ZkuKol

Palahniuk napsal opravdu "kultovní" novelu, jež byla právem považována za nezfilmovatelnou. Jenže tahle vynikající látka se dostala do rukou Fincherovi, jenž zde dokázal, že pečlivostí a poctivým přístupem se dá natočit vše. Dvojce Pitt - Norton si očividně celý film užívá, hudba je dravá jako film celý a pak je tu vizuální stránka. Fincher začínal jako Lucasův trikař a proto v jeho filmech špatné trikové scény nenajdete a v Klubu rváču jsou triky rovny hercům! Vyprávět o čem toto skvostné dílo je zbytečné, protože je defacto o všem! Jen bych chtěl říct, že jak kniha, tak film mě mimořádně oslovili a prohloubili můj zájem o kinematografii a popkulturu. Díky Davide a Chucku!!! 100%

Terrence Malick má jedinečný projev, jež bych označil za filmovou lyriku. A to absolutní, v jeho filmech je tomu vše podřízeno, kamera, hudba, herci a jejich výkony a vždy i vypravěč, který na rozdíl od jiných filmů zde neruší. Tenkou červenou linii natočil Malick po 20leté přestávce a vůbec to na filmu není poznat. Herecké obsazení je víc než hvězdné a nutno dodat, že si zde nikdo nedovolil nic odfláknout. Malick se pokusil do odvážné kombinace své lyriky a válečného filmu a tento (podle mne) nesnadný úkol zvládl na jedničku. Skvěle zvládá rozbor mysli obyčejného vojáka i bojové scény, strasti starých a zasloužilých oficírů i fungování jednotky mladých těsně před bitvou. Ryan byl sice řemeslně vynikající, ale chyběl mu kvalitní příběh a jakási kvalitativní nadstavba, jíž právě toto veledílo má a proto taky Malick Spielberga u mě poráží... 100%

Britské romantické komedie z 90. let, obzvlášť ty od Working Title, byly velmi příjemná a často i poměrně inteligentní zábava. Právě ty nejlepší byly z pera Richarda Curtise. A Richard si očividně ty nejlepší nápady schovával do šuplíčku pro sebe a pomalu je k sobě pečlivě slepoval až vznikla tato láskyplná mozaika. Vánoční atmosféra, břitký britský humor a láska. Opravdu stačí tak málo k 5 hvězdičkám? Ano, ale musí se to dělat poctivě, vyhýbat se zbytečným klišé, dbát na soundtrack a sehnat dobré herce. O hercí je totiž Love Actually nejvíc, každý si tu najde svého oblíbence z ostrovů- charizmatičtí Neeson a Rickman, nesmělí Grant a Firth, krásné Keira a Martine, sexy Elisha a Ivana a další. Všechny příběhy jsou lehce spojené a do sebe zapadající ( nečeká nás žádné: "jsem tvůj otec..." :-) Takže Christmas are around us, come on a let it snow... 100%

Moje první setkání se Samem Peckinpahem. Do té doby šlo pro mě pouze o film, kde hraje Bob Dylan a zazní "Klepání na nebeskou bránu." Narazil jsem na to náhodně na čt2 (výjimečně mi naše veřejnoprávní medium udělalo radost) a tohle spojení klasického westernu, krvavého násilí, zpomalených záběrů a hudby Boba Dylana mě zcela podmanilo. Coburn je kovboj tělem i duší a starého drsňáka by uhrál i na smrtelném lůžku, Kristofferson je mladý, oholený a má výhodu, že jako Billy si vlastně může dělat, co chce. Ostatní herci jsou jen šedivé pozadí (což je např. pro Boba záchrana, protože on opravdu hrát neumí), které pouze tvoří publikum pro souboj dvou hlavních charakterů. Peckinpah má velký smysl pro obraz a hlavně se nespokojuje s nějakými prvoplánovitými lacinými obrázky, takže každý střelecký souboj vypadá svěle a díky režisérkým schopnostem mu nechybí gradace. Škoda Same, že si se uchlastal k smrti tak brzo. Filmů jako si točil ty, bylo vždy málo, ne vždy se ti podařili na výbornou, ale pokaždé to stálo za to a Pat vs. Billy je tvé absolutorium... 100%

James Cameron to dokázal! Po 12 letech čekání, 8 letech vývoje a 3 letech mé osobní nedočkavosti dorazil do našich kin spektákl, jenž nesnese srovnání. James vybrousil klasický příběh v kouli (tvar jednoduchý, ale dokonalý) jenž hraje a září všemi barvy široko daleko, otáčí se v přesně dávkovaném tempu a oslepuje všechny sledující. Herci se skvěle vyrovnali se všemi nástrahami zeleného pozadí, hudba vše hrne do osudových kulis jednoduchého vyprávění. Filmu je opravdu škoda něco vyčítat, snad jen že má konec a nemá 10 hodin, protože svět Pandory je nesmírně podmanivý (chvalme kameru a trikaře - mezi nimi i češi:-) a postavy jsou lidské a uvěřitelné - kdo z nás by se nechtěl učit jízdě na koni s Neytri, ovládat Avatara s Jackem a studovat Navi s Grace?! Prostě se jedná o obhajobu starého velkého Hollywoodu, jenž nás vezme do světa snů, nenaplněných tužeb a fantazie! Jack jede na Pandoru přesvědčit místní domorodce, aby se posunuli o strom dál, jim se nechce a on to chápe - je v tom ale poněkud osamocen... 100% ( možná i 110%:-)

Knihu jsem četl před shlédnutím a přesto byl zážitek z filmu vynikající, film, pravda, občas brnká na jiné struny než kniha, ale nijak výrazně a nikoliv k vlastní škodě. Po Fight Clubu je to pro mě nejlepší adaptace, věrná obsahem i formou. Joe Wright a jeho tým mají velkou budoucnost ( ať už s Keirou nebo bez) a já se už teď těším na jejich další projekt!

Pro Hong-Kongskou akci mám velkou slabost a tohle dílo na ni útočí nejtěžšími kalibry! Tsui funguje většinou jako producent (a často mu to jde o dost lépe než režie:-), ale zde zamáznul všechny své lapsy a natočil něco tak neskutečně syrového,že máte po dokoukání pocit, že jste dostali nakládačku i vy a nějaká ta kulka vás taky škrábla, takže neváhejte a zkontrolujte prostor pod gaučem, jestli vám tam neleží košík s mimčem. Jojo Tsui zde smísil jak přestřelky tak kun-fu, vynechal moudrá a rodiná poselství, ukázal jako první světu stop-motion záběry a hlavně naprosto pustil ze řetězu svou největší přednost a to je pohyb kamery. Už v Kontrabandu byla kamera akčnější než "Svaly z Bruselu," ale co dělá tady, to je doslova akrobacie. Stealth pronásledování v obytném domě si doslova užívá a při natáčení tam muselo být víc kolejí než na "hlaváku." Na herecké výkony se mě neptejte, ani si nepamatuju, zda se filmu vůbec mluví a vůbec mi to nevadí. Tohle je asijská akce, jenž si nebere servítky a jede na plný plyn od úvodních titulek až k závěrečným a pokud se vám u ní podaří vydechnout, tak si to užíte, tenhle film vám víc příležitostí nedá... 100%