ZeroCZ1233

Při sledování tohoto filmu jsem se nemohl zbavit dojmu, že se jedná o Allenův legendární Manhattan, akorát horší a natočený s mladými pro mladé. Stejně jako v Manhattanu Allen opět samotné město nevnímá jako pouhé prostředí, kde se film odehrává, New York působí jako postava, která má vliv na charaktery a osudy dalších postav, což typicky allenovský neurotický intelektuál s názory v podání Timothéeho Chalameta sebeuvědoměle akcentuje jako součást svého světonázoru byť New York upřímně miluje. Důležitou roli tu také hraje jakási starosvětskost, děj je sice situován v současnosti, jenomže na tuto skutečnost co nejméně upozorňuje. Postavy sice používají mobilní telefony, jezdí moderními auty, avšak tyto prostředky jsou co nejvíce upozaděné, čímž Allen dává prostor k navození kýžené atmosféry lásky ke starému, jako prožívá hlavní hrdina Gatsby, když se prochází svými oblíbenými místy, mezi které nepatří modernitou přetekájící Times Square, ale spíše zapadlé kouty, kde se zastavil čas. V Manhattanu černobílá sloužila primárně jako prostředek ke zkrášlení New Yorku a to stejné platí pro déšť v tomto filmu, díky němu získává město specifickou působivost, na kterou se dobře kouká. Deštivý den v New Yorku je typický Allen, všechno sice řekl a ukázal dřív a lépe ve svých největších dílech, ale svůj ostrovtip a smysl pro napsání zajímavých postav přes znatelné ochabnutí v sobě stále má, proto film baví a naštěstí není jen pouhým vyčpělým derivátem tvorby velkého režiséra, který s přibývajícími roky čím dál více ztrácí směr (a že se tak o Allenovi v kontextu jeho současné tvorby přesně takto mluví).

Björnova píšťalka je to nejotravnější, co jsem za poslední dobu ve filmu měl možnost vidět a slyšet (kromě Tomáše Magnuska).

Na začátku tohoto filmu jsem dostal rakovinu, která po deseti minutách začala rychle metastázovat. Autorský film, jehož genialitu nikdo nechápe, těším se na čtvrtý díl :)