Carrie_3

Když jsem si pročítala komentáře k tomuto filmu, přišly mi dost rozporuplné. Jedni ho vychvalovali do nebes, druzí zatracovali. A já se v konečném součtu stavím na obě strany. Od prvních minut sledování snímku, jsem byla jako opařená. Velice se mi líbila navozená atmosféra i postupující děj, který lemovala skvěle zvolená hudba a pevná režisérova ruka. Během prvních 60-ti minut jsem opravdu neměla co vytknout, jen jsem se přitrouble usmívala a užívala si příběh. Ale čeho je moc, toho je moc a to jsem poznala v druhé části snímku. Děj se začal neúměrně natahovat a zachránit jej nemohl ani vynikající výkon Seana Penna. Musím přiznat, že už dlouho se mi nestalo, abych každých pět minut sledovala hodiny a nemohla se dočkat konce. Opravdu škoda, zpočátku jsem skutečně měla pocit, že sleduji výjimečné dílo, které mi bylo doposud někde hluboko skryto. Teď bych nad tímto svým názorem již pochybovala.

Ve chvíli, kdy jsem si šla pustit další "allenovku", jsem očekávala klasický vztahový propletenec odehrávající se na pozadí Paříže. V zásadě jsem se trefila, jen mě velmi překvapilo, že nám dal Woody tentokrát možnost přičichnout i do historie. A musím podotknout, že se nejednalo o žádná suchá data, ale velmi příjemné prostředí plné známých spisovatelů, malířů či umělců. V tomto případě se nehodlám sáhodlouze rozepisovat o kvalitách filmu. Mám dojem, že si své diváky určitě najde. A ti, kteří budou pochybovat, zda snímek zhlédnout či nikoliv, by neměli váhat, s největší pravděpodobností nebudou nad výběrem zklamáni podobně jako já. Film byl kouzelný a musím přiznat, že toto slovo málokdy používám.

Hned v úvodu musím přiznat, že je mi svět baseballu na míle vzdálený. Přišla jsem s ním do styku pouze na střední škole a to jsme měly pravidla hry tak změněná, že o baseballu nemohla být ani řeč. Snímek Moneyball přináší zajímavý příběh o muži (potažmo dvou mužích), kteří společně dokázali, že svět sportu není pouze o vytrvalosti, nasazení a osobních výkonech. Když člověk do hry přizve matematické vědy, až by se sám divil, co všechno dokáží spočítat. Příběh mě zavedl do nového prostředí, které mi sice bylo neznámé, přesto mě velmi bavilo a udivovalo. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem se občas ztrácela. Což bylo zapříčiněno mojí neznalostí baseballových týmů a jednotlivých hráčů. Chvílemi jsem neměla tušení, kdo byl v danou chvíli prodán do jiného týmu a kdo naopak koupen. I přes toto všechno mě neopustil pocit, že snímek je velmi zajímavý a poutavý. Bohatý výběr hereckého obsazení nepochybně také přispěl k dobrému výsledku.

Příjemný, milý, krásný film - nevím, jak jinak jej nejlépe charakterizovat. Přiznávám, již v úvodu sledování snímku, jsem jej sledovala jaksi s rozpaky, příliš velkou důvěru ve mně nevyvolával stručný obsah. Další problém, který jsem hned ze začátku měla, byl výběr hlavní mužské role - Max Minghella. Přišel mi do své role příliš mladý. Ovšem, jak film postupoval, můj názor se měnil a nakonec musím uznat, že se mi jeho výkon opravdu líbil a role mu sedla jako ušitá. Co bych ráda vyzdvihla je výkon Blake Lively, která mi není příliš známá a práce s kamerou. Obdivovala jsem výběr jednotlivých záběrů a především volbu použitých barev, které filmu dodaly úplně jiný nádech. Nádech, ne tak pro filmové snímky obvyklý a přesto velmi příjemný a oživující celkové vyznění příběhu. Myslím si, že je škoda, že tento film zapadl a vidělo ho tak málo lidí. Určitě se nejedná o příběh, který by měl k plátnům přitáhnout masy diváků, na druhou stranu jde ale o velmi příjemné a milé dílo, které si nezaslouží upadnout v zapomnění.

Pohádky k Vánocům patří a tak to má být. Ani já jsem v letošním roce neodolala a některé si pustila, lépe řečeno dvě - Tajemství staré bambitky a Micimutr a nemůžu se vyhnout srovnání. Co první jmenovanou od té druhé odlišuje, je nepochybně výše rozpočtu. Kdy, jak je známo, na snímcích z ostravské produkce se šetří nejčastěji. Ale ani přesto se nemohu zbavit dojmu, že se režisérovi této pohádky podařilo z minima vytřást maximum a zahrál tak za málo peněz hodně muziky. Pohádka je plná satiry , i když občas v té nejjednodušší podobě, ale alespoň zde je. Osobně jsem se mnohokrát velmi bavila nad nápady pohádkové vlády, která vymýšlela různé způsoby, jak zvýšit příjmy do státního rozpočtu, potažmo do svých vlastních kapes. Překvapil mě i výkon Tomáše Kluse, který byl velmi sympatický a v rolích princů neokoukaný. Co dodat závěrem? Asi se nedá očekávat, že se u nás budou točit takové pohádkové skvosty jako před několika desítkami let, ale alespoň jedna malá jiskra, která sice nezářila dlouho, ale pouze probleskla, je jakousi výjimkou v posledních několika letech v tomto žánru.

Přiznávám, tento snímek bych si z vlastní iniciativy nejspíš nikdy nepustila. Nachomýtla jsem se k němu náhodou při balení dárků, když jej dávali v televizi. Nemůžu říci, že by mě zklamal, vlastně byl přesně takový, jaký jsem očekávala. Klasický romantický film, který diváky pravděpodobně ničím neuchvátí a nepřekvapí. Po prvních minutách je člověk schopen odhadnout celý děj. Původně jsem myslela, že film ohodnotím dvěma hvězdami, nakonec hodnocení ale zvyšuji z důvodu toho, že snímek pozvedla příjemná herecká dvojice v podání Reese Witherspoon a Mark Ruffalo. Nezbývá mi, než jen dodat na závěr, že doufám, že se snad brzo dočkáme nějaké zajímavé, neotřelé romantické komedie z americké produkce. Bohužel si za poslední roky žádnou kvalitní nedokáži ani vybavit.

Životopisné příběhy mám jako takové vcelku ráda, je to možnost, jak můžete někoho poznat i z té jiné stránky, ne pouze z médií. Ovšem musí se brát v potaz, že tento jejich "život" může být často velmi zkreslen, protože záleží na subjektivním pohledu vyprávějícího. Falco jako osobnost rakouské popové scény mi nebyla příliš známá, moje znalost byla zúžena na několik jeho písní. Snímek oceňuji i z toho důvodu, že se jedná o evropskou potažmo rakouskou kinematografii, která mi není rovněž příliš známá. Kdybych nevěděla, že se jedná o rakouský film, téměř jistě bych jej zařadila mezi americká díla. Film na mě působil svěže, měl spád, přirozenou kameru, jen možná některé sekvence děje byly příliš zkrácené, což se ovšem u životopisného díla dá očekávat. Osobně si myslím, že film rovněž stojí a padá na výkonu hlavního představitele - Manuela Rubeyho. V tomto případě musím konstatovat, že jeho výkon hnal snímek kupředu. Rubey odehrál opravdu vynikající part, podařilo se mu skvěle napodobovat Falcova gesta a já nemůžu než konstatovat, že jsem mu jeho hru opravdu uvěřila.

Nápad dát dohromady dokument, na jehož jednotlivých obrazech se podílely tisíce lidí, je jistě výjimečný. Vznikly desítky hodin různých záběrů z nejrozmanitějších koutů světa, které zachycují životy mnoha osob. Každý, kdo by dával dohromady tento dokument by jej sestavil jinak, zvolil by jiné příběhy, jiné záběry, jiné pořadí. V tomto právě já osobně vidím největší problém, ztotožnit se s tím, co dal dohromady někdo čistě podle svého subjektivního názoru a pocitu. Během sledování snímku jsem měla možnost narazit na pro mě výjimečné záběry či příběhy, které by si nepochybně zasloužily delšího zpracování. Na druhou stranu zde byly záběry slabší, které do celkového konceptu příliš nezapadaly. Další skutečnost, se kterou příliš nesouhlasím je, že jsem po zhlédnutí dokumentu měla pocit, že se jeho tvůrci snažili divákovi servírovat příběhy s přílišným důrazem na rozdíly. Vadilo mi, že bylo příliš jak se říká "tlačeno na pilu", jako příklad bych uvedla rozdíly mezi blížící se smrtí a pocity největšího štěstí. Každý víme, že existuje tenká linie mezi tím, co právě je a co se může stát, jen si nemyslím, že je nutné, je takto prezentovat.

Když jsem přemýšlela nad tím, kolika filmům natočeným v letošním roce (2011) jsem udělila nejvyšší hodnocení, nepřišla jsem na žádný. Kladu si otázku, zda je tento rok tak slabý na kvalitní filmy nebo já tak neschopná je objevit. Pravda bude asi někde uprostřed. Filmy zachycující sportovní události úplně nevyhledávám, přesto jsem ale měla možnost jich celou řadu zhlédnout. Příběh je zaměřen na americké publikum, setkáváme se zde s tématy jako je válka v Iráku, problémy lidí splácet hypotéku, rodinné rozepře a další. Snímek stojí na stejném základu jako všechny filmy s podobnou tématikou - tedy jak se člověk ze střední potažmo nižší vrstvy obyvatel dokáže silou vlastní vůle dostat až na vrchol. Až potud se jedná o klasický příběh, který nikoho neurazí, ale také ani nikoho nenadchne. Proč tedy nejvyšší hodnocení? Tento snímek je v něčem jiný, režisér má zvláštní cit servírovat příběh krůček po krůčku, divák pomalu začíná chápat všechny motivy hlavních představitelů a tuší, k čemu vlastně závěr schyluje. Na snímku oceňuji především kvalitní hudební poklad, režisérkou ruku, výběr herců, kteří nejsou pro mě příliš známí (a přesto dokázali skvěle utáhnout celý film) a v neposlední řadě také závěr (pravděpodobně předvídatelný, přesto ale měl určitě něco do sebe). Mnozí mohou určitě namítat, že snímek je plný klišé, s tím nelze jinak než souhlasit, ale zkuste natočit takovýto film, aniž byste se neopakovali, podle mě to není zas až tak možné.

Další z řady Allenových snímků, který se zabývá mezilidskými vztahy. Allen má zvláštní kouzlo v tom, že dokáže divákovi servírovat jedno životní moudro za druhým a vy se velmi často dostanete do bodu, kdy s ním prostě musíte souhlasit. Velmi chválím vyprávěcí prostředky, režisér prokládá příběh výpověďmi jednotlivých postav a divák má tak možnost pochopit motivy jejich jednání více do hloubky. Hodnocení snižuji za to, že u Allena v příbězích neustále postrádám "něco", co by v ději znamenalo jakýsi zlom. Osobně mám pocit, že až si na tento film třeba za rok vzpomenu, nebudu schopna ´děj dopodrobna popsat, protože mi zde chybí nějaký milník, kterého bych se chytila.