hadobia

Čekala jsem podle režiséra a vysokého hodnocení tady kvalitní film... Ale kromě záběrů na ulice New Yorku jsem tam neviděla jedinou uvěřitelnou scénu, všechny postavy byly dokonale divné, nesympatické... Připadalo mi to celé tak vycucané z prstu, že jsem byla čím dál více znechucená, že u takového filmu trávím tolik času. A to nemám nic proti nemainstreamovým kouskům, psychologickým záležitostem, bizarnostem typu Pianistka - když tam člověk aspoň náznakem cítí nějakou reálnou podstatu a třeba jen zvláštní zpracování. Ale tento film mi připadal jako totální non sens slátanina, bez špetky vkusu. Plytký americký kýč hrající si na tajemno a nějakou sofistikovanost. Za mě - nezdařilo se.

Podle hodnocení zde jsem čekala velký filmový zážitek, ale byla jsem hodně zklamaná. Příbeh sám o sobě je strašný, ale tohle filmové zpracování se mnou nic nedělalo, a to obvykle brečím u kdejaké dojemné scénky. Možná to bylo tím, že mi žádná postava nebyla sympatická, naopak na mě všichni působili tak divně potrhle, nereálně. S nikým jsem se neztotožnila, a možná proto jsem se do toho vůbec nedokázala vžít. Asi na tu specifickou ruskou kinematografii nejsem naladěna.

Vydařené, strhující! Na to, že většina děje jsou rozhovory politiků, diplomatů, příp. doktora a J. Masaryka, mě to neobyčejně vtáhlo. Hudba mě na začátku trochu rušila. Roden to zahrál výborně, stejně tak Kaiser. Celé to má hloubku, z kina jsem odcházela opravdu spokojená (až na diváky rušící šustěním, hovorem a svícením mobilů, achjo...). Na tento film bych se podívala ještě jednou.

Jako celek se mi seriál líbí, má atmosféru, ukazuje charakter doby. Je trochu složitější na orientaci - kdo je kdo, ale to se dá dohledat, to by mi až tak nevadilo. Vůbec se mi ale nelíbí, že se tam některé věci odehrávají jinak, než tomu prokazatelně bylo ve skutečnosti. Scénáristka k tomu v nějakém rozhovoru řekla, že to je záměrné a že jde o román, nikoliv dokument. V tom případě ale podle mě měly být hlavní postavy fiktivní, a ne že v úvodních titulcích přímo čteme, kdo hraje kterou skutečnou osobu. Za tohle tedy dávám dvě hvězdy dolů, protože člověk, který detaily nezná, bude brát jako bernou minci to, co v seriálu uvidí. A kdo ví, že tam ne všechno odpovídá skutečnosti, tak už bude celý seriál brát s rezervou, což je podle mě škoda. To by byl tak velký problém natočit to prostě podle toho, jak to dle dostupných pramenů bylo?

Pro mě geniální film, který jsem viděla třikrát a klidně bych se na něj ještě párkrát podívala. Krásně vykreslené rozdíly mezi strohým technickým odlidštěným světem a roztomilým, barevným, trochu chaotickým, ale živým světem ulice, pejsků, chlapce a jeho strýčka :-)

Krásná roztomilá a zábavná klasika. Můj první film z Chaplinem. Nezklamal :-) Námětem podobné geniálnímu filmu Jacquese Tatiho Můj strýček - ten ale vznikl o pár let později.

Film mě dost zklamal. Nelíbil se mi ani B. Pitt, ani příběh, ani způsob ztvárnění. Přišlo mi to tak nějak lacině a kýčovitě podané, bez hloubky, která ale věřím, že v knize je, resp. která v tom příběhu, který se skutečně odehrál, určitě být musela. Pittovi jsem tu proměnu vůbec nevěřila, podle mě to vůbec neuměl zahrát - působí prostě celou dobu jako takový hezkounek a frajírek, alespoň na mě.

Střih mě občas rušil, ale jinak to bylo zajímavé nahlédnutí do vnitřních pochodů Jarmily, manželky Josefa Čapka. Vlastně mi i přišlo zajímavější sledovat její pocity v tom vztahu než pátrání po manželovi po konci války. Ze začátku mi vadilo střídání časových rovin, ale pak jsem v tom viděla náznak toho, že v tom období, kdy po něm pátrala, jí určitě probleskovaly ty vzpomínky na minulost - co spolu zažili, jak to prožívala atd. Takže nakonec mi to střídání časových rovin dokreslilo její celkové rozpoložení. No celkově to není nic veselého, je to pochmurné, smutné a bez dobrého konce. Ale i takové jsou životní příběhy. A může to být právě i užitečné varování, člověk se může zamyslet nad tím, jak řeší problémy svého vztahu a jestli by třeba v budoucnu nelitoval, že se více neotevřel a jen čekal, až přijde od druhého, to co chce.

Film mě úplně vtáhl. Nejdříve jsem se chtěla jen ze zvědavosti podívat jen na prvních 5 minut, abych viděla, jaký styl to je, a na celý film se podívat později... ale nakonec jsem se od toho nemohla odtrhnout a dokoukala to až do konce. A po pár dnech jsem se zase na celý film dívala znovu. Nejsem typ diváka, který sleduje všechny technické detaily, které u tohoto filmu kritizují autoři nízkých hodnocení zde, takže jsem si opravdu užila hodně napínavý film, ve kterém jsou i hezky naznačeny sporné momenty naší válečné a poválečné historie. Hodnotu vidím hlavně v tom, jak film ukazuje, že nic není černobílé. Ten zvrat na konci, kdy vidíme klíčové detaily jinak díky pohledu Agnes, má sílu... Někdo níže píše, že Vetchý jen běhá po lese a je to nuda - tak s tím vůbec nesouhlasím. I díky hudbě je celou dobu cítit neuvěřitelné napětí, a když se člověk vžije do situace těch lidí a nekouká na to jako arogantní kritický písálek toužící ukázat, co všechno dovede zkritizovat a čeho všeho že si to všiml, tak tu tíživou atmosféru doby úplně cítí. Rozhodně to není podle šablony - jedni dobří druzí zlí, naopak jsou vykresleny podle mě velmi realistické charaktery lidí. Podívala bych se na to klidně i potřetí.

Dokument je to rozhodně zajímavý, osobitý, místy vtipný a minimálně pro ženy určitě stojí za zhlédnutí. Moc nesouhlasím s takovým trochu bojovým laděním ve stylu, že menstruace je ve společnosti podezřele utajovaná, považována za nečistou, přílišně skrývaná a že jejím ignorováním či netematizováním muži získávají nějakou převahu nad ženami nebo potlačují jejich sílu a podobně. Myslím, že v dnešní době opravdu záleží na každé ženě, jak svou menstruaci prožívá, jak o ní mluví atd. Souhlasím ale s s tím, že jsme velmi ovlivněni minulostí a kulturou, která výše popsaný přístup k menstruaci, resp. ženě dlouhou dobu pěstovala a jejíž stopy v sobě velmi pravděpodobně máme, byť nevědomky. Tento film proto může být zajímavou inspirací a výzvou pro každou ženu položit si otázku, jestli je spokojená s tím, jak svou menstruaci prožívá, jak vnímá sebe jako ženu, nebo jestli by to ráda nějak změnila. Záběry na ženy procházející se po městě nechávající volně prosakovat menstruační krev skrze kalhoty, takže se po nich každý ohlíží, jsou poněkud šokující a jistě míněny s nadsázkou. Jestli ne, celé téma to podle mě shazuje. Sebenatáčení 11leté Dominiky před první menstruací a po ní přináší autentickou výpověď mladé, ještě zmatené dívky. Ta je absolutně otevřená a to bohužel (viz komentář Kulmona) svádí k tomu si bez špetky pochopení sprostě rýpnout.