eMKo93

Jeden z největších hudebních zážitků vůbec. Koncert, který jde až na dřeň a jeho sledování ve vás vyvolá vlnu nostalgie a frustrace. Alice in Chains byla svého času nejlepší skupinou hrající grunge a podle mě předčila i samotnou Nirvanu, kolem níž se (především kvůli smrti Kurta Cobaina) vytvořila jakási aura nedosažitelnosti. A přitom osudy obou frontmanů byly natolik podobné... Pohled na Layna Staleyho během celého unplugged vám trhá srdce a je s podivem, jak mohl v tomto žalostném stavu předvést tak vynikající výkon, jaký předvedl. Možná však právě díky tomu koncert disponuje jedinečnou, až magickou atmosférou. Závidím všem přítomným, kteří se tohoto masterpiecu mohli osobně zúčastnit, vychutnali si tak skvěle zahrané i zazpívané písně (vokály Jerryho Cantrella jsou naprosto boží), ale zhlédli též autentickou výpověď jednoho muže, který je zcela pohlcován vlastními démony.

Sám režisér Jiří Strach řekl, že s natáčením pokračování oblíbené české pohádky otálel dlouhých 11 let, protože nemá rád „blbé dvojky“. A čekání se opravdu vyplatilo. Anděl Páně 2 je příjemná rodinná podívaná, jež je zasazena do scenérie zasněženého Českého Krumlova, a rozhodně není blbá. Jsem ráda, že tentokrát dali tvůrci daleko větší prostor nebeskému prostředí, kde nebešťané házeli jednu hlášku za druhou (viz hned na začátku: „Včera byl u svatého Silvestra nácvik na Silvestra.“), i když je to možná trochu na úkor chudší zápletky, která se odehrává na zemi. Každopádně celý film je postavený na skvělém humoru, hláškuje se tam o sto šest a všichni diváci se během promítání téměř po celou dobu smáli. Duo Petronel-Uriáš zkrátka funguje. Ivan Trojan údajně řekl, že do natáčení třetího dílu půjde pouze v případě, že dvojku v kinech navštíví minimálně 1 milion diváků. A to je výzva!

Po zhlédnutí několika posledních snímků Jana Hřebejka jsem byla k filmu Učitelka spíše skeptická. Ale musím říct, že jsem byla v kině velmi mile překvapena. Děj se točí kolem jedné třídy základní školy totalitních 80. let, do které přišla nová třídní učitelka. Ta postupně získává moc nejen nad svými žáky, ale i nad jejich rodiči. A ten, kdo se jejímu diktátu nepodřídí, si to šeredně odskáče… Zuzana Mauréry v roli učitelky odvedla skvělý výkon, už dlouho se mi nestalo, že bych hlavní postavu už od začátku tak strašně nenáviděla. Co se týče rodičovských rolí, Csongor Kassai jako empatický otec šikanované dívky neurazil, nicméně na plné čáře u mě vede Martin Havelka. Scénář Petra Jarchovského je také velmi dobrý, přestože má snímek spíše vážné vyznění, najdeme tu i humorné chvilky. Člověk by si myslel, že se snad něco takového ani nemohlo stát (příběh je inspirován skutečností), ale kdoví, kolik takových pedagogů za minulého režimu zničilo nejednu naději na úspěšný budoucí život. A z konce filmu až zamrazí, proto jsem ráda, že toto téma duo Hřebejk + Jarchovský opět připomnělo. Jak je vidět, příběhy zasazené do doby komunismu jim jdou prostě nejlépe. Na závěr bych chtěla ještě dodat, že mě docela potěšilo, když snímek chvílemi evokoval Dvanáct rozhněvaných mužů. A chválím také hudbu.

Caligula patří mezi nejkontroverznější panovníky římského impéria. Ve své funkci vydržel jen čtyři roky, poté byl zavražděn, ale jeho odkaz a nejrůznější legendy, které se o něm tradují, zůstávají živé dodnes. Když se někdo rozhodne natočit film o „Botičkovi“, je to určitě velký risk – buď jej natočí „přijatelně“, tak aby film příliš nešokoval a byl publikem pozitivně přijat, nebo jej ztvární se vší explicitností, která k tomuto císaři bezpochyby patří. Tím si ale tvůrci filmu zahrávají s odsouzením kritikou i širokou veřejností. A přesně to se filmu Caligula stalo. Násilí, orgie, incest, mučení, perverze, krev, homosexualita, zoofilie, vraždění. Tohle všechno v Caligulovi najdete. Rozhodně se ale nedá říci, že by šlo čistě o pornografický snímek. Je totiž důležité, jak se k filmu přistupuje. Slabší povahy se na Caligulu budou dívat skrz prsty a mnohé scény je pohorší, je ale nutné si uvědomit, že nejde o výmysl tvůrců, ale že podobné zvrhlosti neodmyslitelně patří ke Caligulově osobnosti. A co si budeme povídat, ten muž byl ke konci svého života opravdu totální šílenec. Rozhodně musím vyzdvihnout herecké výkony, zejména Malcolma McDowella, který císaře zahrál opravdu autenticky a je třeba mu za to vyseknout poklonu. Obdivuji všechny herce, kteří se statečně poprali s natáčením explicitních scén. To chtělo určitě velkou dávku odvahy. Caligula rozhodně není film pro běžného diváka, který si ho pustí s rodinou v sobotní podvečer, protože nemá co dělat. Ať už se vám bude líbit nebo ne, určitě ve vás zanechá dojem – pozitivní, nebo negativní. A to na dlouho.

Na tento film jsem se moc těšila. Lída Baarová, jedna z nejkrásnějších českých hereček, měla opravdu pestrý a zároveň krutý život. Její herecká kariéra v Německu vystoupala rychle vzhůru, ale jak už to tak bývá, strmý vzestup často následuje ještě strmější pád. A v případě Baarové to bylo pádu hned několik… Právě proto film sliboval velkolepou podívanou. Ta se však nedostavila. Filip Renč jako režisér totálně selhal. Naopak herecké výkony mě celkem mile překvapily. Pavel Kříž v roli Hitlera neurazil, jediné, co mi vadilo, byl gejzír slin řinoucí se z jeho úst při plamenném projevu. Samozřejmě neopomenul při první příležitosti pustit z gramofonu Richarda Wagnera. Jakoby nikdo nevěděl o Hitlerově „posedlosti“ tímto hudebním skladatelem. Daleko větší problém mám se zobrazením osobnosti ministra propagandy, Josepha Goebbelse. Když se dozvěděl, že si šla jeho manželka Magda stěžovat za führerem a on tím pádem musel přerušit s Lídou veškerý kontakt, volal svojí milované Lídě a brečel jako malá holka. Dokážete si tohohle zatvrzelého nácka představit v podobné situaci? Já teda dost těžko. Korunu tomu nasadila milostná scéna mezi herečkou a ministrem. To byl skutečně vrchol kýče a nevkusu. Nejprve se nám naskytl pohled na Goebbelsovu pochroumanou nohu a poté se objevily v hořícím krbu tváře obou protagonistů v sexuálním opojení. V tomto momentu mi bylo skutečně trapně. Ani postava Simony Stašové (jako Lídiny matky) mi do filmu příliš neseděla. Myslím, že její komický charakter se do filmu zkrátka nehodil. A co mělo znamenat přání Jirky Mádla, když Lídě pomohl k útěku do Čech a loučil se s ní? To už mi hlava nebere. Abych však pořád jen nekritizovala, musím pochválit kostýmy a snahu o vykreslení doby. Také bych ráda vyzdvihla herecký výkon Táni Pauhofové, která se role Baarové zhostila velmi dobře. Na závěr bych celý film zhodnotila jako pokus o vytvoření historického životopisného filmu, který se ale kvůli několika nevhodným replikám a scénám stal spíše fraškou pro průměrného českého diváka.