slovacke

Nápadité, moudré, napínavé, dojemné, řemeslně poctivé po všech stránkách, temné i radostné! Děkuji tvůrcům za opravdu nevšední zážitek!

Velmi příjemné překvapení. Naposledy snad u Nabarveného ptáčete jsem z nějakého filmu cítil tak silnou potřebu tvůrce jej natočit právě tak, jak natočený je, bez uhýbání obecným požadavkům a normám. Zajímavý filmařský jazyk s několika výtečnými hereckými výkony (Budař, Khek Kubařová, Vetchý, Javorský). Snad jen na čarodějnicích spočinuli tvůrci trochu více než by bylo zdrávo. Ale zábavné dámy byly, to je bez debat. A snažit se exaktně vysvětlit, proč se děje to či ono a zda je to logické a nevím jaké, je stejně nesmyslná snaha, jako se pokoušet o detailní rozebrání pointy dobrého vtipu. Buď se to divákovi spojí v něco silného - jako se to stalo mně - nebo jej to nechá chladným "na cizím pohřbu".

Obdivuji všechny tvůrce, kteří mají přesnou představu o výsledku svého díla a dokáží tuto představu předat i všem ostatním v týmu. A přesně tento pocit mě opanoval od prvních minut tohoto filmu. Pevně držené opratě filmového řemesla, důsledná práce s hereckým výrazem, vizuálem, stylem, tempem vyprávění,... Velmi aktuální témata, nevnucování názoru, nerozbíjení příběhu dalšími odbočkami, se kterými se divák často v tomto žánru setkává, aniž by měl šanci je emočně či aspoň pragmaticky uchopit a cítit tak alespoň nějakou spojitost s naší realitou. V Bodu obnovy nebyla jediná situace a snad ani jediná věta, u které bych přesně nevěděl, čeho se týká. A také díky za Kaplického Chobotnici. :-)

V porovnání s pohádkovou produkcí posledního desetiletí jde o film lehce nadprůměrný. Škoda, že zhruba v polovině (možná o něco později) spadne vyprávění řemen a cesta ven z "těžkých časů" je poněkud kostrbatá, a nemá lehkost a samozřejmost, které do té doby pohádce velmi slušely. Na druhou stranu se naštěstí - oproti mnoha jiným podobným produkcím - nedočkáme zmateného a nesmyslného scénáristického paskvilu, kdy je absence myšlenky nahrazována co největším pitvořením či samolibými fórky tvůrců pro pobavení dospěláků. "Jak si nevzít princeznu" drží myšlenku i styl vyprávění. Jen chybí více vypravěčské zručnosti. Herecké výkony vykazují jistou dávku strojenosti, a větší míra autentičnosti a přirozenosti by zřejmě nebyla na škodu, ale pro mě je opět zásadnější fakt, že nikdo svým hraním nevybočuje mimo nastolený styl a nehraje "na sebe". Potěší spousta nenápadných, režijně velmi čistě, vkusně a nenásilně podaných vtípků, ale také morálních poučení. A těch není nikdy dost - pokud jsou "ověřeny" srozumitelným příběhem. Což se v tomto případě jednoznačně stalo.

Vtipné, drsné, vulgární, ale také dojemné a hlavně - velmi lidsky bolavé a dlouho doznívající. Na české poměry určitě nadstandadní řemeslo - od režie až po herecké výkony v čele s mnohovrstevnatým Hynkem Čermákem.

Zřejmě jsem tento film viděl v ideálním rozpoložení, jinak si nedovedu vysvětlit, proč jsem ochoten mu leccos odpustit a dát mu maximum hvězdiček. Ovšem bezesporu režisér Havlík po řemeslně velmi solidním filmu Po čem muži touží postoupil o další stupínek v kvalitě nahoru. Potvrdil nadstandardní kvalitu v detailní a srozumitelné práci s herci, díky níž se dočkáme velmi zábavných (tím nemyslím komických) hereckých výkonů - počínaje Ondřejem Vetchým a představitelkou malé Emy, Emou Švábenskou, přes Aňu Geislerovou s Annou Polívkovou a konče Vilmou Cibulkovou či výtečným Oldřichem Vlachem. Zkrátka moc příjemné překvapení.

Prázdno, prázdno a zase prázdno. Po devadesáti minutách první scéna, kde jsem měl dojem, že mi aspoň trochu záleží na některé z postav a získal jsem pocit elemantární empatie, ovšem v kontextu předchozího i následujícího děje vlastně scéna stejně prázdná a vykonstruovaná jako vše ostatní. Herecké výkony moc nelze hodnotit. Jo, a po technické stránce příšerný dabing zahraničních herců. Vypadalo to či spíše znělo, že vždy mluví v nějakém zcela odlišném prostoru než ostatní postavy kolem nich.

Kdyby se natočený materiál "ostříhal" o deset až patnáct minut a divák občas nemusel vstřebat nějaký ten tlustší fórek uhýbající z nastoleného stylu, dal bych i tu pátou hvězdičku. A herci si absolutorium zaslouží určitě.

Shlédl jsem den po mimořádně chválených a oceňovaných Vlastnících a musím říct, že Teroriska je jednoznačně dotaženějším filmovým dílkem. Drží styl vyprávění, tempo, nepřehlédnutelnou a přitom funkční a vtipnou westernově-parodickou rovinu, nadsázku (projevující se nejen v dialozích, ale také ve střihu a kameře) či herecký styl všech protagonistů. Smutným zjištěním je, že asi není náhoda, že v jednom roce vznikl po Stařících další film, který "vybízí" k vzetí spravedlnosti do vlastních rukou...

Další český pohádkový blábol, u kterého si člověk není jistý, zda je určen pro děti či vznikl pro pobavení štábu. Nevyjasněná poetika, každou půlhodinku se film tváří chvilku jako muzikál, ale jinak tomuto žánru nenapovídá vůbec nic, fóry, při kterých se divák jen těžko vyhne pocitu trapnosti (za tvůrce), kulhavý rytmus, sice milá hlavní hrdinka, ovšem velmi neúspěšně se snažící o češtinu,... Jinak těžko hodnotit herecké výkony, když herci buď nemají co hrát nebo je toho k hraní až příliš. Přitom, kdyby se osekala spousta filmařského marastu, možná by se vyloupla vcelku zajímavá zápletka kolem scénáristicky (i trikově) povedeného čertího brka. Zkrátka jsem měl pocit, že tvůrci mají k dětem a k jejich světu asi stejně blízko jako "prezident" Zeman ke korektnosti...