Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (306)

plakát

Tenkrát v Hollywoodu (2019) 

Teď mě to najednou napadlo: Tarantino je bezkonkurenční a excelentní pohádkář - ovšem tak pro cílovou skupinu (výhradně klukovskou - dámy, odpusťte) cca 13-15 let. Dá se to vypozorovat jak na Pulp fiction (jak bysme si my v tomhle věku poradili s gangstery, nebo kdybysme tak jimi sami byli!), tak na Hanebných panchartech (a s fašisty jak bychom zatočili - jen nás na ně pustit!) a úplně nejvíc právě na Tenkrát v Hollywoodu. Tohle totiž tou čistě pohádkářskou naivitou a stejně čistě klukovským zápalem pro správnou věc docela připomene snad i Jaroslava Foglara - ovšemže o poznání méně korektního (ačkoliv - proč vlastně?). V té (znovu opakuji) čistě klukovské humpoláckosti, s jakou tam Tarantino doslova "kopnul" hepáč je opravdu velmi mnoho z našich dávných dětských snů. Vždyť se jen stačí na Tarantina pořádně podívat: i když hraje toho nejpadoušštího vyvrhele, stejně bude mít ten lehký upřímný úsměv dobrého člověka, vlastně, co to říkám: správného kluka.

plakát

Princezna zakletá v čase (2020) 

Poněkud menší hrůza, než je za poslední roky v kraji zvykem, to je pravda, tvůrci evidentně brali doučovací hodiny u Neila Gaimana (i když patrně neráčili zhlédnout "Na hromnice o den více", ba ani "Na hraně zítřka"), jen kdyby aspoň párkrát nahlédli také k Terrymu Pratchetovi, možná by se dalo i něčemu zasmát. Zpočátku jsem považoval za velký handicap tu okatou inspiraci v počítačových hrách, ale pak jsem si uvědomil, že počítačové hry byly vlastně prvopočátečně inspirovány právě klasickými pohádkami, takže je to ve výsledku asi přece jen fifty-fifty. Ale jinak - všechny ženské hrdinky, dokonce včetně zlé čarodějnice jsou sice tělesně pohledné až hezké, o to žádná, ale proč musejí být tak strašně nesympatické, až protivné? Vždyť to už pak snad ani nejsou přitažlivé...

plakát

Příchozí (2016) 

Rozhodně velmi zvláštní film. Skoro jako by byl inspirován právě tou středoevropskou sci-fi 70. let 20. století (kterou tak opěval Clarke), tedy nejen Stanislawem Lemem, ale i českými (dnes, žel, pozapomenutými) autory, jako byli Jaroslav Veis, Václav Kajdoš, nebo Lubomír Macháček. A to právě tou jejich psychologičností a smyslem pro mravnost a lidskost. Schválně si to zkuste ověřit!

plakát

Telefonní budka (2002) 

No, uznávám, že když člověk přistoupí na některé (dost mnohé) nelogičnosti, tak se nakonec baví celkem dobře, ale když mě právě ty nelogičnosti tolik vadily....

plakát

Rebelka (2012) 

Opět poněkud nadhodnocuji, ale když ono mi to dějově přišlo tak nádherně povědomé, jako by to vážně bylo posmrtné dílo Reného Goscinny...

plakát

Mé druhé já (2007) 

Samozřejmě se u tohoto filmu nelze ubránit srovnávání s vynikajícím "Přáním smrti" Michaela Winnera s neméně vynikajícím Charlesem Bronsonem v hlavní roli, a to (celkem pochopitelně) v neprospěch tohoto filmu. Ocenit lze odvážný pokus o genderovou změnu (jakkoliv mohla být vynucena panující módou) a vůbec všechny pokusy o odlišení od původní předlohy, kterých je naštěstí dostatek k tomu, aby hodnocení mohlo zůstat vysoké.

plakát

Alita: Bojový Anděl (2019) 

Teď trošku nadhodnocuji, ale to je jen tím, že mi tenhle film tak neodolatelně připomněl zapomenutý český románový klenot "Dům o tisíci patrech" od Jana Weisse, že jsem si chvílemi dokonce říkal, že to snad je opravdu ten román už konečně zfilmovaný (čehož se v duchu dovolávám přes třicet let). Takže tato okolnost zase vrátila tu jednu hvězdičku, kterou bych teoreticky strhl za to, že tento příběh je přece jenom trochu méně symbolický a zacílený, než ten Weissův, ale prostředí a postavy - 100%! (z čehož plyne i to, že Dům o tisíci patrech bohužel nikdy zfilmován nebude, protože ty triky a animace musí být minimálně na této úrovni a to samozřejmě u nás nikdy nikdo nezaplatí).

plakát

Beetlejuice (1988) 

Moje hodnocení, uznávám, je dáno především tím, nakolik se mi tento film strefil do vkusu, který zajisté nemusí sdílet každý. Ale mne si to získalo především tematikou, atmosférou a promyšleností gagů, které (podle mne) jasně připomínají mého velkého literárního oblíbence Ladislava Klímu. Navíc to u Tima Burtona není nic výjimečného, téměř pokaždé u jeho filmů lituju, že pravděpodobně nic od Ladislava Klímy nečetl a rád si představuji, jak by asi s jakýmkoliv Klímovým textem režijně naložil (ale je to asi opravdu čirá fikce).

plakát

Velká ryba (2003) 

...aneb nová dobrodružství současného barona Prášila. Nádherný důkaz toho, že skutečným a nefalšovaným baronem Prášilem může být i obyčejný současný americký cesťák, a také trochu toho, že citát (připisovaný často skutečnému Karlu Friedrichovi Hieronymu von Münchhausen) "Svět chce být klamán" je stále platný a aktuální.

plakát

Deštivý den v New Yorku (2019) 

No, napsaný to rozhodně není špatně (i když by se dalo říci, že se tu objevují všechny staré Allenovské postavy pod jinými jmény a představované jinými herci), ale je to rozhodně nějak divně zahrané, buď jako by herci neuměli své role, nebo se na ně nehodili... Jestli chtěl Woody Allen režijně evokovat naivní hereckou ochotničinu, tak to tedy rozhodně dělat neměl.

Ovládací panel
2 body

Reklama

Reklama