MrKrahujec

...čili "Jak jeden nebyl na nic, ale pak všechno dokázal" - to je název jedné (lehce budovatelské) pohádky od Václava Čtvrtka a mě se nevím proč během tohoto filmu neustále dral na mozek. Teprve tady jsem si naplno uvědomil, jak důležitá a principiální je při točení filmu poctivá filmařina. Tohle je totiž vlastně čistokrevná budovatelština, nebo chcete-li červená knihovna, ale natočená stoprocentně pravdivě a férově. Něco podobného totiž musel (aspoň z pozorování) zažít každý člověk, pokud je člověkem, a proto je tak poutavé sledovat o tom pravdivou výpověď. Vlastně něco dost podobného jako je Zábranského "Dům pro dva", nebo Formanův "Černý Petr".

No, tak ani horror, ani thriller to moc nejsou, to už spíše (hodně černá) komedie, ale dík hereckému talentu Jacka Nicholsona a Michelle Pfeifferové nakonec docela kvalitní, ba i legrační. Jack Nicholson totiž dokáže být padouchem tak "rozeným" a nekompromisním, až je tím vlastně okouzlující. Možná právě tohle má společného s naším Milošem Kopeckým (tyhle dva tak vidět hrát spolu!)

Nejspíš nádhera, ale já bohužel sledoval tento film na kanále FILM+ v ranním vysílání, kde mu nemilosrdně "ufikli" celý konec. Nevíte náhodou někdo, jak to vlastně dopadlo?

Rozhodně příjemné překvapení! Začátek se sice táhne jak žvejkačka, až jsem téměř začal pociťovat chuť odejít z kina předčasně, ale jakmile nastoupilo angažování detektivní kanceláře, film se rozjel tak, až to skoro drnčí (což je dobře). První polovina filmu by sice šla prostříhat až o desítku (ba i víc) minut, druhá polovina ale už nemá chybu a závěrečná pointa je tak akorát - možná jsem čekal něco ještě víc šokantního, ale takhle jsem zase zcela zcela upřímně litoval, že film už dál nepokračuje, což je pro režiséra jedna z nejlichotivějších vizitek.

Vyčítat tomuhle filmu nějaké scénáristické, nebo dramaturgické nevytříbenosti je podle mne dost podpásovka, protože tohle je prostě navýsost současná i moderní (jakkoli už máme dobu postmodernismu) pohádka pro dnešní (ba i budoucí) děti a jako taková nemá chybu. Jo, kdepak jsou ty časy, kdy jsme takhle výborné pohádky uměli točit také, a to díky panu Vorlíčkovi s občasnými vypomůckami od pánů Kachyni, Bočana a Lipského. Ta doba je ale už neodvolatelně a nenávratně pryč a poté, co Zdeněk Troška zatloukl první hřebík do rakve české filmové pohádky, musíme se holt smířit s tím, že hlavními vánočními pohádkami už u nás zůstanou nedomrlé ubohosti typů Klíčů svatého Petra namísto takhle brilantně odvedených skvostů současné světové pohádky... Ale můžeme se možná utěšit tím, že to tak nejspíš být má.

Film je to dobrý, dokonce velmi dobrý, ale (jak jsem si téměř po celou dobu dívání v duchu říkal): Schormův "Farářův konec" je přece jenom lepší. Má totiž aspoň v náznaku ten nezbytný nadhled, takový film nemůže být samozřejmě žádná "řachanda", ale alespoň ždibec mírného úsměšku tím prosakovat musí. No a to tady tedy totálně absentovalo. Ale přesto, jak jsem už řekl, pomineme-li srovnávání se Schormem, je tento film opravdu dobrý, velmi dobrý.

Dost oceňuji, že ten film sice zezačátku notně připomíná Sběratele od Johna Fowlesse, vzápětí se z toho ale vymaní, ale zase tak průhledně, že to začne připomínat Válku světů od H.G. Wellse, takže v tom divák začíná silně (a poměrně oprávněně) čout téměř až rafinovaný úmysl, ale konec bohužel všechno zhroutí a jediným ospravedlněním pro tvůrce je, že s tím asi opravdu nic jiného udělat nešlo. Už geniální Stephen Leacock kdysi dávno (před sto lety) napsal, že tvůrci by zcela logicky nejraději ze všeho zůstali stát před záhadou plni whisky se sodou a ohlásili, že pro dnešek padla. To ale nejde, takže se tam nakonec nějaký ten konec připlácnout prostě musí (v tomto případě spíš odstřelit).

No, komedie to tedy opravdu není, ani trošku, ale zato jsem si při ní hned několikrát vzpomněl na "Život a dílo skladatele Foltýna" od Karla Čapka a možná i na větu z filmu Zelig Woodyho Allena: "V touze být oblíbený znetvořil se k nepoznání".

Je skutečně pozoruhodné, jak se Amerika (potažmo celý "západní svět") přesně po čtyřiceti letech zvolna propracovává tam, kde byli naši tvůrci (Oldřich Lipský a Miloš Macourek) už v roce 1970... Mám na mysli konkrétně jejich geniální parodii na comicsy "Čtyři vraždy stačí, drahoušku", ke které se tento film téměř přibližuje, byť za cenu, že si k parodovaným předlohám ještě musel přibrat počítačové video-hry a akční krváky. A i tak se zatím pouze přibližuje, ovšem stačí to.

Páni! Tohle je nejen skoro úplný Vláčil a Jakubisko (ve svých lepších filmech), ale i Juraj Herz a možná dokonce i sám Ingmar Bergmann, konkrétně jeho nedostižná Sedmá pečeť! Možná by se našlo něco i z Jana Švankmajera a to prosím vůbec nejde o plagiáty! Možná s tím nebude souhlasit úplně každý, ale podle mě jasných pět!