ZeroCZ1233

Čím jsem starší (ano, v mých 23 letech mi důchod prakticky klepe na dveře), tím více se dojímám a tenhle film se mi z tohoto hlediska naprosto přesně trefil do noty. Kvalitně napsaných vztahovek, které se na toto téma snaží nahlížet novou optikou, či co nejvíce postihnout autentičnost zobrazovaných situací se všemi strastmi i bolestmi vzniká hodně a mám je rád. O to víc se však rád nechám pohltit romantikou, v níž se využívají ta nejklasičtější schémata, která si s tímto žánrem dokážeme spojit, ale zároveň nespadnout pod pomyslnou hranici dobrého vkusu do propasti laciných červených knihoven. A právě takovou romantikou je i Entergalactic, animovaný film řadící se svou výtvarnou stránkou do fronty za Spider-Verse sérii ve vešekré své barevnosti a stylizovanosti, které si s tímto stylem jako diváci asociujeme. Tento film je ještě příhodnější označovat za audiovizuální zážitek, protože mimo jiné slouží jako transmediální projekt hudebníka Kida Cudiho, který složil originální skladby plníci funkci dalšího prvku vyprvávění, kdy svým obsahem dotahují nevyrčené emoce a pocity, které postavy ve filmu zrovna dané scéně prožívají. Jak jsem zmínil, příběhová kostra je vlastně strašně obyčejná, hází po divákovi jedno klišé za druhým, jenže to je přesně ten důvod, proč to tak skvěle funguje. Entergalactic je díky tomu velmi příjemně civilní, postavy jsou obyčejní lidé, kteří se chovají, prožívají emoce a jednají stejně, jako bychom to dělali my, tím získavají na opravdovosti a hlavně možnosti, jak se nám dostat pod kůži, což se jim v mém případě povadlo na všech frontách. Tento mix oku libující animace, citlivých písniček (zařaditelné více do žánru rnb než čistě rapu) a prostého, avšak chytlavého příběhu mi neskutečně sednul, vyhlašuje totiž do světa zprávu, že láska nemusí vždy bolet, že může i v této pesmistické době být tím majákem něčeho krásného, co by v životě měl mít ideálně každý. To jsou přesně ty hodnoty, které bych dříve cynicky zavrhoval, včera večer mě při sledování naopak chytly za srdíčko tak jak už dlouho nic, proto Entergalactic velmi doporučuji nejen těm, kdo má rád romantické filmy, ale i těm, kteří v ně tolik nevěří, jelikož to dokáže otevřít oči a aspoň na chvíli i srdce <3

Tento film dokázal mnohé, o většině se tu rozepsali ostatní uživatelé, já však opět obdivuji, co Kaskadér dokázal s hudbou, respektive se songem I Was Made For Lovin' You. Tato více než čtyři dekády stará, na dobovém discu založená rocková vypalovačka s lehce macho podtónem kapely Kiss je už od svého vydání klasikou, která v Kaskadérovi dostala svěží vítr do svých roky provětralých plachet. I přes svou výpovědní jednoznačnost byl I Was Made For Lovin' You definiční právě pro svou chytlavou hudební složku, která dokáže roztančit stadiony. Prakticky až Kaskadér onu zmíněnou a nezpochybnitelnou kvalitu dokázal zasunout do pozadí a udělat z I Was Made For Lovin' You esenciální love song, v jehož textové jednoduchosti hraničící s patosem milostných popových slaďáren je nyní jasně čitelná krása, která skvěle odráží onu těžko popsatelnou emocionalní oddanost až za hrob i vzájemnou tělesnou touhu. Kaskadér se tak zařadil do stále rožšiřující se fronty moderních audiovizuálních děl, které roky prověřené hudební klasiky oprašují od zavedeného čtení a přilepují na ně nové významy nebo ještě více umocňují ty původní

Když drag queen čte dětem pohádky, tak Češi berou vidle, pochodně a jdou lynčovat, ale když ti samí lidé vidí tuto drag culture videoklipovou klasiku, tak si rádi tzv. protančí střevíce jako za mladých let. Aneb jak si kapela Queen v roce 1984 navždy zavřela dveře do USA.