ZeroCZ1233

ZeroCZ1233

Česko

7 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 9 13 17
    • 18.10.2020  20:10

    O tomto projektu jsem neměl ani tušení, jak oficiální, tak mediální propagace se mi vyhnula, o to větší zjevení pro mě Chicagský tribunál je. Scénáře se ujal mistr zkušený ve svých kramflecích, Aaron Sorkin, jenž svým talentem uhranul už v geniální Sociální síti a ani tady nešlápl vedle, ba naopak, napsal jeden z nejlepších snímků roku. Chicagský tribunál si bere na paškál jednu z četných aktivistických událostí konce 60. let proto válce ve Vietnamu, jichž je USA plné a funguje to výborně na všechny diváky. Američanovi to je připomíná zásadní politické části dějin jeho národa, Evropanovi to rozprostírá poutavý příběh, o kterém nic neví (čest výjimkám), tudíž na něho funguje element zvědavosti. Pro oba typy diváků je to vtahující perfektně napsané soudní drama začínající s obsahovým kalibrem těžkým na řešení, jenž by jen tak někdo nemohl zpracovat dobře, ale Aaron Sorkin to využil jako hlavní trumf. Ta zásadní pakárna je četný počet postav, tudíž lidová psychologie diváka má možnost rozehrát se scénáristou hru, jejíž výsledek dopadne tak, že všichni protagonisté získávají dostatečnou péči, aby žádný nebyl navíc, čímž udržuje soudržnost snímku a neničí jeho příběhové cíle, k nimž se je snaží dostat. A tyto silně napsané postavy dostaly i vytříbené herecké představitele, mezi nimiž musím pozdvihnout do nebes Sachu Barona Cohena, jenž tu předvádí herecký kolotoč se nímž jistě přesvědčí o jeho hereckých kvalitách dramatického zabarvení. Tento snímek je ještě ozvláštněn tím, že ho sám Sorkin režíroval a musím uznat, že na jeho estetické schopnosti a formální stylistické řešení plivat také nemůžu. Své krasopisecký kousek natočil velice zdatně, dialogy s převedením do praxe nezchudla na pověstné autorově rytmice a vytáhli stěžejní napětí při soudních jednáních na požadovanou úroveň diváckého zaujetí. Jistý uchazeč o Oscara a než se Sorikův starý parťák Fincher vytasí s Mankem, tak také film roku. Jasných 9 a nespecifikované desetinky/10.

    • 12.10.2020  17:34

    Typická epizoda, v níž Fargo bere dosud perfektně rozjeté linky a začíná je proplétat do vzájemně spojeného klubka, kde všechno elegantně pasuje a buduje konflikty do dalších epizod.

    • 2.10.2020  12:28

    Výborná epizoda, v níž opět probíhá satirizace společnosti a pop kultury celkově (porno parodie), zároveň se dostává místo i na expozici postav, ale nejvíc skóruje s úvodem a závěrem. Úvod je až mrazivě přesnou definicí propagandy a co dokáže s lidmi udělat, kdežto závěr je kulrevoucí výbušný zvrat dosavadního dění. Už se nemůžu dočkat finále.

    • 28.9.2020  19:11

    Netflix má mnoho podob a je známý pro mnohé své schopnosti a talenty. Jedním z těchto talentů je vpuštění do éteru dokument, jenž v roce svého vydání naprosto položí jejich platformu na lopatky a je sledovanější než cokoliv z mnohem širší nabídky narativních počinů. Nynější nechvalný rok tuto pozici bezprecedentně obsadil Tiger King a jeho příběh o egocentrickém gay redneck maniakovi z ranku „to nevymyslíš“ a vznikla z toho memovaná, ale i poměrně seriózní zábava na pár večerů. Jako další je kupodivu jednolitý projekt Sociální dilema, dokument o sociálních sítích, konkrétně o jejich negativním vlivu na (v tomto případě) americkou společnost, ale mnoho těchto skutečností pasuje na prakticky každou část civilizované společnost, v níž jeden ze zastupitelů tohoto výdobytku doby figuruje. Znepokojující fakta nám tu prezentují takzvaní „lidé od fochu“ v minulosti pracující pro velké firmy (Twitter, Facebook a další) a hlavně lidé, co sami spoluvytvářeli možnosti, díky nimž to došlo až do takového stádia, v jakém se to teď nachází. Tímto dokumentem, i jinými projekty, si sypou popel na hlavu a snaží se seznámit diváky s odvrácenou stránkou této novodobé metly lidstva a je strašně individuální, jak moc je to pro daného diváka přínosné. Pro mě tam není řečeného nic nového, pokud člověk není úplná opice a nežije s hlavou v písku, ještě nejlépe s nonstop nasazenými růžovými brýlemi, tak tyto informace, jako problematika s šířením fake news, využívání a šíření deep fakeů, shromažďování méně či více škodných „extrémistických“ skupin (primárně zastánci konspiračních pytlovin jako chemtrails, flat earth a další hovadiny), zneužívání informací a osobních údajů o uživatelných (nejznačněji v sekci politické agendy), nebezpečí závislosti (do toho reálně spadá drtivá většina uživatelů, včetně mě) a další nehezké věci zná a my nejsme tou cílovkou. Cílovka je právě ta početnější segmentace obyvatelstva, jež se zajímá hlavně o počet svých lajčíčků, dosahu stories a dalších obdobných kravin, proto jsou částí prokládány dramatickými vstupy pro udržení pozornosti stereotypních diváků, a z toho důvodu to neberu až tak problematicky, i když mě tam tyto specifické části tak iritovali, jasně vyobrazovali americký extrém (což taky lze tolerovat, když je to převážně pro jejich národ, kde jsou tyto problémy, jako vlastně všechno ostatní, vynesené ad absurdum a musí se s tím něco dělat co nejdříve), ale narušovali dramaturgii jinak slušně postavené práce a to je škoda. Kdybych to shrnul, tak je Sociální dilema přínosná novotina, jež se díky bohu drží v top 3 na Netflixu a edukuje zainteresovanou cílovku správným směrem. Důležité je vědět, že sociální sítě nejsou apokalyptickými scénáři pro lidskou populaci a má mnoho pozitivních projevů, ale na druhé straně tu jsou škodlivé prvky, jež je nutné dostat na minimum nebo nejlépe eliminovat úplně, proto apeluji na případné čtenáře této zapadlé recenze, vytáhněte si hlavu z prdele a ohledně těchto témat se dovzdělejte, je to důležité. 7,3/10. A závěrečná zpráva pro Kubíka, jenž poslední dobou neřeší snad nic jiného než tato a jim podobná témata, už jsem to viděl, jupí, už mě s tím nemusíš srát jako dosud, díky, mám tě rád.

    • 28.9.2020  12:20

    Vynikající začátek série v němž Fargo opět demonstruje dominantu na poli současné televizní produkce. Už za dvacetiminutový úvod vyprávěný Scorseseho metodou za hudebního doprovodu atmosféricky stylizovaného Caravanu je sekvence hodná plné palby, ale způsob, jakým epizoda na tento segment navázala a úplně odlišnou technikou vyprávění pokračovala je něco skvělého a to nemluvím o typických finesách řemeslné složky formy, jichž se tu tvůrci dopouštějí. Tohle zatím vypadá na nejlepší počin roku.

    • 25.9.2020  19:27
    Provaz (1948)
    ****

    Kterak se rčení „Účel světí prostředky.“ vezme moc doslova, převede do praxe a dopadne velmi špatně. Snímek Provaz je jeden z mnoha povedených kousků Hitchovy bohaté filmografie, tentokrát poprvé v barvě, ale to není hlavní technicky vytříbené pozlátko zde přítomné. Hitchcock si vyhrál s formou více než jindy a místo svých typických ověřených montážních praktik si tu zařádil s problematikou snímku na jeden záběr. I přes limitaci doby (záběr mohl mít kvůli technice maximálně deset minut) dokázal stvořit fungující dílo, jež díky technice uměle vytvořeného jednotného záběru zaonačeného do slušně skrytých přechodů dokázal na plátno převést divadelní hru mnohem elegantněji, než jak je obyčejně zvykem (možná právě proto Alejandro González Iñárritu natočil svého fenomenálního Birdmana právě tímto stylem, kdo ví). Divák je do příběhu více vtažen, více cíti hloubku prostoru mizanscény a lépe sleduje pohyb figur v ní, tudíž sledování získává větší dynamiku a spád, což je pro mistra napětí jen obohacující funkce pro vyprávění, již pro své účely může správně využít. A skutečnost, že se před i za kamerou vyskytují kapacity svých oborů (hlavně vždy jistý James Stewart) jen dokazuje, že by jste se neměli nechat zaleknout rokem vydání a podívat se na to i když je příběh tentokrát slabší. 8,3/10,

    • 25.9.2020  17:00

    Seth Rogen absolutně kašle na kolegiální respekt a když se mu něco nelíbí, tak to prostě řekne (viz jeho peprné vyjádření k závěru Game of Thrones) a tahle epizoda je jen dalším příkladem, kdy z rozjeté poťouchlé narážky na Snyderovu tragickou DCEU patlaninu z minulých epizod přešel na trefnou satirickou rošádu ohledně průmyslu drtící korektnosti. Plus jsem nikdy nečekal, že někdy uvidím roztomilého buldočka, jak sexuální drtí nevinného plyšáka za tónů mé milované Dream On. To prostě umí jen The Boys.

    • 22.9.2020  07:50
    Zlatá maska (TV pořad) (2020)
    odpad!

    Když kravaťáci z Primy viděli, jak Nova svými pořady brousí dno, tak svou pílí to dotáhli ještě níž a s tímto pořadem se prokopali pod bedrock...

    • 19.9.2020  15:26

    Krasojízda pokračuje ve stejném stylu, ale jako bonus přidáváme queer tématiku, jež mi opět přijde zbytečná... Čekám, kdy se Ratchedová transformuje na dvoumetrového černošského pansexuála bez jistoty pohlaví, náboženství, jména a volebních preferencí.

    • 18.9.2020  12:15

    Jsem v rozpacích. Murphy se svým dekádou budovaným stylem nešetří ani tady a toho jsem se obával. Jasně, vizuálně bych u toho za jiných okolností slintal, na ty barvičky a jejich příjemně namíchaný mix se pěkně kouká, ale nevím, jestli se to zrovna k tomuto projektu hodí. To stejné se dá říct i o jeho stylu vyprávění, vedení postav a značnou početnost plot twistů, což mi obvykle nevadí, jen tady mi to prostě nesedí. Co se mi ale líbilo je pomrknutí na Hitchcocka a jeho typické zbarvení rámu jednotným odstínem, nebo téměř vždy hrající hudba ve scénách jak bylo populární ve snímcích z dob časové roviny tohoto seriálu. Nu, uvidíme, jak se to dál posune, zatím mi ta přestylizovanost prostě nevoní.

    • 17.9.2020  19:48

    Zhruba ve stejnou dobu, kdy světoznámý Andrej Tarkovskij kutil v mocném SSSR vynikající historickou podívanou Andrej Rublev, tak v přiřazené republice ve středu Evropy František Vláčil tvořil něco obdobného, ale s tím rozdílem, že jemu se nedostalo stejnému renomé, i když by si ho dozajista zasloužil. Markéta Lazarová, literární dílo strašící při hodinách češtiny žáky a studenty naší milované vlasti, jež až ve Vláčilově vizi dosáhlo kompletizace svého potenciálu v rámci umělecké hodnoty, je právě díky němu i u méně kulturně znalých aspoň nějakým pojmem. Základ snímku vychází z principů všem velkým historickým filmům vlastní, je to dlouhé, ve své podstatě výpravné a to je vlastně všechno. Zbytkem Markéta naprosto vystupuje z početné škály historických velkofilmů a buď z vlastní vůle, nebo kvůli jiným konsekvencím objíždí zajeté normy a vytváří vlastní samostatnou jednotku výrazného artistického zaměření formy i vyprávění. Vláčil šel proti proudu už s rozhodnutím širokoúhlého formátu, jenž právě umocňuje jeho vizuální pojetí Markéty v panoramování zimní krajiny, ale hlavně v komorním a přesto stylisticky zajímavém zachycování detailů (obličeje postav) i rámovaných polocelků. Čímž oslím můstkem rovnou navážu tím, jak dobře touto technikou formy Vláčil šperkuje samotné vyprávění, jež je založeno hlavně na symbolech předávaných divákům silně zlyrizovanou epikou a umělým dělením narace na epizodický styl vyprávění, jenž právě ještě podmiňuje onu zmíněnou sílu lyrického zabarvení a ve spojení s pečlivou střihovou skladbou deformuje vnímání času prezentovaného fikčního světa. Tím Vláčil vláčí diváky po dobu necelých 3 hodin, vkládá do nich uměleckým zážitkem zabarvený nejasně plynoucí příběh a to ne všem šmakuje. Proto pro takové lidi zbývá fenomenální herecké výkony jemné Magdy Vašáryové, démonického Josefa Kemra, pro drama zdánlivě nehodícího a o to více přesvědčivého Vladimíra Menšíka a mnoho dalších méně či více známých hereckých es. Mně to po několikadenním rozležení sedlo velmi dobře, jedinou výtku bych snad měl v délce, ale to nic nemění na silných a zasloužených 9/10, světový klenot českého filmu.

    • 16.9.2020  11:08

    Dřív výborná satirická komika, dnes znepokojivý odraz obdobných praktik, jež se dějí na denním pořádku. Politická korektnost se tváří, že prezentuje a zastupuje vznešené myšlenky stojící na toleranci vůči všemu a všem. Opak je pravdou, místo toho se z toho stal metr, jenž měří umělecká díla a následně je kastruje, jelikož nesplňují jimi stanovené kvóty. Cenzura existuje, přátelé, s těmito pseudo zachránci solidarity a tolerance ještě nabývá na síle a výsledky? Trpí nejen kultura, ale i ti, jež by dle těchto bezmozků měli být chráněni. A bude hůř...

    • 5.9.2020  15:03

    Z obyčejných exkrementů české kinematografie tento počin pořád vyčnívá, ale ne tolik, jak bych si ideálně přál. Domácí péče je na jednu stranu celkem zajímavá ukázka práce sestřiček a opatrovníků, kteří se musí kodrcat od jednoho důchodce ke druhému, vytírat jim zadky, vařit, dát jim prášky a další ne zrovna líbivé úkony a to jak v pozitivních (nějaká morální lidská integrace), tak negativních (zneužívání těchto služeb poťouchlými osobami) konotacích. Na tento aspekt se nějakým způsobem narouboval příběh o těžké nemoci s jasně určeným zbývajícím časem a hlavní postava se skrz stopáž s touto diagnózou rve. Pojetí snímku kolísá na hranici šablonovitého průběhu této premisy (postava mění svůj světonázor a ukazuje velkého fakáče ku celému světu) a trošku odlišnější linky (až nesnesitelně velká pozornost pro přírodní léčitelství, jež je pojmuto ze strašně ambivalentní stránky a neříká to, co asi říct mělo), kdy pořádně funguje prvek první a ten druhý ho zbytečně potápí k zemi a dělá z toho akorát překombinovanou splácaninu jen s malým podílem emocí, jež v těchto snímcích mají hrát prim. Nebýt Polívky a Mihulové, tak jdu ještě níž, tentokrát do dopadlo za 6/10.

    • 4.9.2020  13:14

    Jaký seriál vám v prvních minutách úvodu série předloží stylovou gore rubačku za doprovodu Sympathy For The Devil? Žádný, jen a pouze The Boys. Superhrdinská šleha z minulého roku se představuje s fantastickým začátkem nové série a vrací se do svých zavedených kolejí. Výborný soundtrack, stylizované postavy, příjemné tempo vyprávění, kde se na nic nečeká a zvlášť pro tuhle epizodu král televizních záporáků Giancarlo Esposito. Všichni tak nějak víme, že největší motherfucker seriálu je egocenctrický man-child Homelander, ale taky každý ví, že nastoupit s touto pózou na Guse Fringa se nevyplácí a to se přesně ukázalo i v této epizodě, kdy Giancarlo rozjel svoje charisma na plné obrátky a člověka to opět posadí na prdel. Tahle série bude jízda, přátelé, pamatujte má slova.

    • 3.9.2020  13:18

    Řekl jsem si, že po prozkoumání Jižni Ameriky ze soukromého letadla a velkých pódií legendární skupiny The Rolling Stones se na stejný kontinent vrátím, abych vedle toho naleštěného viděl i trochu té špíny. No a za průvodce jsem si nemohl vzít nikoho jiného než Dana Přibáně a jeho česko-slovensko-polskou výpravu žlutých už dávno za zenitem zajetých vozidel z papundeklu. A byla to svěží jízda plná situačního humoru, nadávek, bláta a špíny, ale i nádherných přírodních scenérií a úkazů jako jezero Titicaca, solná pláň Salar de Uyuni nebo Machu Picchu. Teď jdu rovnou navázat sesterským seriálem České televize, která tento projekt rozšiřuje o několik záběrů a hlavně i o cestu zpět. 8,3/10.

    • 2.9.2020  17:05

    Báječná filmová povídka a režijní debut Ivana Passera, člověka, jehož osobně považuji za malého Miloše Formana, jeho letitého spolupracovníka, jelikož má stejný cit pro zachycení té nejobyčejnější české obyčejnosti. Tento um projevuje i v této prvotině, v níž po Milošově vzoru také obsadil neherce, čímž se výsledek stává ještě přirozenější a uvěřitelnější. Prakticky je Intimní osvětlení slepenec gagů, jež na sebe výborně navazují a tvoří tak jedno humorně zabarvené pásmo plné typicých lidových tlachů, mouder či hádek, držící se archetypu rodiny a mezigeneračních taškařic, ale dochází i k uvědomění, jež je prezentováno několika scénami s pojetím čistého absurdna. Zdeněk Troška by měl přestat mlátit hubou a koukat na takové filmy aby poznal, jak vypadá lidový humor a jeho správné vyobrazení, jako například zde, v této české variaci na Whiplash, jež místo jazzu vyzdvihuje krásu hudby klasické a dechové! 8,5/10.

    • 1.9.2020  18:13

    And that's how president Underwood was born. Poslední shot je nerdgasm pro fanoušky seriálu, smekám.

    • 31.8.2020  23:14

    Skvělá ukázka mediálního boje a manupulací při nich užívaných, plus jsem moc rád za rozšíření expozice mé velmi oblíbené vedlejší postavy.

    • 30.8.2020  17:13
    The Tap Tap - Řiditel autobusu (hudební videoklip) (2011)
    *****

    Pamatuji si, jak jsme jeli před 7 lety z ryb, byla noc a tahle skladba začla hrát z rádia a od té doby mě její hravost nastřelí pozitivní energií více než kdejaké nelegální látky!

    • 28.8.2020  14:22
    Tenet (2020)
    ****

    Tak, filmová událost tohoto léta je tady, všichni na to čekali, ještě před měsícem nebylo jasné, že se toho toto léto vůbec dočkáme a přece, nový snímek renomovaného mistra Nolana je tady a jak to celé dopadlo? Právě že ne tak dobře, jak režisérovo jméno může prozrazovat. Nolana mám celkem rád, jeho filmografie je velmi pestrá a jako jeden z mála blockbusterových tvůrců se snaží dostávat do kin snímky, jež přesahují obyčejnost popcornové zábavy a rozpočet uvrhá správnými sméry, jimiž zachycuje neotřelé myšlenky než co největší počet výbuchů během četných akčních sekvencí. Jeho poslední dekáda byla na autorské tituly bohatá, Inception jako počátek desetiletky byl výborným úvodem, třetí Batman to bohužel trošku pošramotil, pak ale docválal Interstellar, jenž mě rozložil na prvočinitele a naprosto odrovnal a po třech letech následující Dunkerk mě zase postavil pevně na nohy. Nu, uběhly další tři roky, je apokalyptický rok 2020, kdy se sere co může a Nolan v nezáviděníhodných podmínkách razí do kin se svým nejnovějším počinem. TENET (psáno pozpátku) je obrovský drahý film, což je na něm vidět. Nolan opět ukazuje, jak schopný řemeslník je, tudíž ta hromada peněz dostála správnému účelu a po technické stránce je to prostě dokonalé. Ať mluvím o dravosti akčních sekvencí, vytříbenosti velkoplošných záběrů, schválně špatně uchopitelném střihu, vypiplaném diegetickém zvuku i rytmice hudebního doprovodu (Ludwig Göransson je výbornou volbou), všechno drží tu nejvyšší možnou kvalitu. Pak je tu ten kámen úrazu... scénář. Nolan umí vymýšlet skvělé nápady, jenže tentokrát to znělo na papíře asi lépe než později v praxi. Chris tentokrát nedokázal tak dobře vystavět svůj fikční svět a hlavně efektivně představit jeho pravidla, což je chyba ať jsou sebelepší (platící pro tento případ), nebo nejsou. Jeden z problémů je tempo narace a její dávkování informací, divák v jednu chvíli dostane určitou informaci, již má vstřebat a dále s ní pracovat, ale než tak učiní, tak dostává další a další a pak se tyto informace projevují v poli a divák zjišťuje, že je buď špatně pochopil, nebo se plete sám Nolan, což vytváří dojem, že sám moc nevěděl, co dělá a doplácí na to právě divák, jenž se chce dozvědět víc a snaží se to pochopit, protože to divácky atraktivní a zajímavé prostě je. Stejný problém doléhá i na postavy, herecky jsou zahrané špičkově (jen záporák občas trošku přehrával), ale není čas ani prostor na to si k nim vytvořit vztah nebo aspoň pochopit jejich motivace, jež buď nejsou, a když ano, tak drhnou v až moc plytkých neoriginálních vodách. Na druhou stranu je zase nutno uznat, že snímek opravdu šlape jak mašina v divokém tempu a pocit nudy se nedostaví, což je u filmu se 150 minutovou stopáží úchvatný prvek. Co jsem tak pozoroval, tak většina má k TENETu velmi ambivalentní postoj a já se připojuji k nim. Tohle prostě není na jedno zhlédnutí, ale na pečlivou analýzu, takže mé doporučení je toto: jděte do kina, Nolan je pověstný tím, že jeho snímky nejlépe vyznívají na velkém plátně a TENET není výjimkou, užijte si našlapanou akci a kvalitní herecké výkony (Washingon mě po BlacKkKlansmanovi opět přesvědčuje o svých kvalitách a Pattinson je skvělý jako vždy) a až to bude dostupné doma, tak dejte rewatch a můžete odhalovat to, co na první zhlédnutí nebylo patrné. Za mě je to na silnou 8/10, ale je možné, že se po druhém zhlédnutí toto stanovisko změní.

    • 26.8.2020  10:22
    Beze stop (2018)
    ****

    Tento snímek jsem měl ve watchlistu už dlouho, ale teď jsem měl ještě o dva důvody víc, proč se na to podívat. První důvod je Thomasin McKenzie, jež mě naprosto uhranula v Jojo Rabbit a chtěl jsem si ověřit její herecké schopnosti i v jiných projektech. Druhý důvod byl Ben Foster, jenž se má zhostit role našeho nejznámějšího vojevůdce s lahkým gulometom v megabijáku Petra Jákla. Oba mě o svých hereckých umech přesvědčili, Thomasin jako mladá zakřiknutá, ale přesto postupně rebelující dívka a Ben vzhledově jako starší verze Jesseho Pinkmana s komplexy z vojenské služby perfektně sedly do tohoto sociálně laděného The Last of Us, kde místo nakažených jsou za nepřátele vnitřní démoni rozbíjející iluze o normálním životě ve společnosti. Snímek svou narační strukturou a vláčným tempem dosahuje dokonalé stopáže během níž si divák dokáže dle dostupných informací a plynutí příběhu vybudovat vlastní názor na situaci a současně má čas se vcítit do těžké situace protagonistů i když to není prvotní zájem tvůrců a nedochází se k tomu samoúčelně jak by se dělo u podobných projektů. Leave No Trace není žádný majstrštyk roku 2018, ale jako americké indýčko rozebírající peripetie veteránů zase jiným pohledem to funguje správně. Prvně jsem tomu chtěl přidělit 7,5/10, ale přes noc to pěkně vyzrálo, takže pěkných 8/10.

    • 25.8.2020  13:14

    "Hunt or be hunted." Tomu říkám nemilosrdný start série, jenž svou narací a citem pro správně načasovaný zvrat rozmetal svých dosavadních třináct předchůdců. Sundejte rukavičky, tohle bude ještě velmi špinavé.

    • 25.8.2020  10:14

    Jižní Amerika je kontinent rozmanitých kultur, národů a hlavně plný tužeb a snů setrvávajících od dob nedemokratických autorit, kdy vládly pevnou cenzorskou zlovůlí. Proto příjezd majestátních kameníků The Rolling Stones neznamená pouze kulturní událost, ale hlavně udává tečku za minulými režimy a zvěstuje tak dlouho vysněnou svobodu a radost ze života, jež obyvatelé těchto států dokážou bez skrupulí a studu vyjádřit mnohem upřímněji než my, zaprdění Evropané. Tyto politické konotace jsou nejvíce patrné ve finální destinaci v Havaně na Kubě, komunistické metropoli, v níž by si koncert Stounů dokázal někdo stěží představit. A přesto se stalo, i když celý proces schvalování a přípravy se šil velmi horkou jehlou, jak je vidno skrz celý dokument, jelikož to je hlavní cíl celé této cesty. Pokud máte chuť na nefalšovanou silnou dávku euforie, radost z výborné hudby a aspoň okrajově poznat země Jižní Ameriky, tak se přidejte na cestu, průvodci vám budou ti nejsympatičtější veteráni průmyslu s nimiž budete vychutnávat každé prohrábnutí strun a výsledná katarze za melodie jistého songu (kdo neví, je kulturní ignorant, omlouvám se) vás dostane do kolen. 8,5/10.

    • 25.8.2020  09:45

    Ta sračka zničila nejen naše dětství, ona se projevuje v mezinárodních kruzích... https://youtu.be/09JlQLSOWbI

    • 22.8.2020  16:51

    Do této epizody jsem si myslel, že už nějakým způsobem znám Frankův charakter, jeho styl boje a že dokážu předvídat jeho další kroky... jenže tu náhle se přešel limit u něhož bych nečekal, že se v tomto seriálu někdy bude přecházet. Domek je kompletní, poslední karta byla postavena na místo.

    • 14.8.2020  16:37

    Výborný úvod, se skvěle načrtnutými postavami, ustanovenými vztahy mezi nimi a počínající nově vzniknuvší konflikty. Zároveň se představuje i nečekaně hravý styl vyprávění, jež pod chirurgicky přesnou Fincherovou režií nemá šanci selhat. Jo a Spacey je geniální, tady není o čem.

    • 14.8.2020  11:00

    Tak a tohle je konec, přátelé. Poslední série se nesla v duchu válečného tažení mezi stranou našich oblíbených bukanýrů a zrádnými zástupci britské koruny ve vodách Západní Indie a můj už sice ne tak velký, ale přesto znatelný strach naštěstí nebyl potřeba, jelikož to dopadlo sakra dobře. Jak už je pro Black Sails typické, s každou novou sérií dochází k vylepšení a poslední zářez na tom není jinak, ba naopak, je nejlepší. Technicky je to nejvyspělejší, opět je vidět zvýšení rozpočtu a vizuálně se to dostalo na úroveň, kdy si divák všímá nádherně nasnímaných scenérií i komorních prostorů, třeba fauna a flóra Ostrova kostlivců mi lehce po vizuální stránce připomínala Scorseseho Mlčení. Scénář zůstal po minulé sérii kvalitou nedotčen, spíš víc tlačí na pilu a intriky, vztahy mezi postavami a směřování příběhu je ještě dravější a vůbec si nebere servítky až do úplného konce, u něhož se dostavilo divácké zklamání, což na jednu stranu chápu, očekávání si žádalo něco temnějšího, ale mně se to líbilo a jsem rád, že tvůrci učinili takové rozhodnutí a zbytečně neexperimentovali s něčím, co by pak ve výsledku mohlo skončit mnohem hůř, než dosavadní výsledek. Hlavní je, že došlo k uzavření všech linek důstojnou cestou bez nějakých pastí na logiku na úkor většího šoku. U sledování první série bych nečekal, že to řeknu, ale jo, bude mi to chybět, ale zase jsem rád, že není zas zbytečně dlouhé a dostalo se tolik prostrou, kolik bylo zapotřebí. 9/10. P.S. Vůbec by mi nevadilo, kdyby za několik let vzali stejný cast a šli by natočit pokračování v podobě Ostrova pokladů.

    • 11.8.2020  11:06

    Když jsem na jedné nejmenované a stoprocentně legální stránce zadával, že chci seřadit dostupné polské filmy od těch nejlepších, tak jsem byl připravený na jakýkoliv žánr, tudíž jsem namátkou vybral Poslední rodinu, našteloval jsem se do polohy značně pohodlné a zmáčknul play. A musím konstatovat, že na tohle jsem připravený vážně nebyl. Poslední rodina vypráví příběh malíře Zdzisława Beksińského (o němž jsem předtím v životě neslyšel) a jeho rodiny v časovém celku necelých 30 let skrz nekonveční hledáček domácího života v bytu panelového domu, čímž je ustanovena hlavní atmosféra snímku a to stísněnost nejen života v takovýchto jednotkách (vím o čem mluvím), ale stísněnost života jako celku demonstrovaná na samotné rodině skládající se z lidí různých charakterů, ale se stejným cílem přežití trpkého života a své rozmanité charakteristických rysů, ať mluvím o starostlivé matce, psychicky nevyrovnaném synovi a cynickému otci, kdy primem snímku je vztah posledních dvou zmiňovaných a paralely v jejich touze po nějakém uměleckém vyjádření. Této narační volbě se značně věnuje i forma samotného díla, režisér například využívá techniku exaktně vyměřených širokých rámů snímající velkou plochu mizanscény, ale samotný děj se odehrává jen v minimální části záběru, což nejlépe podporuje klaustrofobii celého prostoru, nebo perfektně užívá monotématické záběry, jež se neliší stylem nasnímaní, ale časovým vývojem děje. Nečekal jsem to, ale Poslední rodina je myšlenkově jeden z nejsilnějších snímků, co jsem za poslední dobu viděl. Naprosto devastující počin, jenž svými depresivními konotacemi rozkládá smysl obyčejného žití na prvočlánky, ale zároveň člověka drží pevně na zemi svou až nepříjemně nevraživou autentičností. „Gratuluji“ panu Matuszyńskovi, jeden z nejlepších debutů, co jsem měl tu čest vidět. 9,4/10. P.S. Doporučuji se podívat na Beksińského obrazy, nechápu, jak v takovém zaprděném bytě v komunistické Varšavě mohla vznikat tak silně apokalyptická díla reflektující témata jako smrt, beznaděj a nechuť k životu, ten chlap byl génius.

    • 9.8.2020  17:05

    There is no John Silver anymore, welcome Long John Silver!

    • 9.8.2020  17:03

    Ještě o chlup lepší, než série předchozí, přičemž si zevrubně její kvality drží, jen v jistých aspektech ještě vyzdvihuje. Postavy se mi zaryly pod kůži ještě více, líbí se mi nová hrozba pro hrdiny, nové konflikty, nově objevené skutečnosti, jež by člověk nečekal, nové postavy (Černovous konečně na scéně a to ve vší parádě), ještě podstatnější intriky a jejich narací hutnější kauzuální vývoje plus finální bitva... prostě krása. 8,8/10, jsem zvědav na finální řadu.

<< předchozí 1 2 3 4 5 9 13 17