MrKrahujec

No, za moc to nestálo. Přitom kupodivu nelze říci, že by to bylo špatně natočené, nebo snad dokonce špatně zahrané; tady je to horší: tohle bylo především úplně špatně (až dětinsky) napsané. Trintignan, Deneuve i Brasseur by se mohli klidně uhrát k smrti, ale z téhle slátaniny se opravdu nedalo udělat nic, ani kdyby si člověk dal nohu za krk... Jedinou postavu nešlo nazvat skutečnou postavou, všichni neustále jednali naprosto protichůdně a dokonale roztříštěně - tenhle scénář snad musel být vážně napsaný v úplné opici. Je to škoda, zvlášť vůči režii, kameře i hercům, kteří (zdá se) dělali, co se dalo.

Tohle se samozřejmě dost obtížně hodnotí. Verdiho hudba prostě ani nemůže být jinak, než za *****, ale to zpracování je už, mírně řečeno, úsměvné. I náš Petr Weigel tento žánr dotáhl na daleko vyšší úroveň. Takže zase kompromis, ach jo!

Tohle tedy je třeba Spielbergovi přiznat: že dovede s nezbytnou porcí hrané komerčnosti pracovat tak dokonale, že by se bezmála zdálo, že to ani tak moc hraná komerčnost není. Samozřejmě, tohle téma je pořádně velký kus (už na samém začátku mi táhly hlavou takové inspirace, jako Čapkovo R.U.R., Bradburyho Marťanská kronika, Clarkova Vesmírná odysea, či Aldissův Nonstop - Aldiss se nakonec ukázal skutečně jako autor předlohy) a Spielberg ho nejspíš ani nemohl vytěžit bezezbytku. Budiž mu přiznáno, že by to nejen asi nešlo, ale že by si nejspíš u masového diváka právě tím trochu přitížil. Zaplaťpánbůh to nebylo ani nutné.

Na Olivera Stonea to bylo vážně trochu režijně nevyrovnané. Začátek totálně nemastný-neslaný, jak z nějaké televizní inscenace, pak trocha té dychtivě očekávané velkoleposti, to zas ano a konec zas tak nějak s prsknutím a zasyčením zhasne... Čím to?

Takový jakoby pokus klasickou němou grotesku nejen rozmluvit, ale rovnou i rozezpívat. Výsledek lze sice směle označit slovy Karla Kryla: blbinkání na kvadrát, ale jistou roztomilost si to kupodivu zachovalo. A v současné době je to i příjemně retro.

Teď trošku nadhodnocuji, ale to je jen tím, že mi tenhle film tak neodolatelně připomněl zapomenutý český románový klenot "Dům o tisíci patrech" od Jana Weisse, že jsem si chvílemi dokonce říkal, že to snad je opravdu ten román už konečně zfilmovaný (čehož se v duchu dovolávám přes třicet let). Takže tato okolnost zase vrátila tu jednu hvězdičku, kterou bych teoreticky strhl za to, že tento příběh je přece jenom trochu méně symbolický a zacílený, než ten Weissův, ale prostředí a postavy - 100%! (z čehož plyne i to, že Dům o tisíci patrech bohužel nikdy zfilmován nebude, protože ty triky a animace musí být minimálně na této úrovni a to samozřejmě u nás nikdy nikdo nezaplatí).

Ne že bych měl něco proti tomu, když je film v původním znění, ale zrovna tohle je snad ten jediný výjimečný případ, kdy je poněkud nelogické, aby české postavy mluvily nějakou divnou angličtinou, zatímco němčina zní normálně. Takhle bych to asi s tím dabingem vážně radši zkusil... Ale jinak vcelku dobré. Je zajímavé, jak se tenhle film dokonale doplňuje se Sequensovým Atentátem - napravuje mnohé jeho nedostatky, aby pak sám zase na oplátku pohnojil to, co bylo v Atentátu zvládnuté. Samozřejmě, že skutečná Heydrichova zatáčka už dnes vypadá tak, že se k tomuto účelu v žádném případě použít nedá, ale přece jenom, zasadit místo atentátu rovnou na Baštu svatého Tomáše, s nádherně viditelnou Bílkovou vilou v pozadí... to snad by se i v dnešní Libni, nebo starých Vysočanech, či Žižkově něco vhodnějšího najít dalo.

No vida, a já už myslel, že je s tím doopravdy a definitivně konec, tedy s klasickým (lehce hravým) science fiction ve stylu starého dobrého H.G. Wellse, Julese Verna, anebo, pro mě za mě i takového Karla Čapka, ba dokonce i Voltaira, či samotného Cyrana de Bergerac. Kdyby to nebylo podle comicsu, tak bych klidně na nějakého takového lehce zmodernizovaného Wellse hádal. A to i přes ten, nebo přesněji právě pro ten všudypřítomný humor a svádivě divokou nadsázku.

Tohle je, myslím, jedna z prvních Disneyovek, na kterých už sám Walt Disney neměl vůbec žádný podíl, tedy, že se už nestačil ani poradit o námětu, no a je to bohužel trochu poznat. Třeba jenom tím, že Disney například velice úzkostlivě dbal, aby se v jeho filmech neopakovaly nejen náměty a situace, ale ani jednotlivé gagy, no a tohle je vyloženě téměř variace na slavný film Lady a tramp, nehledě na to, že většinu lidských postav jsme už v předchozích disneyovkách tak či onak pozměněné viděli. Disneyovi tvůrci totiž po Disneyově smrti upadli do jakési "machy" a zdálo se jim, že na udržení kvality jim bohatě postačí už jen zlomek dřívějšího úsilí. Jeden z režisérů se dokonce později přiznal, že když veškerou animátorskou práci na Aristokočkách zvládli v pohodě za dopoledne, tak pak pravidelně po celé odpolední směny už jen hráli karty. Přesto přese všechno se dá i tohle celkem bez potíží absolvovat (pokud nebudete mít přehnané nároky). U nás se tento film zcela přirozeně vůbec neuchytil, především proto, že hlavní záporák je sluha (tedy vlastně proletář), no a to se rozhodně právě vládnoucím normalizátorům líbit nemohlo. Ovšem s přihlédnutím k výše uvedenému je toto jejich škůdcovství ještě relativně malé.

Ale jo... Je to sice pitomost k pohledání, ale musím uznat, že toho nejhoršího a jediného zatracení hodného prohřešku se tvůrci nedopustili: diváka nenudili. A to tedy ani náhodou...