Rebeca35

Už dlouho mě žádný film nevybídl k napsání komentáře, ale toto emocionální drama ano. Chápu, že velikášství v rovině velkých témat a myšlenek je pro někoho neodpustitelné pro svou prvoplánovost, ale emoce z filmu tak sálaly, že to nehodlám brát v potaz. Více než sto minut se vlnilo příjemným kolébavým tempem, které by mě za běžných okolností nejspíš uspávalo, ale Výchozí bod není tento případ. Předně bych vyzdvihla hudební stránku filmu, která pro mě nebyla jen nějakou kulisou, ale významně podněcovala moje pocity, což se mi tak často nestává. Symboly, nutkání, hrátky s významy, ale především kontrasty - pole vědeckého racionalismu ve střetu s duchovními výšinami a něčím, co naše racio převyšuje. Do toho lidské emoce a touhy, které mě ve finále zajímaly mnohem víc než to, zda je "něco nad námi". Protagonistou je Ian, vědec pohlcený svým oborem, který ztratí srdce pro nespoutanou éterickou Sofi, a troufám si tvrdit, že jej ztratí pro vždy, přestože Sofi z jeho života fyzicky zmizí. Ian zakotví vedle své asistentky Karen, se kterou si je sice svým racionálním nahlížením na svět blízký, ale snaha navždy v sobě popřít cit, který ho převyšuje, je marná a ona to dobře ví. Napětí vyvěrající z minulosti, která se stále zpřítomňuje, je až hmatatelné. Myšlenka jisté reinkarnace by mohla pomoci Ianovi s očistou vlastní duše. Je v malé Salomíně trocha jeho Sofi?

Po dost dlouhé době mám chuť něco sdělit světu :). Ne, vážně. Plným právem čtyři hvězdy. Přestože za komedii film nepovažuji ani náhodou. Kvalitní civilní český film, kterých máme poslední dobou jako šafránu, a proto je třeba si je hýčkat. Drama o (ne)umírání. Už se mi dlouho nestalo, abych postavy tak cítila. Jejich lidskost šla z plátna ven. Jakoby se mi rýsovaly doma - vedle mě. Paní Alena Mihulová, mimochodem skutečně luxusní výkon, gratuluji, ztvárňuje přesně ten prototyp lidských sluníček, které by se rozdaly. Což jejich okolí může přijímat s povděkem, brát jako standard, nabírat plnými hrstmi, nebo z toho šílet a raději utíkat. Její muž, Bolek (nechápu, jak někdo může napsat, že herecky opět zklamal), typický prototyp chlapa žijícího si po svém, nepříliš schopného soucítění s ženským trápením, vystrašený jako zajíc z toho, co bude po, nechce to však dát najevo . . . ale přesto velmi milující, v rámci svých schopností. . . Jenom Táni ztvárnění mi přišlo trochu ploché - ale je fakt, že lidé typu, který hrála, mají často na tváři takový zatuhlý úsměv, a tím mi také většinou moc nesedí, přestože se snaží rozdávat pozitivní energii. Jsem přesvědčená, že tento film bude zrát jako víno a stane se z něj česká klasika, přestože už samotné téma není zrovna mainstream. Já se k němu rozhodně plánuji vracet. Jen ne v podzimních plískanicích. To si dám radši něco lehčího, už právě proto, že jsem Aleně i Bolkovi tolik věřila. Pane Horáku, rozhodně se nemáte za co stydět!

A takhle to vypadá, když se snažíš vyprávět příběh a ať hledáš, jak hledáš, nemáš prostě o čem . . .