Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (208)

plakát

Amélie z Montmartru (2001) 

Amélie je jedním z mých oblíbených filmů, který mě po prvním zhlénutí naprosto uchvátil, ať už to bylo jeho tajemnými zakoutími Paříže, svělými herci - z nichž nejkouzelnější je samozřejmě Audrey Taotou, která vypadá, jako kdyby se pro film přímo narodila. Snad žádná herečka by nebyla schopna tuto roli zahrát tak magicky a přesvědčivě právě jako ona... Amélie z Montmartru je filmové dílo, které vás zaujme především svou atmosférou, strhne svým barevným laděním a propracovaným scénářem. Myslím si, že není nutné přemlouvat diváky, aby se na tento film podívali, protože pokud tak učiní, určitě nebudou litovat...

plakát

Čistá duše (2001) 

Skvělé bilancování mezi skutečností a fikcí, kdy divák zpočátku ani neví, na které straně se právě nachází. Režisér Ron Howard si prostě s diváky dokáže hrát tak dlouho, než i oni začnou pochybovat, jestli je vše opravdu všechno v jejich životě skutečné či nikoli. Russel Crowe zde podle mě podává excelentní výkon, ač je k neuvěření, že si za roli Johna Nashe neodnesl Oscara ale jen nominaci. Podle mě jsou zde výborně vykresleny i ty nejniternější pocity postav, za pochvalu také stojí velmi dobré obsazení vedlejších rolí.

plakát

Zkrocená hora (2005) 

Režisér Ang Lee ukázal, že se nebojí pustit pro Američany do tak "kontroverzního" tématu jako je vztah mezi dvěma muži. Režisér se nesnaží tlačit příliš na pilu a ukazuje daný poměr velmi vkusně. Tyto záběry střídají scenérie místních hor a krajin, na kterých se pasou tisíce ovcí. Pro některé mohou být právě tyto záběry přespříliš zdlouhavé, díky nimž se film natáhne do délky delší než 2 hodiny. Za povšimnutí určitě stojí výkon Michelle Williams, která zde dokázala, že není jen teenagerovská hvězda seriálu Dawsonův svět, ale že umí dokonce i přesvědčivě hrát, za čež svědčí její oscarová nominace. Pro mě tento film znamenal velmi příjemné překvapení roku 2005.

plakát

Trabantem až na konec světa (2014) 

Společně s trabanty už jsem projela pěknou část světa a vždy mě nepřestávají udivovat, jak daleko dokáží dojet. Miluji to jejich nadšení, s kterým se pouštějí do každého dobrodružství, která vždy nemusí skončit tak pozitivně, jak naštěstí prozatím končí. Dan Pribáň je cestovatel, který svým nadšením a nezdolným optimismem dokáže diváka strhnout natolik, že mu snad i musí uvěřit, že žádné překážky neexistují a pokud snad i ano, tak se dají vždy a lehce překonat. Tyto dokumenty mě vždy naplní údivem nad krásami daných zemích, že jen těžko odolávám, abych si hned nekoupila letenku a nenaplánovala si cestu do zemí mě vzdálených. Světadíl od světadílu tato cestopisná road movie nabírá na kvalitě co se filmařské stránky týče a já už se těším na další cestu po Austrálii a JV Asii.

plakát

Vlk z Wall Street (2013) 

Původně jsem chtěla hodnotit film o stupeň níže, ale Leonardo DiCaprio mě svým výkonem naprosto uchvátil, že nemohu jinak. Dokázal si celý snímek ukrást pro sebe (na což má ovšem nárok, neboť se jedná o životopisný příběh) a převedl bravurní one-man-show. Jestli bych někomu v tomto roce přála Oscara za nejlepšího herce, tak je to právě on. Martin Scorsese ukázal z jednu odvrácených stránek kapitalismu - svět plný drog, nezřízeného sexu, peněz a alkoholu. Nehrajme si na pokrytce a přiznejme si, že tato společnost tak rovněž může vypadat. I přesto, že má snímek 3 hodiny, chodil jako dobře namazaný stroj. Ano, mnohdy forma převyšovala obsah, ale já si myslím, že v tomto případě to až tak nevadilo.

plakát

Where the Trail Ends (2012) 

Přiznávám, nikdy jsem neměla tušení, že freeride biking se provozuje na až takto nebezpečných místech. Hlavní protagonisté tohoto dokumentu jsou z mého pohledu blázni, kteří neskutečně riskují své životy. Na druhou stranu musím přiznat, že chápu, co je na tomto sportu tak přitahuje: je to kombinace adrenalinu, svobody a nezapomenutelných zážitků. Stávalo se mi, že jsem jim při sledování snímku záviděla lokace, které měli tu možnost navštívit. Málokdo z nás bude mít kdy takovou příležitost se na zmíněná místa podívat. Dokument by pravděpodobně nevznikl bez výrazné podpory společnosti Red Bull, které udělal skvělou reklamu. Troufám si říci, že nebýt této firmy, nikdy by nevznikly takto kvalitní a krásné záběry krajin a jízd kamsi do neznáma... Osobně jsem spíše odpůrce "product placementu" ve filmech/ dokumentech, ale v tomto případě tento nedostatek musím prominout. Jsem velmi ráda, že se mi snímek připletl do cesty a já měla tu možnost opět si o trochu rozšířit své obzory...

plakát

Na druhé straně (2007) 

Musím se přiznat, že jsem nesmírně ráda, že se mi Fatih Akin jako režisér připletl do cesty. Po jeho vynikajícím snímku Proti zdi jsem se rozhodla zhlédnout i další jeho dílo a zklamaná jsem rozhodně nebyla. Snímek je zde velmi často přirovnáván k Babelu, já osobně si myslím, že se tyto dva filmy příliš porovnávat nedají. Obdivuji, jak režisér dokáže velmi citlivě, bez dalších příkras zachycovat dvě naprosto odlišné kultury - německou a tu tureckou. I přesto, že mi děj tohoto filmu přišel nepatrně slabší a mnohdy jsem uvažovala nad jeho reálností, rozhodně bych jej ke zhlédnutí doporučila. A já už se těším, až se zase pustím do dalšího Akinova díla.

plakát

Proti zdi (2004) 

Je tomu již hodně dlouho, kdy jsem naposledy hodnotila film nejvyššími body. V tomto případě tak činím, i když si svojí volbou nejsem úplně tak jistá. Jedno vím, ale určitě, snímek Proti zdi zachycuje syrový příběh, který se nesnaží žádné skutečnosti přikrášlovat. Přináší spoustu otázek a věcí k zamyšlení, což velmi oceňuji. Možná je to i tím, že autor filmu je sám synem tureckých imigrantů žijících v Německu. Zná tamní prostředí a dokázal jej věrohodně zachytit. Pokud bych měla něco ocenit, je to jednoznačně výkon hlavní herecké dvojice v podání Birola Ünela a Sibel Kekilli, který jsem naprosto věřila každé slovo, gesto... Tento snímek není bezchybný, kdo chce, důvody pro kritiku si vždycky najde, já tak ale činit nehodlám. Jedinou výtku, kterou bych zde zmínila, byly hudební předěly na břehu Istanbulu. Osobně jsem úplně nepochopila jejich účel. Proti zdi byl pro mě velmi příjemným překvapením, které bych určitě doporučila... ale určitě ne každému.

plakát

Vedlejší účinky (2013) 

Během sledování snímku jsem si několikrát říkala, že jsem velmi ráda za to, že jsem si předem nepřečetla jeho obsah . Vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Řídila jsem se pouze místním bodovým hodnocením a hereckým obsazením. I když to není zrovna nejlepší klíč při volbě filmu, v tomto případě to byla trefa do černého. Byla jsem velmi příjemně překvapená daným psychologickým tématem. Asi jsem byla příliš naivní, ale žádný krkolomný převrat v ději jsem neočekávala. O to více jsem pak byla udivena. Ale samozřejmě spoilerovat se dále nechystám. Rooney Mara potvrzuje, že je skvělá herečka a je schopná zahrát mnoho odlišných hereckých partů. Rovněž mohu vyzdvihnout výkon Juda Lawa, který jí velmi dobře sekundoval. Tento snímek stojí rozhodně za doporučení.

plakát

Gattaca (1997) 

I přesto, že se neřadím mezi fanoušky sci-fi, Gattaca mě velice příjemně překvapila. Již od počátku mě zaujala myšlenka genetického kódu, který nám svým způsobem může předurčovat budoucnost a otevírat, popřípadě zavírat dveře k naší vysněné budoucnosti. Hlavní trojlístek herců Hawke-Thurman-Law byl zvolen skvěle. Především posledně zmiňovaný Jude Law předvedl skvostný herecký part. U snímku jsem nepociťovala žádná dlouhá hluchá místa, proto jej hodnotím vysoko. Jsem ráda, že mě tento film donutil se zamyslet nad tím, zda nemám dát sci-fi větší šanci a více se jí věnovat do budoucna.