Pierre

Nechcete angrešt? Ješte jeden by tady měl zbejt  Kouzelná povídka Nové vlny o výletu mladého muže a jeho slečny  na venkov za přítelem, který odhání slepice z garáže. Je to krásně všední a má to přesně ten humor Nové vlny. Užíval jsem si šedesátkovou autentickou atmosférou a skvělé dialogy a dobře jsem se bavil (mám asi zkrátka poetiku těchto filmů rád). Sekvence z hostiny po funusu s tancujícím ochmelkou držícím panáky by možná působila dokumentárně i dnes.  Možná bych se hned pod vlivem filmu na podobnou hostinu nejradši vydal a jako výhlašený hipster bych i klidně nesl tvárnice. Líbilo se mi i třeba vytrubování slovních spojení, průvod babiček s vidlema, jak koukají na krásnou Věru Křesádlovou nebo pamatné přehazování stehýnek, u kterého jsem si taky hodně zasmál.:o Jen jsem si občas vzpomněl,  že vlastně pak budu psát koment, a co to všechno má asi jako  představovat, Bambas?  Zprvu to může vypadat na střet městského a vesnického světa, ale návštěvníci se na venkově začnou orientovat docela rychle. Možná mi to přišlo ve výsledku ze všeho nejvíce taková ironická oslava  banálních věcí a obyčejného chlapského přátelství, které překonavá chladnější citové vztahy se ženami (když Petrova slečna ukazuje Petrovi nadšeně kočku, napomene ji a omluva ji, že je ještě mladá...tak si slečna si ve výsledku lépe pokecá s vesnickým bláznem, který Věru Křesadlovou osloví Věro.)  Ale hlavně to pro mě byla velmi zábavná hříčka se skvělými trapno absurdními momenty jako když stará maminka, předváděla jak cvičívala (:D). Ale nejlepší je závěrečné statické čekaní, až naleze vaječňák do pusy....Dokonalý statický obraz. To jsou neděle! Na otázku jestli mám dát čtyři nebo pět si odpovídám: A dyť to máš jedno. Je pravda, že ten noční kamarádský rozhovor mi možná přišel trochu zdlouhavý. A dyť to máš jedno. 

Asijská kultura mi obvykle moc nesedí. Ale i když to vypadalo, že i tady pro mě bude ta (byť minimalní stylizace) problém, nakonec se to díky univerzálním tématům ze Shakespearova dramatu  jako souboj dobra a zla, prozření a cesta k pokání  dalo bez problémů vydržet a i ňouma a snílek se snad trochu chytl na intelektuálno. Kurosawa překládá  epickou i komorní tragédii. Nejsilnější momenty jsou, když se otec postupně dostává do šílenství a začíná se omlouvat. Paradoxní je vývoj vztahu mezi ním a šaškem, kdy je ten první pro toho druhého zprvu blázen, ale jen do určité doby, než se vše obrátí. A na konci toho všeho zbyde možná jenom jeden slepý chudák se svou píšťálou...Viděno v kině. Jako néééé, že bych si to plánoval pustit se slzou v oku znovu, ale  musím poděkovat Filmovému klubu za tip.

Vážně trochu hůře zařaditelný film. Andersonův blockbuster a patrně nejznámější film, který jsem chtěl dlouho vidět.  Rozjíždí se v něm hned několik prvků. Co je je ale opět nezpochybnitelné jsou krásné Andersonovy záběry, které mají nádhernou scénografii, úžasně se na ně kouká a dýchají  impresionisticky okamžikem.  Prakticky každé prostředí tady vypadá úžasné. Andersonovi samozřejmě opět nelze upřít obrovskou nápaditost. Některé scény  vynikají kreativním slovem i obrazem  dohromady (třeba představovačka lodi - mimochodem ta sauna s modrými zdmi opět vypadá úžasně.) V příběhu je film zvláštně rozkročen mezi budováním a hledáním cesty mezi otcem a jeho nově nalezeným synem, vyprávěním o stárnutí bývalého dobrodruha, natáčením dokumentu (a ukázky z různých starších Stevových dokumentů tvoří další formu a humor filmu)  a cestě za pomstou a dobrodružnou výpravou za žralovem. Určitě je toto spojení unikátní a atmosféra zajímavá. Takové  podání dobrodružnému filmu se vskutku jen tak nevidí. I když má film velmi bohatou výpravu a vysoce kvalitní kameru (ten budget, co Anderson dostal je fakt vidět), tak kdo by v tom od začátku neviděl jasnou nadsázkou, toho snad o ni definitivně přesvědčí zběsilá kapitánova zachránna akce na lodi v županku a trénýrkách...Toho bizáru už ale možná po velkolepém vloupání do sídla kapitánu bylo trochu moc a osobně jsem ocenil melancholičtější zvážnění v posledních dvaceti minutách. Děňí v ponorce při konečné cestě za žralokem mi zase připomnělo filmy Karla Zemana (a možná je trochu škoda, že těch animací a objevování unikátních mořských potvůrek jako bonbonových krabů nebylo trochu více.) Taky musím tradičně výkon Billa Muraye, i když s fousy vypadá o dost starší než ve stejné době ve Ztraceno v překladu. Murrray filmu dodává i různé vtipné hlášky (Ostatní podpisy si zfalšujete doma). Při čtení některých reakci se mi zdálo, že Život pod vodou rozděluje diváky na dva tábory - ti kteří v něm vidí naprostou geniálu a ti, kteří naopak nepochopitelný bizár. Já si myslím (i navzdory třeba tomu černochovi, v jehož podání opravdu nešel žádný hit Davida Bowieho poznat.:D), že i když se mi tento Andersenův film nesledoval vždycky úplně snadno,  si stojí za to si sehnat kulicha a plavky a takové originální  podání cestovaní a dobrodružství  je mi sympatické. Mohlo to být kratší a mít větší tempo, ale je to stylová komedie. Má přenádherný vizuál,  unikátní zvláštní atmosféru,  humor, u Andersonovskou nápaditost...no a taky toho Billa Muraye.  Čtyři hvězdy mi přijdou zasloužené a třeba zase někdy. Myslím si, že tohle je film, který by si šel skvěle užít v kině. Tam si já dneska užiju ale něco jiného.

Už od začátku pěkný exkurs do vyšetřování včetně ukázaní různých typů rekonstrukcí nebo dvou znaleckých posudků z nichž každý tvrdí něco jiného. Mám docela rád ve filmech soudní prostředí. Toho je tady taky docela dost. Líčení u soudu, kde se postupně odkrývají tajnosti okolo charakteru hlavní postavy a jejího vztahu s mrtvým manželem byly taky celkem pozoruhodné. Je to silné, když syn postupně zjišťuje, že by matka mohla být mostrum. Scéna přehrávání  nahrávky je tady nejeemotivnější a Sandra se v ni ukáže vážně jako zaškplá  intelektuáýla. Vlastně je toho v tadytom filmu hodně zajímavého a hodno (i pro mě chvály), i tak se zatím nemůžu rozhodnout pro subjektivní čtvrtou hvězdu. Párkrát jsem u toho (já barbar) zaklinbal. Je pozdě a přišlo mi to  trochu  neúměrně roztáhlé do dvou a půl hodin (!), a místy tak civilně a věčně natočené, až se mi to zdálo až chladné včetně samotných postav (snad až na možná až moc přemýšlivého synka, který byl ale jinak fajn.) To hlavně v první půlce, v té druhé soudní je to takový kolotoč dialogů a psychologie, že to i tak svým způsobem strhne a u závěru mi zase přišlo, že tak nějak vyšuměl do ztracena, ale svým způsobem to tak mělo být. Možná jsem to ani správně nepochopil.

Trochu nechápu, že i když hrdina Travis pohrdá nočními hovady, děvkami, pasáky, překupníky drog...a doufá, že Jednou příjde opravdový déšť a odplaví všechnu tuhle špínu z ulic, sám vezme svojí dívku do pornokina a když odejde, urazí se. A to jsem mu v lásce fakt fandil.  Není tedy sám Travis trochu součástí pokrytectví?  Další paradox ale je,, že navzdory se tomu vymezení vůči  ruchu velkoměsta , může z dnešního pohledu  mít i film  své kouzlo právě i díky zachycení sedmdesátkového městského života plného světel. Travis sice New York považuje za stoku. Ale  Scorsese si na začátku  tak libuje v záběrech na barevné neony, noční lampy a náhodné kolemjdoucí, které Travis vidí za oknem svého taxíku v živém nočnm New Yorku...že bych se na to člověk nejradši chvilku díval naživo s ním a možná by to pohrdání i překonal...ale nesměl by chybět saxík Bernarda Herrmana. I tak snímek ale výrazně ukazuje i stinnou stránku velkoměsta,  kterou bych určitě už  zažít nechtěl a později se stavá dominantní.  Ale  díky Taxikáři  si skutečně můžu na chvilku jako Manhattanovsý obyvatel připadat se všemi plusy a mínusy.  Vykreslení městské atmosféry za doprovodu  bluesového saxafonu je skvělé stejně jako postupné De Nirovo čištění ve druhé půlce s například ikonickým nacvičovaním před zrcadlem. Hlavního hrdina Travis?. Nehodnotitelný. Soucítil jsem s ním. V jeho osamělosti, milostném nezdaru, v nesnášenlivosti k pasákovi,  možná  i v tom pohrdání světem, ve kterém žije a nemůže se z něj dostat. Obavám se, že ačkoli je Taxikář film z roku 1976 a dneska už ho z mojí generace asi bude zdát málokdo, postava nevyrovnaného, nepříliš vzdělaného, ale cílevědomého  a nespokojeného Travise je hodně aktuální (netvrdím, že nepřišli v novodobé kinemografii jiní Travisové). Dokážu si takového typka dost dobře představit i dnes,  navíc ztvárnění De Nira je prostě dost autentické. Bohužel se Travis ale zařadil k těm,, kteří  ale frustraci neřešil adekvátní cestou a postupně se z uzavřeného nezkušeného  samotáře  stává šílenec posedlý zbraněmi. De Niro údajně v rámci přípravy pro roli studoval psychické poruchy. My nevíme jestli Travis psychickou poruchu má. Ovšem abych si trochu zopakoval psychologii k maturitě, tak jeho ztráta kontaktu s realitou (to možná vysvětluje to porno kino) a tvrzení, že má v hlavě špatné myšlenky, chce jít ven a jen tak něco udělat.   (má ozvučení myšlenek, sluchové halucinace?), by psychické poruše dost nahrávalo stejně jako spouštěč kvůli válce ve Vietnamu v období mladé dospělosti.   Dokonce si v jednom momentě Travis výsloveně zakrývá hlavu. A to snímek začne to docela nevinně - dokonce mi v první třetiny místy přišlo jako bych koukal na příjemný romantický film, hlavně když Travis seděl v kavárně s elegantní tajemnou Betsy. Původně jsem chtěl psát vlastně o nečem úplně jiném. Odkopnout alespoň za klavesnící nesmělost a říct, že jak tady všichni slintáte z Jodie Foster, tak mě dostala Cybill Shepherd. Tato křehká blondýnečka opravdu vypadala jako anděl mezi špínou. Mé plaché  dospívající já  i na pouhé obrazovce znepokojil její soustředěný oční kontakt. A ten letmý trapno  moment, kdy se střetnou jejich oči s Travisem v kavárně, ach. Jenže ano, tohle je Scorsese a není to romantický film, pardon. Což se začne hned brzy ukazovat.     Poprvé mě asi výrazněji znepokojila scéna se psychopatem v autě, kterého si zahrál sám pan režisér a z jehož ledově chladných řečí a smíchu šel trochu mráz po zádech. Pak mě  překvapila scéna v obchodě. Ta vlastně signálem, že teď to začne.  Teď se vážně začne Travis stavět brutální silou proti té špině. Zajímavé. Slavného Taxikáře vidim až rok a tři čtvrtě po zhlédnutí méně známé pozdější spolupráce Scorseseho  s De Nirem Král komedie (r.1982), kterou miluju a zjistil, že legendární Taxikář má v podstatě stejnou pointu. Hlavní hrdina se díky zločinu i tady v podstatě  stane mediální hvězdou.  V obou případěch od Scorseseho  nekompromisní drsné zakončení. V podstatě celý  jeho zbytek kariéry mám ještě před sebou, ale jsem docela zvědavý jestli tyhle dva filmy (jako Taxikáře a Krále komedie) v mých očích ještě něčím překoná. Já  myslím, že nástup k Taxikáři je jeden z filmových vrcholů tohoto podzimu. Asi se to moc nehodí, ale zkusme končit trochu poeticky. Ono to alespoň možná vysvětluje, proč Travise Betsy tak okouzlila. A třeba nebyl až tak mimo, když tvrdil že: Myslím, že jste osamělá. Jezdím kolem a vidím vás. Vidím hodně lidí  kolem vás...a telefony a všechny ty věci na stole...ale to nic neznamená. 

Taková kvalitní  žánrovku si v současné kinematografii je přeci jen  potřeba užít. Sice mi trochu chybělo závěrečné explicitní odhalení vraha, ale jinak pohoda. Je zde napínavý příběh. Také nechybí  hodně vyšetřování, které je ale obohaceno i osobním rozpolcením hlavního hrdiny,  zajímavými pomalými momenty a  kombinacemi zaběrů (jako třeba při líčení snu  u psycholožky) a atmosférickými scénami s atmosférickou hudbou jako například nahánečka v chrámu na pohřbu nebo setkání v restauraci (to bylo fakt super!.)Asi bych to neuzavřel songem Nak nak on heaven's door, ale jinak to na mě zapůsobilo.

Tak konečně jsem viděl film, který tak rozesmál Petra Griffina (:D.) Jinak téma diskriminace homosexuality v USA a AIDS je zajímavé, ale zpracování mi přišlo už takové těžkopádnější, patetičtější, rozvláčnější a devadesátkové, takže mě to až tolik nevzalo.

Už od úvodu s poletující holubičkou poetická podívaná pro děti a mládež o přestěhovaní matky se třemi dětmi z bohatého mětského domu se všemi vymoženostmi (mimochodem, hezké zvonky pro služebnictvo.:D)  na venkov, kde jsou ale samí hodní lidé, kteří se k ním chovají hezky. Děti každému vždycky uvědoměle pomůžou, doktor se pokaždé postará a ještě rozdělí dětem role, běžec se po úraze omlouvá, pokud by omdlel,  služka nezapomene před odchodem domů schovat jídlo v kredenci. Tenhle film je maximálně idylický, ale ten pohled na barevný venkov, lidskou dobrotu, staré časy a distingované anglikánství má svoje kouzlo a dostane diváka do hezkého světa. Nejvíce jsem si oblíbil železničáře Perkse, který je přesně takovou elegantní roztomilou distingovanou komediální dobrosrdečnou postavičkou a během filmu jsem ho taky začal mít rád jako vlastního strýce (:D).

Max sice patří mezi nejslabší žáky, ale angažuje se jinak snad ve všech školních aktivitách a akademii Rusmord považuje za svůj život. Ale stačí jedna knížka v knihovně, abych zjisitl, že smyslem jeho života je možná někdo úplně jiný...Dost jsem si užíval především Maxova soka v lásce Billa Muraye (nezklamal!), jehož komediální stylizace s knírkem, typické obličeje a například znuděné kreace s házením míčku do vody mě dost bavily. Opravdu nelehký soupeř, i když má Maxe tak rád. Jinak i u třetího  Wese Andersona jsem spokojený. Už jeho druhý film je zábavná  absurdní jednohubka.  Máš mrkvičky?

Petru Zelenkovi se opět podařilo vytvořit skvělý absurdní film, u kterého jsem se několikrát zasmál hodně nahlas. Hodně jsem se bavil už o úvodní půlhodinovky, kdy film vypadá jako další typická Zelenkova absurdní komedie, tentokrát  o bizarním  přátelství muže a papouška, který opakuje věty Edoarda Daladiera. Už tam jsem si říkal, že to je fakt další skvělý nápad, který Zelenku napadl a některé situace jako partnerská hadka v autě přerušovaná papouškem byly úžasné. Jenomže to pořád není všechno. Film  si najednou začne ještě více blbnout a přepne do formy filmu o filmu o papouškovi, který jsme sledovali první půlhodinu a Zelenka začne předkládat spíše svůj další fiktivní dokument, který mě ale opět přišel vícekrát ohromně vtipný, udělal si několikrát srandu i sám ze sebe  a přinesl další výborné absurdní nápady. Asi  nejvíce mě roztlemilo čekání na francouzskou hvězdu, které dopadne přivedením  záhadného chlapíka (kterej neměl ani webovky.)....a to jsem ještě netušil, jak to zrovna s touto postavou dopadne.:D Ale těch napadů je tam teda  mnohem víc. Opravdu zběsilé a náročné natáčení se spoustou komplikaci  a vlastně i vtipný pohled do filmařiny obecně. K tomu ale film není jen dvojice originálních příhod s absurdním humorem, ale má i přesah do historie. Líbila se mi hlavně pointa, že natáčený film vyvolal v Čechách stejné reakce jako Mnichovská dohoda i zamýšlení o přejímaní nejednodušších výkladů historie. V těch alternativních historických vykládech (které z toho dělají ještě unikátnější věc , než už film sám je) jsem se trochu ztratil. Ale jinak skvělý šílený experiment, který je fakt hodně vtipný a pokud můžu film z roku 2015 ještě považovat za novodobobý, tak mi jím Zelenka jenom potvrdil svůj status současného krále českých komedií (snad ještě s Jiřím Havelkou.)  Určitě se nenechte zmást hodnocením. Zelenka se svou partou vás pobaví, I pokud nemáte alergii na peri, barvy...nebo Mnichov! P.S Myslel jsem si, že si s tím jménem Tomáš Bambušek si dělají srandu, jako odkaz na legendárního Tomáše Magnuska, a on se ten herec (ano, přiznám se že jsem ho neznal), tak fakt jmenuje?:D Tak to je další zajímavá mystifkace.:D