Ještěřák

Jako dokument mě to úplně nepřesvědčilo - vlastně celkově persóna pana Ferrariho mě nepřesvědčila, ačkoli ty černé brýle na frňáku mu bezpochyby sekly - a oněch (na DVD) slaboučkých 52 minut je možná až až, i když se teda Il Commendatore dočkal devíti křížků na krku. DVD se ale a) tváří naprosto profesionálně a fundovaně, b) pracuje s DOBOVÝMI rozhovory (pravda, nikterak objevnými, ale Lauda - v jehož memoárech mimochodem najdete poněkud více "dark" pohled na Enza - bude pořád Laudou, Reutemann Reutemannem, Moss Mossem atd.), c) zároveň obstojně slouží jako stručná mapa úspěchy a průsery mé milované snobské značky, d) (pro útlocitné) obsahuje naprosté minimum divadelně podbarvených záběrů fatálních nehod, na které jest specialistou tenhle materiál, a e) obsahuje BAREVNÉ a ostré záběry už z Monaka 1955, což jsem osobně ještě neviděl a co mě potěšilo paradoxně asi nejvíc. 70% a velký pozor na zfušované (neúplné, pojmologicky zkomolené a tedy celkově diletantské) české titulky.

Decentně oduševnělý béčko říznutý vážně ujetou akcí (Matriiiiix), natočený na rozdíl od vůbec ne lepší konkurence (Matrix, Ostrov, ... Max Payne :)) zřejmě za fakt mrzký peníz. Kurt Wimmer se díky bohu zachoval rozumně a EQUILIBRIUM debilně nenatahoval. Bale je standardní síla. Lepší tři, před více než dvaceti lety se podobné věci točily přeci jen líp, sugestivněji a tak nějak špinavěji.

ERIN BROCKOVICH jsem viděl kdysi dávno v TV (dávali to překvapivě rychle po premiéře, asi tak po roce) a byl jsem s tímto "velkofilmem" relativně spokojený, ačkoliv "první liga sociálních dramat" to s největší pravděpodobností není (a Julia Roberts nikdy nebyla skutečně "prvoligová" herečka).

Když mi bylo asi dvanáct, byly tyhle cvoklé a praštěné filmy s Belmondem přesně můj šálek čaje / kávy / čehokoliv. Dvanáct už mi ale celkem dlouhou dobu není... Tedy ne, že bych se ani jednou nepousmál. Celkem obyčajnský film na rozptyl bez nutnosti vlastnit funkční mozek.

Tak jsem si poprvé od útlého dětství oprášil mírně praštěná slovíčka jako Kamelot, Lancelot, Rytíři kulatého stolu apod. Nicméně jsem na vážkách, a to tak, že velmi - EXCALIBUR je v dialozích chvíli rekordně patetický, chvíli naopak správně mrazivý, kulisy tu milé / špinavé / cool "neverendingstoryovské", tu zase poněkud mimo, herecké výkony jdou též od desíti k pěti - spíše teda k těm pěti... Film, ve kterém se bije nejen ultimátní dobro a zlo, ale také dobré a zlé scény, které podle mého neskromného :-) názoru převažují. Škoda. -- PS: v brnění jak vypůjčeného ze Star Wars se šoustat vážně nedá, natož plodně plodit. 2 a 1/2 hvězdičky.

Dovedu si představit, že se Sly během natáčení docela dobře pobavil: uždibl si ždibíček vysoce erektivní Hispánky, sešel se s mnoha starýma pákama (nebo pakama - záleží na úhlu pohledu) a prolil ještě o pár hektolitrů krve víc, než většina jeho předchůdců (tento axiom lze uplatnit taktéž na krájení končetin).

Fajný krvavý nízkorozpočťák na jedno shlédnutí, nic víc, nic míň. Vlastně něco málo "víc" jo - dvě nezapomenutelné scény: první mrtví a drtička. Herci jsou dobří, ale dialogy pod úrovní Pulp Fiction. Šmarjá, ještě, že to nikdo záměrně nenatahoval jak lacné triko.

Výtlem dekády "o partě policajtů, kteří nejenže jsou neschopní, ale místo boje s kriminalitou se sami věnují provádění kriminality nejhrubšího zrna". Nenechte si rozhodit šmak překvapivě opět pojebaným českým názvem či poněkud prcičkoidními plakáty s tlustoprdskejma ceckama, tento jemný film pro jemné diváky totiž vychrlilo samo nebe...

Díky bohu, že Sly označil soudobou F1 za "příliš nudnou" a odtáhl s celým štábem smrdět do INDYCAR. Nevypočitatelný to herecký ďiblík! Tu se ukáže v kultovním fláku, tu zase v monstrózní sračce. Pojďme si to napsat na tvrdku, FORMULE! není ten první případ, naopak její demence je nadčasová. Čůrával jsem u toho smíchy magi v kostkách.

ROJTEMANE, PROČ SE NIKDY NESMĚJEŠ? - NEMÁM NA TO ČAS. STAČÍ VTEŘINA A JSEM MRTVÝ. _____ Na rozdíl od některých zde komentujících nepovažuji tehdejší piloty za až takové mučedníky (vybrali si, co si vybrali...), vedle nichž se současné máničky vyjímají asi jako Trabant vedle Ferrari, ačkoliv je objektivní pravdou, že sedmdesátkové pretěky byly mnohem více přirozené, dynamické a živelné (přestože je přímo zde Stirling Moss znevažuje pro změnu vzhledem k "jeho" časům - typické). Na druhou stranu je pravděpodobné, že zajíce typu Algersuari (kterého jsem snad ještě neviděl dojet do cíle) nebo Sutil (kolegům na trati je nebezpečnější než svého času tři Gillesové Villeneuveové) by pečlivě sbírali po kouskách zhruba ve druhé zatáčce: dnes ty monoposty řídí machři, ale vedle nich i děti. A propo, fatální nehody Pryceho nebo Williamsona byly neuvěřitelně hloupé, zbytečné, smolné, a v kombinaci s bubny, které tam ti Taliáni mrskli, na hranici mé osobní únosnosti. Nemluvě o tom - a to už v záběrech neuvidíte - že se popálenou mrtvolu do konce nepřerušeného (!!!) závodu neobtěžovali ani uklidit. Dneska přitom vyjíždí na trať Safety Car i když na ní leží byť jen blbej připínáček.