GRAClE

Uf… po zhlédnutí filmu jsem byla v duševním rozpoložení alá Naoko – zralá na rychlý převoz do léčebny v horách, aby se mi nohy visící kolmo od stropu nehýbaly do rytmu závěrečné melodie filmu. Knihu hodnotím na 10 *, film je pro mě zklamáním… přes všechny dojemné lidské příběhy v knize jsem při čtení neměla nutkání proskočit oknem. Celý příběh je původně vzpomínkou, což poměrně slušně navozují útržkové střihy a člověku tak nějak nevadí ani jinak dlouhé bezobsažné scény, protože má pocit, že si tu konkrétní vzpomínku vypravěč pamatuje z nějakého důvodu více a podrobněji. Může to tak vnímat ale člověk neznalý knižní předlohy? Oceňuji krásnou přírodu, která se podle mého nejvíce povedla převézt z knižního popisu. Naoko jsem si představovala výrazněji hezčí než Midori a je mi líto, že film jen mizivě nastínil Midori zábavnou osobnost – její vtipné, překvapující a někdy šokující otázky a následné vtipné dialogy. Místo toho se muselo vejít do filmu vše skličující a smutné, co v knize šlo najít (a hyperrealistická sebevražda Kidzukiho tam rozhodně nebyla) a vznikl tak depresivní pokus o vizuálně atraktivní film. Milostné pasáže ve filmu byly silně asexuální, až odpuzující… ani bych se nedivila, kdyby film někdo po chvíli vypnul, domnívaje se, že si stáhl ujeté japonské péčko.