Belbo

Belbo

Lubos Salomoun

okres Znojmo


19 bodů

Můj deníček

<< předchozí 1 2
  • 29.5.2017 v 11:25

    Hercolaneum

    http://filmonline.top/66838-tajemne-svitky-z-herculanea-ke-zhlednuti

  • 24.4.2017 v 14:35

    Jiří Kratochvíl, Já, truchlivý Bůh

    Stačil jsem už pochopit, že i ten nejhloupější lidský úděl a že i ten nejoplzlejší smrtelný příběh je stále ještě přijatelnější než nesmrtelnost, ta strašlivá bezpříběhovost, v níž se všechno jen donekonečna opakuje, nic nekončí, nic nezačíná. Být nesmrtelný je nicotné. Všichni tvorové s výjimkou člověka jsou nesmrtelní, protože nevědí o smrti. Božské, strašné, nepochopitelné je být si vědom nesmrtelnosti. :::

    Svět je mraveniště příběhů a co v tom mraveništi může znamenat jeden životní příběh? Vždyť z odstupu jsou příběhy všech lidí jen nepatrně odlišné, zaměnitelné sériové, do zblbnití se opakují. Lidské příběhy jsou ryzí, opravdové jen ve své intimní, , bolestné konkrétnosti,  ale ta se nedá nijak přidržet. Zatímco Bůh nemá příběh a nemá identitu, protože nemá začátek ani konec, lidé zase v těch miliardách začátků a konců kolem sebe ztrácejí nezaměnitelnost svých příběhů a všechny identity  se v tom množství identit rozplývají. A to je pravá chvíle, kdy si bohové a lidé podávají ruce. ...

    příběh je čirá identita, duše člověka. Všechno, co o sobě lidé vědí, vědí v příbězích.  Od začátku do konce života jen naplňujete, vyjevujete, pozměňujete a proměňujete jediný svůj příběh. A nemůžete z něho utéct. Aspoň ne na dlouho. Nakonec musíte znova najít jeho přijatelnou podobu. Nakonec ho musíte znova přijmout. Ale příběhy jsou nejen identitou člověka, ale také identitou lidstva. A tady platí totéž. Ani lidstvo nemůže utéct ze svého, jakkoli hrůzného příběhu 

  • 19.3.2015 v 11:42

    Jan Trefulka, O bláznech jen dobré

    Neboť každý člověk je ovšem svobodný, absolutně svobodný jako Bůh, pokud nezačne brát v úvahu lidi kolem sebe. V nich je jeho nesvoboda, a čím jsou mu bližší, tím víc ho spoutávají. Proto může pocítit krutou nenávist k lidem, které nejvíc miluje, bolestnou nenávist k těm, s nimiž jde ruku v ruce, zoufalou nenávist k tomu, koho potřebuje k životu (s. 30).

    Tu jsem viděl, jak je Pravda vydávána napospas Lži a že sa vždycky musí hájit nýbrž Lež sa vůbec nikdy nemusí hájit a dobrá Lež vypadá lepší než pravda a lidi jí vždycky nejspíš uvěří neb jim dělá dobře když jejich bližní jest svině a berou to za předem dokázané.  A dobrá Lež je stejně polovic Pravdy neb lidi povětšině svině jsou a Pravda je po většině polovční Lež takže dobrá Lež je někdy lepší než Pravda (s. 33).

    Jenom jsem nikdy nikomu nedovdl říct do očí co si o něm myslím ale ne že bych byl falešný neb jsem to nedělal ve svůj prospěch ale proto že mně bylo lidí líto říct někomu že je hlúpý nebo že je sviňa a lhář a myslí jenom na svoje dobro. Nechtěl jsem nikomu brát to co si myslí o sobě dobrého každý si myslí o sobě to nejlepšé a každý rád vidí když mu to někdo druhý uzná. ... Byla to pro mne radost dát se klamat a lež jsem viděl u každého a za každým slovem. však hodina -Pravdy nepřichází a jak stárnu vidím že veškeré ctnosti vždycky trochu smrdí myšinou a papundeklem (s. 81-82).

    "No, no, pane Duša, gratuluju. Rozum zvítězil.""

    "A," řekl Duša. "Vítězství rozumu, pane doktore, stojí zpravidla za hovno"

    ...

    "Rozum pobere každej vůl, když nad ním zapráskají bičem kdekterý tupec má rozumu, že mu to stačí i na ministra, ale moudrost a charakter, pane doktore, dává Pámbu jenom bláznům" (s. 158).

  • 26.9.2014 v 16:02

    o Barkilphedrovi

    Krajní velikost i krajní nízkost mají k sobě velmi blízko. Nízkost vládne. Je to tak pochopitelné! Kdo je dole, tahá za všechny nitky. Je to navíc tak pohodlné.

    Takový člověk je okem a má ucho.

    Je okem vlády.

    A má ucho královny.

    Kdo může našeptávat králi, může zavírat a otvírat podle vlastní libosti závoru královského svědomí. A může do něj vpravit co se mu zachce.

    Ucho králů nepatří králům; proto mají tito ubožáci celkem malou zodpovědnost. Kdo nemá v moci své myšlenky, nemá v moci své skutky. Král jenom poslouchá.

    Koho?

    Některého zloducha, který mu zvenku bzučí do ucha. Temnou mouchu pekel.

    Takové bzučení rozkazuje. Vládnout znamená poslouchat, ce je diktováno.

    Panovník vládne, našeptavač panuje.

    Skutečnými historiky jsou ti, kdo dovedou v podpolí vlády rozpoznat hlasy našeptavačů, kdo dovedou porozumět, co našeptávají uchu a rozumu vladařů. (Muž, který se směje, 2000, s. 168-169).

     

  • 29.5.2014 v 19:44

    Kdo pozná...?

    Trojí píchnutí vniklo do pohanského masa a ostří pro bílou velrybu pak bylo zakaleno...

  • 5.4.2014 v 17:26

    Poslední slova německého stihače a válečného hrdiny Heinriche Ehlera

    "Theo, tady Heinrich. Sestřelil jsem dva čtyřmotoráky a nemám už žádné střelivo. Útočím taranem. Na shledanou ve Valhale."

    Převzato z pamětí Waltera Schucka, stihače, který zvítězil ve více než 200 vzdušných soubojích. (Sestřel, s. 181.). (Auf Wiedersehen. Wir sehen uns in Walhalla).

  • 29.3.2013 v 21:36

    Ginga eiyū densetsu

    Ginga eiyū densetsu

  • 14.2.2012 v 14:34

    Nesmrtelnost

    Radosti, Ty jiskro Boží, dcero jež nám Ráj dal sám, srdce vzňatá žárem touhy, nebeský tvůj krásy chrám. ...

     

  • 20.1.2012 v 14:30

    Exkurz do literatury III. - Victor Hugo, Devadesát tři., Odeon

    Z jedenácti tisíc dvou set deseti dekretů Konventu má jen jedna třetina cíl politický. Dvě třetiny mají cíl všelidský. Konvent prohlásil všeobecnou mravnost za základ společnosti a svědomí jednotlivce za základ zákona. (s. 147)

    Revoluce....
    Zdá se, že je společným dílem velkých událostí a velkých osobností, ale ve skutečnosti je výslednicí událostí. Lidé jsou poplatní událostem. Události diktují, lidé podpisují. 14. červenec je podepsán Camillem Desmoulinsem, 10. srpen podepsal Danton, 2. září nese podpis Maratův, 21. září podepsal Grégoire, 21. leden je podepsán Robespierrem; ale Desmoulins, danton, Marat, Grégoire a Robespierre jsou jen výkonnými písaři. Mocný a veliký autor těchto stránek se jmenuje Bůh a jeho maska Osud. Robespierre věřil v boha. Jistě!
        Revoluce je projevem něčeho, co je v nás, co se na nás ze všech stran doléhá a čemu říkáme Nutnost.
        Před tímto záhadným skupenstvím dobrodiní a utrpení vyvstává dějinné proč?
        Proto. Tak odpoví ten, kdo neví nic, právě tak jako ten, kdo ví všechno.
    Tváři v tvář těmto atmosférickým převratům, jež zároveň ničí i oživují civilizaci, váháme soudit podrobnost. Hanět nebo chválit lidi pro výsledek těchto převratů je skoro tolik jako chválit nebo hanět čísla pro výslednou sumu. Světlo věčných pravd neuhasí žádný severák. Nad revolucemi sídlí pravda a spravedlnost jako hvězdné nebe nad bouřemi. (s. 150)

    Imánus, slovo odvozené z immanis, starého dolnonormanského slova, vyjadřuje nelidskou, téměř hrůznou ohyzdnost démona, satyra, lidožrouta. (s. 187)

    A on, ač by mohl, tomu nezabrání! Spokojí se povýšenou výmluvou: to se tě netýká! A ani si neřekne, že v takovém případě vzdát se rozhodování znamená spoluvinu! A ani si neuvědomí, že při tak dalekosáhlém činu je horší ten, kdo nečinně přihlíží , než ten, kdo čin dělá, protože je zbabělec! (s. 317)

    Rozumová úvaha říkala jedno, cit říkal něco jiného; obě rady si navzájem odporovaly. Rozumová úvaha představuje jen rozum, cit je však často svědomím; rozum vychází z člověka, to druhé z něčeho vyššího. (s. 322)

  • 22.7.2011 v 21:17

    Našel jsem ho!!!!

    Konečně jsem na CSFD našel Hovado s velkým "H". Jmenuje se britrik, trochu je posedlý vlastní nicotností, ale to mi nevadí. :) :) :) !!!!!

<< předchozí 1 2
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace