. Nóoo, pokračování už bych tady fakt vidět nemusééél, možná bych radši ocenil ještě více lidskosti u jednoho filmu, protože třeba v té závěrečné scéně už je snad otravná i samotná Audrey a takhle se nechat oblbovat...no, nevím. Já jsem na jedné straně trochu naštvaný (hlavně kvůli závěru), ale jinak se mi to spíš líbilo než nelíbilo, hlavně prostředek byl dobrej. Škoda konce... Filmový podzim nepokračuje tak špatně... AKTUALIZACE 2023: Možná to může znít divně, ale výsledku se mi ten film nakonec začal docela líbit, možná jako takové neznamé guity pleasure.:o Ano, zde nenašel moc dobré ohlasy.  Ale mě to příjde docela originání a příjemný  vztahový film formou i obsahem, ke kterému jsem dokázal najít pochopení. Audrey T. je zde obličejem a hlasem naprosto božská (byť jinak místy protivná) a zase na oplátku  Edouard super tápající ňouma, se kterým se dá docela snadno ztotožnit, takže se perfektně doplňují. I díky nim je to docela zajímavý civilní vztahový film o  přejímání náboženství, hledání cesty k orientačně vlastní i nové rodinně  a hledání smyslu života, ale hlavně o hledání lásky. Vlastně jediné, co mi to kazí je ten totálně  nesmyslný obrat ke konci. Ale vzhledem k mizernému hodnocení nemám problém kapánek nadhodnocovat. P.S. Mám první koment v tomto desetiletí! Jsem docela zvědavý, jestli se ještě někdo někdy přidá. PP.S Dokud jsem neviděl Příliš dlouhé zásnuby, byl to můj nejoblíbenější neÁmileovský film s Audrey (z toho mála, co jsem viděl)

Muž z Afriky. Spíš lehká a hodně oddychová, než originální a  stoprocentně dotažená Brocova osmdesátková hříčka z exotického prostředí na léto, viděna v chladném večeru po pěkné stráveném dnu  v předvečer svátku sv. Václava na ČT 2. Třeba by to na mě právě uprostřed nějakého horkého dne působilo víc.  Romantická zápletka (ona a on) ničím nepřekvapí, ale bavily mě Noirety cholerické výstupy a slovní  přestelky s Catherine Deneuve, na které pravda nějak extra neujíždím. A možná více než slavná Catherine mě tedy bavíl plachý asistent Jean-François Balmera, který mi utkvěl v paměti ve Hrozbě a tady se  na to hodil. Hudba hezká.  Alternativní verze s Belmondem by jistě byla taky zajímavá. Ten měl přeci jen s dobrodruhy  a Brocou bohatou zkušenost.

Po dlouhé době jsem se nechal pozvat do legendárního chladného šedeho světa s minimem teplých barev Jeana-Pierra Melvillea...Je to prostě klasa. A pokud jsem na něco nezapomněl, tak jsem i po docela dlouhé době viděl další velkou filmovou loupež, která je tady vážně velmi dlouhá a akterům ani nevidíme do tváře, ale ta myšlenka (později dočtena), že je to proto, že zloději  jako  chirulgové provádí pouhý dokonale naplánovaný zákrok je zajímavá, ale ty chladné a dokonale naaranžované epizodky z předchozího a následujícího dění jsem si asi užil víc. Náhodou propojené cesty dvou zločinců, ale možná daleko více jsem si  užil Bourvila v netypické roli (i když v prostředku mi přišlo, že na delší dobu zmizel z obrazovky)  coby na jedné straně tvrdojšíjního komisaře  na   na duruhou stranu vždycky věřícího  v možnou čistotu podezřelých, neschopného pochopit, že jeho šéf věří tomu, že se v každém člověku ukrývá zločin. Přesto si na tu větu: Rodí se čístí, ale dlouho jim to nevydrží pan komisař v poslední třetině přece jen vzpomene a i jeho dožene onen Osudový kruh. Když (Pozor Spoiler!) v závěrečné přestřelce komisař pozná, že dostal i svého bývalého kolegu (skvělý Yves Montand jakožto později nastoupená hvězda doplňující partu se svou představovací první scénou), mohla by z toho být na místo překvapené plaché otázky: ,,To jsi ty?´´, dlouhá  emocionální řežba. Ale tady jsme ve světě Melvillea. Chladných činů, minima slov, jemných naznáků, kde hlavní roli hraje atmosféra, ale opět to mělo svoje kouzlo. Chce to specifickou náladu, ale klasa.

Pěkně ses prolítla, frajerko. Jo, gravitace funguje. Říkejte mi třeba Maruš. Po Vlku z Nu, pogodi nejsympatičtější vlk v dějinách světa se nám představuje v této neméně sympatické animované jednohubce, která se předvedla i ve klipu k legendě českého internetu Šílená pohádka a se slabou technickou stránkou naopak předvedla nálož obsahovou v podobě kreativní úpravy motivů ze znamé pohádky na promyšlenou úlítlou detektivkou vyprávěnou pohledem tří postav s emancipovanou Karkultou do světa....a myslím, že se v určitém smyslu už stala kultovním. Dovolím si říct, že i díky českému daibngu, který je tady fakt ňami. Viděl jsem to po čase o víkendu a pořád skvělá darda.:D . Označil bych to spíš za jednohubku, ale možná, že takový typ filmu/animáku v současnosti trochu chybí.  Je  radost se u filmu  70 minut jenom bavit, a unášet nostalgíí. Musím říct, že tvůrci  měli skvělý smysl pro humor a jednoduché propojení příběhu. Některý  ty nápady jsou fakt smrtící a smrtelně překvapivě nadavkované (Nepokoušej se o airsoft.:D) Jenom hyperaktivní Ferda se na ostatní  (hlavně na svého parťáka Vlka) vůbec nechytá, je spíš takovou úlitbou. Skoro bych ho kvůli skvělému zbytku a jak mi tam nezapadal vytěsnil, ale kdepak. Na mě si Ferdo,  nepříjdeš.   Jinak prostě bezvadný, bezvadný. Jasně, všichni nejvíc milujeme zpívajícího kozla, který dokáže i filozofovat (Možná,že to není fér, že jeden život máš - tak ber to tak s tím nic nenaděláááš.) ale třeba Schnitzel pán má zase krásně smutný pohled a nezapomínejte na:  ♪Schnitzel smažený, děti dělá blažený, Schnitzel pán to dobře ví, vozí řízky na špejli. 

Hortona jsem měl rád už v dětství, ale možná teprve s odstupem  i teď zjištuji, jak je to strašně nedoceněná roztomilá pohádka, navíc se zřetelnou myšlenkou a  opravdu vzácný případ, kde mi nevadí ani anime (:D) Svět zvířátek možná může působit trochu klišovité, ale Horton je v podstatě sympaťák a i odporná klokanice má skryté dobré hlody (Tenhle Horton učí děti používat fantazii) a ve světě Kdovíků se to jen hemží roztomilý detaily (nasazování a sundávání slunečních brylí), vtipnými postavičkami (doktorka Lekává), drobnými i výraznými gagy (scéna se zubařem je teda pro určitou část mého já fakt nářez.:D Ta ruka mě dostává.:D Netřeba slov.:D) a závěrečná gradace s touhou o prežití dokáže zapůsobit i na emoce. Takže vtipné, roztomilé, s myšlenkou i trochou těch emocí? Pohádka dle mého gusta. Takže k tomu slabému hodnocení mohu jenom dodat: Poučení, jste si z toho doufám vzali: Že člověk je člověk, i když tuze malý. 

Tomáši, žlutej poplach! Nevlastním sice ještě oficiálně doma titul Mirka Dušína, ale neposlouchám rap,  v životě by mě nenapadlo sledovat projekty nějakého pana Řezníka....a přesto jsem tady.:D Život je jako bonboniéra, jak zní v jednom zapadlym filmu. Problémem je, že u Párty Hard bych taky na první pohled čekal, že zapadne mezi hromadou sexistických komedíí, zatímco tento první díl už někteří označují internetovou legendou a druhý se tady dočkal neuvěřitelných 81 %. Pro moji generaci tedy může jít svým způsobem o určité kultovní dílo. Tak mi to nedalo, musel jsem nad tím filozofovat, mozná mě to urvhlo i do depek, ale  nakonec jsem se na to i podíval, když to není tak dlouhé. Překvapivě to je po samoúčelné  odrazující  úvodní scéně v první půlce místy i vážně vtipné (hlavně scéna zkoušení ve škole, tam snad ani není co vytknout.:D Ona celkově postava Pochcánka  mi byla i sympatická.:D) a některé už nechutné scény a trapné  otřesné otřepané vtípky s Romy  se střídají se světlejšími místy s autentickými puberťáky loosery a ano...Pochcan je fakt dobrej.:D První půlku, kde jsem se místy taky fakt bavil,ale vystřídala druhá půlka se skutečnou párty s jakýmsi pokusem o natáčení porna, nečekanou hromadnou pánskou návštěvou u  a dalších trapných fekálních nechutností  už by pro mě byla za odpad, tam už jsem to vážně přetrpěl do konce.  Jak jsem si docela oblíbil postavu Pochcánka (a naprosto mě rozsekala jeho nabídka křupek a hláška o legu od otce..D Ok, na tohle nezapomenu.:D ),tak postava Poulíčka s beďáry - odpudivá snad úplně vším  mě totálně iritovala.   Tu jsem asi fakt vidět nepotřeboval.  Podtiulkové scény už jsou pro mě vyloženě superodpad. Ale u první půlky jsem se místy bavil a alespoň jsem teda viděl, co stojí za takovým velkým hitem a když to shrnu od zhnusení  až po pár náběhů na výtlem, asi by to mohly být dvě hvězdy. Je to tak, no. Ale jde se jinam...

Přemýšlím, co je pro mě největší pozitivum a možná překvapivě mě napadá Martin Finger. Tato pozdně  objevená vycházející hvězda českého filmu mi možná u jiných projektů tolik nesedla, protože jsem si neoblíbil jeho negativní postavy a Devadesátky jsem jako ne tak úplně seriálovec ještě neviděl. Tak tady mě v roli nejen zásadového, ale (na rozdíl od Zahradnictví) i sympatického a srdečného bojovníka proti režimu hodně oslovil a místy jsem až nestačil divit, jaké vyzralé herectví Finger předvádí a dokáže hrát, i když třeba jen sedí u stolu a kouká do papíru (:D). Neznámá Gabriela Mikulková má hodně osobitý svérazný projev a s tím do postavy rozporuplné (a místy trochu absurdní.:D) postavy manželky sedla, i když  může chvíli trvat si na to zvyknout. Jinak pro tyhlety české filmařské návraty do dějin 20.století mám trochu slabost a patřím do minoritní skupinů diváků, které (alespoň zčásti) zaujalo Hřebejkovo Zahradnictví, které rovněž sledovalo osud jedné rodinný (s mnoha běžnými scénámi z domácnosti) na pozadí divokých 20.let.  Beáta Parkanová je ale daleko větší radikál než Hřebejk s Jarchovským. Nesnaží se o nějak zvlášť melodramaitckou atmosféru, do posmutnějších scének nepouští melancholický saxík...ona tam nepouští vlastně žádnou hudbu. Slovo je vlastně docela radikální film, který nám servíruje řadu oddělených komorních tichých výjevu, které spojuje doba okolo roku 1968 a postavy. Zpočátku mi možná chvíli trvalo si na takový styl navyknout (a kdybych měl ještě zůstat u toho srovnání se Zahradnictvím, tka tam mi postavy přišly tak nějak blíž - hlavně v posledním díle Nápadník o zamilované mladé dvojici, takže srovnávat se to vlastně moc nedá...), ale na konec jsem si přece jen v té civilní atmosféře s odpozorovanýmu dialogy ze života (třeba o zmrzině.:D), které dokonce někdy dokážou být až Formanovsky vtipné (štamprle a pak fenomenální scéna s Medveckou). našel svoje kouzlo a Barkanová zde opět uplatnila svůj pozorovací talent z života, který si ponechala z chvilek.  Fotky po většině scének jako momentky života taky nejsou špatný nápad. Ten film se ale po skončení trochu v hlavě rozplzne.  Ale měl jsem  tu čest být na předmiéře za účasti tvůrců, kdy jsem nejradši viděl Jenovéfu Bokovou, které není nikdy dost. Ale  ambiciozní paní režiséra si dokázala své dílo zajímavě obhájit. Nikdy jsem na žádné takové premiérové akci snad nebyl, takže jsem měl fakt zážitek.