Belbo

Do 4. dílu to bylo na poctivé čtyry hvězdy, pětka stála za prd a šestka za holou zvrásněnou prdel.

Adept na titul sračka roku. Čekal jsem hovno, dostal jsem hovno. ... a protože mi předchozí slůvka přišla zbytečně zkratkovitá, trochu je rozvedu. Je fajn sledovat s jakým nadšením ti z nejzapálenější fandů velkýho QT onanují nad jeho posledním opusem a v ukecané částí vidí pomalý rozjezd k velkému, pompéznímu a monumentálnímu finále. Pif, paf, puf ustřelil jsem ti hlavu a tvýmu synkovi vymrdal hubu když chtěl přežít. Drsný co? Brutus. První vlna infantilů začala zprudka masturbovat, zatímco druhá už nepokrytě stírá semeno ze sedačky. WOu nejsem jen negr, jsem k tomu buzna, co má velkou kládu. ... Cítím v tom ten intelekt, ten vyšší třetí rozměr kódovaný ze všech stran a k tomu i zvrchu a ze spoda, pomalu se ta témata začínají šinout, jak tasemnice z řitě, článek za článkem: otroctví, spravedlnost, právo, trest, dušený hovězí. Už teď nevím, kde mi hlava stojí... Třetí vlna onanistů zprudká cáka ... A zvyšujeme obrátky. Polovina filmu a hle změna perspektivy. Do děje přichází postmoderní vypravěč, a protože většina Tarantinových fan je tlupa debilů, co mají rádí polopatě, musí jim náš deus ex machina prostě vysvětlit, co že se to děje. Jako že je vložená dějová linka, časově předchází úvodní sekvencí... To je ten skrytý a postupně na povrch vystupující Godart, křičí z klozetu kolega Matty, dožadujíc se toaletního papíru, přičemž přitom sahá po westernovým rodokapsu, aby dokázal vztah mezi hovnem na papíře a revizionismem. ... A nakonec ta nejdebilnější přestřelka v dějinách westernu.

Miluju znojemské adolescentní publikum: několik mladých neukojených pičulí občas prsklo smíchy, chroustalo chipsy a jejich veleklátič dával na odiv svůj umělecký entuziasmus a různými trefnými postřehy komentoval dění na plátně, k tomu si připočtu několik vysypaných brambůrek, skutálených lahví a intimních zachichotání nad briskní životní asociací se suchou a povislým a musím se zeptat: Bože, proč zase já!? Proč ty hovada nešly na Kameňák?

Viděl jsem dva díly a proto, že jsem tak trochu masochista, se kouknu i na zbytek :) . Plzeň je absolutní krach režijní invence a přístupu k tématu. Dobře, když přistoupím na průser se scénářem, tak bude limitovaná pouze dějová rovina a dialogy, ale tady to krachuje podobně jak exorcista na režisérově neschopnosti: běh po střechách, "přibližovačky", jízda kamery při výsleších, nechtěná vtipnost vražd (a ten jekot při nich), diletanství soubojů (vyražení injekce ve výtahu), absence napětí... Ed Wood forever ... ... Tak jsem to včera dokoukal a je třeba rekapitulovat: 1. díl, odpad, 2. díl, odpad. 3. díl **, 4. díl ***, 5. díl ***, 6. díl *. Sečteno, podtrženo a zprůměrováno to dělá 1,5 hvězdy na díl, zaokrouhluje se nahoru. ... Tož na to se móžu vysrat a nechám tam jednu, bo nejsem akurátník.

Ne holmesovský příběh o Mr. Holmesovi. ... Stařecké vzpomínání s trochou sentimentu ... po Sherlockách a různých "Jka prosté" osvěžující využití tématu. ... Zápletkou není kůlervoucí odhalení a vzomenutí, lidské procitnutí...

Epické završení monumentální trilogie se shakespearovsky tragickým vyvrcholením. Je úžasné sledovat, jak Japonci dokáží propojit vrcholně existenční otázky s bezcitnou brutaitou a dokonalou psychologií postav, které i přes svou "typovost" vlastně samotné typy během svého vývoje přetváří. Věrnost, přátelství, oběť náhlá a nedobrovolná, slepé následování snu a hlavně iluze moci nad vlastním osudem a konáním, v ne úplně jasném soukolí plánu, nadřazenému všem lidským hodnotám. Mistrovské dílo.

Od začátku to bylo na pomezí 3-4 hvězd, vyprávění bylo vcelku kompatibilní bez hluchých míst a celé to pěkně ubíhalo. A pak jsem najednou při policejním zásahu slyšel hrát Orffovu O Fortuna a řek si, Ondřeji, ty seš ale čurák. A tak dávám jen 3.

Koho napadlo dát pod taktovku českého narcise a nemehlo v jednom z E2 pořad nutně svázaný s tvůrčím potenciálem? Vymyslet vtip není jako uvádět Miss...

Skvěle natočené (skoro se chce napsat) existenční drama o jednotlivcích ve válce, o jejich vztahu k vlasti, k svým přátelům, rodinám a dobou, politikou a svědomím. Každý má něco. Češi kýčovité Lidice a Tmavomodrý svět, Estonci 1944, my patos, oni snahu vydět bez příkras, my českého hrdinu, oni jedince drceného soukolím dějin... Neumím si představit, že by podobný film vznikl u nás.

Herz definitivně režisérsky vyhořel a představil pokus o áčkovou televizní jízdu.