Pierre

Dlouhou dobu jsem si myslel, že tento ambiciózní projekt dopadne stejně nezdárně jako legendární Poslední z Aporveru. Ale ne, ona je tady skutečně premiéra hotového výsledku a za to, že to  Jákl dokázal  dovést ke konci a realizivat svůj sen u mě měl tak nějak předem obdiv jako borec minimálně coby producent, ale ta třetí hvězda je vlastně jenom za to, to by ode mě bylo jinak ošklivé (:D), ale jinak se teda asi  mijíme. Ano, filmy jako Statečné srdce mě nelákají, není to můj šálek kávy,  takže vážně nejsem cílovka (možná bych tak někdy zkusil Gladiátora), ale na historický velkofilm ze středověku s českými kořeny (protože prostě když všichni důležití představitelé jsou Američani a všechny prachy do toho dali Američani, nechce se mi tomu říkat český film.:D) s bohatou mediální propagací jsem byl prostě zvědavý, asi teď jako kdekdo v této republice. Ale bál jsem se právě té přehnané snahy o velkolepost, která bude způsobvat odtažitost. Bohužel se mi to splnilo, navíc je to celé děsně roztaháné. Skvělý obraz, to má film splněno. Ale ten děj?  Omlouvám se, ale já se docela nudil. Skvělý úvodní monolog Michaela Caina (se kterým si ale lautr budu muset dohonit nějákou klasiku..jo a tady je jinak v celém filmu tak 15-20 minut), trochu mrazivá gradace a zakončení,  solidní hudba,  ale mezitím pro mě nuda, prostě jen střídání různých výjevů z lesa nebo hradů, nemá to spád, je to v podstatě zmatené (nejen v natočení soubojů) a bez explicitní brutality (úúú, zvedne hlavu ten koho bude navždy strašit hlava Bena Christova..po tomhle mám jít jako spát?:D )  to (až na závěr) prakticky neumí vyvolat emoce a celý film je takový jednotvárný. Zajímavý rozbor zde podal uživatel filmfanouch, jeho dlouhý koment určitě stojí za přečtení, ale na oplátku si to asi nachází svoje příznivce, to je fajn. U mě má Jakl za šest hvězd jako producent, pak se mu možná daří jako režisérovi, ale scénárista nené.:D Viděno v dabingu, ale i tak mě zklamal na miniaturním prostoru Budař. Vůbec jsem ho nepoznával.

Pozitiviem je pro mě  určitě skvělý  chlap s chtíčem (:D)  nebo  roztomilka vražedkyně Princezna v růžovém. Ti neměli chybu (:D).  Dokonce i Brad Pitt mě ve své labutí písni coby Beruška bavil určitě víc než jako mladík v 7 let v Tibetu. Druha půlka s pokusem a o vážnější notu a aktuálně tolik oblíbené  (:D) asijské  prvky už mě tolik nebrala. Ale v té první bylo plno hlášek a nápadů a ta cesta vlakem byla fakt jízda (:D).+Stayin´Allve.

Proč má člověk mlčet? Aby slyšel melodii jiných lidí. Petr Zelenka šest let po Mňága - Happy end přišel s dalším skvělým hudebním mystifikačním dokumentem, tentokrát s trochu příběhovější  formou a filmovějším lookem, ale opět hodně nadsazeným duchem, kde o ironii a absurdní situace (travesty show...ale hlavně nepřekonatelná debata o trenkách a slipech.:D)  opět není nouze, jen to ke konci nabere trochu vážnější duchovní nadpozemský rozměr, kde se z Karla Plíhala stane opravdu čestná postava...možná samotného anděla.:D Ale i  velmi civilního Nohavicu jsem si tady (ještě v jeho vrcholné formě) dost užil (kéž by byly ty  aktuální songy pro Bobošíkovou  taky nějaká mysiface.:D) a od Čechomoru bych snad takový humor ani nečekal, ale pánové se taky hodně odvázali. Skvělá je samozřejmě i hudební vložka. Nohavicovy písničky jsou klasa a dlouhodobě se mi velmi líbí úprava Básniřky na melodii Nagasaki Hirošima (dalšího skvělého fláku.:D), kterou mám s tímto filmem dost spojenou a skvěle šlape.  Legendární depresivní song ,,Mikymauz´´, zde zase pod tíhou události smrti Karla Kryla zase dostává nový rozměr a jeho poslech po dlouhé době mě docela zasáhl stejně jako u Ještě mi scházíš. Navíc tady mám zajímavou vzpomínku na to, jak jsem si film nechal pustit před 11 lety kvůli svému tehdy velmi oblíbenému Nohavicovi...a ano, jako malé děcko jsem vážně věřil, že sleduji opravdový dokument o svém oblíbenci a od sledování mě odradila až čásť z Černé mše, která mě onehda dost vyděsila.:D A  stejně jako neotřelé moje první zhlédnutí, tak bych řekl, že je tato mystifikace se spojením tří domacích hudebních legend stejně neotřelá  v rámci české kinematografie a může jít o jeden o jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. Takhle to vypadá, když spojíte zajímavou formu, téma i lidi, poetický nádech a skvělou hudbu.  A  vypointování s  pohřbem bylo výborně vymyšlené. Ale co tady vlastně opět Zelenka skvěle vymyšlená nemá? Tohle prostě jen tak někdo nevymyslí.:D

Z Elvise jde na pozadí příběhu o hudební legendě, smutně ovlivněné svým manažerem a láskou k publiku energie. Je dobré si ho vychutnat v kině. Pokochal jsem se všemi těmi naaranžovanými prostředími, velkými show, montážemi, průlety kamer, vracejícími se scénami   a hudba duněla ze všech stran. Jako milovník vánočního kýče jsem si užil i pohled do přípravy jakési televizní vánoční americké show, kde prostě musí dojít na Santu Clause.:D . Bavil  mě i ten vedlejší nadhled do (minimálně tehdejšího) showbyznysového prostředí jako celku. Taková role pro Toma Hanksa pro mě není úplně typická a zpočátku jsem si na ni trochu hůře zvykal (ano, on pořád vypadá jako hodný strejda), ale ten netypický castingový tah byl zajímavý a musím říct, že mě Hanks bavíc než titulní Elvis. Dobrý  film, jen je ta přehajpovaná forma  občas trochu přeplacaná, postava Elvisovy manželky se tam trochu ztratila  a já úplně nemusím tyhle dlouhé bijáky, ale Elvis se mi na oplátku dost  líbil a díky za něj.

Tyto letní prázdniny to byly tři roky, co ČT uvedla různordou  trojici v ČR premiérově uvedených filmů s Phillippe Noiretem. Docela rád na to vzpomínám, do všech těch tří filmů jsem se docela ponořil.  Zde Simone Signoret a Phillippe Noiret coby komplikovaný návštěvník rozehrávají  skvělou hereckou   partii, opět ve stylu francouzských podmanivých rozsekávaček. Začátek je pravda možná trochu roztříštěný, ale když se snímek usadí v domácnosti paní Louise, už se zajímavě buduje  nově vzniklý přátelský  vztah mezi rozmarným dobrodruhem posedlým vyprávěním a  usedlou stárnoucí paní domu.  Napínavé psychologické finále s odhalením okolností vražedného činu mě teprve pohltilo. Všichni herci hold nemůžou být skvělí jako Phillippe Noiret a Simone Signoret, proto filmu bych filmu odpustil představitelku třetí hlavní postavy Sylvie, na kterou se dá koukat, jen dokud neotevře pusu.:o Ale ten závěrečný střih v nejnapínavějším momentě už se mi odpouští těžko, byť samozřejmě závěrečné shledání potěší. Jinak mě ten skok dost zarazil a jako neznalec toho historického pozadí jsem ho  ani nepochopil.

Nejsem sice (až na pražského týpka.:D) skalní fanoušek Tří tygrů, ale na základě viděných fragmentů na mě Skoro na mizině působilo jako dost vtipný projekt. A když teď na Netflix vylétl Tygří film, rozhodl jsem se tento jejich oceňovaný korona projekt doplnit i jako neseriálovec. A určitě toho nelituji, protože tohle je vážně vtipná reflexe celý tý podivný covidový doby, kde si ze sebe s ukázkovým poker facem  udělalo srandu mimo Tří tygrů spousta dalších osobnosti z české kultury v  čele s Langmajerem a hlavně proto se mi to líbí. I když ano...tady se dělá sranda úplně ze všeho.:o.  A snad poprvé mi přišel vtipný i Petr Kolečko a to tentokrát hodně (Korona v dole mě fakt rozsekala.:D) díl s jeho příchodem byl asi nejlepší (už jak přišel bez roušky - Vidím, že tady na to nehrajete.:D Opět další rozměr humoru seriálu  - zparodování frází za covidu.:D). Ale celá trojice prvních dílů odehrávají se pouze v divadle byla asi nejlepší, to by vážně mohl být klenot v rámci novodobé české komedie. Jak jsem to sledoval s odstupem a mohl to vidět na jednou, tak mi  postupem času přišlo, že se  trochu více tlačilo na pilu. Rovněž  se přidalo na té tygří slovní jadrnosti, samoúčelně. Nová postava Josefa a jeho linka mi přišla úplně zbytečná a nebavila mě - ale jinak gradující finále s nabitou  hereckou Noemovou archou a materiály od Csakové bylo pořád skvělé (to jsou notářsky ověřený čínský podpisy - tyvole!) a asi nejvíc jsem si v té záplavě užil Petra Rychlého, který zde konečně dostal prostor předvést, že je i víc než...doktor z Ordinace.:D Za zábavnou  parodii korona doby a vlastně celé české kultury díky.:D A nesmím zapomenout ani třeba  na Michala Suchánka....Partička! 

 Prostě českej film. Blbej českej film.  Konstatuje znuděně Petr Fiala na adresu filmu Slunce, seno, Mňága, který mi naopak přivodil (především v pasáži s typickým hodným a zlým Stbákem) nemalý zával smíchu. A celý tento mystifikační dokument o mojí oblibené kapele určitě má k ,,blbýmu českýmu filmu´´ daleko, naopak se koná velká husťárna. Já se hodinu jenom skvěle bavil.  A ten Fialův osvěžující  leháro  projev  by šel poslouchat ještě daleko déle a Zelenkův  originální mystifikační scénář taky geniálně šlape, nestihne si vybrat žádné slabé místo a vedle těch srandiček a hlášek a hlášek stihne nabrat i vážnější kritičtější podtext v otázkách úměle vytvořené slávy.  Skvělá atmosféra, spousta ironie  a nadsázky.Teda tohle vymyslet!  A tentokrat skutečně vyjímečně závalel i Zdeněk Troška!

Tehdy debutující režisérka servíruje zajímavý  psychologický příběh o manipulací v podaní  jedné gigantické potvory. Nepoučitelné potvory až na dřeň s nekončícími intrikami. Na pozadí dramatického napnutého děje (stejně jako Vít Olmer ve dvojici filmů Jako jed/Co je vám doktore) vlastně navíc  glosuje celkovou dobu upachtěného socialismu. A to ještě občas i docela stylizovanou formou  (v tomto ohledu mě hodně oslovila scéna s vyvedeným Bolkem Polívkou, poslouchajícím u stolu rádio  - zajímavá vložka. Pro mě možná nejlepší moment.) Sem tam to možná zaškobrně, ale jinak je atmosféra zajímavá. A zajímavě je i  ukázáno, jak až může skončit zakořeněná jedovatost v domácnosti (malá dcerka).  Jen  ze své strany nevím jestli to brát jako další osobitý a odvážný film z druhé poloviny 80.let nebo více jako další důvod k nenávisti Ivany Chýlkové (minimálně za mlada), který se mi nesledoval úplně dobře ,  Přenesu se přes tu averzi a dám docela kvalitnímu dramatického  filmu tři hvězdy. Ale když Show Ivany Chýlkové skončila, neplakal jsem. Pokud se budete dívat, asi vám nebude hodně prima, a neuvolníte se, prosím.

VIDĚNO ZNOVU.  V roce 2018 jsem snad po kino projekci měl nějaké výhrady (především k některým nedotaženým  motivů), ale po letech na ně úplně kašlu.  ♪Dneska už z lásky nemám nic..víc než nic.......áááá, víc než nic.♪ Tento dobový song vůbec neznám. Nejenže asi už zní moc staře, abych na něm samostatně ujížděl (:D), ale taky  doufám, že jako teprve dospívajícího  pro mě jeho nebude  text ještě dlouho aktuální. Ale se  svým výborným nostalgickým melancholickým starosvětských   nádechem fascinujícím způsobem  otevírá tento  civilní malý velký český   film o češích, chatách, podzimu, generačních střetech, rodinných setkáních...a v neposlední řadě i o té nostalgii  se skvělou vedlejší rolí Kopty,  výborně přirozeným Vávrou, krásnou Bárdos,  dokonale protivnou Synkovou a spol. Dokonce ani Chýlková mi tady není totálně nesympatická. Není to až takový strop jako Vlastníci, ale bezvadná kratká  jednohubka se skvělým soundtrackem navrch,   jejíchž slabé hodnocení totálně odmítam. Homolkovi a celková československá Nova vlna - level 21.století, ve které se ale i přes ty hádky  a neshody dá najít možná i přece jen kus poezie a pábení. To se opět vraťmě k té úvodní skvělé písničce.. A i ve traileru se přece zpívá: Smíchu je pořád málo. 

Stejně jako někteří ostatní komentujici oceňuji originální nápad ztvárnit v komedii  přípravu svatby nikoliv z pohledu svatebčanů, ale z pohledu organizující  agentury. Toto podání svatby se od řady romantických komedií se určitě liší. Populární dvojka autorů se ale  určitě měla držet hesla velmistra Francise Vebera, že komedie nemá být déle než 90 minut. Komedie zmatku a skluzu mi i tak přišla namísto skutečně vtipných průsvihu místy zaplněna větším počtem nezáživného zmatkovaní a při dvouhodinové délce to už bylo ke konci teprve trochu úmorné a místy byl můj smích stejně častý jako vlasy na hlavě neokoukaného hlavního představitele. Ale několik těch vedlejších figurek se v tomhle přeplněném kolotoči přece jen blýsklo. Pobavil mě starosvětský fotograf se svým zajímavým kudrnatým učencem, sebestředný zpěvák....a ze všeho nejvíce určitě trapák manžel snob  jehož naplánovaný neplánový projev a letecké číslo  si budu v souvislosti s Dokud nás svatba nerozdělí rozhodně nejvíce pamatovat a taky mě asi nejvíce pobavilo. Ale ostatně, těšil jsem se na každý jeho výstup.