Hernycztek

Takhle nespravedlivě podhodnocený film tu dlouho nebyl. Kvůli tomu čekáte něco ve stylu céčkových TV filmů, jako je Manticore, Mammoth a jim podobné CGI splácaniny, ale realita je taková, že by to mělo být kolem padesáti procent. Pravda, stejnojmenné, hvězdně obsazené, zpracování z roku 2005 je kvalitami o několik tříd lepší, ale tam byl neporovnatelně větší rozpočet a bylo to natočené tak, aby se to zavděčilo filmovým diváků, kdežto Annihilation cílí na pamětníky herní předlohy a z toho důvodu jsou vynechány důležité aspekty, pro zajímavý film. Největší problém jsou nezajímavé charaktery, na kterých jsou podobné snímky postaveny. Není žádná příležitost je poznat a navíc je, během jediné akční scény, polovina postav ze hry. Scénář má nemalé díry v logice a šlo na něm vidět, že je bezmyšlenkovitě tlačen do závěrečného vyústění. Mutanti jsou vzhledově směšní, za to se starají o, docela, dobré gore, kterého si však, kvůli tmavým záběrům, příliš neužijeme. Naopak pozitivem jsou poctivě namaskovaní démoni, kteří ve mně probudili slušnou nostalgii. Otevřený konec je dost odvážný a zbytečný, vzhledem k tomu, jak vypadají celosvětové ohlasy na výsledek. Pro nezasvěceného diváka to, tak nejspíš bude, nepochopená kravina, ale kdo máte rádi sci-fi horory, nebo jste fanoušci Doomu, tak zklamáni nebudete.

Netflix, známý také tím, že produkuje samé kvalitní filmy, na které byl využit minimální rozpočet, má na svém kontě další, který nepochybně potvrzuje tento fakt. Tahle Kingova adaptace přistupuje k divákovi vděčně, protože se to rozbíhá hned v prvních minutách a celou dobu se něco děje, nejsou tu žádné zbytečné dialogy, řešení vztahů ani detailní seznamování s postavami. Ty jsou sledovatelné a vcelku sympatické, ačkoliv jsou to, mimo Patricka, docela neznámá jména. K nějaké újmě na zdraví tu dojde, přičemž jedna ze smrtí a jedna pěkně namaskovaná mrtvola potěší všechny vyznavače gore. Ovšem to hlavní, o co tu šlo, u mě a, vzhledem k hodnocení (55%) i u spousty dalších, nesklidilo velké ovace. Myšlenka časových smyček, teleportování, oživování již mrtvých, díky pracování s přítomností, minulostí i budoucností v jednom, nebo co to vlastně mělo být za mix, je zajímavá, nicméně to chtělo s těmito faktory podstatně ubrat, jelikož je to jeden velký blázinec. Bludiště v poli vytvořilo pěkně tísnivou atmosféru a napětí z neznámého fungovalo též, jenže jsme se nedočkali vysvětlení, které dost možná neznají ani sami tvůrci. Konec si tedy můžeme jen domýšlet, protože pochopit to, jako celek, je prakticky nemožné.

U nás se malým dětem říká, že když budou zlobit, odnese si je Polednice. To v Mexiku je to truchlící matka, La Llorona, ze které mají strach nejen děti, ale hlavně jejich rodiče. Debutující režisér dokázal vytvořit správně mexickou atmosféru, ať je to, pro filmy z tohoto prostředí, typický oranžový filtr, nebo herecké obsazení, které je, ač americké, podobné obyvatelům tohoto státu. Z tohoto castingu nejvíce, svými výkony, vyčnívali, začínající, dětští herci, ale neztratil se ani můj oblíbenec Raymond Cruz. Určitě je na místě srovnávání s Annabelle. Jak panenka, tak plačící žena jsou charaktery stejného univerza, tady navíc propojené postavou, hranou Tonym Amendolou a ačkoliv jsou si oba filmy velmi podobné, tak na La Lloronu se, z pohledu zajímavosti dívalo lépe. Našlo se tu několik slušných lekaček, které splnily účel, i když byly ony scény předvídatelné, ale vyloženě vyděsit mohli snad jen diváka, zcela neznalého. Příběh nepřišel s ničím novým, naopak to bylo jedno duchařské klišé za druhým, ale přes to se, vzhledem k vyždímanému subžánru, dokážu přenést a vy byste, pro klid na duši, měli také. Ačkoliv je to tedy očekávaný mainstream, cílený na, mnou nenáviděné, teen publikum, které tvoří většinu diváků v kinech, tak je to na stejné úrovni, jako ostatní horory z tohoto filmového vesmíru. Nicméně je potřeba říct, že se NEpřipravíte o skvělý zážitek, pokud se tomuhle vyhnete.

V poslední době se slasherům vůbec nedaří, vlastně vyjma nedávného Child's Play nic pořádného nevyšlo, takže je Haunt velice vítaná novinka, která obstála téměř ve všech faktorech. V první řadě je potřeba říct, že se jedná o suverénně nejlepší horor z prostředí ,,Fun/Haunted Houses," kde je na místě srovnávání s loňským Hell Festem, který se však na tento ani trochu nechytá. Tyhle dva, námětově podobné, horory, jsou názorným příkladem toho, co znamená slovo mainstream. Zatímco Hell Fest jel podle zaběhlých žánrových pravidel, jaké známe ze všech slasherů a byl viditelně cílený na teen publikum, které na tyhle PG-13 filmy půjdou vždycky, tak ,,erkové" Haunt se kinům úplně vyhnulo, ačkoliv je to kvalitami úplně jinde. Teď k věci. Je tu překvapivě dobré herecké obsazení, kde nikdo ze zúčastněných necuchá divákovi nervy svým chováním, ale některé jejich řešení situací bylo hloupé. Interiéry strašidelného domu jsou obrovské a kvalitní, nicméně nic z ,,atrakcí" nedokázalo vyděsit. Naopak děsivé jsou masky záporáků, i když je to jen slabý odvar toho, co skrývají pod nimi. Za tenhle nápad, u mě mají, tvůrci velké plus. Finální scéna by měla, vzhledem k průběhu děje, uspokojit většinu diváků. A co se gore týče, tak to nebylo nejhorší, jen ho bylo malé množství. To je také hlavní důvod, proč tomu strhávám jednu hvězdu.

Po delší odmlce, přichází horory ostřílený veterán Alexandre Aja se svým druhým ,,animal" hororem. Tento aligátoří survival považuji za posun vpřed, protože mi to sedlo více, než jeho Piranha, která byla příliš odlehčená o prvky komedie. V Crawl je úplná absence humoru, což pochopitelně dodalo na vážnosti, která je v podobných filmech nezbytná. Napětí při klaustrofobickém prolézaní pod domem bylo šponované na maximum a zoufalství postav uvěřitelné. Zde je také potřeba ocenit snahu o lekačky, které bych v tomto subžánru, v tak velkém množství nečekal. Děj se rozjíždí poměrně rychle a hlavně dokáže po celou dobu zaujmout, ačkoliv se to z větší části odehrává na jedno místě. To je zásluha především obou hereckých výkonů, kde si každou scénu ukradla výborná Kaya Scodelario. Největším plusem je zranitelnost postav, která tomu dala správnou racionalitu, takže nečekejte, že to někdo zvládne, až do konce, bez újmy na zdraví. Všechny gore scény jsou krásně na kameru a jak je Ajovým zvykem, krví se nešetří. No a velice kvalitní je také samotný aligátor, na kterém nejde poznat žádné použití speciálních efektů. - Po několika dnech, rozmýšlení a hledání nedostatků, tomu uděluji plnou, protože mi tu nic zásadního nechybělo.

Ari Aster dal svým loňským debutem jasně najevo, že má vlastní hlavu a jeho filmy nebudou stravitelné pro běžné diváky. Hereditary byl z pohledu mainstream diváka jakžtakž sledovatelný paranormal horor, ovšem Midsommar zašel s kontroverzností a bizarností tak daleko, že to málokdo vydýchá. Pokud vám nevyhovuje hodně pomalé tempo, nebo vám nic neříká severská mytologie obohacená fanatismem, vůbec se do toho nepouštějte. Stopáž je na můj vkus příliš přepálená, kdy je to v první hodině moc zdlouhavé, nezáživné a bez atmosféry. Ta je však vynahrazena hned po prvním rituálu, oficiálně nazývaným Ättestupa, kde se dočkáme lahůdkového gore, jakého se nebojí snad jen Aster a v té chvíli se vám sevře žaludek z napětí, co čeká naše nebohé hlavní hrdiny. Celý film je nasáklý depresivním nádechem, na kterém je z velké části podepsána výborná hudba, kvůli které nebudete mít příjemné pocity. K hercům to je bez výhrad, hereckým talentem nad všemi excelovala Florence Pugh, ale ostatní zahráli též přesvědčivě. Závěrečná půl hodina je opět taková, že si můžete jen domýšlet, co tím chtěl autor říci. Moc hororových zážitků jsem si z toho neodnesl. Je to cílené vyloženě na psychický teror, na úkor fyzického, takže kdo si od toho sliboval, podobně jako já, nějakou brutální hostinu, spokojený nebude.

Itsy Bitsy je z pohledu kvality slabší průměr, takže je aktuálních 40% odpovídajících, ovšem budeme-li to porovnávat s jinými pavoučími horory, tak najdeme jeden jediný, který je na tom lépe, a to je čtyřicet let !! stará Arachnophobia. Pokud vám tedy jde čistě o reálnost pavouka, nenechte se odradit hodnocením a jděte do toho, protože nic lepšího neseženete. Když to však vezmeme z filmařského hlediska, tak je to zklamání ze zabitého potenciálu. Nejsou tu příliš sympatické postavy a chyběla mi atmosféra v první hodině. Vyčíst musím také absenci jakéhokoliv napětí u scén, kde by mělo být. K tomu to má nezáživný děj, kterému ani trochu nepomohla dlouhá stopáž, která měla být o dvacet minut kratší. Zkrátka to chtělo ubrat na nudných dialozích a přidat více pavouka, na kterém měl být celý film založený, případně přidat gore a krev, kterého tu bylo trestuhodně málo.

Jsou to téměř přesně dva roky, co světlo světa spatřil Chuckyho kult, což byl již sedmý film série, který si stále držel kvalitu i potřebnou originalitu. Jinak tomu není ani v tomto případě nesoucího stejný název, jako úplně první díl, o téhle posedlé panence. ,,Otce" Chuckyho, tedy scénáristu Manciniho, již pod tímto filmem podepsaného nehledejte, protože se nejedná o sequel, ani reboot. Noví tvůrci se ubrali vlastním směrem, takže bylo rozumné přijít s něčím novým. Rozhodli se pro panenku na mechanickém principu, což jí sice ubralo na realičnosti, díky které byla tak děsivá, ale vzhled jí vynahrazují jiné vlastnosti. Tím největším highlightem pro mě byly, po celou dobu, výborné postavy s obrovským charisma. Dále to má chytlavý, svižný příběh a fungující humor, který se nemusel, vzhledem k erkovému ratingu, nijak omezovat. Zabíjení není tolik, ale je vynahrazeno drsným gore, které nám kameraman servíruje přímo pod nos. Napětí to sice nepobralo, protože je to hodně odlehčené o již zmíněný humor, ale dle mého je to lepší volba, než sem cpát hororovou atmosféru. Vzhledem k nulovým očekáváním, jsem tedy příjemně překvapen a mít to ještě větší bodycount, tak bych neměl problém udělit plné hodnocení.

Sequel k prvnímu dílu, chcete-li, vzhledem k malé účasti Warrenových, spin-off ke Conjuringu, nedopadl podle očekávání a vůbec poprvé si o něčem dovolím tvrdit, že už je to ždímání jména, které nemá šanci přinést, do daného subžánru, nic nového. Jediné co tu za něco stojí, jsou dobré postavy, hrané koukatelnými herečkami. Příběh se rozjíždí děsně pomalým tempem, kdy se první hodinu nestane téměř nic hororového. Vizuálně je to pořád na úrovni a v závěrečné fázi se to lekacími scénami množí víc a víc, ale v tom je ten problém. Ne, že by nebyly děsivé, jenže je to všechno dělané na stejný způsob, takže i když se mainstreamový divák párkrát vyděsí, s otrlejším to nehne. Celkový dojem je pořád dostačující na průměr, ale v ,,Conjuring Universe " je laťka tak vysoká, že to všechny další horory budou mít, stejně jako tato Annabelle, nesmírně těžké, vzhledem k nemalým očekáváním, jaká na to diváci mají.

Creation je, ve všech směrech o třídu, lepší než první díl. Jeden z důležitých rozdílů je situování děje do obrovského domu uprostřed pustiny, oproti minulému městskému bytu. Stejně tak tomu prospěla změna z dospělých postav, na dětské, které tomu dali vynikající atmosféru. Nejsme zatěžováni přílišným seznamováním nebo nepodstatnými dialogy a od prvních minut se na nás valí jedna strašící scéna za druhou. Vysvětlení panenčina původu je chytré, příběh zajímavý a finále dobře navazuje na začátek prvního dílu. Fakt, že se jedná o prequel, dal tvůrcům možnost vyřádit se na dobové atmosféře, kterou vystihli obstojně. K tomu skvěle zvolená hudba podtrhuje celkový výsledný dojem, který je jen a jen kladný. K duchařinám jsem hodně skeptický, protože ten subžánr nesnáším, ale tady je na místě říct, že je to za poslední roky jeden z nejlepších paranormálních hororů, jehož shlédnutím nikdo chybu neudělá. - Teď, po shlédnutí dalších hororů, ze stále se rozvíjejícího universa, musím dodat pár slov, a to, že je tahle Annabelle posledním slušným kouskem v tomto filmovém vesmíru, jelikož další sequel, případně Valakův spin-off, se kvalitami absolutně nechytá.