MrKrahujec

Jelikož jsem vlastně naprostý seriálový negramot (první a jediný seriál, který jsem shlédl komplet byla první série "Nemocnice na kraji města", když mi bylo patnáct), tak jsem zpočátku dlouho nemohl rozeznat, která bije, ale pak jsem v tom dokonale našel ozvuky Planety opic od Pierra Boulle (zfilmováno mnohokrát), i Non-stopu Od Briana Aldisse (dosud - ksakru - nezfilmováno, hrome, proč?), ale i našeho Domu o tisíci patrech od Jana Weisse (že dosud také nezfilmováno je asi naše největší národní ostuda) a nakonec i mnoha ukázek z díla Ladislava Klímy (tady by taky leccos chtělo zatraceně zfilmovat). To je ale samá klasika, takže rozhodně plný počet! Jo a taky bych moc rád věděl, co má v hlavě každý, kdo tohle označuje za komedii.

Vyčítat tomuhle filmu nějaké scénáristické, nebo dramaturgické nevytříbenosti je podle mne dost podpásovka, protože tohle je prostě navýsost současná i moderní (jakkoli už máme dobu postmodernismu) pohádka pro dnešní (ba i budoucí) děti a jako taková nemá chybu. Jo, kdepak jsou ty časy, kdy jsme takhle výborné pohádky uměli točit také, a to díky panu Vorlíčkovi s občasnými vypomůckami od pánů Kachyni, Bočana a Lipského. Ta doba je ale už neodvolatelně a nenávratně pryč a poté, co Zdeněk Troška zatloukl první hřebík do rakve české filmové pohádky, musíme se holt smířit s tím, že hlavními vánočními pohádkami už u nás zůstanou nedomrlé ubohosti typů Klíčů svatého Petra namísto takhle brilantně odvedených skvostů současné světové pohádky... Ale můžeme se možná utěšit tím, že to tak nejspíš být má.

Páni! Tohle je nejen skoro úplný Vláčil a Jakubisko (ve svých lepších filmech), ale i Juraj Herz a možná dokonce i sám Ingmar Bergmann, konkrétně jeho nedostižná Sedmá pečeť! Možná by se našlo něco i z Jana Švankmajera a to prosím vůbec nejde o plagiáty! Možná s tím nebude souhlasit úplně každý, ale podle mě jasných pět!

To je docela zajímavý.... Snad vůbec poprvé jsem a priori nechtěl dát plný počet (ani nevím proč - teď vlastně) a nakonec to nemohlo dopadnout jinak. Ovšem jméno Marguerite Durasové mi není neznámé...

No, na plný počet to možná opravdu není, ale když mě tyhle klasický parodie tak ohromně sednou! Chvílemi mi totiž silně připomínají nedostižnou Pytlákovu schovanku a občas přímo dosáhnou její úrovně.

Nemá smysl přidávat další chvalozpěvy na tento film z nejužšího kruhu "toho nejlepšího ze světové kinematografie", jen bych podotkl, že po shlédnutí Kurosawových "Sedmi samurajů" (kteří jsou ovšem taky výborní) bych tak úplně nesouhlasil s označením "remake". Je pravda, že jsem dost dlouho hledal přiléhavější termín, až nedávno mě jeden napadl: Co takhle - variace na dané téma?

Konečně (po velmi dlouhé době) film, na němž je vidět, že jeho autoři nemají v hlavách úplně na....o! Samozřejmě, připomene to trochu i Orwellovo "1984", i "Strážce času" Poula Andersona, možná i "My" Jevgenije Zamjatina (nejvíc asi "Smrtku" Neala Shustermana), ale zaplaťpámbu opravdu jenom trošínku. Horší už je to možná s tím poněkud automatickým nasazováním očekávaných filmových stereotypů, ale kdo to v dnešní filmové produkci nedělá? Opravdu, tohle naprosto vážně docela ujde. I na tu bídu...

Tak si možná budu muset poopravit názor na celou ČSFD... Sice naprosto chápu, že zrovna tenhle film je tu v modrém, ale zároveň musím konstatovat, že je to olbřímí nespravedlnost. Tohle je totiž nejen sci-fi, fantasy, komedie a kdovíco ještě, ale především surrealistická a filosofická rapsodie, která se ještě navíc dokonale nebere vážně. Právě v tom mi to nesmírně připomnělo geniálního Ladislava Klímu (který už léta čeká na pořádné zfilmování), ale i Neila Gaimana (teď mám na mysli Nikdykde), potažmo pak ještě Luise Buňuela a vlastně i Weissův Dům o tisíci patrech (rovněž čekající na zfilmování). A to už vůbec nemluvím o Bulgakovově Mistrovi a Markétce. Náhoda tomu chtěla, že zrovna tohle všechno jsou moje celoživotní idoly (a to jsem ve filmu bezpečně poznal i několik svých vlastních nočních snů), není tedy divu, že dávám po delší době plný počet. A nezbývá mi, než uznat, že někdo, kdo nečetl ani Ladislava Klímu, ani Neila Gaimana, či Michaila Bulgakova, se v tom opravdu může trochu ztratit... (což je ale fuk).

Tohle je asi jediná a zároveň největší Cohenova úlitba vlastnímu bezpečí: to, že označil Borata za Kazacha. Dnes už je ovšem stále většímu okruhu diváků (a to i těm méně zasvěceným) jasné, že Borat žádný Kazach být nemůže (rodilí Kazaši ostatně vypadají dost jinak - jsou jasně žlutou "šikmookou" lidskou rasou, což se projevuje i na jejich národní povaze). Borat je totiž svým zjevem a především chováním tak typický Rusák, že už snad ani typičtější být nemůže. Možná, že dnešní Moskvané už mu přece jen nemusí úplně ve všem odpovídat, ale řadový, většinový obyvatel Ruska z menších sídel a vesnic je mu podobný natolik, že už to vlastně vůbec není nadsázka.

Po dost dlouhé době zase dávám plný počet. Možná, že si to tenhle film až tak úplně nezaslouží, ale takhle nádherně jedovatou satiru s dokonale lučavkovitou sžíravostí jsem naposledy viděl snad jen u Věry Chytilové. Rozhodně jsem si dost často vzpomněl na její Vlčí boudu a tu a tam i na její Panelstory, nemluvě ani o Kalamitě. A nečekejte nějaké kecy o nepoučitelnosti lidstva. To prostě jsme my.