Pierre

A po půlnoci sundám skleněné střevíčky - a bude konec pohádky. Ach ne, proč konec pohádky? Radovánek s  krásnou princeznou Annou v prostorách Říma bych si dokázat užívat několik set.  Dlouhou dobu strašně  příjemná moderní pohádka. Jsou v ni tři věci, které mi stačí ke štěstí. Je tam Řím, ve kterém jsem nebyl a asi v něm jen tak nebudu. Je tam Audrey Hepburn, kterou jsem nikdy nepotkal a potkat ani nemůžu. Je tam ale i  zmrzlina, kterou moc rád lížu.   A tak si můžeme  užívat tu krásnou Audrey Hepburn, příjemného gentlemana Gregoryho Pecka, a trojici  doplňujícího sympaťáka fousáce  fotografa v podání mě neznámého Eddieho Alberta, sledovat všechny jejich milé příhody, atmosféru starých časů, kdy se k sobě lidi (i když všechny tři hlavní postavy v podstatě kují nějaký podvod) chovají hezky, všechno když tak spraví káva (kolikrát tam to kafe Peck zmíni? Pětkrát?:D), a snem mladých princezen je zajít si do kavárny.  I když jsem mladší ročník, dá se říct, že jak někdo relaxuje, a vypíná  u  novodobých telenovel, mně k podobným účelům může posloužit tento film (Hello-Hello), který chovám ve velké oblibě a docela často se k němu v myšlenkách vracím, takže ačkoliv jsem ho viděl dneska teprve potřetí, už jsem si k němu vypěstoval i určitou nostalgii (pěknou vzpomínku mám například  na jedno konejšivé zhlédnutí a debatu o filmu na messengeru  v první vlně covidu, kdy mě celkově film dost provázell) Krásný výlet do filmové klasiky, starých časů, starého Hollywoodu a  vlastně taková oslava možností života a ideální film pro nás snílky  a pohádkáře. Každý, by si chtěl užít alespoň jeden den přesně podle svých představ. A snad každý, by chtěl dělat doprovod někomu tak okouzlujícímu jako byla princezna Audrey Hepburn, která se pro tuhle  roli snad narodila a osobně si pod jejím jménem na první dobrou vybavím v první řade (kromě písně Moon river) Prázdniny v Římě. Takže tento starý snímeček je pro mě asi taková bezprostřední pozitivní láska jako třeba písnička Ahoj, slunko...a kam se na něj hrabou některé oficiální pohádky. Člověk je ale tvor hřísný, a tak by mě mohly napadat rouhačné myšlenky o tom, že doba už se změnila a z komediální stránky toho po letech (a možná i na svou dobu) ve filmu moc není, a i bych si trochu zalitoval, že si Řím a princeznu nemůžu prohlédnout v barvách. Až takový troufalec jsem.:D Naštěstí nejsem profesionální kritik a mám k němu daleko asi jako k matematikovi. Jsem jen mladý snílek... tentokrát rozjímající  černobílých obrazů.:D Nelze ale nemilovat film, který v někom já dokázal probudit turistické teleportací sklony při představě, že bych se proměnil v římského  turistu a tu zmrzlinu  bych si tam s princeznou Annou Audrey kupoval já a viděl naživo, jak pokorně a přátelsky podá ruku obyčejnému prodavači květin, který ji kytičku na konec nechá. Kdyby na mě ale náhodou vážně přišly nějaké  pochybovačné myšlenky,  nejsem ovšem potrestán, ale ještě odměněn dokonalým, leč krutým závěrem, ve kterém se pro mě skýtá  i další osobní přesah. Často se možná v životě stává, že člověk zažije nějaký hezký vyjímečný  zážitek (a nemusí to být nutně setkání s princeznou), který ale později pomine, život jde zase dál v zajetých,  kolejích, a zbydou (jenom/alespoň) vzpomínky. I princezna si zažila nejkrásnější den ve svém životě, ale nemohla utéct před svými vladařskými povinnostmi, a tak se musela vrátit, a jak pro ni, tak pro novináře tímto skončilo toto odtržení se z reality, ale  princezně zůstaly (jenom/aspoň) fotky a novináři dojem z posledního setkání na tiskovce (nezapomenutelná hra očí, nezapomenutelné ukázaní zapalovače, nezapomenutelný potlesk ze strany novinářů...no a konečně a hlavně ten NEZAPOMENUTELNÝ konsternující závěrečný úsměv.) To je ten nenaplněný osud přátelské lásky jednoho dne, který dělá z milého film, film vyjímečný.  Takových neobyčejně obyčejných filmů o jedinečnosti okamžiku, jednoho dne, radosti z žití a věčných vzpomínek asi mnoho není. A takových milých princezen asi taky moc ne.   Zatímco podobných osudů potenciálního přátelství/lásky, které přerušily okolnosti by mohlo být pořád dost.  Vim, že sentimentálně teď vypadám,  pěkně jsem si ve svých nových  chlupatých ponožkách (Ježíšek existuje) u televize v Římě zasnil.  A nezlobím se na toho, kdo to nečetl až sem. Prostě se jen (stejně jako já) zasnil  v Římě. Věřím na přátelství mezi národy, i mezi jednotlivci.❤

UŽ SE NA TY NEBOŽTÍKY VYKAŠLETE, A KOUKEJTE TO TROCHU ROZBALIT. A jak sládká Suse zavelí, tak Jack Lemmon coby Dafné jedná, a rozbalí svojí neuvěřitelnou hru s otáčením basy. Ale on to tady rozjel tvůrce Billy Wilder se vším. Režií, scénářem, rozverným jazzovým soundtrackem, I obsazením mého oblíbeného Jackem Lemmona, který vytvořil s Curtisem zdařilou dvojku. A Marlyin Monroe to miminálně jako symbol doby poctivě dozdobila (vždyť hraje Sugar!) Nejvíce si užívám  hlášky hlavní dvojice, když se vydávají za dívky (Kdybych byla holka, jakože jsem). Nejlepší čásť filmu je podle mě ve vlaku a příchod do hotelu, ale fajn je  i následující svádění Lemmona sedmkrát  ženatým miliardářem a ostatně i ta ,,serióznější´´ romantická zápletka s tou asi nejrafinovanější fintou, jak se dostat k líbačce.  Celkově jde prostě o rozkošný  vypiplaný rozverný  dobový bonbónek, a právem ceněnou  klasiku  která mě baví i jako mladšího ročníka,  a těší mě, že se s ni Česká televize udělala takřka stálici vánočního televizního programu, a už se na ni takhle každý rok těším, i když takový film určitě potěší v kteroukoli roční dobu. Jenom si občas říkám, že kdyby se   Billy Wilder se nedržel svého neoficiálního hesla ,,komedie nemá mít méně než 120 minut.´´, vyhl by se hrstce místům, které mi příjdou v této nadupané jízdě trochu slabší (hlavně zdlouhavější gansterký úvod, který mi ke zbytku až tak nezapadá.)   Ale i tak nakonec měním hodnocení na plný počet hvězd. Ono stejně Nikdo není dokonalý.❤

VIDĚNO PO DLOUHÉ DOBĚ ZNOVU. Vorlíčkovi a Macourkovi se opět v socialistickém Československu podařilo vytvořit zdařilou novátorskou zápletku, která mohla být ve své době neotřelá nejen v naší domovině, ale možná i světové. Novátorský mi přijde  už jenom dílčí nápad s rozdělením těla, ale jak  již tady bylo několikrát  zmíněno přede mnou, hlavní je,  že, v Dívce na koštěti se objevují kouzla, čáry a kouzelnická škola ještě dávno před vynálezem Harryho Pottera...A oproti Potterovi to je sranda!  Vorlíček a Macourckem samozřejmě byli tehdy  mistři na rozvinutí pohádkové zápletky na bláznivou podívanou s dobrým  komediálním tempem.  Tady se mi navíc líbilo i to školácké-mladistvé prostředí (je poznat, že to ve své době bylo zamýšleno primárně jako teenagerský film) s partičkou nezdárných výrostků v čele s mladým Krausem. Nejgeniálnější mi ale příjde pasáž v blázinci s BRILANTNÍM  vedlejšákem  Heleny Růžickové coby Švágrové Děda Všebeda, která to tady neuvěřitelně zandala. V obsazení  trochu trčí Jan Hrušínským, jehož projev (minimálně za mlada) mi vždycky přišel takový dřevěný.  Zatímco u Petry Černocké  jsem se po čase nestačil divit, jak tato v dnešní době okrajová celebrita přispívající příspěvky do bulvárního plátku, byla (minimálně tady) zajímavá a sympatická dívka.  Řekl bych, že je tady stejnou ozdobou filmu  jako Libuše Šafránková v pozdějším Mráčkovi, a i  známý úvodní song, který pro film nazpívala, se mi líbí. To jsem blázen.  To abych už šel čekat na příchod Kryštofa Kolumba... Ale za mě společně se snovou černobílou   Jessi  snad nejvetší Vorlíčkova-Macourkova jízda se spoustou skvělých momentů a hlášek, jejíchž opáčko mi krásně zpříjemnilo vánoční svátky. TAK SE MI ZDÁ, ŽE VŠICHNI DOSTANEME SVĚRACÍ KAZAJKU.❤

První třetina skoro pohádka, jen pro odrostlejší a  s vážnějšími myšlenkami, od druhé třetiny občas až depresivní drama (silná scéna u stromečku s rodinnou.), na posledních deset minut happy end na desátou.  Pokud máte náladu, na něco (zdravě a příjemně!)  patetického, a smířlivého, hůra do toho. A pokud ne, tak si vzpomeňte, že jsou Vánoce. Jenom bych si na sledování přibalil i specifické naladění na starosvětskou atmosféru. Ale mě se líbilo. Tohle je pro Vánoce čtyřicátelách let, něco jako Ozzákovy rolníci pro nultá léta  tohoto století.  ŽIVOT KAŽDÉHO OVLIVNÍ TOLIK JINÝCH ŽIVOTŮ. 

Do pokračování SW jsem byl v podstatě zavlečen, a moc se mi do něho nechtělo. Ale tak jsou v životě i horší věci....třeba o prázdninách vytírat hajzly. A nakonec díky pokračoval už lépe pochopil proč je SW tak populární.  Ledová planeta, opuštěná planeta mistra Yody,  Oblačné město, tyto všechny prostředí byly určitě atraktivní, skvěle vytvořené, a měly v sobě fantazii.  Škoda, že se v nich odehrávalo dlouhou dobu (pro mě) z velké částí spíše nezáživné natáhlé vyprávění přeskakující mezi třemi dějovými liniemi najednou. Trochu mě bavily alespoň scény a dialogy mezi Hanem Solem a princeznou Lelou (i když princeznu si představuji fakt jinak, ale tak dobře...na SW přece nebudeme koukat kvůli hezkým holkám. Nežijeme přece jen kvůli hezkým holkám, haha.) Ale na posledních 45 minut jsem se konečně dočkal nějaké dynamičnosti a osudovosti, o které všichni mluví. Nakonec to bylo objektivně o něco lepší než minule.  Ale  pořád se mi zdá, že svět SW zatím není můj šálek kávy. Ale hleďme: povedl se mi podstatně krátší koment než v pátek. Miluji tě-Já vím.

To mají před zlatou svatbou. A mě budou radit, abych se do toho hnal.  Krásná ukázka manželství po letech v krásném filmu.:o Jacques Besnard je skutečně zvláštní režisér. Pro mě tvůrce jedné mimořádné povedené komedie (Krást se musí umět), jedné ucházející, a dvou, které mají dobrý komediální rozjezd (v případě pana Septima dokonce vynikajcí!!!), ale ve druhé polovině jsou utnuty násilnou kriminální zápletkou. Tyto svoje podivné sklony ke kriminální zápletce v bláznivé komedii za každou cenu uplatnil Besnard i zde. Asi bych byl normálně vykolejen, ale po předchozích zkušenostech s panem režisérem a přečtení zdejších komentářů jsem byl připraven, a nešokovalo mě, že objevení nového vynálezů nepřišlo například  sci-fi komediální  vyústění nebo proniknutí vynálezu mezi lidi, jak zde navrhli někteří kolegové. V této oblasti podle mě v nápadech překonali samotné tvůrce, kteří  nově objevený plyn využili jen k honbě za ním a neustálému sledování profesora.  Ale tentokrát se mi přece jen podařilo najít v Besnardově stylu menší zalíbení po celou dobu filmu.  Stačí být dobře připravený, mít trošku slabost pro tyhle staré francouzské komedie,  a hlavně   přistoupit na hru, kterou naznačil uživatel Oskar: Představit  si, že to natočila skupina pětiletých dětí, potřeštěných nadšenců, nebo pejsek s kočičkou  (to výjde nastejno.) Se směřováním děje a využitím potenciálu si  hlavu nelámali,  ale zato tam dal asi všechno, co je napadlo, takže výsledek je i tak ztřeštěný, hravý, a charakteristická atmosféra tehdejších francouzských nechybí. Bavilo mě hlavně poslouchat starý český dabing, a  poznávat všechny známé tvářičky z tehdejších francouzských komedií, ale tou nevyzpytatelnou formou mě to vlastně bavilo celé. Lefebvrova parketa je například spíše Pitivier ze Sedmé roty, ale sledovat ho jako vychytralého profesora jakožto regulérní hlavní roli v dobách, kdy Lefebvre ještě sekundoval Funésovi v Četnické sérii bylo zajímavé, byť scénář mu nedává tolik příležitostí rozehrát komické situace. Nejvíce se mi však (možná nepřekvapivě)  líbil borec Bertnard Blier, který  celou tuhle bláznivinu odehrál se svým tradičním suverénním buldočím výrazem, a je jenom škoda, že nedostal více prostoru. V jednom momentě rovnou film sklouzne do regulérní groteskní scény.....a v závěru dokonce až k westernové stylizaci v nějakém kovbojském městečku, kde jsem dočkal teprve nevídaných věci (Lefebvre jako romantický hrdina na koni , závěrečná velká honička končící na dálnici apod.)  Uffffff. Tak si říkám, jestli se tenhle cirkus nehodil ke zhlédnutí spíše na Silvestra než týden před Štědrým dnem. Ale tímto jsem alespoň oslavil dvouleté výročí zhlédnutí komedie Situace je vážná, nikoli však zoufalá rovněž od dua Lefebvre+Besnard. A celkově už se hodlám věnovat do konce roku jen veselým filmům, a tohle svým způsobem veselé bylo dost.....Ve správné náladě to nebyl špatný úlet, mám vlastně podobné rád,  mnoha směrech je to určitě originální film, na který jen tak nezapomenu.:o Možná bych ho bral hlavně jako experiment, co všechno je vlastně možné (:D), ale jako takový právě nebyl špátný. Pro  úplně stoprocentě dobrý úlet mi tady chybělo trošku zběsilejší tempo, a taky parťák na sledování, abych se tomu měl s kým vysmát. Ovšem obavám se, že tohle bych si málokomu troufl pustit.:D I tak z mé strany spokojenost.  Ale abych navázal na svůj tři roky koment ze zlatého Adventu 2019 - pořád bych si dal cukroví. P.S. Jestli se dá něco doopravdy objektivně pochválit, tak líbezná hudba.

V ČR má snímek o alkoholismu svoje zastoupení díky zdařilé dvojici televizních filmů s Vladimírem Menšíkem Ikarův pád/Tažní ptáci. Jak jsem se dočetl, tady jde především o osobní příběh spoluautora scénáře i knižní předlohy Jozefa Formánka. Obdivuji, že se někdo dokáže takto závislosti zbavit, a ještě se z toho vypsat. Bez problémů věřím, že mu sledování filmu na premiéře nemuselo dělat dobře, a musel to pro něj být neskutečný zážitek. Leč pro běžného diváka film možná až moc zavání zjevnou knižní předlohou (hlavně v častém podkresu vypravěče) a útržkovitým vyprávěním. Ovšem   i přesto, se nakonec podaří filmu dodat nějakou dramatičnost, a alespoň je pořádně svižný. Ale konec je rychlý  možná až moc.  Fakt jsem čekal ještě nějakých patnáct minut navrch, což nakonec rozhodlo v mém váhavém   hodnocení. Ale líbilo se mi vyobrazení alkoholické léčebny se všemi těmi svéráznými figurkami odvykačů, jimž vévodil Jaroslav Dušek, který si tímto po 7 letech zahrál v kinofilmu, už tak trochu sám sebe, jako jakéhosi domnělého velitele hvězdné flotily. Na obranu zpackaného konce musím podotknout že , na Duška přecházejícho bránu, a výtlem z této scény (nic ve zlém) zase jen tak nezapomenu. Ale tak, když se velitel vrátí na svou flotilu  je všechno v pořádku, stejně jako když se na mě nedávno usmál anděl, dal mi adventní kalendář a venku sněžilo. Ale já bych stejně nejradši chtěl umět měnit, každou legraci v rotaci.

Jéé, to byla tak hezká pohádka s  neotřelou animací, stejně neotřelým ironickým humorem, a emocionálním zakončením. Milé, pěkné, vtipné. Ono vážně: ,,Už za pár dní Vánoce jsou.´´, jak zpívá Pokáč ve svém letošním  vánočním fláku. A tohle je úplně ideální do předvánočního /vánočního času. .  Bez výtek. Vím však, že každý rok na Vánoce, mě přijde navštívít.❤

Kdykoliv jsem někde zahlédl nějaké fragmenty ze SW, většinou jsem se nestačil divit.  Na jedné straně se to tam hemžilo samými oživlými zvířátky, robotky,  plyšáky, gumáky, a na jedné straně řečmi o senátu, dobru, zlu a poselství síly. Tak jsem nechápal, jestlipak jde o politické podobenství, zfilmování mého života nebo infantilní pohádku. Po prvním  zhlédnutí celé epizody, a rovnou chronologicky první natočené na tom.....nejsem o moc líp.  Bylo by pokrytecké, kdybych si já stěžoval na infantilnost.  Sám uctívám plno infantilních věcí, a vůbec se za to nestydím, naopak to ke mě patří. Svým způsobem i oceňuji, že do sci-fi je vloženo i nějaké odlehčení, a pár hlášek robotka C3-PO v jeho takřka sólo jízdě v úvodu bylo roztomilých.  Jenomže v celkovém dojmu mi tady to  přehupování mezi infantilností a seriózností zatím moc nesedí, nevím, co si mám o  celém fenoménu SW myslet. Je to takové samostatné  filmové náboženství, do kterého buď proniknete nebo projde kolem vás. Zatím to vypadá, že budu patřit spíše do té druhé varianty. Rozhodovat taky může to, že mě velkofilmy postavené na tricích nikdy nefascinovaly. Ale nutno podotknout, že si za tu trikovou stránku zaslouží George Lucas opravdu uznání, v roce 1977 to skutečně muselo být zjevení, a možná by  mi nevadilo ani dnes si to dát v kině (nebo i nějaký novější díl, pokud se k nim propracuju. Pokud vůbec bude chuť...)  Za takové maximální atmosféry asi zážitek. Já si odnáším minimálně zážitek z toho skvělého hudebního motivu Johny Wiliamse ze scény z  baru kde se na pozadí bizarní  pařby oživlých příšerek opět seriózně řeší nějaké tajné plány...Pro mě jak symbolické, pro celé SW. Je to asi jako kdyby na summitu EU tancovala striptérka. Ale Cantina Band by ode mě dostal tak šest hvězd!

VIDĚNO PO DLOUHÉ DOBĚ ZNOVU Po dvou letech od velkolepého vícevrstvého Muže z Acapulca se  duo  Phillipe de Broca+ Jean Paul Belmondo vrací s tentokrát komornější prostší hříčkou o nenapravitelném vykutáleném podvodníčkovi, kterého zarazí  až láska. Jean-Paul Belmondo zde ale dle  svého očekávání  mohl naplnit svou lásku ke převlekům (kdyby tušil, co ho čeká o pár let později v Bezva fintě) a stejně jako ve starším Sympatickém darebovi skvěle rozvinout svoje obratné žonglování se slovy a profesionální mystifikování. Jednotlivými podvodnickými situacemi  Belmondo bruslí samozřejmě naprosto, lehounce, důvtipné a jeho slovní kolotoč je prostě radost sledovat. Ačkoliv mám ve starých komediích celkem rád loupežné zápletky , tak tady s jejím příchodem (a vlastně vůbec prvním příchodem nějaké regulérní  zápletky)  se tato velká podvodnická jízda trošičku  zastavila, ale ještě přinesla  například vynikajcí pasáž se spojením krádeže a romantického večera, která vedle restaurační  scény s knírkem patří asi k nejzapomatovatelnějším momentům celého filmu. Jo, jak už to tak u Belmondo bývá, tak jde celkově o  lehkou, šarmartní  podívanou se zdařilým, jak slovním, tak vizuálním humorem i trochou romantiky, takže šarmartní to je i bez výraznějšího hudebního podkresu i režie. Ale  stejně jako ve spřízněném Sympatickém darebovi to má slabší druhou polovinu než první a pár hlušších míst.  S původních pěti hvězd nakonec po zralé jedno vteřinové úvaze měním hodnocení na pěkné čtyři. Ale opět jsem se pěkně pobavil, o tom žádná. A každý ze tří Belmondových hlavních dabérů na něj perfektně seděl...zde Miroslav Moravec, který sice na Třísku a mladého Krampola (!) úplně nemá, ale i tak je skvělej. Známku na telefon...tady si ji beru, neobtěžujte se, díky