Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (40)

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Epické a Timothée tam jako náboženský lídr skutečně září, nicméně z pohledu knižního fanouška to bylo dost velké zklamání...

plakát

Loki - Velké poslání (2023) (epizoda) 

Nemám slov. Poprvé od Endgame, co jsem u něčeho z MCU seděla vyloženě na stopkách a skoro ani nedýchala. Naprosto perfektní.

plakát

Matrix Resurrections (2021) odpad!

Ne, prostě ne. Po necelé půlhodině vypnuto - nesympatické postavy, stupidní dialogy, fight scény už v úvodu naprosto tragické. Nic, co by člověka zaujalo. I chudák Keanu tu má v očích odevzdanost a lítost, že na to kdy kývnul... Být to random akčňák, tak přimhouřím oči, ale stačí si vzpomenout na jakýkoli dialog nebo fight z původní trilogie a hned je jasné, že tímhle nemá cenu ztrácet dvě hodiny života...

plakát

1899 (2022) (seriál) 

Osm hodin mého života... to je asi všechno, co mě k tomu napadá. Stesk nad hromadou času, který mi už nikdy nic nevrátí. S politováním musím konstatovat, že se stalo přesně to, čeho jsem se obávala - po vytvoření tak bravurního počinu jako je DarK si tvůrci nejspíše řekli, že tenhle žánr už mají dostatečně v rukou na to, aby byla hračka vytvořit něco podobného a stejně tak dobrého. Jenže chybička se vloudila... zatímco Dark je zezačátku zmatečný a pak vám začne spojovat jednotlivé drobečky v souvislý příběh, tady se vše akorát více zamotává, bez jakékoliv cesty ven. Když jste u páté epizody a stále nevíte která bije, je něco prostě špatně. Pak vás to co se děje pomalu už ani nezajímá, protože proč by mělo? Postavy jsou nemastné neslané, včetně hlavní hrdinky, jejíž jméno jsem si ani po několika epizodách nedokázala zapamatovat. Je těžké, skoro až nemožné tam s kýmkoli sympatizovat, ke komukoli si vytvořit vztah. Není na to čas. Děj samotný v určitém bodě přestane existovat, všichni pouze chodí z jednoho místa na druhé a mluví na sebe v několika jazycích najednou. Tempo je ke konci už tak neuvěřitelně pomalé, že vás to začne rozčilovat (epizody 5-7 by se daly scuknout do jedné a nic by se vlastně nestalo). Vlastně ani nevím, proč jsem to dokoukala. V nějaké rozumné rozuzlení jsem nedoufala, i přesto mě ale ten konec naštval. Vážně někdo doufal, že tohle dostane druhou sezónu? Nemarněte svůj drahocenný čas...

plakát

Srdcerváči (2022) (seriál) 

Po dlouhé době seriál s romantickou tématikou, který jsem si opravdu užila. Sladká podívaná na první štěněčí lásky a na důležitost přátelství, protipól nerealistich toxicit jako je Euphoria, které jsou asi dobré na jedno podívání, ale dělají podle mě více škody než užitku. Tady teenagery skutečně hrají teenageři, postavy se chovají úměrně svému věku. Seriál si také umí velmi citlivě poradit s řešením důležitých témat (sexuální identita, poruchy příjmu potravy, složité rodinné situace...). Reprezentace jednotlivých skupin je zde zvládnutá více než bravurně hlavně tím, že se na ni nijak netlačí. Moc bych si přála aby něco takového běželo v televizi, když mi bylo 15...

plakát

Červená, bílá a královsky modrá (2023) 

Od knižní předlohy jsem se nebyla schopná odtrhnout, naprosto jsem se do ní zamilovala. Kvůli tomu bylo docela těžké se rozhodnout, jak mám film vlastně hodnotit. Jako u naprosté většiny adaptací, i tady byla totiž hromada věcí jinak. Po několika dnech intenzivního přemýšlení jsem se ale nakonec rozhodla pro plný počet bodů. Proč? Inu, rozdíly nerozdíly - film splnil to hlavní, co jsem od něj očekávala. Byla to příjemná, sladká a vtipná romantika, úsměv od ucha k uchu mě při něm málokdy opustil, stejně jako tomu bylo u knížky. Nebudu ani mluvit o tom, jaká je mezi hlavními herci dokonalá chemie. A Uma Thurman jako prezidentka? Paráda. Svět potřebuje víc filmů jako je tenhle, jejichž hlavní úkol je vás teleportovat do vzdušných zámků a zanechat vám úsměv na tváři...

plakát

Dej mi své jméno (2017) 

"Call Me By Your Name And I'll Call You By Mine..." Některá díla ve vás zanechají pocity, které jste ani nevěděli, že existují. A nepustí vás to dlouho... Nevím, kdy naposledy ve mně dojem z nějakého filmu zůstal takovou dobu. Knižní příběh přenesený na plátno stylem, který vás donutí se do děje ponořit tak, jako byste vše prožívali vy. Nádherné. Opojné. Tragické. Chemie hlavních protagonistů je naprosto neskutečná.

plakát

Dark (2017) (seriál) 

Poprvé dokoukáno před Vánoci a už koukám podruhé. Tehdy jsem to zvládla za tři dny, za cenu obrovského spánkového deficitu - důležitější bylo, co se stane dál. Teď jedu pomaleji a ještě víc si to užívám. Obrovské plus za skvělý soundtrack: ten závěr druhé řady? Husí kůže kdykoli si na tu scénu jen vzpomenu. Nechápu, jak tohle někoho napadlo. Nechápu, jak tohle někdo dokázal dát dohromady tak, že i při intenzivním hloubání najde člověk na tom ději pouze malé chybičky - jinak do sebe vše perfektně zapadá. Obrovská poklona také castingové režisérce Simone Bär, nechť je jí země lehká. Za to obsazení postav v různých stádiích jejich života (především Ulricha, Aleksandera a Katariny) by si zasloužila, aby se po ní jmenovala nějaká castingová cena. Jednu jedinou výtku mám k tomuto geniálnímu počinu - mrzí mě, jak rychle se ve třetí sérii víceméně zničehonic posunul focus na Jonase a Marthu - chápu bezprostřední důležitost jejich vztahu, ale nikdy to pro mě nebyla oblíbená část děje. Trochu mi to brání užívat si třetí řadu naplno. I tak 10/10 all the way.

plakát

John Wick: Kapitola 4 (2023) 

Nepamatuju si, kdy naposledy jsem odcházela z kina nadšená. Takhle to vypadá, když tvůrci franšízu milují, ví co diváci chtějí a řídí se tím. Samozřejmě jsou zde rezervy, ale bavíme se tu o čtvrtém pokračování - některé věci se budou opakovat a nebudou už působit tolik jako napoprvé. Jestli na tomhle filmu (i na těch předchozích) ale něco bezmezně miluju, tak je to ten důraz na rozmanitost - ať už se jedná o osobitý styl postav, dechberoucí lokace nebo nesčetné způsoby boje. Co dál? Kinematografie nádherná, soundtracku se můžu uposlouchat (Le Castle Vania!). O akci ani nemluvím - to je kapitola sama pro sebe. Opět absolutní nářez, zde už se tvůrci opravdu odvázali. Nic jim koneckonců nebránilo jít tentokrát totálně přes čáru - z poměrně na zemi se držícího Parabella se spawneme rovnou do šílené videohry. Dějem se zde opět šetří, ovšem dávkuje se důležitými kousky. Ani po druhé návštěvě kina jsem nepřišla na nic, za co by si tenhle film zasloužil míň než 10/10. Chef's kiss.

plakát

Potvora (2016) (seriál) 

Já nevím. Buď jsem něco nepochopila, nebo tenhle druh pořadů prostě nedokážu ocenit. Na tenhle seriál jsem slyšela samou chválu a dost jsem se na něj těšila. Dle ukázek jsem čekala ostrou komedii, břitký humor, trochu toho lámání srdíček, napjaté vztahy... Prvních pár epizod vypadalo slibně. Brzy to ale přešlo v plytkou, rádoby feministickou nudu - seriál, do kterého jsem se po čase musela nutit stylem "když už jsem to zapnula, je to jen další půlhodina, to už přežiju, brzy to skončí". Takový pocit opravdu nechcete, pokud koukáte na něco, co má 86% (absolutně to hodnocení nechápu). Je to komedie? Pokud ano, proč to není ani trochu vtipné? Je to drama? Pokud ano, proč se tam, proboha, nic neděje? Proč mě žádná z postav nezajímá, ač herecké výkony jsou víc než nadprůměrné? Tak příšerně plytký, neskutečně nudný děj jsem tedy dlouho u žádného seriálu nezažila. Bohužel těch 5 hodin mi už nic nevrátí. Dvě hvězdičky dávám za výše zmíněné herecké výkony a za to, že některé scény se přece jen povedly a měly hloubku, ač jich bylo opravdu pomálu. Jinak asi opravdu nemám co říct. Určitě si to své diváky najde, ale já k nim bohužel patřit nebudu.