Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (208)

plakát

Creed (2015) 

Nemohu se zbavit pocitu, že tento snímek je pro mě stejně tak lehce zapomenutelný jako Bojovník s Jakem Gyllenhaalem z téhož roku. Osobně mám tento typ filmů velmi ráda, protože u nich mohu vypnout mozek a užívat si atmosférou zápasů a ne příliš komplikovaného děje. Mrzí mě, že film nedokázal vytěžit více ze svého potenciálu - nostalgii z návratu Rockyho na - tentokrát - trenérskou lavici uzemnil pro mě naprosto plytký děj. Co bych ovšem pochválila, byla filmová hudba a kamera, které mě velmi bavily.

plakát

Trabantem až na konec světa (2014) 

Společně s trabanty už jsem projela pěknou část světa a vždy mě nepřestávají udivovat, jak daleko dokáží dojet. Miluji to jejich nadšení, s kterým se pouštějí do každého dobrodružství, která vždy nemusí skončit tak pozitivně, jak naštěstí prozatím končí. Dan Pribáň je cestovatel, který svým nadšením a nezdolným optimismem dokáže diváka strhnout natolik, že mu snad i musí uvěřit, že žádné překážky neexistují a pokud snad i ano, tak se dají vždy a lehce překonat. Tyto dokumenty mě vždy naplní údivem nad krásami daných zemích, že jen těžko odolávám, abych si hned nekoupila letenku a nenaplánovala si cestu do zemí mě vzdálených. Světadíl od světadílu tato cestopisná road movie nabírá na kvalitě co se filmařské stránky týče a já už se těším na další cestu po Austrálii a JV Asii.

plakát

12 let v řetězech (2013) 

Režisér měl možnost zpracovat velice silné téma, které jsme sice už měli tu možnost vidět zpracované snad stokrát, ale pro mě má pořád zvláštní význam (kouzlo?). Film má z mého hlediska dva velké klady: za prvé je to způsob jeho snímání. V mnoha ohledech působí jako jedna velká pohádka (pokud odhlédneme od děje) a každá scéna je skvěle barevně vyvedena. Jako druhý klad mohu označit herecké výkony, které snímek nepochybně posouvají o stupínek v hodnocení výše. Důvod, proč ale hodnotím relativně nízko, je ten, že mi zde chyběly emoce (i když by se mohlo zdát, že film je jimi napěchovaný - není to tak). Nedokázala jsem se do děje ponořit a pouze jsem ho chladně sledovala zpovzdálí. Nevím, zda režisérovou snahou bylo tak říkajíc "zalíbit se všem", ale co se mě týče, tak na mě to příliš nezapůsobilo. Škoda, byl zde určitě velký potenciál.

plakát

Vlk z Wall Street (2013) 

Původně jsem chtěla hodnotit film o stupeň níže, ale Leonardo DiCaprio mě svým výkonem naprosto uchvátil, že nemohu jinak. Dokázal si celý snímek ukrást pro sebe (na což má ovšem nárok, neboť se jedná o životopisný příběh) a převedl bravurní one-man-show. Jestli bych někomu v tomto roce přála Oscara za nejlepšího herce, tak je to právě on. Martin Scorsese ukázal z jednu odvrácených stránek kapitalismu - svět plný drog, nezřízeného sexu, peněz a alkoholu. Nehrajme si na pokrytce a přiznejme si, že tato společnost tak rovněž může vypadat. I přesto, že má snímek 3 hodiny, chodil jako dobře namazaný stroj. Ano, mnohdy forma převyšovala obsah, ale já si myslím, že v tomto případě to až tak nevadilo.

plakát

Where the Trail Ends (2012) 

Přiznávám, nikdy jsem neměla tušení, že freeride biking se provozuje na až takto nebezpečných místech. Hlavní protagonisté tohoto dokumentu jsou z mého pohledu blázni, kteří neskutečně riskují své životy. Na druhou stranu musím přiznat, že chápu, co je na tomto sportu tak přitahuje: je to kombinace adrenalinu, svobody a nezapomenutelných zážitků. Stávalo se mi, že jsem jim při sledování snímku záviděla lokace, které měli tu možnost navštívit. Málokdo z nás bude mít kdy takovou příležitost se na zmíněná místa podívat. Dokument by pravděpodobně nevznikl bez výrazné podpory společnosti Red Bull, které udělal skvělou reklamu. Troufám si říci, že nebýt této firmy, nikdy by nevznikly takto kvalitní a krásné záběry krajin a jízd kamsi do neznáma... Osobně jsem spíše odpůrce "product placementu" ve filmech/ dokumentech, ale v tomto případě tento nedostatek musím prominout. Jsem velmi ráda, že se mi snímek připletl do cesty a já měla tu možnost opět si o trochu rozšířit své obzory...

plakát

Na druhé straně (2007) 

Musím se přiznat, že jsem nesmírně ráda, že se mi Fatih Akin jako režisér připletl do cesty. Po jeho vynikajícím snímku Proti zdi jsem se rozhodla zhlédnout i další jeho dílo a zklamaná jsem rozhodně nebyla. Snímek je zde velmi často přirovnáván k Babelu, já osobně si myslím, že se tyto dva filmy příliš porovnávat nedají. Obdivuji, jak režisér dokáže velmi citlivě, bez dalších příkras zachycovat dvě naprosto odlišné kultury - německou a tu tureckou. I přesto, že mi děj tohoto filmu přišel nepatrně slabší a mnohdy jsem uvažovala nad jeho reálností, rozhodně bych jej ke zhlédnutí doporučila. A já už se těším, až se zase pustím do dalšího Akinova díla.

plakát

Proti zdi (2004) 

Je tomu již hodně dlouho, kdy jsem naposledy hodnotila film nejvyššími body. V tomto případě tak činím, i když si svojí volbou nejsem úplně tak jistá. Jedno vím, ale určitě, snímek Proti zdi zachycuje syrový příběh, který se nesnaží žádné skutečnosti přikrášlovat. Přináší spoustu otázek a věcí k zamyšlení, což velmi oceňuji. Možná je to i tím, že autor filmu je sám synem tureckých imigrantů žijících v Německu. Zná tamní prostředí a dokázal jej věrohodně zachytit. Pokud bych měla něco ocenit, je to jednoznačně výkon hlavní herecké dvojice v podání Birola Ünela a Sibel Kekilli, který jsem naprosto věřila každé slovo, gesto... Tento snímek není bezchybný, kdo chce, důvody pro kritiku si vždycky najde, já tak ale činit nehodlám. Jedinou výtku, kterou bych zde zmínila, byly hudební předěly na břehu Istanbulu. Osobně jsem úplně nepochopila jejich účel. Proti zdi byl pro mě velmi příjemným překvapením, které bych určitě doporučila... ale určitě ne každému.

plakát

Vedlejší účinky (2013) 

Během sledování snímku jsem si několikrát říkala, že jsem velmi ráda za to, že jsem si předem nepřečetla jeho obsah . Vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Řídila jsem se pouze místním bodovým hodnocením a hereckým obsazením. I když to není zrovna nejlepší klíč při volbě filmu, v tomto případě to byla trefa do černého. Byla jsem velmi příjemně překvapená daným psychologickým tématem. Asi jsem byla příliš naivní, ale žádný krkolomný převrat v ději jsem neočekávala. O to více jsem pak byla udivena. Ale samozřejmě spoilerovat se dále nechystám. Rooney Mara potvrzuje, že je skvělá herečka a je schopná zahrát mnoho odlišných hereckých partů. Rovněž mohu vyzdvihnout výkon Juda Lawa, který jí velmi dobře sekundoval. Tento snímek stojí rozhodně za doporučení.

plakát

Za borovicovým hájem (2012) 

Derek Cianfrance mě velmi příjemně překvapil již svou prvotinou (pokud to tak mohu nazvat) Blue Valentine a č ekala jsem, jakou to filmovou lahůdku pro mě připraví tentokrát. Ovšem chvíle očekávání a nadšení brzy vystřídaly pocity nepochopení a zklamání. Za borovicovým hájem je snímek, který je v mnoha ohledech velmi nedotažený. Scénář mi přišel jako kdyby byl ušit horkou jehlou, charaktery postav mnohdy byly velmi povrchní a výběr herců rovněž nepovažuji za nejlépe zvolený. Eva Mendes je herečka, které nevěřím ani slovo a neustále mám pocit, že přehrává. Ryan Gosling, ač je můj velký oblíbenec, ve své roli vůbec nevynikal, chvílemi jsem měla pocit, že až zanikal. O jeho vizáži netřeba ani hovořit. Jsem toho názoru, že jej vizáž nikoliv nepodporovala, ale spíše potápěla. Bradley Cooper byl ve své roli rovněž nevýrazný. Co dodat na závěr po této kritice? Snad jen, že přeji režisérovi, ať má příště při výběru námětu lepší ruku a více propracuje scénář.

plakát

Gattaca (1997) 

I přesto, že se neřadím mezi fanoušky sci-fi, Gattaca mě velice příjemně překvapila. Již od počátku mě zaujala myšlenka genetického kódu, který nám svým způsobem může předurčovat budoucnost a otevírat, popřípadě zavírat dveře k naší vysněné budoucnosti. Hlavní trojlístek herců Hawke-Thurman-Law byl zvolen skvěle. Především posledně zmiňovaný Jude Law předvedl skvostný herecký part. U snímku jsem nepociťovala žádná dlouhá hluchá místa, proto jej hodnotím vysoko. Jsem ráda, že mě tento film donutil se zamyslet nad tím, zda nemám dát sci-fi větší šanci a více se jí věnovat do budoucna.