Faila

Klasika, která se mi chvíli po shlédnutí vypaří z hlavy tak dokonale, že si ji můžu za pár let pustit a mít pocit, že ji vidím poprvé. Což je dobře.

Napínavé a herecky dobře zvládnuté.

Chápu, že film a literatura mají k dispozici jiné prostředky a že vyprávěný příběh se pak může mírně lišit. To, jak diametrálně odlišný je ale v případě Ready Player One, tomu moc nerozumím. Pokud ale odhlédnu od mnoha zklamání, kterých se mi dostalo, nebyl to tak špatný zážitek. Po vizuální stránce jde jistě o wow dílo, které člověka naprosto okouzlí a ohromí. Jo, to je pro mě z tohohle filmu asi všechno. Příběh sám mi přišel plytký a místy přihlouplý, ale možná šlo o záměr a režisér tím vzdával hold filmovým klišé.

Místy mi tu trochu chyběla větší propracovanost, ale uvědomuju si, že vzhledem k vysokému počtu dílů a rychlosti, v jaké museli vznikat, nešlo jít vždycky tak do hloubky, jak by bylo možná potřeba. Doopravdy mi vadilo na tomhle seriálu snad jen to, jak mizerné procento vrahů skončilo ve vězení. Daleko větší část se za přihlížení policistů sama zabila, ale snad naprostou většinu z nich zabili sami vyšetřovatelé. A neřekla bych, že vždycky úplně nutně. Možná je to jen detail, ale za mě to je především úžasná ukázka jisté mentality. Jinak mě bavil snad každý díl a nejvděčnější jsem za to, jak dlouho tam většina herců z první série vydržela.

Osobně dost oceňuji snahu původní seriál takto rozšířit a mně tyhle tématické celky přijdou dost zajímavé.

Asi mi sedli především představitelé, protože mi to přišlo velmi sledovatelné a místy i dost nápadité a zajímavé.

No a je to tady - filmů s podobnou tématikou už jsem viděla tolik, že už mě prostě nebaví. Nejen, že mě nebaví, štvou mě. Chápu určitá sdělení, která s sebou tyhle filmy nesou. Ano, život je těžký, ale i tak je možné si ho do poslední chvíle užít. Ano, člověk musí bojovat, ale ten boj stojí za to. Pro mě se z toho ale vždycky stane jedno velké "bla, bla bla" ve chvíli, kdy si hrdinové začnou život užívat díky snad neomezeným finančním prostředkům. Protože z tohohle filmu a jemu podobných mi v hlavě nakonec zůstane jen jediná myšlenka: "Ano, život je někdy pěkně těžký, ale pokud se nemusíš starat o peníze, tak si ho i tak můžeš nesmírně užít!" Nejsem cynik a ani debil a vím, že lidský život má větší cenu než peníze a že ty nejsou to jediné na světě. Ale bylo by fajn, kdyby ty krásy života a to, jak úžasný může život být, přestali tvůrci podobných snímků ukazovat právě tím, na jak báječná místa člověk může jet, jaká úžasná dobrodružství může zažít, jak exotická jídla může jíst a jak nehorázně drahé věci si může kupovat...

Pro mě je tenhle film jen potvrzením, co všechno dokáží opravdu nízká očekávání. Rocka a Blacka mám ráda, jejich humor a humor filmů, ve kterých se objevují, je místy trochu jednoduchý, skoro až primitivní. A stejně mě to nějakým zvláštním způsobem pořád baví. Není totiž vždycky tak předem odhadnutelný, některé pointy jsou pro mě dost nečekané a celek je nakonec docela originální. Upřímně jsem čekala, že tohle volné pokračování naprosto dokonalého Jumanji bude pěkná slátanina, ale kupodivu mi to dávalo smysl, bavilo mě to a mám pocit, že tam byly i jisté pokusy o nějaké hlubší myšlenky.

Nebýt toho konce, asi bych to celkově hodnotila jinak. Je to moc dobrý film, s vynikajícím hereckým obsazením, skvělými myšlenkami a velmi citlivě natočený. Vtipný i tragický zároveň. Ale absence katarze mi opravdu chyběla.

Francouzský humor mě pořád udivuje. Směju se, ale vlastně ani nechápu proč. Je to trochu hloupé, trochu jednoduché, zároveň docela promyšlené a nápadité.